Do temnoty
Pavel Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223630/bmid_do-temnoty-223630.jpg
4
481
481
Osobní vyprávění českého vojáka, ve kterém otevřeně líčí své osudy od motivace pro vstup do armády přes náročný výcvik a půlroční nasazení na základně v Afghánistánu až po boj s těžkou nemocí po návratu domů… Kniha nepřináší líčení superhrdiny, jde v prvé řadě o příběh člověka. Zachycuje jeho zrání – od nadšeného kluka ve vyzrálého muže-vojáka, který musel projít řadou profesních, ale i životních zkoušek, překonat nástrahy, které mu osud vmetl do cesty, a najít sám sebe.... celý text
Přidat komentář
Moc se mi líbily pasáže z jeho výcviku a z Afghánistánu. Scény byly hezky popsané. Velice se mi líbil autorův humor a styl psaní. Párkrát mě to donutilo zasmát se nahlas. Pasáže popisující jeho zdravotní problémy mě zase tak nebavily a stálo mě velké přemlouvání se ke knize vracet. Ale samozřejmě má můj respekt, za to všechno čím si prošel, a že se z toho dokázal dostat.
Pôsobivý príbeh vojaka, bojovníka celou dušou. Kým scény výcviku a nasadenia v Afganistane sú vo svojej podstate izolovanými viac či menej napínavými epizódami a popismi rozličných situácií, časť osobného boja v zavere knihy ju posúva na inú úroveň. Najmä osobné svedectvo človeka, ktorý takmer prišiel o všetko dáva rozprávaniu autenticitu. Autor si naozaj môže dovoliť poučovať a tvoriť motivačné príhovory na konci knihy, pretože vie, o čom hovorí. Ako veľké plus hodnotím štýl písania, ktorý je na začínajúceho autora svižný a núti čitateľa počúvať ďalej, hodinu za hodinou. Kniha je tiež ukážkou autentického vlastenectva a hrdosti na vlastnú armádu, ktorá je v ostrom kontraste s pseudovlastencami a falošnými národniarmi, ktorých je bohužiaľ plné Slovensko.
Tak tohle jsem fakt nečekal, co k tomu říct. Příběh byl dobrý, ten Pavlův posun byl fakt znát. Ta motivace a přístup. Podíval jsem se skrze něho do zákulisí a nemálo jsem se dozvěděl i, snad se dá říct, přiučil. Být vojákem není sranda! V nemocniční části mi ukápla slza. Ale na druhou stranu mi to někdy zas přišlo přitažený za vlasy (jako civil nemůžu posoudit). A americké výcvikové stanoviště mě fakticky překvapily.
Absolutně mimo můj běžný žánr, ale měla jsem možnost poslechnout připravovanou audioverzi, tak jsem to zkusila. A byla jsem mile překvapená. Působí to na mě spíš jako beletrie než literatura faktu. Pro mě nečekaně čtivé.
Výborně napsaná životní zpověď českého vojáka, která je úplně mimo témata a žánry, jaké běžně čtu.
Vlastně jsem si vždycky myslela, že být vojákem není nic moc těžkého, ale ona je to fakt dřina. Pavel Stehlík popisuje svou motivaci, výcvik a ambice stále se posouvat dál a dál. Tahle kniha ale zdaleka není jen o tom, co všechno musel absolvovat jako voják. Je to zároveň i kniha o jeho osobním životě a neuvěřitelné síle poprat se se zákeřnou chorobou.
Trochu jsem se bála, že budu číst velmi jednoduchý příběh napsaný nějakým zeleným mozkem. Kniha byla sice napsaná docela stroze, ale věcně, se spoustou přirovnání a vtipných i smutných momentů. Pavel Stehlík je opravdu frajer.
Zhruba do půlky jsem si říkal, že super, ale že to není úplně top. Viděl jsem to na čtyři hvězdy. Po přečtení celé však musím knížce (nebo Pavlu Stehlíkovi?) udělit jednoznačných pět hvězd. Pavel Stehlík za postavení se nepříznivému (hodně mírně napsáno) by zasloužil hvězd klidně dvakrát tolik.
Kniha je napsaná formou, že věříte tomu, že s autorem sedíte naproti sobě a povídáte si z očí do očí. Velké plus je nulová (spíš mínusová:-) snaha věty, slova, cokoliv... jakkoliv učesat a zjemnit.
Drobná výtka. Těch pár anglických vět šlo asi přeložit.
Poslední můj poznatek. Snad nikdy v životě jsem nečetl a neviděl tolik příměrů jako v této knížce :-)
Životní osud mladého kluka, který se přidal k armádě, prošel tvrdým výcvikem, prožil nasazení v Afghanistánu, prošel si těžkým onemocněním, ale také rozchodem s partnerkou. Kniha je psaná tvrdou vojenskou formou a autor se v ní s ničím nesere. Pavel Stehlík je bezesporu frajer.
Zajimave, trochu kratke. Mozna jsem mel i vetsi ocekavani. Presto stale jeste dobra cetba.
Velmi působivá kniha. Autor popisuje nejen jak to chodí, ale i co cítí. Je v tom zachycen kus života, osobního zrání, krásných i bolestivých zážitků. Doslova pohladí jeho vlastenectví, které se dnes moc nenosí a o kterém vlastně moc nemluví, ale je tam. Dovede ocenit a poděkovat ostatním. Za mě tou knihou říká: "Nevzdávej to!" A říká to hodně hlasitě. Vlastně tu ani nehodnotím knihu, oceňuji jeho.
