Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2464/doktorka-z-domu-trubacu-2464.jpg
5
1077
1077
Autorka líčí život české doktorky Vlasty Kálalové-Di Lottiové. Její touhu po pomáhání a poznávání. Ve dvacátých letech se vypravila do Bagdádu, kde chtěla zřídit československou nemocnici, kam by lékaři z ČS jezdili získávat zkušenosti. Dosáhne toho, dokonce tam získá přátele a založí vlastní rodinu. Vrací se do Čech, kde se jí tragicky změní život, ale i tak je dále cílevědomá a ochotná pomoci tam, kde je třeba.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně silný čtení o neuveřitelně silný ženě. Kdybych nevěděla, že to je životopisný román, zahodila bych to někdy v polovině knihy, po šťastném zamilování úspěšné a kurážné doktorky do sympatického italského vdovce... jako přehánivou zkazku smrdící červenou knihovnou. On i ten přebal tohoto vydání nějaký ten romantický příběh tisíce a jedné noci připomíná. Jenže...
...jenže na příběhu paní doktorky Kálalové - Di Lotti se ukazuje, že někdy život vymýšlí ještě neuvěřitelnější příběhy, než jaký si dovede vymyslet jakákoli fantazie. Příběh doktorky Vlasty je neskutečnej. Odvážná, odhodlaná zasněná holka pár let po dostudování medicíny se sebere, vyrazí do úplně jinýho světa, a nejenže se tam nerozpustí v prvním letním vedru, ale získá si úctu tamních lidí, prosadí se... a i když si od toho v tomhle směru nic neslibuje, najde i kus osobního štěstí. Pak návrat domů, celkem fajn časy s rodinou... a pak válka a její hrůzy. V doktorčině případě ještě hrůznější proto, že přišly, když už je nikdo nečekal... A pak už jen neustálé bytí na cestě, hledání někoho nebo něčeho, strach z prázdnoty, před kterou se nedá utéct... ale před kterou umí do značné míry zachránit přátelství, lidskost, zájem, radost z poznávání a sdílení. I když mi z poválečné části bylo neustále smutno, žasla jsem, jak to ta paní všecko zvládala.
Smekám jak před životem paní doktorky, tak před perfektní prací paní Borské, která ten příběh zachytila úžasně - nepateticky, ale přesto nesmírně citlivě. Pět hvězd, nelze jinak.
Tohle byla sázka na jistotu. Neznám nikoho, komu by se životopisný román o doktorce Vlastě Kálalové-Di Lottiové nelíbil. Ilona Borská navíc umí psát, o tom jsem se přesvědčila už jako dítě, její knížky se mi vždycky dost líbily. Navíc mi umožnila nahlédnout do tehdejšího Iráku, orientálního a pak zase do českého prostředí. Dramatický životní příběh a dobře podaný. Kdybych vytvářela seznam knih, které by si podle mého názoru měl každý přečíst, bez ohledu na vzdělání, zájmy a čtenářské preference, Doktorku z domu Trubačů bych tam určitě zařadila.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih o silné ženě, ke které se posledních pět let pořád vracím. Fascinující, kolik toho jeden člověk unese.
O knize i Vlastě Kálalové-di Lottiové jsem se dozvěděl až zásluhou článku v časopisu Živá historie. Článek mě tak zaujal, že jsem se rozhodl zkusit přečíst knihu. Mohu říct, že rozhodně nejsem zklamán - kniha se velmi dobře četla a byla obsahově zajímavá. Nejvíce mě zaujala část života Kálalové v Turecku a zejména v Iráku, nejdrsnější byly události z Bernartic u Tábora: za heydrichiády likvidace více než 20 osob z obce (příbuzní parašutisty) a v úplném závěru války (8. 5. 1945) ustupující Němci zavraždili několik civilistů včetně manžela Kálalové a jejich dvou dětí. Za šedivé normalizace, kdy tato kniha vyšla poprvé, se jednalo o bestseller. Barvitý a dramatický příběh inteligentní a altruistické ženy zaujme i člověka dnešní doby.
(SPOILER) Kniha o obdivuhodné ženě, která nejen svou inteligencí, ale také (a to hlavně) paličatostí dokázala takřka nemožné. Autorka vylíčila její osud na jedničku, tak plasticky, že si čtenář všechno, co Vlasta zažila, dokáže živě představit. Už cesta do Bagdádu musela být (na dnešní poměry) strašná a nepředstavitelná, natož život tam - bez většiny výdobytků naší vyspělé evropské kultury. Ráda jsem si přečetla, jak tenkrát ve 20. letech 20. století v Iráku fungovala (nebo lépe řečeno nefungovala) tamní lékařská péče. A nejen to - i jak paní Vlasta doslova zachraňovala pacienty, kteří byli za normálních okolností odsouzeni k dlouholetému trápení nebo často dokonce k smrti. I další část, kdy se tato statečná žena spolu s rodinou vydá do Evropy, kde se právě chystá nástup fašismu a začíná 2. světová válka, je poutavá a čtivá. A neskutečná tragédie, která poté Vlastu potká, ta je pro mne absolutně nepředstavitelná svou krutostí. A musím přiznat, že já za sebe už bych žít nedokázala... Přitom ona nezahořkla a šla svou cestou dál. Kniha si plný počet hvězdiček zaslouží plným právem a já ji samozřejmě doporučuji.
