Dom duchov
Isabel Allende
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143313/bmid_dom-duchov-3PP-143313.jpg
5
499
499
Dom duchov je rozvetvená sága latinsko-americkej rodiny prežívajúcej svoje víťazstvá a pády na pozadí spoločenských udalostí, v imaginatívnej krajine plnej vulkánov a častých hurikánov, prírodných katastrof a ľudských nešťastí. Samotné autorkine priezvisko naznačuje o akú krajinu ide...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1988 , Tatran (Bratislava)Originální název:
La casa de los espíritus, 1982
více info...
Přidat komentář
Skvělý román. Čteno kvůli čtenářské výzvě, magický realismus mě moc nelákal, ale také se podívám na další knihy této spisovatelky.
Úžasný román s dojemným příběhem, který mě okouzlil a u kterého jsem si užívala každou větu. Na životě tří generací rodiny chilského senátora jsou popsány události v Chile a jsou zvýrazněny dva rozdílné pohledy na rozpolcené dějiny, na jeho kulturu a politiku. Zároveň jsou tu nádherné příběhy žen tří generací a další lidské osudy, kde magická atmosféra jen podtrhuje samotný děj. Když vypukl v Chile pod vládou Pinocheta vojenský puč, nastalo zatýkání, mučení a vraždění.
Isabel Allendeová je neteří prezidenta Allende a inspirovala se deníkem své babičky Clary, která hovořila s duchy a na zavřený klavír hrála Chopena a dále dopisy své matky, jež jí pomohly oživit vzpomínky na zašlé časy.
Kniha je psána bohatým, poetickým jazykem s perfektně vykreslenými postavami, pro mě tam žádné hluché místo nebylo, vyloženě jsem si čtení užívala. Těším se na její další knihy podívám se na film a určitě si Dům duchů pustím ještě v audio verzi.
Opět jedna kniha, která mi leží v knihovně již léta. Doporučila mi ji kamarádka, koupila jsem si ji, ale založila do knihovny bez přečtení. Pak jsem zhlédla film, který se mi velmi líbil, ale ke čtení jsem se nějak nemohla odhodlat. Až letos při vyhlášení tématu ,,Kniha, která byla v některé zemi zakázána" jsem po ní sáhla a nelituji. Děj začíná poklidnějším představením hlavních postav, stupňuje se při nástupu socialistů a graduje pučem, mučením a osobní mstou. Kniha je napsána krásným barevným poetickým jazykem, postavy jsou vykresleny do hloubky a to vše na pozadí skutečných událostí.
Albu jsem musela obdivovat za její osobní statečnost a schopnost odpuštění neodpustitelného -
... že jednoho dne ... budu moci pomstít všechny, kteří mají být pomstěni. Teď ale
o své nenávisti pochybuji. ...se mi zdá, že se nenávist rozplynula, ... že ztratila své jasné obrysy. Domnívám se, že všechno patří k osudu, který byl načrtnut před mým narozením ...
Kniha mě okouzlila, určitě na ni dlouho nezapomenu. Mohu jen doporučit.
Většina knihy mě nebavila. Přišlo mi to hrozně roztahané. Zachránil to konec, ten byl strhující.
Příliš popisný autorčin styl, časová neukotvenost a neustále skákání do budoucna, které připraví čtenáře o jakékoliv překvapení (proboha proč?), nesympatické postavy, jejichž osud mě pramálo zajímal, znuděnost 80 % knihy kde i popis telekineze, věštění a aviatiky působí nezáživně.
Kontrastní závěrečné pasáže jsou ale silným čtenářským zážitkem a jsou po táhlých výpiscích z rodinné historie doopravdy skličující. Jen škoda, že mnoho čtenářů nebude mít trpělivost a odloží knihu dříve, než k nim dospějí.
Knihu jsem přečetl až nyní, přestože film mně oslovil už dávno. Jeho hvězdné obsazení, hluboký mystický a i historický děj , poukazuje na události tehdejší Chile. IA. znamenitě vyjádřila dění a pocity zúčastněných v knize, než se do filmového zpracování vešlo. Proto je kniha s porovnáním k filmu rozvinutější, což dost překvapí.
