Do tmy
Bohumila Adamová
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Baladický příběh, na který určitě nezapomenu. Vyprávění vás vtáhne, vůni bylin i léta cítite až v nose. Její touha po sběru byla její záchranou i zhoubou. Byť je příběh zasazen do současnosti, dýchá na vás atmosféra starých časů na venkově. Možná, že od této chvíle si při nazouvání bot na chalupě vzpomenu na Annu.... Čarokrásné.
Nejhezčí kniha, kterou jsem letos četla. Naprosto autentická a naléhavá. Bude se mi po Anně stýskat.
Bylinky jsem naposledy sbírala ještě na základní škole, kde jsme měli "povinné" sběry. Pomocí této knihy jsem si opět vybavila tu vůni seschlých rostlinek, šustění novinového papíru a také neodmyslitelný sběr. Jak jsem se pinožila, ono to pak seschlo a nic z toho nebylo... Proto patří velký obdiv hlavní postavě, která tento sběr považovala za nejdůležitější věc na světě navzdory své nemoci. Krásná, smutná, voňavá kniha, do posledního písmenka přečtená.
Tu knihu jsem chtěl dát jako dárek, ale něco mi říkalo, že to není úplně ono: Do tmy. Jestli se (prý) civilizace ve spirále točí vzhůru, život hlavní hrdinky v kruzích padá níž a níž. Někde za slovy se rozpadá tělo a spolu s ní i sítě lidských vztahů, které mají člověka držet na hladině. Či alespoň příležitostně vytáhnout z řeky. Slova jsou pro byliny, neboť ty jsou pro duši. Tělo fasáda. Na půdě straší.
Výborný.
"Ležet v třezalce není pro tělo nic pohodlného. Pro duši je to však nezapomenutelné."
Knížku jsem četla velice pomalu... ne proto, že by byla "těžko čtivá", ale proto, že jsem si ji šetřila a dávkovala po malých kouscích jako ten nejvzácnější kaviár. Poslední stránky byly čteny takřka šnečí rychlostí, jen abych se nemusela s hrdinkou rozloučit a dlouho rozečtenou knihu zavřít. A mám z ní - já bylinkářka - stejné pocity "prozření", jako když jsem pro sebe před mnoha lety objevila dlouho odmítaného Bohumila Hrabala. Už teď můžu říct, že jsem si ji zařadila do knih, ke kterým se budu znovu a znovu vracet, i kdyby jen pro krásu jejího výraziva. A doufám, že paní spisovatelka Bolavá bude pokračovat ve své divukrásné tvorbě:-)
knihu doporucuju, libil se mi pribeh, jazykovy styl, hlavne popisovani pocitu a nirernych myslenek hlavni hrdinky; jak je uvedeno na prebalu knihy - celou dobu mate pocit, ze se blizi apokalypsa, dusno je v knizce primo "hmatatelne"; kniha se krasne cetla; ocenuju take vsechny znalosti autorky ohledne sberu lecivych bylin; u teto knizky bych v zaveru chtela tzv. "videt za roh" --- jak to bylo dal...
Já jsem nadšená. Dokonce jsem v průběhu čtení měla chuť jít sbírat bylinky a sušit:) Krásný jazyk, výborný styl, nechtěla jsem to dočíst a zároveň děsně chtěla. Bála jsem se o hrdinku, chtěla vědět, co jí je a zároveň ne. Jedna z nejlepších knih tohoto roku.
Pro náročnější čtenáře určitě doporučuji. Popisy bolesti - nejen fyzické, ale i psychické - jsou vykreslené tak, že na to nemůžu přestat myslet. V knize jakoby bublá cosi temného pod povrchem, něco co a první pohled vůbec nezaznamenáte, ale když se dostanete na konec, všechno začne dávat smysl. Hodně zvláštní kniha.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2015 | Do tmy |
2017 | Ke dnu |
2020 | Před povodní |
2022 | Vypravěč |
2013 | Černý rok |
Ta kniha, i přese všechno, dýcha....a voní. Úžasné čtení!