....ovlivnila můj život.... To o hrdince Vlastě Kálalové Di Lotti říkali všichni, kteří ji poznali. Četla jsem knihu v mládí a teď po mnoho letech znovu. A stále mohu doporučit! Lékařka, která ve 20.letech 20.století cestoval z Čech přes Istanbul až do dalekého Bagdádu, a to nejen jako dobrodružství chtivá osoba, ale jako osoba s jasným a nemalým cílem: založit tam československou nemocnici tropických chorob a pomocí ní pak rozvíjet medicínu v Československu. Ta síla a odvaha! A i přes nelehký osobní příběh se nevzdala a pomáhala, dokud mohla. Klobouk dolů a čest její památce.
Ilonu Borskou znám výhradně jako autorku dětských knih a její Výpravy s paní Klomínkovou dokázaly probudit zájem o historii i v ledaskom jiném. Příběh Vlasty Kálalové je napsaný strhujícím, mimořádným způsobem, zřejmě i proto, že sama autorka měla složitý život plný divných překážek, které je třeba nějak přelézt. O Bagdádu píše Borská tak, že se mi chtělo se tam okamžitě vypravit. Konec války prožívaný tady, v klidných jižních Čechách, v místech, kudy procházela demarkační linie, je plný takto zvláštních příběhů, kdy se během krátké chvíle změní všechno a nic už nikdy nebude a nemůže být jako dřív. Když je o čem psát, je nejtěžší vybrat to, o čem nepsat a vzhledem k datu prvního vydání, to muselo být extra těžké. Kniha PRO ŽENY to rozhodně není, stejně jako Jako bychom dnes zemřít měli, není kniha pro muže. je to kniha pro každého.
Na knihu jsem se dlouho chystala a trošku se bála stylu psaní, ale obavy byly zbytečné, kniha mě úplně pohltila. Druhá půlka, která se odehrává v Československu a na různých cestách po světě, je sice tvořena z velké části dopisy přátelům, takže už to není klasický příběh, ale ani to mi nevadilo. Doktorka Vlasta Kálalová - Di Lottiová byla neuvěřitelně inteligentní a odvážná žena. Jak sama několikrát zmínila, byla ženou činu, v Iráku dokonce dokázala založit československou nemocnici.Také byla neuvěřitelně nadaná na jazyky. I přes tragické události, které ji potkaly, dokázala stále pomáhat jiným lidem. Její životní příběh je velmi inspirativní.
"Pamatuj si, každý je sám sobě tvůrcem nebe i pekla, nosí si je ve svém svědomí."
"Život je tak bohatý a mnohotvárný, že je někdy možné v něm najít štěstí a radost právě tam, kde čekáme jen smutek a odříkání."
"Kdybychom všechno pokládali předem za marné, bylo by to se světem moc špatné."
Knihu jsem přečetla, moc mě nenadchla, neseděl mi styl psaní, typ písma a brožované vydání, které se mi neustále zavíralo. Ale před paní doktorkou klobouk dolů, opravdu silná osobnost a zajímavý člověk. Říkala jsem si, co člověk všechno unese a stejně jde dál.
Knihu mám rozečtenou. Styl, kterým je příběh napsaný, mi moc nesedí, ALE rozhodně by byla škoda to vzdát. Příběh je to silný a zajímavý. Navštívila jsem rodný dům doktorky v Bernarticích a doporučuji, kdo se o život paní Vlasty zajímá, aby sem zavítal. Byl to pro mě příjemný zážitek. Bohužel vím co mě ke konci knihy čeká. Osud se s paní doktorkou nepáral, ale i přes vše co prožila to byla obdivuhodná osobnost českých dějin!!! Sama jsem se o paní doktorce doslechla náhodou a myslím si, že to je velká škoda.
Nedočteno. Hrozně špatně se mi to četlo, asi by bylo lepší kdyby to pani Vlasta “vyprávěla”. Pribeh zajímavý, ale kniha vazne napsaná hrozne. Bohužel.
Kniha o chytré, odvážné a podnikavé ženě, která se nebála riskovat. Pěkné počtení, proto plný počet hvězdiček.
