Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Kniha, která vyhrála Magnesii Literu 2016. Kniha, kterou jsem si chtěla dlouho přečíst a moc jsem se těšila.
A pak nastalo zklamaní.
Anna, hlavní hrdinka, obětovala celý život sběru bylin. Takže celou knihu sbírá byliny. CELOU knihu. Její život je oproti tomu odsunut na vedlejší dějovou linku. A ani není tak bolestivý, jak jsem čekala. Anna si všechnu psychickou bolest způsobila sama, tím, že od sebe odehnala všechny své milé a ani se o ně moc nezajímala. Protože byliny jsou důležitější. Byliny jsou dle ní vynikající na bolest fyzickou, přesto tam do sebe pere Tramal od rána do večera. Byliny jsou věc, pro kterou je ochotna zemřít a obětovat jim vše.
Takže po přečtení knihy se ze mě stal botanik par excellence, ale ten příběh...nic moc bolestivého, nic moc přínosného, nic moc k zamyšlení.
Krásné. Smutné. Takových blaznů po světě je. A většinou je odsoudíme na první pohled. To jen u knihy umíme být tááák moc empatičtí.
Posedlost jako nutnost bytí, zdroj rovnováhy potřebný pro další jízdu. Činnost udržující tlukot srdce a směr. Teplo, zima, déšť... Jedem! Po této stránce na mne kniha paradoxně zapůsobila velmi povzbudivě. Bonusem je popis sběru bylin a vyvolání vzpomínek z prázdnin trávených u babičky na venkově. Každý život končí tmou, v plné činnosti, za mne, ten nejkrásnější.
"Je to (tu) krásné a příšerné zároveň," říká Anna o močálu, kterým se brodí za dalším naplněním své vášně. Vystihuje to můj dojem z této knížky a pět hvězdiček dávám za dokonalé propojení obou přívlastků.
S Annou v mnoha ohledech souzním; i já cítím často potřebu utéci od lidí do přírody, umanutě naplňuji svá schémata s pocitem, že dodávají mému životu řád, a představa, že "musím mezi lidi, na světlo, městem a přes půl republiky" mě děsí a já toužím po svém bezpečí ve tmě a o samotě. U mě občasné chvilky. U Anny obsese a fobie, dovedené do obludného extrému, podpořené její fyzickou nemocí, která možná spustila i tu duševní, jejímž důsledkem jsou např. halucinace a amnézie. A pro mě je příšerné a krásné zároveň dívat se na svět jejíma očima a vnímat ho jejím chorým mozkem, toužím jí pomoci, ačkoliv by mě odmítla, což vím a respektuji, takže se s ní jen nořím někdy do vody, někdy do trávy a bylinek, do tmy, kde nám je dobře, i do té tmy konečné, ze které se vynořuji hned po dočtení, a říkám si: vida, vida, Anna Bolavá, málem o generaci mladší než já, a TOHLE a TAKHLE dokáže napsat...
Příběh rozporuplný....bylinkářka a dopuje se neustále chemickými preparáty, člověk, který je plný bolesti a chodí to vše "smývat"do přírody, natahuje ruce na její bylinné dary. Hrdinka tolik touží po spřízněné duši a přitom od sebe všechny odhání a její kritické oko je vždy připraveno....
Kniha svým způsobem tajemná a mně se líbila.
Kniha je překvapivě čtivá, nicméně hlavní hrdinka je poměrně nesympatická. A především neuvěřitelná - bylinková víla, která projevy zdravotních problémů potlačuje tím, že do sebe horem dolem cpe Tramal a další chemická svinstva?!
Sestupná spirála sebedestrukce zabalená do hezkých slovíček.
Jestli to někdy byla láska k léčivým rostlinám, nyní už je to jen čirá posedlost a mamon. Nemocné tělo, chorá mysl, lhaní a nalhávání si, rozpad vztahů a sociálních kontaktů.
Takový je příběh v podstatě jakéhokoli feťáka v posledním tažení - nechce (si) přiznat, že má problém, odmítá jakoukoli pomoc, neslyší na potřeby svého těla, nejí, nepije, nespí, neléčí svá zranění, postupně odkopává všechno a všechny, včetně svých nejbližších. Feťák má své bludy, Anna krásná slova o léčivkách, obojí je ale únik z reality.
Feťák chce svou dávku, Anna polyká analgetika, protože chce sbírat byliny a každé úterý je odevzdat. Feťák začal dobrovolně, u Anny nevíme, jestli je její zhoršující se zdravotní stav nevyhnutelný nebo je pouze důsledkem odmítnutí jakékoli léčby.
Kniha může čtenáři odhalit, že ta bylinková víla může být jen obyčejně vyšinutá osoba a že nelze pomoct někomu, kdo pomoct nechce. A taky že rozhodnutí snášet bolest může být vlastně projevem slabosti a nikoli vnitřní síly - jako když člověk raději snáší nelidskou bolest jen proto, že se bojí jít k zubaři.
Dávám pouze 3 hvězdičky. Je mi z knížky ponuro a v podstatě, kdyby měla lepší děj a méně popisu o sběru bylin, dala bych i víc. Jdu na druhý díl a doufám, že bude o něco lepší.
