Arabella z Marsu
David D. Levine
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372705/bmid_arabella-z-marsu-gin-372705.jpg
4
112
112
Dobrodružství Arabelly Ashbyové série
1. díl
Od doby, kdy Newton pozoroval bublinu, která stoupala z jeho vany, lidstvo objevuje hvězdy. Když král William III. pověřil kapitána Williama Kidda, aby na konci sedmnáctého století uskutečnil první expedici na Mars, ukázalo se, že vesmírné mise jsou proveditelné, ale i velmi výnosné. Nyní, o jedno století později, funguje na Marsu prosperující britská kolonie. Je domovem Arabelly Ashby, mladé ženy, která je v místních drsných podmínkách maximálně spokojená. Ale správná anglická dáma se chová jinak: netráví čas s otcem na stavbě složitých automatických strojů, ani nešmíruje svého bratra a marťanskou chůvu. A tohle chce její matka okamžitě napravit – plánuje ji přemístit do exotického světa, který Arabella nikdy neviděla: do Londýna v jakési Anglii. Nicméně když nečekané události ohrožují její domov na Marsu, Arabella se rozhodne, že udělat správnou věc je mnohem důležitější než chování podle šablony.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , OmegaOriginální název:
Arabella of Mars, 2016
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mi dlouho ležela v knihovně a musím přiznat, že jsem ji docela přehlížela. Vlastně ani nevím proč. Je to milé čtení, hlavně pokud vám fyzika nic neříká. Docela se mi líbila i zápletka a děj pěkně ubíhal. Hvězdičku dolů dávám za ten prapodivný konec.
Měla jsem ohromný problém s popíráním fyzikálních zákonů v této knize. Ale je to ohromně romantické a dobrodružné, je to steampunk. Stálo to za to.
Kromě názvu mě u této knihy zaujala nejen obálka, ale i žánr, ke kterému se hlásí – sailpunk. A ano, je to přesně takové, jako když si na první dobrou vybavíte steampunk, ale příběh přesunete do vzduchu. Střelené, ale zábavné.
Kniha vypráví velice čtivý příběh Arabelly, která se po přesunutí z Marsu na Zemi tak nějak nudí a tak skočí do dobrodružství s cílem vrátit se zpět do své domoviny. A to v prostředí alternativní reality, kde Mars už je kolonizován a bavíme se o 19. století, kde se všichni k sobě chovají, jak ve světě Jane Austinové.
Počítejte tedy s tím, že je to takové zábavně svojské, trošku předpotopní, ale zatraceně čtivé. Až mě překvapuje, že nakladatelství se neodhodlalo a nepustilo se do přeložení dalšího dílu. Na tomto příběhu přeci nemůže být nic nezajímavého (a to ani po prodejní stránce). Nebo se snad pletu?
Tuhle knížku jsem dlouho odkládala. A vlastně mě velmi mile překvapila. Příjemné sci-fi/fantasy bez přílišných technických detailů. Zároveň příběh nepostrádá vtip, odvahu, zápletku a celé se to čte velmi dobře. Takže za mě překvapivá spokojenost.
Měla jsem úplně jinou představu, ale ve finále to byla krásná pohádka, která se dobře četla.
Ta představa plout vesmírem mořským korábem a neřešit dýchání, byla skvělá.
Popis marťanů mohl být víc obsáhlejší.
Konec mi přišel trochu uspěchaný.
Trochu jiný Jules Verne.
Román o dívce ze začátku 19. století, kdy historie objevů umožnila našim předkům osídlit Mars, kde se narodila a vrátila se do Anglie. Ale brzy zjistila, že se musí tajně vrátit na Mars, aby zachránila svého bratrance. A tak se vydává za muže a nastoupí na obchodní loď, kde zažije mnoho dobrodružství. Kniha je psaná na verneovský způsob a to se mi moc líbilo. Děj byl plný překvapení a nutil číst dál, a i když se objevili chvíle kdy už jsem očekával co se stane, byl jsem rád že to tak autor napsal. Vážně dobrá fantastika, mohu doporučit.
