Do temnoty: Zpověď českého vojáka v Afghánistánu
Pavel Stehlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223630/bmid_do-temnoty-223630.jpg
4
481
481
Osobní vyprávění českého vojáka, ve kterém otevřeně líčí své osudy od motivace pro vstup do armády přes náročný výcvik a půlroční nasazení na základně v Afghánistánu až po boj s těžkou nemocí po návratu domů… Kniha nepřináší líčení superhrdiny, jde v prvé řadě o příběh člověka. Zachycuje jeho zrání – od nadšeného kluka ve vyzrálého muže-vojáka, který musel projít řadou profesních, ale i životních zkoušek, překonat nástrahy, které mu osud vmetl do cesty, a najít sám sebe.... celý text
Přidat komentář
Styl psaní se mi velice líbil. Tato kniha patří mezi moje nejlepší....ani jsem nečekala, že mě tak nadchne a hlavně konec přečtu jedním dechem.
Velké zklamání. Očekával jsem autentickou knihu o válce v Afghanistánu z pohledu vojáka. Místo toho se mi do ruky dostalo dílo, kde nejdelší část je věnována náboru do armády a výcviku v ČR, velmi krátká druhá část je o Afghanistánu, kde se navíc prakticky nic neděje (ani jeden boj, jen popis patrol a strachu z častých útoků raket), a závěrečná část o boji s nádorem v nemocnici. Nesedl mi vůbec ani styl vyprávění - a to jsem ke knize samozřejmě přistupoval s vědomím, že ji psal voják a ne spisovatel. Navíc nespisovná čeština a neustálé vulgarismy (nejen v přímých řečích, kam by perfektně sedly, ale i ve vyprávění samotném) nepůsobily autenticky, ale mimořádně rušivě.
Ta třetí část o nemoci je silná, čte se jedním dechem a člověku je autora skutečně líto; něco takového jako on by si neměl nikdy nikdo vytrpět. Bohužel je to jen jedna třetina knihy, ve které mi ty zbylé dvě třetiny přišly úplně o ničem.
Tenhle příběh byl senzační. Nic podobného jsem nečetla, takže nemám s čím porovnávat, ale za mě je to určitě skvělá volba. Sice prvních asi 60 stránek se trochu táhlo a nemohla jsem se pořádně začíst, ale pak jsem knihu dočetla během jednoho dne. I když pravda, že jsem si hodně dlouho zvykala na styl psaní, možná i proto mi chvíli trvalo, než jsem se do toho opravdu zakousla
Výborná knížka, psaná trochu drsnějším "vojenským" stylem ;-) . První třetina byla vcelku nudná, užuž jsem ji chtěla odložit nedočtenou, ale v 2. části, jak se hrdina dostal na misi do Afghánistánu už to bylo zajímavější. V podstatě jsem poslední dvě třetiny knihy pak dočetla během jednoho dne. Doporučuji.
Knihu bych doporučila přečíst všem, kteří neustále pochybují o tom, proč by si ČR měla platit profesionální armádu.
Kniha je o odvaze, cti, týmovém duchu, vysoké a pevné vůli ale hlavně o tom, že hrdinové ještě nevymřeli - jen prostě vypadají a dělají něco jiného.
Čtení je vhodné jak pro muže, tak i ženy. Kniha je psána velmi hovorovým jazykem a stylem, který je určený speciálně pro "momentálního" čtenáře. Kombinace zápisků a "vyprávění" je velice čtivá, některé hlášky si budete chtít i opsat :-)
Kniha DO TEMNOTY není jen exkurzí na vojenskou základnu v Afu. Je to cesta 19ti letého kluka z gymplu do kasáren, cesta do duše profesionálního vojáka, která pokračuje až do jeho 28ti let, kdy je z něj ostřílený veterán, který se popral i s těžkou nemocí...
Klobouk dolu a hluboký respekt...
Kniha je rozdělená do tří částí. Výcvik, Afgánistán, nemoc. První částí jsem se prokousávala, druhou spolkla a třetí přečetla za pár hodin ...obdiv člověku, který ve svém krátkém životě toho tolik prožil...
Velice inspirativní kniha. Od začátku do konce čtete příběh člověka, který se rve o život a postavení v něm. Toto je pomyslná bible pro těžké chvíle. Obdiv, to je slovo, které vyjadřuje mé postavení k autorovi. Někdy život není fér, ale tady máme důkaz, že osud se dá změnit. Stačí jen bojovat. Doufám, že od tohoto autora příjde ještě nějaká kniha. Mínus dávám snad jen za občas vleklé pasáže a pražský slang, ale na to si člověk zvyknul. Naopak bych vyzdviha úžasné přirovnání snad ke všem věcem na světe.
