Do černého
Dick Francis (p)
John Kendall, autor příruček o přežití člověka v drsných podmínkách, stále čeká na vydání svého prvního románu. Potýká se s finančními problémy, a proto ochotně přijímá nabídku významného dostihového trenéra, aby sepsal jeho životopis. Při sbírání materiálů je proti své vůli vtažen do víru událostí při vyšetřování dvojnásobné vraždy a brzy pochopí, že některé skutečnosti bude lépe zapomenout nebo ohrozí i jeho život. ... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2005 , OlympiaOriginální název:
Longshot, 1990
více info...
Přidat komentář
Začátek příběhu mě moc nezaujal. V druhé polovině se zápletka trochu vylepší, takže nakonec to celkem šlo. Jako detektivku jsem si zkusil před poslední kapitolou odhadnout pachatele, ale bez úspěchu, určit jsem ho nedokázal.
No, ani tentokrát se láska k detektivkám Dicka Francise nedostavila. A to i přesto, že kromě dostihů nechává čtenářům nahlédnout do atraktivního nakladatelského světa. Jako čtení na dovolenou, když nebude po ruce nic jiného, dobrý, ale k mým oblíbencům se holt nezařadí. Což mu určitě neubírá na kvalitě. Jen to prostě není můj styl...
A hned po dočtení Rozcestí jsem se vrhla na další francisovku. Zase jiné téma, jiný obor hlavního hrdiny a tentokrát trochu víc dostihového prostředí. Opět platí všechny klady, které jsem uvedla u předchozí knihy - kéž by se současní autoři naučili trochu šetřit slovy, řadě jejich děl by to jistě prospělo.
"Umění přežít začíná a končí stavem mysli".
Krása, zde je jako vedlejší téma spisovatelství, tvořivost a popis nakladatelské činnosti, což mě velice zajímá, neboť už od malička si píšu příběhy do šuplíku a sním o dráze spisovatelky.
Děkuji za možnost krásně se zasnít.
Dick Francis je svět koní, dostihů, ale i krimirománů. Do černého je i čtenářská trefa. Mimořádně nadaný spisovatel, milovník dostihů, logického myšlení, začne být nebezpečně nebezpečný pro někoho s temným tajemstvím. Knihy Dicka Francise se krásně čtou!
Uf, vůbec nejsem čtenářkou detektivek, ale chtěla jsem to zkusit. No zhltla jsem to jedním dechem.
Dick Francis dokáže vytvořit prostředí, ve kterém se prostě cítím dobře (dokonce i když v něm probíhají vraždy). Na konci knížky pak mám bohužel smutný pocit, jak kdyby člověk opouštěl dobré přátele, které už nikdy neuvidí. Tahle knížka není výjimkou, hlavní postavu by bylo dobré mít vždy někde poblíž. :-)
Výborná knížka! Dick Francis nikdy nezklame, říkala moje maminka :-) Byl to oblíbený autor mých rodičů a já teď čerpám z jejich knihovny. S chutí se pustím do další knihy tohoto autora.
Kniha mě opět moc bavila!
Zatím mě žádná kniha od DF nezklamala a troufám si i říct, že mě žádná z knížek už určitě nezklame. V knize se opět objevil velice sympatický hlavní hrdina, který měl za úkol napsat životopis o trenérovi dostihových koní. Během jeho pobytu u rodiny trenéra se seznámí s novými lidmi, pozná nové přátele, ale i nepřátele. Začne jezdit na dostihových koních trenéra a začne být součástí trenérovi rodiny.
Nebyla by to knížka od DF, kdyby se tam neobjevily stopy po kriminalismu, proto se tam samozřejmě objeví. Hlavnímu hrdinovi jde několikrát o život, a nejen jemu, ale i jeho přátelům...
Kniha mě bavila, jelikož byla napsána velice čtivou a napínavou formou.
Určitě doporučuji všem fanouškům DF a dostihového sportu jako jsem já.
Na autora jsem narazila víceméně náhodně, když jsem projížděla knihy, co mám ve čtečce.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, ke konci jsem už trochu tušila koho hledáme, ale i tak mě to bavilo až do konce. Hned pokračují knihou Až za hrob.
Do poloviny se mi kniha opravdu velice líbila, oceňovala jsem zase jiného hlavního hrdinu (spisovatele) a jiné prostředí (soukromí trenéra vítěze Velké národní a jeho rodiny). V polovině se to ale dost zlomilo: došlo k vraždě, kolem které se pak vše točilo, a hlavní hrdina už spíš než psavec působil výhradně jako odborník na přežití (kterým dříve byl), neohrožený, "neprůstřelný", navrch odhalující pravdu lépe než soukromý detektiv - jako cizinec v domě a komorní společnosti. Nad to ale ještě stihl po dvou třech cvičných cvalech přesvědčit velkého trenéra, aby ho zapsal jako žokeje a nechal mu jezdit svěřené koně...
Za první půli maximum, za druhou půli, motivy, rozuzlení a celkové vyznění průměr, takže dohromady tak 79%.
Po letech jsem se kvůli čtenářské výzvě vrátila k Dicku Francisovi a kniha mě nezklamala. Děj je nápaditý, hlavní hrdina sympaťák, jednotlivé postavy jsou vykreslené velice plasticky, zloduch dlouho není k poznání, zkrátka přesně tak, jak to v knihách D. Francise bývá a jak to mám ráda.
„..základní pravidlo člověka, který chce přežít
neštěstí, je přijmout, co se stalo a snažit se vyjít s tím, co je. Nemá smysl se
litovat, nemá smysl si činit výčitky, podléhat beznaději, vzdávat se. Tak by
člověk domů nikdy nedošel. Umění přežít začíná a končí stavem mysli.“
Detektivky miluji od malička a Dick Francis je v nich mistr. Sice to není Agatha Christie, ale drží se v jejím těsném závěsu. Příběh je velice čtivý a postavy jsou sympatické a živé. Až na asi dvě výjimky jsem si je všechny zamilovala a rvalo mi srdce vědomí, že jeden z nich nejspíš bude vrah. Vraha jsem ale neodhalila. Co mi tam chybělo byla nějaká pořádná akce. Takže za to strhávám půl hvězdy.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Smrt favorita |
| 2003 | Chladná zrada |
| 2008 | Oheň a bič |
| 1998 | Až za hrob |
| 2008 | Drahý čas |
Mám z této knihy krásný dojem