Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Obsesivně-kompulzívní neuróza. Nebo hodně zarputilá asociálka s mučednickými sklony. Život Anny a koneckonců i její smrt ovládá a řídí její vášeň, láska k léčivým bylinám, které zcela naplňují její život. Je vyvolená. Úterky pak udávají zrychlující se tempo jejího života. Není to bůhvíjaká sympaťačka. Až na tu její nezměrnou lásku ke květům léčivek. Ta mě naopak dojímá. I já si dlouho myslela, že svůj život řídím zcela sama. Bláhovost. Bolavá přesvědčivě vykreslila život jedné podivínky, který zarámovala voňavým, barevným světem bylin a životem českého maloměsta. Není to jednoznačně četba pro potěchu. A přece jí nelze odolat. Je to jako nahlížet do temné tůně, vnímat neznámé odlesky a přemýšlet, jak velká je její hloubka, jak magické, svůdné, neodolatelné... a zničující může být pohlédnout do jejího nitra.
"K tomuhle momentu se musí dospět... Duševně dozrát a dostárnout. Divizny se zkrátka otvírají jen před vyvolenou duší."
Tak jak je bylina křehká a jemná, tak jemná je lidská duše. Když ji někdo podsekne, pomalu vadne a usychá, někde ve tmě na půdě.
Tolik vůně, krásy, bolesti a sebetrýzně. Jedno bez druhého nemůže existovat.
Když čtu níže uvedené komentáře, jsou zejména dva z těch pětihvězdičkových tak výstižné, že už bych se asi jen opakovala, pokud bych se pokoušela knihu dál rozebírat. Navíc, anotace je tentokrát dost vypovídající.Tak snad jen - miluju skvělé vypravěče. Okouzlilo mě téma. Pohltilo mě neklidné napětí a neuchopitelnost. A navíc, kdypak se vám stane, že při čtení cítíte šlehance kopřiv a ostřice, každé komáří štípnutí, obrovskou nutkavost i únavu a vidíte na půdě částečky prachu, které vás šimrají v nose? A nenaštve vás, že se nedozvíte odpovědi na své otázky výměnou za přetrvávající pocit poněkud halucinogenního tajemna? No, mně se to moc často nestává...
Pochmurný pohled na svět očima ženy, která měla vřelý vztah k rostlinám, ale se svými sousedy a příbuznými si uměla povídat vlastně jen v duchu a na dálku.
Kniha je srovnávána s knihou Olgy Tokarczuk Svůj vůz a pluh veď přes kosti mrtvých, která mě nadchla, s paní Dušejko jsem neobyčejně souzněla, hodně jsem ji rozuměla… Hrdince této knihy, Anně, jsem nerozuměla ani trochu, nesouzněla jsem s ní, a její příběh jsem brala jen jako působivým jazykem podaný vhled do mysli samotářské stárnoucí podivínky, která přes svůj niterný vztah k přírodě a bylinkám o lidi nestojí a vlastně ani nemá chuť a vůli žít…
Tři plus.
Zvláštní příběh nám dovoluje nahlédnout do duše "bolavé" ženy, která celý svůj život zasvětila tomu, co ji baví a v čem vyniká již od dětství ze všeho nejvíc - sběru léčivých rostlin. Sbírání se pro Annu stává posedlostí a vášní, kterou Anna nemůže a ani nechce ovládat. Přestože hrdinka mluví takřka výhradně o sběru, mezi řádky se dozvídáme i něco málo z jejího života. Jsou to ale jen střípky, které pro Annu nejsou nijak zvlášť podstatné. Ji nezajímají blízcí lidé, majetek a ani její nemoci a umírání, ji žene obrovská touha nasbírat, nasušit a prodat všechny byliny, které rostou v jejím okolí...
Tohle byla od zacatku zvlastni knizka. Vlastne doted nedokazu rict, o cem presne byla, proc vznikla. Od zacatku plna otazniku, odpovedi dava podstatne mene. A to mne vlastne vyhovovalo.
Jako klicove tema nakonec vnimam uzkost - svoji vlastni pri cteni, i uzkost hlavni hrdinky, kdyz se nedari. A silu, obrovskou silu se zase zvednout a jit vstrict tomu, co je trochu marnost, ale dava aspon nejaky smysl, pridat k tomu aspon kousek. Hodnota prijeti sebe sama i za cenu, ze nikdo jiny uz me neprijme, neporozumi mi. A zprostredkovane pripomenuti, ze co vypada divne, muze byt pro nekoho spravne. A taky co vypada normalne, spravne byt nemusi.
