Divoký kluk
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403906/bmid_divoky-kluk-wfB-403906.jpg
4
215
215
Knížka bezprostředně spojená s italským bestsellerem Osm hor. Spojuje v sobě deník, filozofickou meditaci, ale stejně tak i cestovní zápisky. Tento příběh v nás vyvolává otázky po smyslu samoty, přátelství a vztahu k okolnímu světu. Protagonista novely je osamělý třicetiletý muž. V dětství si vytvořil silné pouto k přírodě, které mu teď však chybí. A tak znenadání učiní radikální změnu: Pronajme si horskou chatu ležící ve výšce kolem 2000 metrů a začne tam žít život, o kterém vždycky snil. Život v téměř absolutní samotě, narušované leda několika málo místními lidmi, život ve společnosti zvířat a knih. Tak se mu podaří znovu objevit své vnitřní já a pochopit vztah člověka k přírodě… Dílo přímo odkazuje na slavné práce takových autorů, jakými byli Henry David Thoreau nebo John Muir.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Odeon
Originální název:
Il ragazzo selvatico, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha má mně blízké téma - jako u knihy Útěk do divočiny. Ale upřímně, tohle psaní mě nijak nezasáhlo, až na skvělé části z knihy Walden od Thoreaua.
Tato kniha nejspíš není můj "typ". Vůbec mě to nebavilo, číst o "ničem", nuda nuda nuda.
Byl jsem v horách, potkal toho a toho, jedl to, viděl to, nic se neděje, občas sníh, někdy déšť, stopy zvěře, zpěv ptáků. Osobně mi to nic nedalo. Jen vím, že takhle bych žít nemohla. Chápu ale ty, kteří utíkají z města a chtějí být jinde nebo i sami. Kdo je však ten, pro koho je kniha určená nevím. Podle doslovu bych řekla, že pro ty, kterým je podobný způsob života blízký - říkají sí: "jo, tak to mám také", "jo u mě také byla myš"...atd. Možná by to mohlo i někoho popostrčit, aby zkusil něco jiného. Fain. Ale jako literatura? za mě ne, to by to musilo být napsané jiným stylem.
Dle hodnocení je však zřejmé, že ostatní to oslovilo.
Další z "horských titulů" italského autora - pro milovníky hor, osobní meditace - ve stínu majestátných horských masívů, kde ticho neruší vaše myšlenky ...
" Být ve společnosti i skvělých lidí brzy unaví a rozptyluje. Miluji samotu.
Ještě jsem se nesetkal s druhem, který by byl tak družný, jako je samota.
Jsme většinou opuštěnější, když vyjdeme mezi lidi - než když zůstaneme ve svém soukromí ... "
Bez zátěže, bez závazků - jen sami s přírodou ... doporučím.
Porad tu knihu čtu a to pouze na vandru večer ve spacaku, nebo cestou vlakem. Uzasna kniha. Uryvky z knihy pouzivam i do svyho pořadu na Radiu Folk...
Pokud jste nečetli nic od Míly Nevrlyho, tak vas budou jejich knihy bavit....
Paolo Cognetti umí psát srdcem a mně se jeho knihy moc líbí. Kniha se ani nedá popsat, musí se přečíst. Je to jako bystě tam byli vy sami. Divokost a krása hor a lidí, kteří zde žijí. A velkou poklonu překladu a doslovu. Bez něj by totiž kniha nebyla ono.
Stejně jako kniha Osm hor má i Divoký kluk v sobě nádheru a divokost hor, hloubku a surovost lidských vztahů, touhu po návratu k přírodě a hloubce našeho já... Prostě nádhera!
Divokého kluka jsem si přidala do letošní Čtenářské výzvy - kniha o místě, které máte rádi. Já prostě hory ,a Alpy zvlášť, miluju! Jim patří kus mého srdce!
Tohle si koupím. Nelze jinak. Občas jsem se musela až zastavit a nechat na sebe některé věty působit. Velký obsah na malém prostoru.
Opět ten nejkrásnější začátek nové čtenářské sezóny. Pan Cognetti je zkrátka moje krevní skupina. Nádherně prostý příběh "divokého kluka", který cítí potřebu odejít na předem časově neomezenou dobu do hor, na samotu, daleko od civilizace. Vrátit se tak k podstatě svého bytí. Být sám se sebou (a sám sebou). Součástí vesmíru, který nás obklopuje. Urpostřed hor, které tento návrat ke kořenům umožňují.
