Do temnoty: Zpověď českého vojáka v Afghánistánu
Pavel Stehlík
Jde o originální, a tím více napínavé, osobní vyprávění českého vojáka, jenž naplno a bez příkras popisuje své osudy od prvotní motivace až pro vstup do armády. Zažíváme s ním trable přes náročný výcvik i půlroční nasazení na základně v Afghánistánu, až po boj s těžkou nemocí po návratu domů… POZOR! Kniha nepřináší žádná líčení vzniku superhrdiny… Jde v prvé řadě zejména o příběh člověka! Audiokniha přednesená podmanivým hlasem herce Otakara Brouska ml. zachycuje růst mladého muže od postpubertálního zrání až po dospělého vojáka, jenž musel projít obtížnou řadou profesních, ale i životních zkoušek. Musel překonat nelehké nástrahy, které mu osud nečekaně vmetl do cesty – a pak hlavně najít sám sebe. P.S: A malý dárek pro posluchače této strhující audioknihy: na vlastní uši uslyšíte i originál hlas bojovníka, a slovy Mirka Žambocha, „Válečníka“, majora Pavla Stehlíka. Copyright: Copyright © Pavel Stehlík | Produkce: Jiří W. Procházka, Radek Volf | Režie a zvuk: Radek Volf | Střih: Radek Volf | Obálka: © Petr Šimčík | Nahráno v: Studio Walker & Volf, Praha... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Vojenství
Vydáno:
2023
,
Walker & Volf
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha ze života opravdového válečníka. Doporučuji přečíst každému a hlavně naši
rozmazlené mládeží.
Velmi osobitě a upřímně napsaná kniha. Autor svůj příběh vypráví velmi otevřeně. Jsem ráda, že jsem se díky knize dozvěděla víc o hrdinné práci vojáků. Obdivuji Pavla, jak se vším popral a držím mu palce!
Hlavně moc děkuju za svědectví,, jak se nikdy nevzdat. A taky za to, že Pavel nemyslel jen na sebe, ale dokázal být hrdý na svou vlast. Takových lidí moc není.
Vždycky mě zajímalo, co vede člověka k tomu stát se vojákem. Zajímalo mě, co to vlastně ti čeští kluci v tom Afu dělají. Jak to, že se o nich víc nemluví? Vždyť nám tam zachraňují naše zadky. Na všechny tyto otázky mi Pavel odpověděl. I když na některé jen částečně (těžko můžete někomu vidět do hlavy)
S kecama o žoldácích běžte do prdele. Já jsem četla upřímnou zpověď nadšenýho mladýho kluka, kterej si splnil sen. Fakt by tohle někdo dělal pro prachy? No jo, ona se se národní hrdost bohužel už nenosí. Proto je některými primitivy člověk, který jde sloužit vlasti hned nařčen z hnusnejch věcí. Já si naopak charakterních lidí, pro který není vlast jenom slovo, vážím.
Zajímavej byl výcvik a perfektní příprava vojáků před misí. Drsný bylo ostřelování raketama a dojemnej byl boj s nemocí. Ten styl psaní "jak mi narostl zobák" a tykačka čtenáři mi hodně seděla. Kupodivu to ve většině případů fungovalo víc, než jazykové kudrlinky.
Takže Pavle, ať se ti daří a doufám, že rukou si s tebou někdy potřesu. Byla bych velice ráda.
Připadal mi chvilkama dost namyšleně, ale konec mě odzbrojil a nemůžu jinak než dát 5*. Doporučuji.
Dnes jsem dočetl knihu Do temnoty, kterou napsal Pavel Stehlík, český voják. Ač mě oblast military nikdy příliš netáhla, přesto jsem knihu dočetl a považuji ji za velmi dobrou, ve své kategorii možná i za vynikající.
Jedná se o autentický příběh mladého kluka, který vstoupil do AČR a dostal se na půlroční misi do Afghánistánu. Několik dní po návratu mu diagnostikovali rakovinu krčního obratle, následoval několikaměsíční boj o holý život a pak více jak rok boje o návrat do života. Během tohoto martýria se mu navíc rozpadl dlouholetý vztah. Příběh má prozatím šťastný konec na jaře 2014 (kniha vyšla na podzim 2014).