V recenzich ctenaru hodne ctu, ze Annu bylinky o hodne pripravily - myslim, ze jen z pohledu z venku, ji uvnitr ne. Co mohla udelat jinak? A kdyby to udelala, nechala se presvedcit, chovala se "rozumne", byla by to porad ona?
Knížka se mi líbila, přiblížení tématu sběru bylin a jejich využití bylo zajímavé zejména s odkazem na dědění této činnosti z generaci na generaci. Autorka trefně vystihla i život na venkově, jeho krásu (příroda) a úskalí (sousedské vztahy, nemožnost uniknout své minulosti atd.). Líbila se mi snaha hlavní hrdinky si na všechno vystačit sama, i když postupně mi ji bylo spíš líto. Kniha byla z těch těžších především kvůli stylu vyprávění a malému počtu dialogů, resp. přímé řeči.
Silný příběh, Annu musíte mít rádi. Každý kdo sleduje její vnitřní svět, tak jí musí mít rád a zároveň litovat. Ovšem okolí, které nečetlo její příběh a nevidí jí do hlavy to s ní nebude mít vskutku jednoduché. Přiznám se, že jsem se místy i zasmál, třeba u povedeného přažského sběru, ale člověk spíš trne jak to vše dopadne a doufá, že se nic horšího nestane. Příběh určitě chytí za srdce a už se teším na pokračování.
Hodně zvláštní kniha. Hlavní hrdinka je opravdu podivínka, závislá na sběru bylin. Z knížky jsem se vlastně nedozvěděla, jakou nemoc má, konec je také takový otevřený. O bylinkách se četlo hezky, ale musela jsem číst jen po kouskách. Nešlo na jeden zátah. Styl psaní autorky se mi ale líbil.
Zvláštní kniha, jejíž hodnocení se bude asi hodně odvíjet od toho, nakolik ve čtenáři hlavní postava dokáže vzbudit sympatie či obdiv. U mne se to bohužel moc nezadařilo...uzavřená Anna, již autorka obestírá aureolou tajemnosti a podivínství (snad i díky tomu, že příčiny jejího trápení nejsou nijak osvětleny) podřizuje svému životnímu "poslání" vše a postupně odřezává cokoli, co ji nějak váže k okolnímu světu a mohlo by ji od sběru bylin odvádět a snižovat její výkonnost, měřenou váhou a pokladnou výkupny. Ať už je tím, co ji chce brzdit vlastní nespecifikovaná nemoc, nebo vztahy v rodném malém městě, kde je každý pod drobnohledem svých sousedů (od nichž se, přijde mi, ani Anna ničím jiným než svou posedlostí příliš neliší).
Kniha má svou zvláštní atmosféru a způsob vyprávění podmanivost, udržující čtenáře v napětí, a obzvlášť pasáže věnované jednotlivým bylinkám jsou obrazné a poetické, což (pro mne dosti tvrdě) kontrastuje s hovorovým jazykem a jakýmsi podprahovým odérem zapšklosti, kterým popisuje své lidské okolí a dění kolem vůbec.
Takže...bylinkové čaje si i dále budu vařit s nezkaženou chutí, ale po dalších knihách autorky asi nijak zvlášť pátrat nebudu.
Hodně zvláštní čtení. Nevím proč, ale "něco" mě tam pořád vadilo - styl perfektní, velmi originální, hlavní postava skvěle vykreslená, tajemná a neuchopitelná, to všechno tam bylo. Přesto mě to svým způsobem dráždilo a nevím proč. Ale rozhodně knížka, kterou jen tak nezapomenu. Nechávám zatím bez hodnocení.
Zase další důkaz, že české autorky píši neuvěřitelně čtivé a zajímavé romány. Překvapil mě autorky úžasný sloh, práce se slovy, vtipnost a neuvěřitelně voňavé téma s všudypřítomnou hořkostí a bolestí života. Ačkoliv v díle není mnoho postav o to víc tam hrají roli byliny, které úžasně doplňují celou kompozici. Originální názvy jednotlivých kapitol, to už je pomyslná třešnička... byla jsem ze čtení nadšená, ačkoliv bylo někdo dosti depresivní!