Knihu tedy doporučuji a 5* rozhodně hodnotím.
Film je doprovázen i skvělým soundtrackem.
Příběh osudu Estebana Trueby, jediné osoby, která čtenáře provází téměř od počátku až do samého konce této spletité sondy do barvité historie Chile trvající po čtyři generace jedné rodiny od přelomu 19. a 20. století, zaujme, jakkoli samotná postava Trueby je vrcholně nesympatická. A to říkám přesto, že nejsem komunistický fanda, proti kterým Trueba takřka celý svůj dlouhý život bojoval. Isabel Allende, neteř chilského prezidenta Allende, který v románu hraje svou roli, prolíná ve svém díle politiku, sociální nepokoje a magický realismus. Poklidný začátek se pomalu překlápí do série osobních a společenských turbulencí, přičemž ani jedna postava tohoto románu není tuctová, řečeno s nadsázkou.
Dům duchů je naplněn duchy živými i mrtvými a esoterikou Allende nešetří. Ta však v románu významně kolísá a představuje spíš průvodní jev osvětlující/ovlivňující chování některých členů rodiny Trueby, než že by se autorka hlouběji do esoteriky ponořila. Je to hlavně politika a sociální hnutí, kterým se věnuje. Zajímavé je, že se Allende úspěšně vyhýbá užití jmen skutečných osob. Nutno trochu zabrousit do historie Chile, i když Pinocheta, onoho proslulého pučistu a diktátora s knírkem, zná snad každý. Právě momenty provázející vojenský puč v Chile představují nejdramatičtější momenty celé knihy.
Tahle hláška mě opravdu pobavila: "...ztracený pohled člověka živícího se pouze zeleninou". Přesně tohle říkám v restauraci, když mi na dotaz co mají bez masa odpoví, že salát, že přece nemůžu žít ze salátu :-D. Rozhodně zajímavá sonda do historie jednoho z mála jihoamerických států, kde dnes nevládne socialismus.
Audiokniha: čte Vladislav Beneš, Dana Černá, poklidně, smutně, odevzdaně
,,Jediné, co v téhle zemi funguje, je klacek. Nejsme v Evropě. Tady musí být silná vláda, silný pán."
Nekonečná historie krve, bolesti a lásky.
Duchové a politické rejdy s pistolemi za opasky.
A kolo osudu se točí v nekonečnosti.
Navzdory všemu, navzdory všem.
Oživlé vzpomínky minulosti.
Magie se zrcadlením budoucnosti.
Život je dlouhý a je v něm mnoho návratů.
Rodinná sága, mapující život v Chile, gradující politickým bojem o moc v 70. letech minulého století.
Poetické, nostalgické, sentimentální, přesto občas k zblití.
Pro mě rozvláčné, nekonečné,nudné. Špatně jsem se orientovala v čase.
Rozčarování, zklamání.
P.S.: Děkuji za Wikipedii, kde jsem si svůj zmatek mohla ukotvit.
Z počátku se kniha tváří jako obyčejná rodinná sága, což mě docela zklamalo. Duchařina sice dělá příběh poněkud zajímavější a tajemnější. Ale stále je to především příběh o jedné rodině. O rodině Estebana Trueby. Trueba, je nesmírně ctižádostivý cholerický despota. Člověk, který si své přátele musí získávat pomocí peněz. Jiným způsobem toho není schopen. Nakonec i Trueba pochopí, že peníze všechno nezmůžou. Fašistický převrat zcela mění ráz vypravování tohoto příběhu. A děla z něj opravdu strhující román, na který nejde hned tak zapomenout. Určitě se k této knize budu chtít jednou vrátit. Paní Isabele Allenderová má velký vypravěčský dar a ráda bych někdy zkusila její další knihy. Zatím mám ovšem smůlu, nic jiného jako audio není. Tato audiokniha se ovšem mimořádně povedla. Dana Černá čte ženské postavy a Truebu pan Vladislav Beneš. Dokonalé spojení.