Výborný exemplář sailpunku, který bohužel u nás nemá příliš velkou tradici. Trochu se to podobá v češtině už vydanému románu Harm's way (Všechno špatně aneb vládni, Británie), jen v trochu dobrodružnější a snadněji čitelné podobě. V příběhu se člověk neztrácí, jeho přímočarost, určitá černobílost postav a lehká dávka naivity prostě k takovýmhle dílkům patří. Za mě a za všechny milovníky retrofantastiky dávám plný počet bodů - jen je mi líto, že dalších dílů se nejspíš nedočkáme, protože tohle se u nás určitě moc prodávat nebude. Jako nic, co zavání jen špetkou fantazie a starosvětského kouzla...
(SPOILER)
No nevěděla jsem moc co očekávat, protože Vernerovky jsou mi naprosto cizí. Takže z tohoto hlediska to nemohu jako jiní čtenáři hodnotit. Námět o osídlení Marsu lidmi, konkrétně Angličany, se mi líbil. Jejich soužití s mimozemšťany také zapadalo do příběhu. Hlavní postava Arrabella byla v celku sympatická a její vyprávění se četlo dobře. Nevadilo mi ani, že je to zasazeno do historické doby a přes cestování vesmírem se stále vyžaduje etiketa (miluju Jane Austen) :D
Celkově mi námět, kdy je Arrabella nucena matkou se vrátit na zemi, ale kvůli jiným okolnostem se rozhodne vydávat za muže a letět zpět na Mars na obchodní lodi, nepřišel špatný. Ovšem co mi dělalo trochu potíže byly dlouhé kapitoly, rozsáhlé popisy prostředí, matoucí vysvětlování fyzikálních zákonů ve vesmíru a samotný let lodi (jaktože se na palubě neudusili když neměli žádné obleky), ale u toho by se dalo zavřít oči a říct si, že si autor stvořil vlastní vesmír odlišný od toho reálného. Ovšem navigátor v podobě robota, u kterého je naznačeno, že by mohl mít živé vědomí mi tam prostě neseděl a přišel mi už moc :D
Jako není to špatný a přečetla jsem to během dvou dnů, ale určitě to nebude patřit mezi mé nejoblíbenější knihy.
Těšila jsem se na dobrodružství na planetě Mars, kde nám autor osvětlí mnoho pojmů, které použil hned v první kapitole. Bohužel jsem hned na prvních stránkách zjistila, že to jediné na čtenáře v knize opravdu nečeká. Naopak se zvláštní a bohužel nevysvětlené pojmy nabalovali.
Když už nevyšlo počáteční poznávání Marsu, čekala jsem, že v knize bude více než jen plavba na lodi. V těchto kapitolách se autor velmi často rozepisoval „do hloubky“, nicméně i přesto jsem si místy nedokázala vůbec představit co se děje. Připadalo mi to překombinované.
I přesto byly kapitoly z lodě často zajímavé, především pokud šlo o úkoly, jež Arabella plnila. Ale závěrečné kapitoly vzal autor opravdu rychle. Dlouho nic a pak jako lusknutím prstu se vše najednou vyřešilo a život na Marsu byl opět pohádkový. No a naprostý konec příběhu? To byla jedním slovem pohádka, slovo od slova. Ale bylo to opravdu milé a osobně mi to po utrpení na lodi udělalo radost.
Za mě je to dnes 3,5/5. Potenciál a myšlenka příběhu skvělá, nicméně zpracování tomu úplně neodpovídalo.
Mě se to docela líbilo. Bylo to hrozně naivní, ale milé, ale je to třeba brát jako pohádku, jinak, jak tu už někdo psal, kroutíte hlavou nad tím, jak může mezi planetami foukat vítr a jak můžou být asteroidy zalesněné. Ale když to berete fakt jako pohádku, tak se to čte dobře. Teda ten konec mě taky překvapil, to bylo zkrátka uspěchaný a kniha by se asi obešla i bez toho. Ale jinak celkem dobrý. :)
Bohužel, kniha mě vůbec neoslovila. Málo propracované, postavy jsou nevykreslené, a ta naivní romantika. Ani nevím, komu je kniha určena, pro fanoušky streampunku je to málo propracované a pro dívky čtenářky je to zase moc nudné. Pokud by dívky hledaly něco podobného ale trochu lépe zpracovaného, tak se mi v minulosti líbila série Trochu jiný penzionát (Gail Carriger).
