Doppler
Erlend Loe
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127130/bmid_doppler-zYK-127130.jpg
4
526
526
Příběh se odvíjí od zdánlivě bezvýznamné události — pádu z kola. Hlavní hrdina Doppler se však v důsledku tohoto zážitku dostává do hluboké osobní krize. Řeší ji tím, že se uzavře do sebe, opustí dosavadní pohodlný způsob života, ženu a děti a rozhodne se odejít z města — do lesů v okolí Osla. Společnost mu zde dělá losí mládě, jehož matku Doppler zabil, aby ve svém novém bydlišti nezemřel hladem. Ke spokojenosti mu chybí už jen nízkotučné mléko… Doppler je absurdní i vtipný příběh o lidské osamělosti, o soukromém protestu proti společnosti, proti bezduchému konzumu, proti tomu, co se považuje za správné a korektní.... celý text
Přidat komentář
Příjemný humoristický román. Na rozdíl od druhého dílu série (Náklaďáky volvo), kterým jsem neprozřetelně začala a který mě docela otrávil, bylo setkání s Dopplerem nepoměrně příjemnější, a nelituji, že jsem knize přeci jenom dala šanci. Příběh je zde takový sevřenější, postavy sympatičtější a humor tolik netlačí na pilu.
Je to správně uhozené a provokativní. Ten chlap je střídavě roztomilý a na zabití. A celek je z půlky zábavný a z poloviny nudný. A je celkem možné, že při druhém čtení by se mi ty půlky prohodily, což mi na celé knížce přijde jako nejlepší.
Erlend Loe píše velmi jednoduše a mně osobně sedí jeho humor. Ten styl mi připomíná Jonase Jonassona (Stoletý stařík, Analfabetka, ...). Doppler se taky dostává do velmi absurdních situací a to mě baví, protože je to vtipné a osvěžující. Doppler (a platí to pro celou sérii - tedy i pro Náklaďáky Volvo a Konec světa tak, jak ho známe) však není tak obsáhlý a propracovaný jako knihy od Jonassona. Kniha je rychle přečtená, je to taková oddechovka, ale zároveň, pokud chcete, nabízí i témata k zamyšlení se nad naším moderním stylem života.
No pár severských humoristických knih jsem už četla, takže mi bylo jasné, že to bude trochu bizár. Ale tohle mi moc nesedlo. Čekala jsem více vtipných situací v kombinaci se soužitím s mládětem losa, ale pořád se opakovalo to samo. Byly tam opravdu veselé momentky, ale jako celek mi to v hlavě těžko zůstane. Navíc nemám v knihách ráda nesmyslné sexuální narážky, které nemají větší smysl a opodstatnění. Tady to bylo fakt zbytečně a přišlo mi, že to je jen za účelem jakési senzace, která se teda nekonala.
Kniha se mi líbila. Vyskytuje se v ní humor a absurdní situace. Části knihy jsou tvořeny jednotlivými měsíci (Listopad - Květen). Doppler protestuje proti konzumnímu způsobu života, a proto se rozhodne žít v lese a o samotě. V knize se dočteme, že úplně s lidmi nepřetrhá všechny svazky, nicméně jeho nový postoj k životu a radikální změna jsou důkazem, že chce začít žít jiným způsobem než doposud. Je ženatý, má děti, takže ať se mu to líbí, anebo nelíbí, musí se podílet na jejich výchově. Nicméně v jeho pojetí ponechává dětem větší volnost než jiní rodiče. :) Líbil se mi také příběh pana Düsseldorfa. Kromě humoru jsem v knize našel také plno zajímavých myšlenek, například moc píle škodí. V knize se občas vyskytují vulgarismy. Kniha je zajímavá také tím, že autor u přímé řeči nepoužívá uvozovky.
Když jsem byl v knihovně, mohl jsem si půjčit celou trilogii, ale váhal jsem, jestli mne kniha bude bavit, stále jsem se rozhodoval, nakonec jsem si půjčil jen první díl a řekl jsem si, že nejprve vyzkouším první díl, a pokud se mi bude líbit, přečtu si další díly. Kniha mne oslovila a časem si určitě přečtu další 2 díly - Náklaďáky Volvo a Konec světa, tak jak ho neznáme.
Čakala som niečo iné. Ale aj tak sa z tejto útlej knižky vykľul celkom príjemný sarkastický príbeh, ktorý sa vysmieva hodnotám dnešného človeka.
Severská literatura je tak moc jiná než všechny ostatní, že stojí za přečtení. Buď to bude vaše ranní káva, nebo ji s výsměchem opustíte, každopádně jejich myšlenky a nekonvenčnost mně baví. Bacha na píli, raději se odmlčím.
Doppler a losí mládě žijí ve stanu v lese.
No, já nevím. Nápad výborný, místy vtipné, ale celkově mě moc nezaujalo. Další díl zatím číst nebudu...
Páči sa mi ten absurdný, cynický, občas trochu vulgárny humor. A neviem sa rozhodnúť, či Dopplerovi tak trochu závidím, alebo si o ňom myslím, že je sebecký magor...myslím, že na účely rozhodovania si zadovážim pokračovanie...
