Dopis ze záhrobí
Dominik Dán
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 26. díl >
V roce 1990 začíná nová éra v dějinách našeho státu, staré socialistické struktury se hroutí, nastupuje demokracie se všemi kladnými i zápornými dopady na obyčejné lidi, policisty nevyjímaje. VB – Veřejná bezpečnost – se přetransformovala na policejní sbor, ale otázka, kdo ho bude tvořit, vyřešena není. Stanou se ze všech příslušníků ze dne na den policisté? Čeká funkcionáře a politicky aktivní příslušníky odchod do civilu? Doplatí na nové změny i zkušení renomovaní kriminalisté, jako je komunista Eduard Burger, nebo je nový režim vezme na milost? Dilema vyřeší osudové rozhodnutí nově zvoleného prezidenta. Uvede se neuváženým, krátkozrakým činem – vyhlásí širokou amnestii. Noční ulice jsou najednou plné deviantů, násilníků a vrahů, novodobí detektivové tím dostanou šanci uklidit, dokázat společnosti svou potřebnost. Vše se mění, nová demokratická doba přináší nové vraždy, které svou brutalitou a bestiálností předčí ty staré, socialistické. Vše se vším souvisí, stín minulosti se vznáší nejen nad detektivy, ale i nad vrahy. Na otázku, komu svítá na lepší časy, zatím nezná odpověď vůbec nikdo, všechno ukáže až budoucnost...... celý text
Přidat komentář
Poslouchal jsem jako audioknihu a mel jsem hotovo asi na 3 zátahy. Po celou dobu má příběh rytmus a nenašel jsem vyloženě místo, kde bych se nudil.
Případ brutální a temný. Popis vyšetřování zajímavý vzhledem k době, kdy se děj odehrává. Autor přesvědčivě popisuje změnu režimů a všeobecnou amnestii a její dopad v policejních složkách a na všechny zúčastněné. V příběhu použit i policejní humor, při čtení kapitoly o pročesávání kravínu jsem se chechtal. V sériích Dánových knih pro mne to lepší dílo.
Nevím, co budu dělat, až doposlouchám všechny Dánovky, které jsou k dispozici. Asi budu muset začít číst ty, které ještě nejsou namluvené... ale při vaření, uklízení a běhání mi bude fakt smutno.
Výborná Dánovka, ale nepatří mezi ty výrazné, šokující, kde by se toho dělo něco hodně zapamatovatelného. I Krauz se tady zase choval umírněně a neřešil ženské :-) Každopádně vnímání Havlovy amnestie v širším kontextu je zajímavé. Byla jsem v té době školou povinné dítě a tohle mě úplně minulo. A minulo mě to i poté, co jsem se začala o historii 20. století více zajímat. Jdu si k tomu ještě něco najít...
Byť na mieste Krauza stojaceho oproti Gregorovi Martinkovi, takisto neceknem ani slovo. Bol to vrah, ale chápem ho. Výborný záver knihy. Viac dodať netreba, asi len toľko, že tým, ktorým Havel svojou amnestiou nepriamo zabil niekoho z rodiny, príbuzných či kamarátov, ho musia nenávidieť a priať mu, aby ho studená hlina tlačila poriadne na hrudi a nenašiel pokoja, lebo si ho podľa nich nezaslúži. Čo sa mňa, ako čitateľa týka, je tento diel jeden z najlepších, výborne odvedená práca.
Kromě čtivého příběhu se mi líbila i sonda do mysli policistů a jak oni vnímali Havlovu amnestii. Snad jednou vyjde kniha, která zhodnotí i tu Klausovu.
Myslím, že ke knihám tohoto autora jsem již napsala všechno. Další ze série povedených kriminálek. :-)
Taková "domácí zabijačka". Přesto si Dominik Dán udržuje svůj standard a kniha je velice čtivá. Líbí se mi, že autor neztratil smysl pro humor, což na jeho detektivkách vždy oceňuji.
„Aj také blbosti som si mal všímať? – „Veľa blbostí nám už pomohlo vyriešiť prípad.“ Moja prvá a asi aj posledná dánovka. Čítalo sa to dobre a svižne, ale kriminálky jednoducho nie sú mojou šálkou kávy. Dominik Dán rozhodne a bez debaty vie vystihnúť vzťahy na policajnom oddelení (parťák vs. šéf, parťák vs. parťák), vypočúvacie metódy, vyšetrovacie postupy a typicky „policajné“ dialógy a hlášky. To všetko má zjavne v malíčku. Príbeh ma ale nebavil a postavy mi pripadali príliš neviditeľné na to, aby som im držal palce. Potešila ma retro zápletka zaujímavá o šialených a neospravedlniteľných Havlových amnestiách („Stane sa niečo podobné, ako keby si do stolitrového akvária nalial dvesto litrov vody.“) .