Krásná sci-fi pro mladé. Kdyby mi bylo 13 patřila by v mé knihovně k oblíbeným knihám. Ale i když jsem o dost starší, tak jsem si příběh moc užila a ráda se ponořila do dobrodružství Arabelly a její cesty na Mars . Nedosahuje sice takových kvalit jako knihy J. Verna, ale i tak učí děti správným hodnotám a možná i k zájmu o vědu. I když věda zde taky spíše slouží fantazii autora volným a nepřesným způsobem. Ale to je naprosto jedno, důležitý je, že vytvořil svět, který láká k objevování.
Na knize mě nejvíce lákal fakt, že se jedná o Steampunkovou záležitost, kterých je v literatuře po čertech málo. I přesto jsem kolem ní chodila poměrně dlouho a nebyla jsem si jistá jestli se mi do ní chce nebo ne. Bála jsem se, že to bude až moc naivní a pohádkové. Ale nakonec sem si řekla proč ne (navíc, když ji Dobrovský nabízel v létě v některé ze svých akcí).
Kniha má sice skoro 500 stránek, ale je čtivá a padesát stránek vám uteče mrknutím oka. V knize se pořád něco děje, Arabella jde z jednoho problému do druhého a všechny řeší stylem, prostě do toho skočím a pak se podívám do čeho jsem skočila. A naštěstí ji to vachází. A to mě bavilo- její útěk, její nalodění i všechno, co zažívala na lodi bylo super i když občas mě to přišlo až moc... bezpečné. Ano ani jednou jsem se o ni přes všechno čím procházela nebála a nebyla jsem napnutá jak danou situaci vyřeší. Prostě knize chybělo napětí. Což u dobrodružného románu alespoň trochu očekáváte.
A co se mi zde ještě nelíbilo, tak romantická linka. Přišla mi strašně... nucená, nedotažená a nepravděpodobná. Navíc pořád nic nic a pak najednou bum bác na váz autor bez předchozího upozornění v půlce knihy vypálí- hele tady by něco mohlo být. A teda pak tam párkrát dá pár velmi pofidérních narážek, že teda jako možná k němu něco cítí- že třeba má o něj obavy a tak. Jen proto aby to stejně neobratně na konci dal úplně najevo. Bohužel ne všem je přáno psát romantické dějové linky a ne všechny příběhy je potřebují. V tomto případě bych se bez ní mileráda obešla a uvítala bych jen vzájemné přátelství a úctu. A nebo, vzhledem k tomu, že nás čekají ještě dva díly tak ji mohl klidně dál rozvíjet v pokračování.
Vyrostla jsem na knihách Julese Verna a proto jsem měla vysoká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Postavy byly málo propracované, o mimozemšťanech jsem se toho také moc nedozvěděla a láska, která byla mezi hlavními postavami...tak nějak nechápu kde se vzala.
Za mne ne, ale každá kniha má své čtenáře....
Sto lidí, sto chutí. V poslední době jsem zabředla do rybníku “obyčejných”, někdy i pitomých a nudných knih. Samé série, které měl člověk chuť po prvním dílu odložit (a dost často to i udělal). Arabella z Marsu k nim nepatří, sice taky není vrchol literatury, ale má švih. Je to čtení pro holky, trochu naivním perem psané, rozhodně bych to nedoporučila čtenářům Kulhánka a mužským fanouškům steampunku, nesplňuje, co slibuje na přebalu, ale je to odpočinkové, emancipované, malé a milé. Dovolím si jen nesouhlasit s kolegou Finnem níže, nemyslím, že je to jen pro dospívající dívky ;).