Dost dobře nevím, co ke knize napsat.
Dodnes si pamatuji, jak na mě působily zprávy o Pinochetově převratu v Chile. Ačkoli patřím k těm, co mají třešínky rádi leda tak na dortu, jsem přesvědčená, že násilí se nedá omluvit idejemi.
Knihu doporučuji, protože třešínkou na dortu bezesporu je.
***
Na samotce jsem v duchu psala, že jednoho dne přede
mnou bude plukovník García stát poražen a já budu
moci pomstít všechny, kteří mají být pomstěni. Teď ale
o své nenávisti pochybuji. V těch několika týdnech, kdy
jsem v tomto domě, se mi zdá, že se nenávist rozplynula,
že ztratila své jasné obrysy. Domnívám se, že všechno,
co se stalo, není náhoda, nýbrž že to patří k osudu, který
byl načrtnut před mým narozením ...
Generační román - nádherná rodinná sága okořeněná špetkou tajemna, nadpřirozena a mystiky, která popisuje osudy především ženských členů rodiny Estebana Trueby poznamenané jeho despotismem, a to vše na pozadí dramatických událostí dějin Chile.
V knize je vše, co obvykle hledám – velký příběh, rodinná dramata, romantika, silné osobnosti (tentokrát především ženské), strhující politické pozadí a navíc taky dávka tajemna a nadpřirozena, které tady velmi vkusně dotváří sugestivní atmosféru celé knihy. Děj je absolutně strhující, ani na chvíli jsem se při čtení nenudila, řadím ji tak mezi své nejoblíbenější knihy.
Moc hezký (i když pochopitelně hodně okleštěný) je tentokrát i film se skvělým hereckým obsazením v čele s Jeremy Ironsem a Meryl Streep.
Dokonale něžné a citlivé. Napínavé, tím nejzvláštnějším způsobem. Márquez v ženské verzi. Moje srdcovka.
Priznám sa, že po tejto knihy by som nesiahla, keby sme to nemali ako povinné čítanie v čitateľskom klube. A nakoniec som rada, že som si prečítala túto knihu.
V rámci klubu sme prešli aj mnohé interpretácie tohto diela a ja by som rada popísala 2, ktoré vo mne najviac zarezonovali:
1. Dom duchov- názov knihy zobrazuje celkový chilský štát. V juhoamerickej literatúre sa často štát alebo daná krajina symbolizuje domom. Koľko izieb, toľko frakcií a skupín. Dom pôsobí navonok vznešene, ale je pozliepaný z toľkých izieb, že je neprehľadný. Niektoré izby sa nepoužívajú, niektoré sa rozpadajú. Niektoré izby slúžia v rámci reprezentácie bohatstva a prepychu a v niektorých izbách sa hromadí majetok, po prípade sa pomáha chudobným.
2. Žena ako postava- knihu je možné hodnotiť aj ako silné feministické dielo, kde všetky ženské postavy rodiny Valle ako Nívea, Clara, Blanca, Alba reprezentujú jednú silnú, nezávislú osobu.
Inak, kniha krásna v rámci magické realizmu. Postava, hlavne Estebana Truebu krásne mnohovrstevnatá. A ešte viac sa mi páčilo, že kniha bola založená na skutočných udalostiach a donútila ma rozšíriť si obzory o Chile, keď som potom o tejto krajine hľadala ďalšie informácie z histórie.
4* nakoniec z toho, že to bolo čitateľné, občas dojemné i úsmevné, ale nedostala som tú pomyselnú čerešničku. Ten bod, kde by som si povedala, že vau, toto ma zasiahlo úplne. Ale inak odporúčam aj pre menej zdatných čitateľov plnými desiatimi!
Opravdu skvělá knížka, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Velmi poutavě popsané osudy jedné rodiny.
Báječný příběh, i když pojednává o rodinných a politických hrůzách! Od samého začátku čtení jsem se netěšila, že to jednou skončí, čtení si užívala a konec prodlužovala.