(SPOILER) Január 1990. V Československu nastávajú po páde komunizmu nové pomery a policajti, ktorí boli dovtedy straníci KSČ sa obávajú o svoje stoličky. Lenže prezident "humanista" Václav Havel vyhlásil totálnu amnestiu s ktorou sa dostali na slobodu tisíce ťažkých kriminálníkov, medzi nimi aj mnoho vrahov. Bolo teda viac než isté že skúsené policajné kádre budú predsa len potrebné. Trojica Krauz-Burger-Hanzel bude mať tentoraz plné ruky práce pri riešení dvoch závažných prípadov vraždy a odstraňovaní následkov amnestie, ktoré rezonovali v spoločnosti ešte mnoho rokov. Opäť sa jedná o zručne napísanú detektívku s precízne zachytenou dobovou atmosférou a znovu tu funguje opis vtedajších spoločenských nálad. Dočkal som sa tu aj jednej veľmi odpornej scény vraždy, kedy aj mne (mladému cynikovi) dokonalo padla sánka a ešte stále je mi z toho zle. Rozhodne si tento List zo Záhrobia prečítajte, nebudete ľutovať.
Příběhy ve více časových rovinách, které se na konci spojí v jeden. A nezklamalo ani slovo. Dánův humor i napětí bylo na svém místě.
Ano asi , to bylo jedno z těch špatných rozhodnutí, člověka, který jinak ovlivnil velkou část nás obyčejných smrtelníků. Myslím tím amnestii. ta je několikrát zmíněna, jako něco naprosto úletného z pohledu kriminalistů, a je pravdou, že tak jak byla pojata...
No, ale vraťme se se k dílu samotnému. No to je prostě paráda, tak jak ji známe z pera autora.
Je to čtivé, bez zbytečných zákrut Vás to šine k očekávanému finále. Ano to je Dán, bez nějakých kudrlinek, je to poctivá detektivka, navíc z doby, kterou i já pamatuji s podobnými přebrepty, jako jsou dobrý den soudrzuzi, a pardon pánové...
Zažil jsem to na vojně, i když to nebylo v tu chvíli tak humorné, když jsme se hlásil slovy pane majore a byl jsem dvakrát vácen s tím, že po třetí dostanu nějaké vostré. No ano ten den to bylo ještě soudruhu majore, pane bude totiž platit až zítra, soudruhu desátníku....
Navíc mám rád když se dějová linka z dávné historie protne s tou nynější. V podání pana Dána, to vždy naprostá radost, která je ještě okořeněna humorem, takže za mě naprostá paráda.
(SPOILER) Příběh z doby, kdy po Havlově amnestii opouští věznice i vězni, kteří jsou nebezpeční pro své okolí. Jde vlastně o tři případy. První z osmdesátých let o krádeži šperků a druhé dva z let devadesátých o dvojnásobné vraždě a pak nálezu umučeného muže. Nakonec se ukáže, jak všechny případy spolu souvisí. Je to vlastně příběh zloděje, který v podstatě díky amnestii přišel o svou rodinu a nakonec se z něj stal i vrah. Opravdu silný příběh.
Tentokrát je příběh zasazen do doby, kdy prezident Havel vyhlásil všeobecnou amnestii a amnestovaní vrazi se začali "přizpůsobovat" životu na svobodě. V té době se ještě neví, jestli se na kriminálce bude propouštět, či ne, jak se to vlastně politicky rozhodne a zdá se, že záleží jen na tom, zda se Krauzovi, Burgerovi a Hanzelovi podaří objasnit vraždu mladé ženy a dítěte. Příběh zaujal autentickou atmosférou, Dán píše vtipně,lehce a navíc ví, o čem. Na konci, když Kraus odchází z vězení od Gregora, mi nebylo dobře na duši. Pamatuji se na tu dobu a tolik zbytečně zmařených a zpackaných životů nemuselo být.
Autorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
Klasická Dánovka. Tentokrát do života nám známé mordparty zasáhne změna režimu a rozsáhlá amnestie. Doba je to složitá a kriminalisté musí dokázat, že i v nových pořádcích budou potřeba. Vše se jim nakonec podaří, i přes drobné ztráty ve vlastních řadách.