Dlouho se mi do teto knihy nechtělo, že bude moc smutna a pesimisticka a nakonec jsem uplne koukala, jak moc mi to chytlo, ani smutek ani pesimismus. Vždyť kolik lidi má to štěstí, že zije tim, co ho baví a naplňuje? Kolik lidi má odvahu žit a zemřít podle sebe? Ne nelituji Annu (i když ji ani nezávidím). K tomu nádherný popis přírody, atmosféry, uplne cítím tu lípu a tuzebnik, který mimochodem začíná kvést:-)
Do plneho poctu mi chybalo trochu uvolnenia...velmi napate pocity...uf...nedalo vydychnut...skvele
fajn čítanie.
a keď sa na to nepozerám prvoplánovo cez príbeh zberačky liečivých bylín, vyzerá to ako ako krivé zrkadlo, nastavené každému čitateľovi - žijeme si vo svojich izolovaných svetoch, odtrhnutí od reality, ktorú vnímame svojím pokriveným pohľadom. každý z nás je inak chorý, ale niečo si so sebou nesie. a tak, ako je hrdinka tejto knihy nebezpečná sama sebe, tak sme nebezpeční sami sebe aj my, len sa tvárime, že nie:)
Kniha kterou jsem četla po Houbařce ( ale Houbařka je lepší ) - opět nevšední samotářka žijící nevšedním životem. Moc se mi líbilo to, jak autorka dokázala popsat tu vášeň pro sběr bylin, tu radost, přírodu, absolutní uspokojení.....člověk měl chuť popadnout košík, skočit na kolo a vyjet za město do polí, luk a lesů a sbírat a sbírat a pak se tím na půdě probírat. Na druhou stranu, paní byla na můj vkus opravdu až moc cáklá, na svojí oblíbené činnosti měla vypěstovanou chorobnou závislost, chovala se velice podivně a je mi jasné proč na malém městě "nezapadla". Co se mi ale vůbec nelíbilo : proč je sakra sběr bylin a odvážení do výkupny v knize vylíčeno jako něco, co dělají jen exoti, za co by se měl člověk stydět, co je pod úroveň, kvůli čemu by měl být člověk terčem posměšků a opovržení okolí, něco kvůli čemu na vás sousedi koukají spatra a když jedete s kárkou plnou bylinek, tak musíte zadem, aby vás nedejbože nikdo neviděl ??? To jsem nepochopila - v dnešní době návratu k přírodě, kdy je odklon od chemických léků, návratu k bylinkám, vše musí být ideálně BIO, v TV pořady o bylinkářství atd....tak lidé, co se v tomto oboru vyznají by měli být spíše obdivováni, ne ?
Tahle knížka na mě působí jako magnet, přečetla jsem ji už potřetí, a pokaždé začínám číst v době, kdy ve slunné dny beru košíky a vydávám se na louky olemované lípami, kde to neskutečně krásně voní a bzučí jako v úle a slunce prosvěcuje listí a já si připadám jako v ráji. Následuje třezalka, řebříček, svízel... Anna Bartáková je moje navýsost spřízněná duše a kromě toho, že jsem překladatelka a bylinkářka žijící v malé jihočeské vísce, odkud vidím na komíny Temelína, jsem podle některých taky "tak nějak divně praštěná"... Mám ji ráda a určitě jsme se nesetkaly naposledy. Kniha mého srdce... :-)
Českou literaturu miluju a v knize Anny Bolavé jsem viděla velký potenciál. Už od začátku bylo na knize něco příjemně divného, a jak se příběh odvíjel, jako čtenářka jsem se dozvídala víc a víc. Bohužel, děj byl pro mě až příliš pomalý a v druhé polovině knihy ještě více zpomalil. Když se vše začalo blížit konci, z různých náznaků jsem myslela, že se vše nějak vyřeší. Bohužel. Kniha má nádhernou atmosféru, je perfektně napsaná, má zajímavé téma, ale nemohu dát více než tři hvězdičky, protože jsem z ní byla trochu zklamaná.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
"Sbírání bylin ve velkém není pro slabší povahy."
Příběh je pochmurný a nečte se úplně lehce - tedy alespoň mně brnkal na úzkostnou strunku :)