Doppler není kniha pro každého. Zvláště, když uvážíte, že hlavní hrdina se rozhodl žít v lese a svůj skromný stan sdílí s losím mládětem Bongem, které ho věrně doprovází na každém kroku. K této skutečnosti dále přičtěte řadu naprosto absurdních situací a nevšedních postav a rázem před sebou máte stručnou představu o obsahu knihy. Málem bych zapomněla: uvozovky a přímou řeč byste tady hledali marně.
Hlavní hrdina přemítá o tom, co ho znepokojuje na soudobém světě a proč ho nejvíce naplňuje klid a přítomnost lesa.
Netradiční kniha, která mě dokázala překvapit. Musíte k ní však přistupovat s tím, že se v ní vyskytuje velké množství absurdit. Potom vás teprve začne bavit.
Na knížku jsem se těšil, jako Kim na novou raketu, ale "soudruh" Erlend někde udělal chybu, takže se dostavil jen výbuch:)
Vtipné, samozřejmě pokud vám tento svérázný norský humor sedí, chvilkami absurdní, ale ne příliš, dobře napsané a čtivé. Příběh konzumní doby a vyhrocení stereotypu běžného života, zamyšlení nad snažením a pílí. Bylo to zajímavé, i když se příběh trochu táhl a moc se nevyvinul. Neurazí, nepřekvapí, zabaví.
Depresivní a ne moc zábavné. Naštěstí má kniha jen pár stránek, a pro toho kdo neměl dost, jsou tu ještě další dvě pokračování.
Asi tu jde o norskou duši: "Protože existují jiné životy než ten, který jsme žili po mnoho let. Existuje i něco jiného než Smart Club, dětské narozeninové oslavy, večeře s takzvanými přáteli a ta odporná norská pohoda, která nám umožňuje být nejpříjemnějším a zároveň nejsobečtějším národem na světě."
Severský humor je poněkud svérázný a zpravidla je za ním něco k zamyšlení, co je trochu mrazivé (nejryzejší ukázka je Kurz negativního myšlení).
Kdo s tímhle souzní, tak si užije i Dopplera. Vtipně nastavené zrcadlo společnosti, která od obávaných válečníků a lovců zdegenerovala k hyperkorektnímu společenskému impotentovi.
Veľmi zaujímavá kniha na zamyslenie. Doppler sa rozhodne čiastočne opustiť rodinu - deti a ženu a utiahnúť sa do lesa, kde hľadá pokoj, kľud a samotu. Blahobyt mu pripadá nepodstatný, nepotrebuje ľudí, spoločnosť mu robí sobie mláďa. Tomuto životnému štýlu chce naučiť aj svojho syna....
Konečně jsem se dostala k téhle knížce, která svého času kolem své "osoby" spustila poměrně velký povyk. Nakonec jsem se jím nechala strhnout. No... mnoho povyku pro nic!
Myšlenka chlápka, který se otočí zády ke standardu života a odkráčí do lesa, kde vymýšlí a hlavně dělá nic nebo kraviny s losem v patách, by povyk vysvětlovat mohla. Nicméně proud slov v jakémsi rádoby filozofčinu o ničem u mě nevyvolával touhu povykovat, ale spíš tu po spánku a jiné knize.
Štítky knihy
humor norská literatura hledání smyslu života osamělost krize člověk a příroda humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Doppler |
| 2005 | Naivní. Super. |
| 2017 | Náklaďáky Volvo |
| 2009 |  Ryba |
| 2009 | Fakta o Finsku |
Doppler je velice zvláštní kniha. Pojednává o muži jménem Andreas Doppler, Norovi, který se rozhodl jednoho dne, poté co spadl z kola, že bude žít v lese. A kniha pojednává o dobrodružství, která zažívá spolu s losím mládětem Bongem, jehož matku zabil pro maso. Nejdříve žije v lese sám, ale poté se k němu postupem času přidá pár lidí. Co je nejdůležitější a tyto myšlenky se táhnou celou knihou je to, že Doppler nemá rád lidi a píli a tím pádem se snaží nedělat nic. V knize se střídají pasáže, kdy Doppler vypráví a kdy vede filosofické úvahy a myšlenky. A to je to, co mi na knize hodně vadilo. Podle mě to zdržovalo celé plynutí děje knížky a často jsem se celkem musela nutit, abych knihu dočetla. I když to nejspíš bylo také proto, že mi nesedl autorův styl psaní a vlastně celý humor nebo styl myšlení hlavní podtavy, Dopplera. Prostě mi tato kniha moc nesedla, nejspíš budu na klasické dívčí romány, ale musím ocenit některé Dopplerovy myšlenky. Například že všichni lidé jsou moc pilní a neustále se za něčím ženou, shromažďují věci a nemovitosti a je to k ničemu. A občas sami přijdou na to přijdou a pak se v pokročilém věku ocitají opět v roli dospívajícího teenegera a nevědí, kdo jsou. Nepoznávají se a ani své tělo.