Už během čtení jsem pochopil, že není příliš podstatné, v jakém rámci je příběh zasazen. Je to příběh o lidské vůli, odhodlání, cestě za životní seberealizací. O překonávání zdánlivě nepřekonatelných překážek, o hodnotě lidského přátelství a ochoty pomoci. Vše je umocněno vědomím, že to není vymyšlený a přikrášlený motiv, je to obyčejné, syrové vyprávění, záznam myšlenek, pocitů a dějů, tak jak je autor dovedl zaznamenat.
Kniha má sílu a pozitivní energii v tom, že není ufňukaná a nedává na odiv osobní bolístky. Je příkladem a pomocí každému, kdo se ocitne v situacích, ve kterých se zdánlivě nabízí již jen rezignace.
V neposlední řadě mě překvapilo, že vojenský slang a reálie se ani v roce 2005 příliš nezměnily od dob, kdy byla ZVS povinná. Text je prošpikován kolikrát i vtipnými metaforami.
Každopádně tato jediná kniha zcela převáží tunu školometských příruček od různých obchodníků s deštěm, kteří nám nabízejí ke koupi recepty na šťastný život. Protože podstatná je jen naše primární vůle po životě. Teprve na tom se dá stavět dál. A o tom všem tato kniha vypráví.
Chápu že někoho kdo nebyl na vojně a službu zná jenom z knih a televize může tohle totálně nadchnout... Jinak mi přijde dost strašný, že "bojovník" který si na nepřítele prakticky nevystřelil, mimo ČR byl jenom pár měsíců (necelý půlrok) a u AČR je jenom pár let už je "veterán". Oproti opravdovým veteránům, kteří sloužili mnoho let a bojovali na mnoha bojištích je to jen nepovedený vtip :(. Bohužel. Doba je dneska trochu jiná.
Knížka se číst dá, je svým způsobem až mile naivní, očima mladýho kluka, ale zase tak velká "hitparáda" to teda opravdu není.
Ani se mi nechce tuhle knížku odkládat. Právě jsem prožila pár skvělých večerů s člověkem, který si splnil sen, popral se s osudem, padl na hubu a donutil se vstát. S člověkem, kterej má kolem sebe hromadu dobrejch lidí, o který se může opřít a ještě má to štěstí, že si to uvědomuje a ví to.
Jsem ráda za tuhle knihu. Sama jsem si mohla udělat aspoň trochu obrázek o tom, co tyhle "blázny" žene do těchhle pekel. :-)
A víte co? Už to chápu.
Máte můj respekt a obdiv.
Takže, Pavle, jak si psal na závěr. Já Tvou ruku bez rozmyslu přijímám. A přeju ti jen to dobré do budoucna.
P.s.: vážně mě bavil ten styl psaní a ta přirovnání byla bezkonkurenční :-D
Chvilku jsem si musel zvykat na hovorovou češtinu, ale pak už to šlo samo. Ač rád, že mě vojna minula, příběh ve mě probudil vzpomínky na klukovské roky, kdy jsme od rána do noci běhali po lesích, hráli si na vojáky, stavěli si bunkry a v podstatě se těšili na vojnu. Doporučuju každému, kdo se chce dozvědět něco o našich jednotkách v Afgánistánu, o tom jak to funguje a jak ten půl rok prožívají.
Výborná knížka, na kterou budu asi ještě dlouho vzpomínat. Příběh P. Stehlíka se mi vryl do paměti. Líbí se mi především jeho styl psaní, na nic si nehraje a píše "jak mu huba narostla", je to paráda. V závěrečné části kdy popisuje svůj boj s nemocí jsem se neubránila dojetí. Knížku rozhodně doporučuji všem.
Vzdycky me zajimalo, jak se z cloveka stane vojak a co je to vlastne za lidi. Slysela jsem s P. Stehlikem rozhovor na Radiozurnalu a byl mi tak sympaticky, ze jsem si hned pujcila tuhle knihu. Uzivala jsem si, jak byla knizka napinava a dobrodruzna a zaroven dobre popisovala muzske emoce. V posledni casti knihy, kdy bojoval s nemoci, jsem se proste neubranila dojeti. Moc se mi ta knizka libila a nechala ve me stopu.
Skvely pribeh ......naprosto chapu pocity pribuznych ,protoze muj streda byl v parte chrudimaku :) Nekdy mi az tento velmi emotivni pribeh vehnal slzy do oci. Rozhodne se tesim az tento uzasny vojak bude mit besedu u nas ve skole ....urcite si od nej necham knizku podepsat :)carpe Diem .
