Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
Dobrodružství Toma a Hucka série
< 2. díl >
Příběh Huckleberryho Finna navazuje dějově na prózu Dobrodružství Toma Sawyera, jde však o román mnohem vyzrálejší a významnější (řadí se mezi tzv. „velké americké romány“). Tulák Huck Finn, žijící u vdovy Douglasové, získá na konci knihy o Tomu Sawyerovi množství peněz. Do městečka se však vrací jeho věčně opilý otec, který nakonec odtáhne Hucka s sebou do divočiny. Tam ale Huck zinscenuje svou smrt a uprchne otci po řece Mississippi pryč. Cestou se k němu přidá ještě uprchlý otrok Jim a začíná se tak pouť po jižanských státech, plná spletitých příběhů, nebezpečí a vzrušujících příhod. Živé a strhující vyprávění zobrazuje i komplikované vztahy tehdejší společnosti k otázce otroctví. Prózy od počátku provokovaly také svým jazykem: neučesaným, hovorovým a živelným tak, jako je sama hlavní postava knihy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , 1400Originální název:
Adventures of Huckleberry Finn, 1884
více info...
Přidat komentář
parádní dobrodružný příběh, který nenudí a pobaví. vždycky jsem měla raději Hucka pro jeho ryzí srdce, Tom Sawyer mi vždycky přišel příliš nafoukaný.
kniha ale není pro všechny děti. myslím si, že je potřeba, aby měly znalosti o historii otroctví v USA. čtenář musí chápat, proč je kniha tak rasistická
Moc se mi kniha líbila, byť některé pasáže mi přišly zdlouhaé ale opravdu jsem se nasmála! :-)
Jedna z nejvtipnějších a nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Opravdu jsem si ji ale vychutnala až v dospělosti. Chystání "únosu" uprchlého černocha Jima mě rozesměje spolehlivě pokaždé, když to čtu. A že jsem tuhle knížku četla snad desetkrát.
Napínavé dobrodružství a zároveň povedený obraz jihu USA druhé poloviny 19. století. Toma Sawyer je floutek, Huck je sympaťák...
Skvělé a napínavé dobrodružství. Pro mě jedna z nejlepších knih pro čtení v chlapeckém věku...
Mark Twain byl genius a toto je jeho nejlepší kniha! Volné pokračování Toma Sawyera, ale hlubší a propracovanější. Smysl pro spravedlnost a touhu po svobodě tu autor hlásá ústy malého kluka. Fascinuje mě, že si v 19. století dokázal dělat tak nepokrytě legraci z pánbíčkařů...
Krásná, jednoduchá, dětská knížka. Někdy trochu moc zdlouhavá, ale jinak fajn oddech. Mrzí mě, že jsem si je nepřečetla už dříve jen proto, že jsem ji odsuzovala kvůli povinné četbě.
Pod čtyři hvězdy určitě nepůjdu. Až dnes jsem pochopil proč je toto dílo zařazeno do povinné četby. Obrovská spousta pravdy a moudrosti v dětském obalu. Díky
Další kniha z řady povinné četby.Jako malá jsem jí nesnášela ale teď patří mezi oblíbené.
Rozhodně se mi příběh Hucka Finna líbil víc, než ten o Tomu Sawyerovi, i když nelze říct, že ten by byl nějak špatný. Jenom, jak již psali mnozí, obsahuje více podnětů k zamyšlení a je atraktivnější i pro starší čtenáře. S odstupem let můžu říct, že je to jedna z nejlepších dobrodružných knih, které jsem kdy četl. Už proto, že díky absenci jakýchkoliv fantaskních prvků (aspoň téměř) a vůbec Twainovu stylu psaní vyvolává dobrodružná plavba po řece v (nejen) mladém čtenáři pocit, že je on sám jen krůček od takovéhleho dobrodružství. A co s odstupem času můžu soudit, líbí se mi lehkost Twainova psaní a Huckova schopnost se rozhodovat spontánně, ale také rozumně. Asi se už musím brzy k Huckovi vrátit.
Závěr knihy se Twainovi moc nevyvedl, řekl bych. I tak se ale jedna o velmi kvalitní počteni. Atmosféra dobrodružné plavby po řece je téměř dokonala.
Když jsem v knihovně sahala po Dobrodružství Huckleberryho Finna, vůbec jsem nečekala, že se tak nasměju. Musím jedině souhlasit - některé příběhy časem prach nepokryje a budou obohacovat jednu generaci za druhou, aniž by se omrzely. :)
Jednoduchý a výstižný komentář napsal už před léty někdo jiný, proč si tedy něco pracně vymýšlet :
"Všechna moderní americká literatura vychází z jedné knihy Marka Twaina jménem Huckleberry Finn" - napsal v jednom článku jistý pan Ernest Hemingway, zvaný Papá.
Huckleberry je psan ve stylu vypraveni jizanskych historek. Pusobi to jednoduse jako by to psalo dite pro jine deti, ale ve skutecnosti je to jen dokonale zvladnuty pocin chlapka, ktery vedel jak do textu nenapadne schovat vetsi poselstvi. Hucka je spatny ulhany kluk, ale kdyz jedna, ridi se srdcem a kolkrat tak ironicky dojde k moralne spravnejsimu reseni nez vsichni ti dobri krestane a dospeli kolem nej. Huck ma vice podnetu k zamysleni nez Tom Sawyer.
"A nestalo se někomu nic?"
"Ne, madam, jenom to zabilo černocha"
"To je ještě dobré, někdy přicházejí k úrazu i lidé."
Možná Twain psal tento román jako takové nenápadné dobrodružství. Možná chtěl poukázat na otřesnou nespravedlnost a nelidské postavení černochů v tehdejší Americké společnosti. Jisté je, že v románu to svědectví o tehdejším svinstvu je. Nikdy se už nesmí dopustit aby byl člověk zotročován kvůli tomu, že jeho kůže má jinou barvu než většiny.
Mně se to četlo krásně. Moc se mi zamlouvalo, když Huck byl schopný poznat, jak se věci opravdu mají (že i černoch je člověk s city) a že to okolí také dokázal. Jeho selský rozum mi byl mnohem sympatičtější než ten Toma Sawyera. Huck také projevil nesmírnou odvahu, když zinscenoval svoji sebevraždu a vydal se do neznáma.
Pěkné počtení i ve 20 letech. Tato kniha se mi líbila víc, než Tom Sawyer, který je doopravdy spíš pro mladší čtenáře. Naopak Huckleberry je přitažlivý i pro starší...najde se v něm napětí, lidské drama, podvody, černochy, protirasistický podtext...prostě vše, co může být zajímavé i pro dospělé.
Štítky knihy
pro děti 19. století americká literatura dobrodružství dětská dobrodružství pro chlapceAutorovy další knížky
1964 | Dobrodružství Toma Sawyera |
1961 | Tajemný cizinec |
1999 | Princ a chuďas |
1965 | Dobrodružství Huckleberryho Finna |
1970 | Dobrodružství Toma Sawyera / Dobrodružství Huckleberryho Finna |
Já osobně si myslím, že se Huckleberry dostal do nebe...