Jasně a stručně popsané splnění snu i úspěšné zvládnutí noční můry jednoho kluka. Je to napsané jednoduše, neprofesionálně. Autorem totiž není spisovatel ale voják. Cílem asi nebyl umělecký dojem, ale snaha autora představit svůj život. Proč ne.
Úžasně a jednoduše napsáno. V knížce to je napsané přesně tak jak to pan Stehlík cítil. Na nic si to nehraje .
Je úžasné co tento člověk dokázal. Knížka není o vojákovi v Afghánistánu. Je to příběh kluka který si chtěl splnit sen a i když ho osud dostal na kolena on to nevzdal a zase se zvednul a bojoval dál.
Úžasná kniha. Ne stylem, ale obsahem. Bylo mi ctí vnořit se do autorových prožitků prostřednictvím jeho knihy.
Ačkoliv nemám vojáky, válku a válčení v lásce, tak mě překvapilo jak je kniha čtivá a jak mne pohltila... Pořád jsem čekala zvrat a dost mě překvapilo, že přišel úplně jindy a úplně jinak....
Autor popisuje svou motivaci pro vstup do armády a vypráví o účasti v zahraniční misi a léčbě závažné nemoci
Souhlasím, je to silný příběh a nejvíce se mi líbila scéna jak vystřižená z "Copak je to za vojáka."
Vím, že budu jeden z mála, ale moc jsem se na knihu čekal, ale dostal jsem úplně něco jiného... a to asi ovlivnilo moje hodnocení. Nesedla mi ani ta hovorová mluva.
Příběh byl trochu něco jiného, než jsem čekal - syrovější, drsnější a mnohem, mnohem víc osobní. Ale hlavně neskutečně silný.
Kniha je sympaticky rozdělena na tři části. První částí je výcvik, kde se dozvíme jak o samotném autorovi a jeho povaze, ale i o tom jak probíhá přijímač a fungování během výcviku v AČR. Autor píše zcela upřímně a celé to má spíš punc emailu od kámoše, takže čekejte poctivou jadrnou mluvu a vše řečeno "na férovku". Příjemné je také, že autor je správný magor v pozitivním slova smyslu(prostě armádu žere a plní si svůj sen, což naprosto chápu) ale nic nemaluje v růžových barvách. Druhou zajímavější částí je mise v Afghanistánu. Je docela zvláštní poznat, co tam vlastně "naši" dělají a jak tráví čas. Tady bude rozhodně zklamán každý kdo čeká velkou akci. Naopak se dočkáme popisu tamější krajiny a života obyvatel, fungování vojenských jednotek atd. Autor se sympaticky vyhýbá filozofování o tom jestli je to správná nebo špatná válka a jestli tam mají být či nemají. Pouze popisuje co tam dělá a co se děje. Jsem mu za to velmi vděčný. Názor ať si každý udělá sám až po přečtení. Třetí částí knihy je jeho vlastní, největší, boj s rakovinou. Tahle část je zajímavá čistě z hlediska popisu duševního rozpoložení a boje člověka, který sice přežil kdejaký nelidský výcvik i válku ale možná ho zabije doma něco, s čím absolutně nepočítal. Celkově jde o svižnou četbu o ne vždy příjemných věcech. Popravdě, dostat se mi tohle do pazour když mi bylo 18, tak se asi nechám naverbovat. Ostatně jsem o tom tehdy uvažoval. Kniha ale rozhodně není nějaký tendenční propagandistický plátek k verbování naivních nováčků. Je to opravdu působivý příběh člověka, který jde do všeho naplno a nic nevzdává. Fajn, že se o to podělil.
Chtěla jsem nahlédnout do AČR jaké to je na misích a příběh vojáka, který si sáhl až na dno a postupně se dostal zpět na nohy.Moc se mi knížka líbila.
Strhující čtení kde jsem si sice zezačátku musel trochu zvykat na autorův neformální vypravěčský styl, ale netrvalo dlouho a kniha mě úplně pohltila.
Popis motivace pro vstup do AČR, přijímač, zařazení k útvaru, různá cvičení a zážitky z misí jsou podány neskutečně autenticky (tady ten neformální vypravěčský styl oceníte) a co chvíli si člověk musí v duchu říct, že o takových věcech se dovídá poprvé - a tím víc je na tyhle lidi hrdý.
Nicméně to je jen jedna část knihy - tou druhou je naprosto devastující nemoc, kde je autorovo utrpení popisováno tak syrově, že jsem několikrát knihu odložil a teprve po chvíli znovu pokračoval.
Z hlediska autobiografické literatury se jedná o opravdu vyjímečný kus - kdyby někdo takto načrtl příběh fiktivního hrdiny, řada lidí mu vyčte šablonovitost a snad i ten "happy end". Tady je to realita a člověk je neskutečně rád, že svůj boj Pavel Stehlík vybojoval a dokázal se vrátit do normálního života, protože lidí jako on je málo a měli bychom je znát, vědět o nich a hlavně - být na ně hrdí.
Čtu po devíti letech znovu, protože se s autorem Pavlem naše cesty opět protnuly. Fascinuje mě, kolik byl schopen udělat a vytrpět pro svůj sen. Jak se z kluka stane muž, kolik sil a potu stojí být vojákem. Kniha je pro mě povzbuzením, abych také žila autenticky a naplno svůj život a nebála se bolesti. Jediné, co mi při četbě vadí je příliš častá frekvence přirovnání. Ta četbu mohou hezky okořenit. Ale tento text je až "přepepřený".