Dobrodružství veverky Zrzečky
Josef Zeman
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26289/mid_dobrodruzstvi-veverky-zrzecky-bqm-26289.jpg
5
237
237
Příběh z křivoklátských lesů o vzájemné podpoře lesních zvířátek proti škůdcům a o jejich boji za záchranu starého dubu napadeného larvami tesaříků. Vyprávění informuje děti o užitečnosti drobných lesních ptáků, zachycených i s jinými zvířaty a rostlinami na uměleckých ilustracích.... celý text
Přidat komentář
Kniha mého dětství, na které se podepsal zub času a četnost čtení. Pamatuji se, jak jsem veverce držela palce, aby se jí nic nestalo, když se vydala hledat doktora, který by její dub vyléčil. Veverky od té doby považuji za chytrá zvířátka a knihu za malou učebnici lesní moudrosti.
Asi se nebudu vymykat - tuhle knížku si pamatuju ze svého dětství (a to už je vážně kupa let!). Milé příběhy roztomilé Zrzečky, krásné obrázky a vzpomínka naší mamky, kdy jsme ji se sestrami neustále ponoukaly: "Mami, čti!"
Ani nevím, jestli se dá dneska ještě sehnat, každopádně doporučuji a dávám všech pět bodů.
Vlastníme vyřazenou z knihovny. Dlouho ji měly děti v knihovničce a před pár dny ji konečně přinesl náš mimišák (19 měsíců). Nečekala jsem, že se mi bude až tak moc líbit:-) I dceru (4 roky) si Zrzečka získala. V průběhu čtení prohlásila: „To je krásná knížka. Nemusíme ji vracet?“
Při čtení jsem si připadala jako bych byla u Starého dubu obklopená hejnem krvežíznivých vran, létala a proháněla s ostřížem rozzuřené krákalky, nebyl mi lhostejný zdravotní stav dubu a držela jsem Zrzečce palce, aby se jí podařila nebezpečná cesta, na kterou se vydala. Život veverky Zrzečky se neobejde bez dramatických chvilek. Dokonce bojuje o život (svůj i svých dětí)… Příběhy jsou plné zvířátek. Jako by kolem vás neustále poletoval nějaký ptáček. Mnoho informací ze života lesních zvířat je naprosto přirozeně do příběhu zakomponováno. Moc hezky je popsáno, jak např. ptačí lékaři pomáhají stromům a že si stromy nedokážou samy pomoci. Kniha umožňuje získat určité povědomí o životě a zvycích některých zvířat… Velkým bonusem jsou ilustrace K. Svolinského. Jeho kresby působí opravdu realisticky. Podle obrázků z knížky bych bez problémů dokázala rozeznat jednotlivé ptáky:-)
Jedna z mnoha knih, které mi na prvním stupni podstrčil táta; sám ji četl jako chlapec. Něžný příběh o zvířatech a lásce k nim (alespoň k některým), vyvážený mezi pohádkovým polidštěním postav a populárně podanou etologií.
Také se připojuji. Krásná a citlivá knížka. Dodnes si na ni vzpomenu, když se mi na chatě taková "Zrzečka" objeví. Trochu jsem si u té knížky poplakala, ale kdo říká, že je to špatně?
Nádherná knížka mého dětství. Pamatuju se, že jsem to hrozně prožívala. Pak jsem dlouho každé veverce říkala Zrzečka
Další krásná knížka z mého dětství kterou jsem si připomněla jen díky Databázi knih. Takže moc děkuji a hned zařazuji do svého seznamu knížek, které budu shánět pro své vnučky.