Poté, co jsem se z Chile, kde se aktuálně pravidelně každý týden konají anarchistické demonstrace, vypalují se stanice metra atd., vrátila po dovolené do Evropy, která se snaží zkrotit koronavirus; nebyla tato knížka asi úplně šťastnou volbou pro nastavení zrovna optimistické nálady.
Přesto ji musím doporučit. Jestli ale chytáte z okolí "blbou náladu" podobně lehce jako já, možná se čtením raději ještě chvíli počkejte a zatím si přečtěte Faktomluvu.
Podle začátku knihy bych čekala, že půjde o nějaký duchařský román, nečetla jsem totiž štítek, že jde o "magický realismus".
Postupně se kniha přehoupne do rodinné ságy, aby v poslední části přešla do politické "reportáže".
Všechny tyto části měly něco do sebe a donutily mě k zamyšlení. Poslední pak i k nějakému tomu googlení.
Je poznat, že autorka - neteř bývalého chilského prezidenta - ví, o čem píše a ví, jak to napsat.
Román zachycující moderní chilské dějiny až do Pinochetova puče
v roce 1973.Román je to čtivý,občas trochu rozvláčný,sentimentální
až kýčovitý/pasáže revolučních či milostných exaltací/,s prvky magického
realismu/např.spiritualita ženských hrdinek/.Postavy buď zcela kladné
/skoro všechny/nebo záporné/Esteban Gracia/.Vývoj je patrný jen v
hlavní postavě Estebana Trueby,nepůsobí ale psychologicky příliš
hodnověrně.A jeden deviant-de Satigny.Srovnávat kvalitou toto dílo
s románem G.G.Marqueze Sto roků samoty je nepřípadné,skoro bych
řekl chucpe.Snad jen formálně/způsob vyprávění,magický realismus
-ten ale v Domě duchů spíše ornamentální-,případně levicovost autora/.
To,že se mně kniha nelíbí není proto,že by byla až tak špatná,ale že je
ideologická.Na závěr nastupuje drsné vylíčení fašistického puče,krutost
vítězů vůči poraženým.Je ale třeba říci,že na individuální úrovní jsou
zvěrstva týrání a mučení stejná,ať už je páchají Pinochetovi pohůnci či
Allendeovi soudruzi z KGB/Salvador Allende,v knize Kandidát a posléze
Prezident,byl placeným agentem KGB/ anebo třeba Grebeníček v Uherském
Hradišti.
přečteno v gymnaziálních letech..děkuji Koka za přiomenutí a také výstižný komentář...i po těch 20letech si pamatuji strhující děj, protchůdné emoce, které mnou zmítaly, nadšení a zároveň zděšení nad osudy jednotlivých členů rodu...Isabel Allende si pohrála se slovy i se mnu jakožto čtenářkou...a pak jsem pokračovala její další knížkou Eva Luna...
Vojenský převrat v Chile, zavraždění levicového prezidenta Allendeho a nastolení fašistické diktatury byly jedinou zahraničně-politickou událostí, kterou si z dětství pamatuji, neboť jí byly plné noviny a dlouhá léta v nás doznívala, třeba na různých koncertech solidarity, četbě poezie Pabla Nerudy a pod.
Až teď jsem však poprvé četla drásavou výpověd očité svědkyně, působivou o to víc, že byla "zabalena" do románové formy a podaná jako zajímavá a barvitá sága jedné rodiny.
Je samozřejmě smutné, ale současně i zákonité, že ty nejtragičtější kapitoly dějin se stávají námětem velkých literárních děl, cynicky řečeno - díky takovým událostem je častokrát světová literatura obohacena; ne všechny krvavé převraty však najdou tak citlivou a talentovanou "kronikářku", jakou je v případě této knihy Isabel Allende.
Místy mi připadalo, že český překlad trochu drhne, ale na poutavost příběhu to nemělo dopad (po dlouhé době toto byla kniha, od které jsem "neodbíhala" a neprokládala její četbu četbou ještě jiné, další knihy) .
