Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Možná SPOILER
Hooodně zvláštní kniha. Je nemocná, chodí a sbírá byliny, lidé ji mají za vílu nebo čarodějnici, trochu se tak i chová a vypadá. Vnímá krásu léta, luk a vody.
Podivuhodně zajímavá kniha o sběru bylin. Kniha mne zaujala a byla překvapivě čtivá. Těším se na "Ke dnu".
Kniha je napsána hezky,čtivým jazykem,chvílemi na mě působila až hororově,donutí člověka zapřemýšlet se o všem kolem nás,jak málo někomu stačí k žití,k radosti ze života,i když není úplně jednoduchý. Ráda si přečtu další knihu.
První kniha od Anny Bolavé. Překvapila. Zajímavá, zvláštní, netradiční. Kniha je velmi čtivá, ač bylinky využívám, nic moc o nich nevím a nezabývám se jimi. Přesto mi pasáže věnované sběru a sušení bylin nijak zvlášť nevadily. A i když se to nezdálo, i tyto pasáže posouvaly děj dopředu a pozorný čtenář se o Anně a jejím zvláštním životním stylu toho hodně dověděl. Život Anny měl zvláštní pravidla a jasné opěrné body. V úterý byl výkup sušených bylin. Kolem toho se vše točilo. Stále jsem očekávala bližší vysvětlení Annina způsobu života, ale vlastně jsem se toho nedočkala. Autorka dala prostor čtenářově fantazii a otevřený konec to jen potvrdil. Mám o čem přemýšlet. Anna Bolavá se svou prvotinou Do tmy řadí k výrazným autorkám současné doby.
Naprosto super! Vůbec bych nevěřila, jak propadnu trochu temné atmosféře nutkavého sběru léčivých rostlin :-)
Nejhlubší kořeny lidského bytí a šílenství tu v podmanivosti krajiny a ve zpomaleném toku života, jež poskytuje ústraní vesnice, prorůstají v pradávné sounáležitosti s přírodním světem.
Vyrazila jsem do knihkupectví a netušila, co si odnesu. Nejdříve mne zaujal obal. Anotace mne zase přesvědčila, abych si přečetla první dvě strany. No a díky těm jsem knihu nakonec zakoupila. Příběh je mi blízký, protože sama sbírám léčivé byliny, je však z náročnějších.
Wow...nenasytná vášeň pro sběr léčivých bylin, naprostá nezřízenost v kontrastu k - měřeno běžnými měřítky - asketickému životu...to tu ještě nebylo, nebo já na něco takového v literatuře nenarazila. Možná mi někdo dá tip, kde jinde...:-).
Každopádně měla jsem chuť, páč čtu tuto knihu v létě, vzít kolo a košík a poprat se s větvěmi, odlehlými zarostlými kouty...vyvolalo to vzpomínky z dětství ty omamné vůně na půdě, bezové dusno u rybníka...Wov podruhé za vytváření atmosféry, způsobem, jakým to autorka dělá na mě funguje spolehlivě. Moc děkuji za možnost prožít si tento příběh...
Je krásně bolavá letní kniha, která i v zimě zahřeje. Můj tip: tato kniha je jednoznačnější než Ke dnu, mně se vyplatilo číst nejdříve Ke dnu, pak do Tmy...nebyl to takový kontrast...
Zvláštní knha, zvláštní autorka. Více zahaleno než objasněno. Velice čtivé, tajemné a podmanivé. Strukturované. Díky Magnesii Litera jsem se odhodlal číst a nelituji. Kolik tajemství je skryto v nás a kolem nás. A bez magie. Každý má své byliny a nemusí to být jen listy, natě, kořeny, květy. Každý má svou půdu a nemusí tam sušit. Takhle jsem si ji pobral a přečetl. A pak došel k závěru, že na příčině zas tolik nezáleží, protože výkupna má otevřeno jen v úterý a do té doby je potřeba mít aspoň něco v zásobě.
Kniha "Ke dnu" se mi líbila, ale tomuhle něco chybělo. Stačilo by trochu víc poodhalit proč vlastně Anna byla taková, proč skončila sama se svými bylinkami. Jestli byla šílená nebo jenom "taková svá". Chyběl mi závěr. Prostě se nemůžu zbavit dojmu, že to vlastně bylo o ničem, ačkoli to vlastně nebylo úplně špatné čtení . Těžké hodnocení.
Stereotypní činnost, opakující se motivy, mytický nádech. Ta tísnivá atmosféra mě skoro dusila. Napsané je to skvěle, ale něco hodně důležitého mi v knize chybělo: motivace hrdinky, která by mi pomohla pochopit, proč se hrdinka chová tak, jak se chová. Houbařka Viktorie Hanišové působí podobně a zdá se mi (zejména v tom osvětlení motivace) mnohem lepší.
Ukázkový příklad knihy, která člověka buď nadchne nebo zklame.
Pro někoho bude hrdinka bláznivá, přitom je to taková divá Bára současnosti. Někdo v ní bude vidět vzor člověka, který promarnil život, přitom ona si ho užívá každou minutu, byť způsobem, který může být nepochopitelný. S radostmi, strastmi i strachy.
Výborně napsáno.
Po přečtení „Ke dnu“ od Anny Bolavé, jsem se na její další knihu opravdu těšila. Vyprávění o Anně, sběračce léčivých bylin, která se s přibývajícími stránkami stává více záhadnou, bláznivou a nemocnou, mě ale zklamalo. Celá kniha se točila především o sběru bylin a jejich každoúterním odevzdáváním do výkupny. Tento stereotyp byl Annin celý život – nic jiného než sběr a následný výkup ji nezajímalo. Nestarala se o manžela, kamarádky ani své zdraví. Její jedinou vášní byly byliny.