Je to vážně síla. Nečekala jsem, že příběh bude tak emotivní. Autor to rozhodně neměl lehké a obdivuji jeho sílu a vůli všechno překonat. Ze srdce doufám, že nyní už ho čeká jen všechno dobré.
Moc mi sedl styl psaní, ke knize se to opravdu hodilo a kolikrát jsem se musela těm slovním obratům smát. :)
Kniha pro kterou nenacházím slova. Snad jen obdiv, čím si musel P. Stehlík projít. Do dalších dní přeji už jen to nejlepší...
skvela kniha o vycviku vojaka elitni skupiny (tahle cast me bavila asi nejvic), pobyte v Afganistanu (humr k veceri? to by se u Cechu nestalo :) a nasledny boj doma s rakovinou, clovek by nerekl, co muze mit tak mlady kluk uz za sebou
RESPEKT!
Pane Stehlíku, Vaše mise v Afghánistánu se ani za mák nedá srovnat s misí ve Vojenské nemocnici. Nečekala jsem, že u knihy budu brečet dojetím a mačkat oba palce, aby TO dobře dopadlo. Máte pravdu, jste bojovník!
Jelikož nemám ráda násilí, nejsem dobrý vlastenec a touha po angažování se v armádě je mi naprosto cizí, brala jsem knihu zpočátku jako svůj malý "psychologický průzkum" člověka, který je v těchto bodech mým opakem. Styl psaní mi nevyhovoval, nicméně chápu, že k tématu sedí. Popisy různých bojových cvičení a akcí jsem si sice nevychutnávala, ale zajímavý náhled na život a motivace vojáka jsem získala. Autor je především silná osobnost, která ráda překonává sebe sama. Část, ve které popisuje boj s těžkou nemocí, se mi líbila hodně a je velmi inspirativní. Přes své utrpení dokázal znovu začít plnohodnotně žít, nevzdal to a zaslouží si respekt.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi tahle knha bude tolik líbit. Smekám před odvahou a opravdovým vlastenectvím. Díky!
Od českých vojáků z misí knihy nevycházejí, takže jsem rád, že to "tabu" konečně někdo prolomil. Pavel Stehlík nenásilnou hovorovou formou (mně to vyhovovalo) popsal vše, co se mladýmu klukovi honí hlavou a na rozdíl od 90% kluků v jeho věku si za svým cílem jde. Na svůj věk toho dokázal dost, klobouk dolů. Když vidím kolik kluků se ani do 30 let není schopno odpoutat maminčiny sukně a on na sebe v 25 letech bere takovou tíhu odpovědnosti... Je sice voják, ale nepočítejte tady s nějakou válečnou vřavou a hrdinskými činy v boji. Ta největší bitva, kterou popisuje, ho potkala v nemocnici. A díky bohu ji zvládl přesně tak, jako zvládal vše před tím. Zakousl se do toho jak pitbul do pneumatiky a nic nevzdal. Je to taková motivační kniha nejen pro někoho, koho láká armáda, ale i pro všechny, koho potká nějaká ta rána osudu a má pocit, že nastal konec světa. Přeju Pavlovi, už jen samé pozitivní věci a veřím tomu, že jak se mu pracovně dařilo do té nešťastné události, bude se mu o to víc dařit v tom, co dělá nyní. Hodně štěstí a díky za super knihu.
Za mě pouze 3 hvězdičky, první třetina dobrá, pak už se mi to zdálo jako vyprávění naivního kluka. Každý, kdo prošel zahraniční operací (pár lidí znám), si nese něco z toho do civilního života, nikdo o tom ale nenapsal, takže možná proto tato kniha čtenáře tak zaujala. Autor měl navíc smůlu, že se mu do toho dostala zákeřná nemoc.
Četla jsem i Amerického snipera, což je de facto podbná knížka. Tato kniha mě však více pohlitila, díky absence nabubřelosti, tak podobnou amíkům. Respekt p. Stehlíkovi,
Štítky knihy
Afghánistán životopisy, biografie paměti, memoáry rakovina, nádory armáda vojenství výcvik vojáci Češi deníkové záznamy pyrotechnika AmeričanéAutorovy další knížky
| 2014 |  Do temnoty: Zpověď českého vojáka v Afghánistánu |
| 2017 |  Já, voják v Afghánistánu |
Jako několik prvních kapitol jsem přemýšlel, jestli se ten mladej kluk jen tak vytahuje, na co si vlastně hraje. A jestli bych se s ním v reálu bavil, nebo bysme se minuli.
Ale postupem času mi z toho kluka (sorry chlapa) padala brada čím dál víc. Až člověka napadne, kde se v něm brala ta neustálá vůle a energie jít dál, vydávat se do dalších akcí. Jako fakt respekt.
Na vojně jsem nebyl a ani moc vojenských knih moc nečetl, ale tohle bylo čtivý a bavilo mě to dost.