Doslov ke knize je doslova rozpačitý, ale přičítám to tomu, že v roce vydání knihy - 1990, v roce radosti z pádu komunistického režimu u nás, nebylo asi snadné do hloubky procítit tu tragédii surového, vražedného chilského antikomunistického převratu. Nedovedu si představit, jak poté, co se tam dělo to, co autorka popisuje v poslední pětině románu, mohou tam ti lidé vedle sebe žít ...
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno rodina magický realismus političtí vězni ságy Chile chilská literatura hispanoamerická literatura diktatura
Autorovy další knížky
| 2002 |  Dům duchů |
| 2006 | Eva Luna |
| 2003 | Dcera štěstěny |
| 2003 |  Město netvorů |
| 2001 | Paula |
Pomerne obsiahle dielo čilskej autorky Isabel Allende sa stalo kánonom magického realizmu. Špecificky som sa počas čítania nevedel zbaviť porovnávania s Marquezovým dielom Sto rokov samoty – oba romány zaznamenávajú dynamickú kroniku rodiny žijúcej v „nekonkrétnej“ krajine Južnej Ameriky, v ktorej sa často objavujú podobnosti medzi príslušníkmi jednotlivých generácií, pri čom sa prepletajú prvky magické a nadprirodzené s prvkami skutočnej histórie, avšak vždy prepletené s realitou. Na čele oboch rodín (Buenvidovcov či Truebovcov) stojí mocný patriarcha, ktorý sa dožíva vysokého veku, len aby sa stal svedkom postupného úpadku (rodiny aj vlastného impéria), o ktorom nás v oboch prípadoch rozprávač vopred upozorňuje, napríklad, keď sa pol knihy pred smrťou postavy dozvieme, ako raz daná postava umrie.
Najväčší rozdiel pre mňa spočíval v podprahovom feminizme Isabel Allende, kedy sa v rozprávaní strieda revolučná vnučka Estebana Truebu a samotný Esteban Trueba, už spomínaný patriarcha, ktorému často chýba emocionálna inteligencia, súcit či pochopenie, že sa svet rýchlo mení, pri čom je na chyby, na nespravodlivosť a nerovnosť v diele často poukazované.
Kniha je naozaj obsiahla a objemná, celých 430 strán sme zásobovaní dianím: či už dopodrobna rozobratými dialógmi alebo zhŕňaním toho, čo sa behom skoku o pár rokov udialo. Striedajú sa tu postavy, ktoré pôsobia skutočne aj napriek nadprirodzeným schopnostiam; postavy, ktoré si môže čitateľ obľúbiť (a ich smrť vie naozaj dojať), prípadne ich znenávidieť alebo ich môže aspoň skúsiť pochopiť. Každá si prechádza istými premenami, často sú ťažko skúšané a každá zvádza istý osobný boj. Objavujú sa momenty radosti, tragického smútku, krviprelievania, nenávisti či poeticky opísané romantické chvíle. Autorka píše nádherne a v knihe som nenašiel ani jeden okamih, v ktorom by ma nezaujala – ako vie byť drsná, tak vie byť jemná, dokáže šokovať a súčasne poľudštiť každého netvora.
Dom duchov je však mimo romantických vášní aj prednáškou o histórii či o politickom vývoji a vojenskej brutalite diktátorského režimu: celkovo kniha vraj vznikla ako list autorkinmu umierajúcemu starému otcovi, kedy sa takto skrz magický realizmus a metafory pokúsila spísať dejiny vlastnej rodiny a krajiny. Dielo je tak nielen pútavým príbehom, ale aj svedectvom a akousi mytologizovanou reportážou. Zasahuje do mnohých tém, otázok a ukazuje naozaj rôzne ľudské povahy, vzťahy a problémy.
V tomto bode teda už asi ani nemám ako zakryť, že som si dielo veľmi obľúbil a že niečo z Domu duchov preniklo aj do mňa.