Hodně zvláštní kniha. Pořád jsem myslela na to, jak autorčin pseudonym s touhle knížkou souzní. Podivínka Anna, která si občas myslí, že je víla, zažívá tolik bolesti, že si říkáte, že to nemůže vydržet, musí něco/někdo přijít a něco udělat. Knížka plyne den za dnem, v rytmu přírody, ročních období a doby sběru jednotlivých bylin. Jako kdyby Anna vnější svět naprosto vytěsnila, resp. zredukovala ho na sběr bylin. Je to jako posedlost, která ji vyčerpává, ale je tím jediným, co dává jejímu životu a světu smysl.
Kniha se mi velmi líbila, dobře se četla, byla skvěle napsána a měla úžasnou atmosféru. Bohužel z konce jsem trochu rozpačitá.
Četla jsem ji koncem listopadu, v době, kdy je tmy fakt nejvíc. Nálada textu k tomu dokonale sedla. Vyprávění má místy slabší spád, některé věci se točí v kruhu až zbytečně moc...
Zvláštní kniha o jedné „bolavé“ ženě Anně, která se živí sbíráním léčivých bylin. Ponurá, na druhou stranu nádherně popsaná atmosféra venkova, samotného sběru, vnitřní běsy a bolesti hlavní hrdinky i její štěstí nalezené právě ve sbírání bylin. Po přečtení jsem měla celkem těžko na duši, ale od autorky si ještě něco ráda přečtu.
Kniha Do tmy vyhrála Magnesii Literu 2016 za prózu, zde na Databázi knih má velmi kladné hodnocení a já jsem z ní poměrně na vážkách. Hlavní hrdinka se realizuje ve sběru bylin, který je pro ni naprosto vším - vše vrcholí každý týden v úterý, kdy absolvuje cestu do výkupny. Příběh je protkán úzkostí, obavami, nespokojeností, depresí, samotou i osamělostí, ale zároveň je tam cítit "volání" po lidech, po nějaké společnosti.
Celé čtení mě doprovázela myšlenka, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Autorka nechává čtenáři poměrně velký prostor pro jeho vlastní představivost a osobně si nejsem úplně jistá, jestli je to dobře, nebo spíš na škodu. Začátek je stejný jako prostředek a prostředek je téměř stejný jako konec, čili kdybyste knihu začali číst na náhodně vybrané straně, tak o nic vesměs nepřijdete. Pochválit musím poslední dvě kapitoly, které se trochu rozjedou a jsou čtivé a pak taky obálku knihy.:-) V příběhu zazněly pro mě dvě zcela ztěžejní věty: "Potřebuju ho, ale úplně jiného." a "Ať člověk zažije cokoliv a pozná kohokoliv, je v tom sám.", pro které se mi knihu vyplatilo číst.
Kniha mne bohužel nenadchla. Dočetla jsem ji,ale byl to boj :(
Možná nebyla ta správná doba.
U této knihy jsem se od počátku těšil, jak dopadne. S hlavní hrdinkou člověk musí v jedné chvíli souhlasit a v druhé chvíli ho její chování zvedá ze židle. Žena, která se snaží sžít s přírodou, ale přitom polyká prášky po hrstech. Hlavní hrdinka si žila po svém (s evidentní psychickou poruchou), i když se jí celé okolí smálo. Vždyť o to by šlo, ne? Jenže mi na ní iritovala skutečnost, že i přesto, že se rozhodla žít život tímto způsobem, si neustále na svůj život stěžuje. Snaží si okolí nevšímat, ale neustále ho komentuje. Je ráda sama, ale nakonec touží po společnosti. Pocit, že hlavní hrdinka vlastně neví, co chce, mě provázela celou knihou. Celý její svět se točí jen kolem sběru, ale i ten ji dává lekce - celkové fyzické i psychické vyčerpání a následná deziluze ve výkupně. Jak to s ní dopadne mě napadlo už při prvních náznacích v knize. Doporučuji.
Nějak jsem u téhle knihy na rozpacích a nechápu, tak skvělé hodnocení. Aspoň v mých očích. Já rozhodně nejsem cílený čtenář. Věřím, že ten kdo rád tento styl, tak tomu se kniha bude líbit. Mě nic moc neřekla. Hlavní hrdinka, která se zabývá sběrem rostlin ve svém okolí , sušení a následném odevzdání. Byla mi velmi nesympatická a do čtení jsem se musela celkem nutit, pořád jsem čekala kdy nastane ten zlom a nic...
Dokončena Výzva 2018.
Onehdá jsem taky sbíral bylinky a dělal z nich různý odvary, oleje atd., ale nikdy mi nenapadlo, že se to sbírá takhle ve velkym a je to takovej brutus a odměna za tu dřinu veškerá žádná.
Čtení pro mě bylo značně depresiví, i když se dalo tušit, jak to dopadne.
Příběh svérázné asociálky Anny, která je až chorobně posedlá sběrem bylin a úterním výkupem ukazuje postupně blížící se pohromu, i když to nejprve vypadá na velmi pomalý a nudný příběh hlavně o bylinách. Neochota léčit se, občasná agresivita, neklid, sociální izolace, snaha o soužití s přírodou, vše je dávkováno postupně a neschopnost žít v dnešním světě, kde nezapadá ani do venkovského života ani do Prahy, kam občas jezdívá, je až hmatatelná. Kniha nechává hodně míst pro čtenářovu fantazii, protože z Anniny minulosti se dozvídáme pouze náznaky. Stejně tak je to s koncem. Já sama jsem si příběh Anny musela dávkovat kousek po kousku.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Neskutečně depresivní příběh osamocené ženy zachycený opět neskutečným jazykem, tentokrát syrovým, jadrným, kořeněným tu a tam nadávkou. Anna Bolavá má talent.