Dobrý človek ešte žije. Colas Breugnon
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374874/bmid_dobry-clovek-este-zije-colas-breugn-Pyr-374874.jpg
4
296
296
Svérázný kratší historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“. Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru. Román je knihou radosti a životního optimismu všemu navzdory. 3. slovenské vydanie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1974 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Colas Breugnon, 1919
více info...
Přidat komentář
Příjemné čtení.
Romain Rolland má zjevný cíl - vystavět literární pomník „obyčejnému člověku“, vesničanovi s optimistickou náturou, selským rozumem a zdravým, čestným přístupem k životu. To se docela daří, protože je to romanopisec s velkým talentem a požadovanou atmosféru se mu daří vykreslit zručně.
Proč se přesto Dobrý člověk mezi moje oblíbené knihy nezařadí?
Trochu problém jsem měl s hlavním hrdinou, který byl na můj vkus příliš žoviální, tedy přesně takový typ člověka, před jakým často utíkám i v reálném životě. A když někdo sám sebe označuje za dobrého člověka (což Colas Breugnon řekne hned v první kapitole, asi aby nám čtenářům bylo jasno, jak je na tom se sebereflexí), tak tím si moje sympatie ani důvěru taky moc získat nemůže.
Nesedl mi ani styl vyprávění, té bodrosti bylo na mě zkrátka až moc a také nadužívání zdrobnělin mně bylo hodně protivné (to ale může jít na vrub několik dekád starému překladu) a bránilo mi si jinak zajímavý příběh víc užít.
Dobrý člověk ještě žije je pro mě mnohem přesvědčivější kniha než Petr a Lucie, ale k přímému zásahu do mého literárního vkusu nedošlo. Jak se to říká v tom hodnotícím klišé? Nenadchlo, ale neurazilo?
Na to, že to mělo být kratochvilné čtení, jsem se s Colasem Breugnonem nesžíval snadno. Rolland se jeho ústy vypsal z mnoha svých těžce získaných pohledů na svět a kniha je tak víc moudrá, než jen zábavná. Jazyk je živý a bohatý, ale přes uvolněný tón si říká čtenáři neustále o pozornost. Podání vyznívá vysoce autenticky, takže vlastně odpustíme autorovi poměrně plochý příběh a chybějící profilaci ostatních postav. Příjemných 60% a možná si to za pár let přečtu znova.
Prvním dojmem na mne tato kniha působila jako osoba, která mi chce vymluvit díru do hlavy. Avšak v průběhu čtení se mi začal styl psaní líbit. Možná je mi líto, že v knize nebylo více popsaných Colasových dní. Cítila jsem k němu určité sympatie, ale s více takovými dny, řekla bych, že bych ho měla ráda ještě více :) Dávám radu, že ten, kdo nemá rád knihy bez větších zápletek, nechť knihu raději nečte.. :)
Když jsem knihu četla, přemýšlela jsem, jestli tam bude nějaká zápletka. Ale nenudila jsem se. Líbila se mi Colasova bezstarostnost, jeho přístup k životu. Většinou dopředu tuším, o čem kniha bude, ale tady jsem tedy nevěděla. Knihu jsem si půjčila v naší neveřejné knihovně v práci. Jak říkám, nenudila jsem se, ale prostě tomu chyběla nějaká vetší zápletka.
Ze začátku jsem s touhle knihou knihou dlouho zápasil a nemohl se překousat přes popisy jara, letu ptáků atd... :) ale vydržel jsem a nakonec jsem si hlavního hrdinu a jeho vyprávění oblíbil.
Lyricko poetické vyprávění řezbáře z francouzského venkova je (podle závěrečného slova o autorovi) jakýmsi divertimentem - a tenhle výraz asi opravdu dílo nejlépe vystihuje.
Plně se ztotožňuji s hodnocením budíčka níže. Tak pěkně vystihnout mé vlastní myšlenky bych ani nedokázala :-)
První polovina knihy je příliš oslavná, nadšená i žalující. Jsou to takové řeči všeho druhu, tj. co na srdci, to na jazyku. Autor popisuje své přátele, sousedy i přírodu, a celé to připomíná dobový dokument. Například bývalou lásku nazývá Lasičkou a opěvuje ji asi na pěti stranách. Myslel jsem, že to nedočtu. Styl mi připomněl Babičku od B.Němcové zbavenou tradic, zvyků a pověr. V druhé polovině knihy, kdy nastoupí útrapy a překážky, je už četba o něco zajímavější. Navíc se autor konečně chytne závažnějšího tématu opatrovnictví, a tak kniha dostává smysl a spád. Závěr je nakonec hezký, povedený a odkazuje ke smyslu lidského života. Po celou dobu vyprávění se autor obrací a promlouvá ke čtenáři, což působí trochu rušivě. Za titulem sice stojí slavné jméno oceněného autora, mě však román příliš neohromil.