Dobrodružství veverky Zrzečky znám od dětství. Nyní jsem se knížku snažila sehnat, abych ji mohla číst i svému synovi. Koupit ji bylo těžší, než jsem myslela. Vydání z roku 2002 v knihkupectvích beznadějně vyprodané a v antikvariátech, pokud nějaké bylo, tak taky vyprodáno. Nejprve se mi podařilo sehnat Obětavou Zrzečku, volně navazující druhý díl, o kterém jsem neměla tušení, že existuje. A po čase jsem ulovila i Dobrodružství veverky Zrzečky. Obojí jsem už předčítala. Teď na ten příběh hledím jinýma očima než kdysi. Veveruška je úžasná, o tom žádná :-) Ale celé mi to přijde s mysliveckým nádechem, kdy zvířata jsou rozdělována na dobrá a na škodnou... (líčí se past na kunu, výr sejme kocoura, který se toulá po oboře). U lidí rozdělení na klaďase a záporáky beru, ale u zvířat, zvlášť mezidruhově, ne. Úvod je vlastně docela smutný, protože člověk svými železy Zrzečku zmrzačil a ona se už nemůže vrátit do lesa, protože nedokáže tak dobře skákat a neunikla by predátorům. Je velice inteligentní, tak se vrátí k lidem, protože jinou volbu než je nebo smrt nemá :-( Následující vyprávění, jak veverka zachránila starý dub, když přivolala manžele Datlovi je půvabný, stejně jako doprovázející ilustrace.
Ráda bych se někde dočetla, jak tahle milá knížka vznikala. Jestli se autoři znali, nebo si dopisovali, nebo se tak pěkně shodli i bez toho všeho (ani nevím, která možnost by se mi líbila nejvíc...), jestli jim čtenáři posílali poděkování a dětské obrázky, jestli na ně Zrzečka při každé jejich procházce do lesa už čekala a mávala tlapičkou... a tak : o)
Hurá , tady na té úžasné DK je i Veverka Zrzečka, kamarádka mého dětství , jak já ji milovala, povídala si s ní, bála se o ní , radila se s ní a hlavně takové moje první půvabné setkání s lesem , s přírodou s dobrodružstvím v lese.
Veverka Zrzečka byla má milovaná kniha z dětství, na kterou bych skoro zapomněla, kdyby na mě její obálka nevyskočila při nějakém záhadném brouzdání po Databázi. Ihned jsem odkvačila do knihovny a přinesla si výtisk, který si z dětství pamatuji. I v dnešních dnech a v mém "pokročilém" věku (rozuměj - vyrostlá z dětských střevíčků) jsem byla dokonale okouzlena jak krásným něžným příběhem plným vůně lesa a veselých dobrosrdečných zvířátek, tak dokonalými uměleckými ilustracemi Karla Svolinského.
Doporučuji sahat i po těchto krásných klasických dílech, která lze bez nadsázky označit za malá umělecká díla. Jsou stále krásná a aktuální :).
Veverku Zrzečku jsem měla jako malá moc ráda. Navíc má moc pěkné ilustrace. Mám na ni hezké vzpomínky.
Neskutečně geniální spojení spisovatele a ilustrátora. Snad nikde jinde jsem neviděla tak nádherné ilustrace, jako ty, které namaloval Karel Svolinský. Mám vydání z roku 1941, kde jsou nádherné barvy. Bohužel novější vydání jsou jakási vybledlá, nevýrazná a ztrácejí se drobné detaily a ostrost kontur. Zřejmě každé další vydání už bude mít ty ne úplně pěkné ilustrace, ale i tak nádherná přírodní próza nejen pro děti.
Kniha mého dětsví. Umím jí takřka nazpamět. Je v ní všechno - dobrodružství, láská k domovu, zodpovědnost, úcta, pokora i láska. Ilustrace K.Svolinského jsou nezapomenutelné
I přes jisté nepřesnosti z hlediska biologie a etologie je to úžasná kniha, kterou by měli číst povinně malí i velcí : )
V dětství jsem Zrzečku zbožňovala a četla její příběh domova ze Starého dubu stále dokola každou neděli (před Studiem Kamarád) a snažila se kopírovat milované ilustrace (hrdinný ostříž samozřejmě dopadl jako rozjetá slepice). Pak se mi kniha ztratila neznámo kde a teď po letech jsem ji objevila v beskydské knihobudce (děkuji moc neznámému dárci!). Nostalgická záležitost, hodnotím neobjektivně za 5*.