Dobrodružství výpravy Barsacovy
Jules Verne
Příběh o tajemném městě uprostřed africké pouště, kam jsou zavlečeni členové výpravy. Verneův román, v němž cestopisné poznatky střídají se s technickými fantasiemi, předstihujícími svou dobu, zavádí čtenáře do pouště Franc. Západní Afriky. Tam, opevněn téměř neproniknutelnou pustinou, vybudoval pološílený zločinec za pomoci geniálního technika, kterého zneužil, město-stát, vybavené úžasnými technickými vymoženostmi. Jeho obyvatelé, zbídačená masa černochů, a podváděná skupina bílých dělníků-techniků, jsou nástrojem mocenských plánů tvůrce „Blacklandu“ a hrstky banditů, představujících vládnoucí třídu. Do města pronikne výprava franc. poslance Barsaca, střetne se s usurpátorem a jeho bandity a zorganisuje povstání, v němž vykořisťovatelé i s vůdcem zahynou, zotročení jsou osvobození a město se octne v rozvalinách. Barsacovci pak šťastně dospěji do Timbuktu a očistí po návratu poskvrněné jméno anglické rodiny, jejíž statečná mladá členka dovedla vlastně výpravu do Blacklandu..... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1925 , Josef R. VilímekOriginální název:
L'étonnante aventure de la mission Barsac, 1919
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších Verneovek. Zajímavé je, že Jules Verne napsal pouze pár kapitol, když byl na sklonku života hodně nemocný. Román dokončil až jeho syn Michel. Měl jsem možnost číst původní verzi, v rámci sbírky povídek, která u nás vyšla pod názvem San Carlos a musím říct, že Michel nejen že dopsal většinu knihy, ale vymyslel i celou dobrodružnou zápletku, protože kapitolách, které napsal jeho otec, je děj zaměřen čistě na příjezd výzkumné expedice do Afriky. Syn byl tedy velice důstojným nástupcem svého otce.
Moje nejoblíbenější verneovka. Vzpomínám taky na rozhlasové zpracování, to se mi obvzlášť líbilo.
"Někdy se stává, že za bouře udeří blesk do vrcholku mocného stromu, projde jím až do kořenů a zmizí v zemi zdánlivě bez následků pro strom. Stromový obr zůstává vztyčený, napohled netknutý, ale uvnitř je spálený a stačí trochu silnější vítr, aby jej vyvrátil. Tak tomu bylo i s lordem Buxtonem, který nikdy nezapoměl na synovo drama. Byl zasažen hned dvakrát, jednak ve své lásce a důvěře k synovi, a jednak na rodinné cti. ..."
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Poslední Verneův román ze sklonku jeho života, dokončený jeho synem... Co k němu říct? Snad to, že je vlastně stejně dobrý jako většina ostatních. Nechybí tu dobrodružství, cestování neznámými končinami, tentokrát v Africe v ohbí Nigeru, odvaha, statečnost hlavních hrdinů ve formě snahy Jane Buxtonové o očištění jména jejího rodu, stejně jako nezbytná várka sci-fi prvku v podobě technicky vyspělého města v poušti, sloužícího zločinu a nakonec (asi) právem zničeného svým tvůrcem i s ním samotným. Takže Verneův syn Michel vlastně odvedl dobrou práci, protože napsal většinu té knihy, a já konstatuju, že jsem si jí po letech zase rád připomněl.