Oceňuji nádherné popisy: "V horské chatě jsem znovu propadl dětským děsům: když zašel měsíc, tma byla neproniknutelná a ticho tak hluboké, až mě z něj bolely uši, stále našpicované, aby zachytily jakýkli zvuk. Dokázal jsem zaslechnout, jak teče voda v prameni. Jak vítr ohýbá špičky modřínů. Hlas srnce v lese, který nezní tak, jak si lidé myslí, žádné bekání, spíše se podobá chrčivému kašli, štěkotu psa, který ochraptěl".
Divoký kluk je kniha, která pohladí na duši. Číst ji, je zážitek ... zalézt "za kamna" a číst. V duchu se odprostit od starostí všedních dní a alespoň prostřednictvím slov zažít pocit opravdové svobody. Za okny padající sníh... jak krásná představa. V této "bláznivé" zimě, kdy jsou hory doslova zasypané sněhem, nikoli nereálná. Jste-li na horách odříznuti od světa, vezměte do ruky Divokého kluka a čtěte. Možná zažijete něco, v co jste ani nedoufali.
Pre každého kto má rad samotu a v srdci kus divočiny bude táto kniha nádherná. Škoda, že je taká tenká, takže čítajte pomaličky. Autorovi som vďačná aj za ďalšie inšpirácie podobného žánru na čítanie hneď na prvej strane, ktoré mám už objednané. Cognetti je jeden zo spisovateľov čo robí z kníh umelecké diela.
"Útěkář" P. Cognetti nejde do hloubky stylem, ale tím, co vyjadřuje. Popisy i úvahy jsou jednoduché a nijak objevné, ale mají v sobě hodně pravdy a takové "horské"úpřimnosti. Prostě si nehraje na velkého literáta, ale píše, protože potřebuje psát. Divoký kluk je inspirující i smutný a potvrzuje to, co sama zjišťuji - jak je nemožné být v dnešním světě o samotě, a to i na horské "samotě". Tolik citovaný Thoreau to měl v tomto ohledu jednodušší.
Nemohu nepochválit doslov D.J. Žáka, který přináší pěkný, osobní pohled na hory, civilizaci a samozřejmě na knihu, zbytečně ji nepitvá a neškatulkuje, jak to většinou u doslovu bývá.
"To já, říkal jsem si, mám problémy se zbytkem lidstva? Nebo to oni nedokážou přejít přes půdu, aniž by se jí zmocnili? Vtrhli do lesa s násilím svých pachů, barev, zvuků. A obyvatelé lesa se chránili tím, že zmizeli."
a opět píše, jako by navlékal jahody na stéblo trávy; člověk se musí usebrat, ztišit a nenechat se rušit, aby je ochutnal všemi smysly. Citace mě nejdřív rušily, ale vzala jsem je na milost:) (ano, v deníku mají smysl)...Cognetti volí slova tak opatrně, jako kroky na úzkém hřebenu... toho si cením... a navíc to vzbuzuje touhu po jaru a nadhledu
Paolo C. píše hezky, o horách a přírodě, občas o lidech... něco se mi v knize líbilo hodně, něco jen tak proplulo kolem mne... ale píše hezky (a tu lásku k přírodě mu věřím).
Zatim mam za sebou Osm hor jakou audioknihu, a moc pekna kniha...
Na tuhle knihu Divoky Kluk se chystam, ale rad bych ji četl na vandru nekde v prirodě..
Jinak hezky komentář Janavan
Paolo Cognetti je má krevní skupina, moje spřízněná duše, spisovatel, který chytá do zad stejný vítr vanoucí do hor a k samotě jako já.
Divoký kluk skutečně nemá žádný převratný děj, stejně jako v Osmi horách zde jde především o cestu k sobě samému, k tomu, co je skutečné a co je podstatné, ale hlavně co je pro každého z nás důležité.
Každý máme někdy chuť utéct. Před světem, před lidmi, před problémy, ale i před sebou. Pokud se tak právě teď cítíte, tohle je kniha pro Vás. Tak nechte Divokého kluka vzít vás za ruku a utečte společně do italských hor... Určitě se skamarádíte!
S Divokým klukem, ale i se svišti, kamzíky a hřebeny hor. A bude to zážitek, na který nezapomenete.
Taková nenápadná kniha, žádný převratný děj. Určeno k opakovanému čtení, nejlépe na samotě.
Paolo Cognetti po románu "Osm hor" znovu s prvky autobiografie bilancuje život člověka s životem vyšších nadmořských výšek. Tentokrát se tolik nezabývá vztahy mezi lidmi, horaly, ale více si všímá přírody, fauny i flory. Autor jednoduchým způsobem probudí ve čtenáři obraz jeho prožitku.
Kozorožci, modříny, psi a občas lidé a víno.
Milá četba pro únik z velkoměsta.
A krásné básně Antonie Pozzi.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Krásná kniha. Už se těším na Osm hor.