Super knížka. Moc se mi líbí styl, jakým je napsána. Líbí se mi příhody z patrol, zápisy z denniku. Prostě fajn čtení pro mě. Dávám plný počet hvězdiček.
Výborný. Nic přehnanýho, prostě život. Styl psaní se mi velice líbit, protože mi to dosti připomíná, jak píšu já. Prostě jako prase a jak mi huba narostla :) 5/5
Syrově upřímné. V závěru autor píše:" ...škoda, že neznám tebe. Kdybys tu stál, podíval bych se ti do očí, napřáhl rozevřenou dlaň a čekal bych, jestli ji přijmeš. A když bys ji stisknul, řekl bych ti po vojensku: Díky, zabijáku!" Tak já tu dlaň přijímám, ale zajímalo by mě, jestli bych tu větu uslyšela skutečně....jestli by Pavel Stehlík bez mrknutí oka právě tohle řekl, dvaačtyřicetiletý ženský...nevojákovi :) Já jsem nadšená a doporučuju! Za plnej počet.
Zajímavé čtení, i pro mně jako holku, kterou moc válčení nezajímá :-) Udělala jsem si představu, jak to na misích chodí. Nejsilnější na knize je ale životní příběh autora. Obdivuji, že vše ustál a přeji mu, aby už měl tzv. "vybráno" a už se do podobných "sr....." (řečeno jeho slovy) nikdy nedostal.
Kniha v sobě skrývá opravdu skvělé, autentické čtení. Hovorový jazyk, dost často vojenský slang tomu dodává na věrohodnosti. Hodně se objevující popisky, vysvětlivky pod čarou vysvětlující nejrůznější vojenské názvy a zkratky jsou super.
Jediné, co mě moc nebavilo, byl začátek. Popisování toho, čím si autor musel projít. Co vše absolvoval a co studoval, než se skutečně dostal do Afghánistánu. Pro pochopení a nastínění toho, co voják absolvuje během výcviku je to super. Ale mnohdy mi některé pasáže přišly zdlouhavé a celkem by se povídání o jeho začátcích dalo zkrátit...
Druhé dvě kapitoly o misi a nemoci jsem hltala jedním dechem. Člověk si jen těžko dokáže představit, co ti vojáci prožívají, pokud tam není. Až v těchto situacích, kdy na člověka kdykoliv a kdekoliv může vletět kulka, či bomba, jsou ukázkou toho, jak se zachováme v krizových a životních okamžicích..
Nejvíce mě fascinovalo vyprávění o tom, jak letěli domů, a letce vítali na letišti jako hrdiny, kdežto tyto vojáky, kteří se brodili tím nejhorším, nechali sedět v letadle a museli vyčkat, až skončí ceremonie. To mě šokovalo. Ale taková je opravdu realita. To je skutečný život.
Jednoduše bych řekla, že to nastiňuje skvěle, jasně, a ten jazyk tomu dodává prostě šťávu. :)
Štítky knihy
Afghánistán životopisy, biografie paměti, memoáry rakovina, nádory armáda vojenství výcvik vojáci Češi deníkové záznamy pyrotechnika AmeričanéAutorovy další knížky
| 2014 |  Do temnoty: Zpověď českého vojáka v Afghánistánu |
| 2017 |  Já, voják v Afghánistánu |
Parádní dárek k narozkám. Zase jednou knížka, která Vás donutí přemýšlet. A to já můžu. Vážně se mi to líbilo. Je to takový syrový. Vůbec mi nevadí styl psaní. Je to prostě, jako když se baví lidi mezi sebou třeba v hospodě. Jako by mi to vyprávěl kamarád. Navíc není to žádné honění ega, nejsou v tom přehnané akce typu přežil jsem pád z vrtulníku :-D Je to popsaný tak, jak to skutečně probíhá. Žádný přiklášení. To se mi líbí, protože ten kluk to nemá zapotřebí. V jeho životě je toho i za tak krátkou dobu tolik k vyprávění a přitom je jen o rok nebo dva starší než já. Fantasticky otevřený- člověk má pocit, že ho autor pustil do své hlavy tak, jak vás tam pustí jen málokdo. Po přečtení mám dojem, jako bych měla o přítele, který mi s nadšením vypráví své historky z vojny, víc. A já si tahle vyprávění vždy neuvěřitelně užívala... Rozhodně doporučuju!