Po čase se ale vyprávění stalo jednotvárné a opakující se, dokonce až nudné. Namísto zdlouhavých popisů květů, listů, stonků, správného sušení a počtu nasbíraných pytlů, bych uvítala více odkrýt důvody, proč Anna dopadla tak, jak dopadla. Proč nakonec zůstala se svými bylinami úplně sama. Všechny další postavy a příběhy byly popsány velmi stručně, tajemně a čtenářovi jen naznačily, co se asi kdysi stalo a proč. A to je velká škoda, protože právě tyhle popisy vztahů, pocitů a názorů byly na knize to nejlepší!
Už dlouho se mi nestalo abych nemohla už přes měsíc dočíst tak úzkou knihu. Kniha je často přirovnávaná k Houbařce, ale Houbařka se mi četla skvěle a přestože se tam také nic velkého nestane, tak je příběh mnohem silnější. Popisy přírody, hub a pocitů hrdinky byly psány krásným jazykem a tak vám ani ty popisné části nevadí. Do Tmy je za mě extrémně nudné a nikterak přínosné.
To je pecka, přečteno v jednom zátahu za pár hodin s vytřeštěnýma očima, co bude dál. Ale nějaký prudký akční děj nečekejte, děje se toho sice strašně a zhuštěně moc, ale spíš v mysli a vztazích hrdinky. Moc se mi to líbilo. Na letošní besedě říkala autorka, že teď píše horor - a já se ptám, co je tohle? Hororový přídech má i její druhá próza Ke dnu. Doporučuju obojí!
Zvláštní kniha, i když nemá moc stran, nějak jsem si ji davkovala asi týden. Občas mi připomněla Houbařku. Zajímavý styl psaní, neokoukané téma, za mě plus. I když spousta lidí z téhle knihy bude nějakou dobu v depresi si myslím.
Silný zážitek. Dvojnásob proto, že ke mně kniha přišla v přiléhavou roční i duševní dobu. Na pozadí sběru bylin nám autorka postupně dávkuje indicie k životnímu příběhu Anny, něco si můžeme domyslet jasně, něco mlhavě, přesto mnohé zůstává nevyřčeno. Poměr mezi nutnou informovaností čtenáře a přívětivým až frustrujícím tajemnem je vyvážený, tu a tam sice dochází k výkyvům, ale ve výsledku je to dle mého vyladěno bravurně a s citem. A cit, to je něco, co příběh vyžaduje i od čtenáře. Cit a empatii. Atmosféra knihy na nás dýchá jako bychom právě na té šustící a éterické půdě byli, a nejen tam. Vůně nás polapí, tak jako nás polapí Annina duše, polehoučku a nenápadně, ani nám to nepřijde, až si najednou uvědomíme, že v tom lítáme a že máme nejspíš s Annou něco společného. Že je tak jednoduché na něčem obsesivně lpět a nenacházet cestu ven... Všichni bychom potřebovali občas prudce ponořit hlavu do barelu s ledovou vodou a vyhnat z ní bolest - a nesmysly. A můžeme si to každý vztáhnout na cokoli, co se zrovna namane. Navíc je kniha tak příjemným návratem k přírodě a odvrácením se od doby moderní, že jsem si na ní smlsla i po této stránce. Co vytknout? Snad jen přílišnou umírněnost co se délky díla týče... Už se těším, až si pořídím od autorky další knihu a zahryznu se do ní všemi smysly. A snad jen ještě něco na závěr. Anna mi byla opravdu blízká, ráda bych se s ní spřátelila - kdyby snad ona vůbec o něco takového stála. Každopádně vím, že se s ní můžu přátelit kdykoli chci, jelikož bude stále čekat u mě v knihovně.
Po knize jsem sáhla na doporučení. Anna si jela jen to svoje, sběr bylin, sušení, výkupna, stále dokola. Uf, zřejmě jsem mimo, ale knihu jsem asi nepochopila. Vůbec nejsem tak nadšená jako ostatní. Ale abych nekřivdila, tak musím uznat, že vykreslení samotného sběru, sušení i půdy, je na jedničku. Říkala jsem si, už ji čtu třetí týden, na mě dlouhá doba, no jak čtu ostatní hodnocení, nejsem jediná. Jinak zklamání, těžko „uchopitelná“ kniha.
Na začátku četby bych nečekala jak mě tato kniha zasáhne, a přitom je to opravdu neustále jen o sběru bylin. Často jsem si při četbě vzpomněla na Hájíčkovy Hledače zelených koní , velmi podobná posedlost hledání a sbírání bez ohledu na rozpadající se vztahy a životy .A zároveň mě Anna hodně moc připomínala Hanu - Hájíčkovu hrdinku z Rybí krve oceněné Magnesií Literou o dva roky dříve.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
No vida. Tak som medzi tými súčasnými "hitovkami", ku ktorým som sa dopracoval vďaka vysokým hodnoteniam a čitateľskej výzve, predsa len našiel klenot. Do tmy, je psychologický horor o postupnej fyzickej a psychickej deštrukcii, zaodetý v netradičnom háve prestúpenom silnou, zadúšajúcou vôňou byliniek. Ten zostup, kde realitu s pribúdajúcimi stranami pohlcuje šialenstvo, kde aj dialógy strácajú úvodzovky a stávajú sa len ozvenami v chorobnej mysli, je dokonalý. Anna Bolavá má obrovský talent a ja budem jej ďalšiu tvorbu pozorne sledovať.