Někdy holt člověk sáhne úplně vedle.
Nečekal jsem, že se z tohohle steampunkového vajíčka vyklube dobrodružný román pro dospívající dívky. A nic jiného to vážně nebylo. Nakonec jsem Arabellu dočetl spíš pro pobavení, je to místy (asi záměrně) hrozně naivní a roboti dávající dohromady mladou lásku jsou už jen třešnička na dortu.
Prostě zklamání. Steam punk vyžaduje víc vtipu a lehkosti, pokud mám uvěřit, že mezi planetami fouká vítr a asteroidy jsou zalesněné. Dál - ploché postavy. Obzvlášť ve zběsilé úvodní zápletce jsem ani jedné nevěřila. Posádka lodi mi splývala. Hrdinka se nakonec slušně vyprofilovala, ale to už bylo pozdě. Palec nahoru za kapitána Singha a robota Aadima. Ale jinak katastrofa.
Děj. Úvodní zápletka nedostatečně propracovaná. Pak slušné finále, ale proboha! ten kýčovitý konec! Autor se buď zbláznil, nebo si z čtenářů dělá srandu.
Mohla bych pokračovat, ale zmíním se už jenom o jednom prohřešku - stylistika. Slovo "robot" čtyřikrát v jednom odstavci, perly typu: "Hráčka na cembalo uměla hrát na cembalo." Uuuuh.
Takže další "skvost", kde reklama neodpovídá kvalitě.
Upřímně, měla jsem úplně jinou představu... Vlastně ani nevím, jak knihu popsat. Autorův styl byl jistě působivý, ale pokud to chtěl hnat do červené knihovny, měl se k tomu stavět už od začátku. Takhle to jeho sci-fi zaniklo v pozadí ne příliš propracovanych citů hlavnich hrdinů - nebo jejich absence. Záleží na úhlu pohledu. Přišlo mi to, jako kdyby autor u popisů citů v knize par stránek vytrhl. Má hezké oči, obdivuju ho.... miluju ho, žádost o ruku... Hlavni hrdina se k tomu nemůže vyjádřit, protože řídí loď a pak vlivem určitě udalosti, k tomu ani nemá co říct. Tak kde se doprčic přetvořil u jednoho i u druhého nějaký cit? V tom, jak drhla podlahu nebo pomahala s jinými prácemi na lodi??? Většina času je věnována chodu lodi a jak ji udržet na obloze. Ne tajnych dostaveníček při měsíčku. Přesto to má znaky červené knihovny, které narušují celkem dobrou knihu. Vůbec by mi ale nevadil nějaký slovník cizích slov, které se v knize vyskytuji a navic, o trošku víc popisu "mimozemšťanů" a jejich zvyklostí by v knize taky mohlo být víc.
Nemůžu si pomoci, ale toto je spíše taková pohádková story, snad více pro dívky, než nějaké hodnotné scifi.
Dokonce si myslím, že i John Carter, pán Marsu, který byl napsán už před 100 lety, je určitě lepší četba.
Je pravda, že toto jednoduché čtení má někdy i určitý spád a dokonce i děj, ale jinak je to taková scifi romantika. No a ten závěr, jak z Červené knihovny.
Kniha pro skalní fanoušky scifi, rozhodně nebude přínosem. Pro čtenáře, kteří potřebují, v této době karantény zkrátit dlouhou chvíli, bude asi stačit. Další díl, ale rozhodně číst nebudu.
Arabella z Marsu
Ruku na srdce, nebyť výzvy s vesmírnou tematikou, nesiahnem po nej. Nakoniec to nebolo tak hrozné, ale vlastne ani tak dobré. Dočítala som so cťou, ale pocity ostali vo mne hodne rozpačité, pretože som sa nevedela stotožniť ani s jedným prostredím: Zem, vesmírna loď, Mars, nikde som sa necítila čitateľsky doma, aj keď nemám nič konkrétne a brutálne na vytknutie, skrátka dojazd na neutrál. Druhý diel zháňať nebudem ;)