Někdy je mi smutno, že takové poklady české literatury, jako je bezesporu tvorba paní Borské, zůstávají čtenářstvem nepovšimnuty. Přitom zrovna tato knížka má všechno, má neuvěřitelný příběh jedné neuvěřitelné ženy, který se odehrává na historickém pozadí bouřlivého 20. století. Tvorba paní Borské se vyznačovala nejen krásnou vypravěčskou linkou, které nikdy nic nepřebývá a nic nechybí, ale také maximální věrohodností opírající se o značné podklady, dopisy a další dohledané dobové zdroje, pokaždé to muselo dát velkou práci vše dát dokupy. Oproti některým jiným čtenářům se mi celá knížka četla s takovou lehkostí a doslova jsem se těšila na další a další kapitoly. I popis tragédie, která se hlavní hrdince stala, mi přišel tak neuvěřitelně autentický. Prostě osudově strašné, ale čtenářsky krása a doporučuji! (Únor: 941 stran)
Příběh paní doktorky mě nadchl, zasloužila by si větší pozornost. Kniha mi ale nevyhovovala velikosti písma (za to ale autor úplně nemůže) a tak nějak těžko se mi četla. Opakovaně jsem ji na nějaký čas odložila. Nakonec jsem ji ale dočetla, protože si to ten příběh bezesporu zaslouží. Byla to obdivuhodná žena.
Co říct, dočetla jsem silou vůle, tak nějak, že si to paní doktorka Vlasta za všechnu svou práci navíc zaslouží. Výjimečná žena, tak inteligentní, schopná, lidská. Kéž by se mi cizí řeči učily tak lehce jako jí. Boha uměla jich 12, neuvěřitelné! A taky mi jí bylo moc líto, taková rána. Sečteno, podtrženo její život, povaha, ambice, přístup k životu byl inspirující, obdivuhodný. Sama jet do Bagdádu, založit tam nemocnici, drsné, kde všude byla, pomohla. Ale nenadchl mě styl psaní knihy, v závěru jsem se už hůř orientovala v postavách a chyběl mi tam náboj. Ale jsem ráda, že jsem ji dočetla a že jsem se s takovou osobností, ženou, seznámila.
Příběh doktorky Kálalové za 2. sv. války jsem znala od dětství, protože bydlím nedaleko a kolem jejího domu jsem jezdila 3 roky do školy. O jejím působení v Bagdádu jsem věděla jen matně a už vůbec jsem nevěděla o jejím poválečném životě, proto jsem se rozhodla to napravit. Doktorce Kálalové bych dala bez řečí plný počet *, i když upřímně bych byla radši její známou než rodinným příslušníkem. Autorčin styl už mi ale tolik nesedl: někdy jsem měla problém se začíst, místy mi to přišlo chaotické, autorka přeskakovala děj. Ale místy je román psán velice hezky a při popisování cesty do Skandinávie se mi moc líbilo několik skvělých myšlenek - tesat je do skály!!
"Když člověk někam jede a nezná ani trochu tamější řeč, je nesamostatný jak dítě,pořád aby ho doprovázeli. Je jako barvoslepý na výstavě obrazů, vnímá jen obrysy, víc nic."
"Tak je to s láskou vůbec: nemilujeme, co je krásné, ale vidíme krásu v tom, co milujem."
"Muži se rádi pochlubí hezkou manželkou. Jsou odedávna lovci: Koukejte, jaký kus jsem ulovil! Já nikdy moc hezká nebyla. Řekněme, že jsem chytrá, chápavá. Ale chytrá žena mužskému sebevědomí neprospívá. Stokrát radši si vedou mezi lidi krásnou husičku než chytrou ženu. Mohla by, nedej bože, snad i vzbudit dojem, že je chytřejší než oni. Chytrá smí být kamarádka, to se cení. Manželka má být pěkná a oddaná. Tak jsem radši zůstala tou kamarádkou."
"U nás je to takový lidový zvyk, děvčátku se dává do první koupele červená pentle, aby bylo krásné, vedle chlapce se pokládá kniha, aby byl chytrý. Dělba práce."
"Jenomže zapomínají, že hloupá matka jim nevychová chytré syny."
Kniha se mi moc líbila. Je to velmi poutavě napsaný příběh o zajímavé osobě. Bez této knihy bych doktorku Kálalovou nikdy neznala a o dost bych přišla. Byla to moc zajímavá žena.
Štítky knihy
Orient životopisné, biografické romány Irák nemocnice, špitály emancipace lékařky Bagdád Bernartice české rományAutorovy další knížky
| 2006 |  Doktorka z domu Trubačů |
| 2006 | Kdo zachránil jeden život |
| 1987 | Příběh staršího bratra |
| 2000 | Troufalý autor osud |
| 1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
Neuvěřitelný příběh neuvěřitelné ženy. Inteligentní, cílevědomá, odvážná, silná - takových lidí se rodí velmi, velmi málo. Jsou dnes ještě tací? Člověka může snad jen mrzet, že není-nebyl taky takový...
Na tento román jsem si počkala, název mi byl povědomý už od dětství/puberty, teprve na základě nedávného článku na Seznamu o osudech doktorky Di Lotti jsem běžela do knihovny a knihu jedním dechem přečetla (to by člověk neřekl, kolik knih se u kojení miminka dá přečíst :-)).
Velmi zajímavé mi přišly popisy života v Cařihradu a Bagdádu, muslimský svět se moc nezměnil, ale zdá se, že byl tehdy přece jen o něco tolerantnější (vůči křesťanům, beduínům, ženám..).
Po přečtení knihy mám chuť začít se učit nějaký nový jazyk :-)