Co o této knize říct. Jedině na Rollanda je to oddychová četba, která je obdoba u nás - alespoň mě to připomnělo knihu od Jaroslava Matějky ,, Náš dědek Josef" Jenomže bohužel hlavní postava knihy žila o několik století dřív.
Skvělý název, skvělá atmosféra a inspirativní dílo, které má stále co říci, carpe diem.
Nejde o dílo převelice hluboké obsahu, sám autor to předjímá v předmluvě: "Neodvažuji se doufat, že by společnost mého Colase dovedla čtenáře pobavit tak, jak bavila autora."To však neznamená, že by šlo o jakousi prázdnou frašku a o snůšku jihofrancouzských vtipů.
Několikrát jsem se při čtení této knihy rozvzpomněl na skutky velikého Gargantuy, je tak možné že i sám autor viděl svého Colase jako moderního nástupce toho francouzského typu.
Zavádějící je i název českého překladu, pod titulem Dobrý člověk ještě žije očekává čtenář správňáckého hrdinu, který oplývá morálními kvalitami, přitom Colas sám o sobě hovoří: "jaký jsem já mizera, ničema, piják, tulák, žvanil a lenoch....."
Poněkud přesnější název titulu by tedy byl Bodrý člověk ještě žije, nepopírám však větší marketingovou průraznost dnešního názvu.
Více než čtyři hvězdy si dle mého soudu dílko nezaslouží neb jde o odpočinkovou práci Romaina Rollanda. Nakonec si, leč nerad, dovolím tvrdit, že vypravěčský sloh autorův je poněkud suchý a kniha se tak nečte příliš snadno, nebýt krátkého rozsahu bylo by dočíst jí velmi obtížné.
Stálo mě to hodně úsilí přečíst knihu dokonce. Ale za občasné vtipné pasáže 3 hvězdičky.
Ze začátku jsem si říkala, že to snad nezvládnu dočíst, jak mě tahle knížka nebavila, i když je to román celkem krátký. Zhruba od půlky to bylo trochu lepší, ale na víc jak 3* to za mě není...
Myslím, že Colas Breugnon se zařadí mezi mé oblíbené literární postavy. Nejen, že všecky strasti a překážky, co mu život hodil pod nohy zvládl s přehledem, ale i se sverázným smyslem pro humor. Jeho sarkasmus byl trefný, a nedalo se, buď jen souhlasně při čtení pokyvovat hlavou, nebo se usmívat. Zezačátku jsem měla dost problém se začíst, zvyknout si na jazyk, jakým je knížka psaná, ale pak se to zničehonic zlomilo, a já si užívala všecky hrdinovy historky. Z jeho příběhů byla cítit láska k životu, k rodné zemi, vínu, ženám a všemu dobrému, co život přináší. Každou nesnáz zvládl s humorem, ať už sarkastickým, bohémským nebo citlivým a dojemným. Přistihla jsem se několikrát, že se při čtení směju a mnoho jeho moudrých myšlenek by byla hodná citace, ale to by nestačilo, on totiž celý jeho život byla jedna velká myšlenka. Hrdina byl sice obyčejný člověk, ovšem se zdravým selským rozumem, ostrým jazykem, tvrdou palicí a obrovskou láskou k životu.
Mně osobně docela Colas Breugnon štval. Ke konci jsem si sice uvědomovala celkový ráz knihy, ale samostatné útržky a sáhodlouhé řeči o vínu a kráse.. to vážně není pro mě. :)
jenom svět s dobrými lidmi má budoucnost .spatný svět zlých lidí nás stále však obklopuje
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Francie francouzská literatura Burgundsko
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Ach, Romain, ako presne vieš vždy udrieť na tú správnu strunu v človeku! Na tú najčlovečivejšiu! Za to Ťa mám tak rada! Čo stať, to poézia v próze, to životné múdra platné v rokoch, keď si to písal, ako aj dnes.
Všetci, nielen Francúzi, z nátury ktorých Rolland vychádza, by sme si mali pripomenúť posolstvá autora (no Francúzi by asi prví zaplakali, ako sa ich rodná postať od tých starých dobrých čias zmenila!) o dôležitosti rodiny, láskavosti, smiechu, láske k rodnej hrude, tradíciách a kultúre národa. Už len spôsob, akým sú podané (spôsob oslavujúci život a nesmrteľného ducha človeka), nadchýna, čarí úsmev, blaží dušu a oko čitateľovo. Priatelia, takéto knihy treba vydávať a čítať, no najmä žiť!