Doppler
Erlend Loe
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339359/bmid_doppler-glS-339359.jpg
4
526
526
Doppler je úspěšný, spořádaný a pilný muž. Má manželku, dvě děti, hezký dům a dobrou práci. Jednoho dne však při cyklistickém výletě do přírody spadne z kola, a jak tak leží v lese na zemi, zaplaví ho klid a mír, jaký už dlouho nezažil. Ty tam jsou starosti s plánovanou rekonstrukcí koupelny, ty tam jsou přihlouplé dětské pořady, které si jeho syn pouští stále dokola, ty tam jsou všechny povinnosti. Doppler v důsledku tohoto zážitku usoudí, že svůj život musí radikálně změnit. Opustí proto dosavadní pohodlnou existenci i rodinu a rozhodne se odejít z města do lesů v okolí Osla. Společnost mu zde dělá losí mládě, jehož matku zabil, aby ve svém novém domově nezemřel hladem. Ke spokojenosti mu chybí už jen nízkotučné mléko... Doppler je absurdní i vtipný příběh o lidské osamělosti, o soukromém protestu proti společnosti, proti bezduchému konzumu, proti tomu, co se považuje za správné... celý text
Přidat komentář
Pardon, ale to byla blbost. Myšlenka návratu k přírodě je mi blízká, ale tohle pojetí mi fakt nesedlo. Čekala jsem, že se dozvíme více o tom, jak se mu žije v lese, jenže jsme se dozvěděli jen to, že žije v lese. A to ještě stylem, že bivakovat v Norsku přes zimu ve stanu je lambada. Víc se toho dozvídáme o lidech, které potká a vede s nimi absurdní rozhovory, i když je nemá rád. Humorné mi to nepřišlo.
Jednu hvězdičku dávám za losa a druhou za totem.
Bohužel pro mě krok vedle - nejspíš se řadím mezi "pilné". Hlavního hrdinu bych asi pojmenovala podle jeho největší části těla, neseděl mi svým chováním od začátku do konce. Neberu to ani jako vtipný pokus o nadsázku. Určitě po dalších knížkách autora nesáhnu, nevyhovoval mi ani příběh, ani postavy, ani styl vyprávění.
Kniha mě hodně bavila, i když mě pořád nadzvedávala ta přehnaná "nezodpovědnost" hrdiny k dosavadnímu životu:-)
Anotace u knihy je docela výstižná. Doppler toužíc po svobodě a míru v duši se přestěhuje do lesů. Ale ani tam nemá takový klid, jaký by si představoval a to vytváří často komické až absurdní situace. Kniha je trošku sondou do lidské duše, zároveň je to takové vtipné a odpočinkové čtení. Kniha mě bavila, mohu doporučit.
Možná je Doppler magor a možná je génius a tím, že upadnul (a asi se řádně bacil), se mu v hlavě rozsvítilo. Každopádně mě knížka pobavila. Kdo by nechtěl na chvíli se vším seknout a prchnout někam do lesa? Jen kdyby neotravovali ti ostatní lidi.
Pekne švihnutá kniha. Tu máme názorný príklad, čo sa môže stať s človekom severského typu, keď mu na hlave pristane vlastný bicykel.
Na knihu jsem narazila náhodou v jedné recenzi a musím říct, že jsem čekala trochu víc. Ústřední myšlenka je mi blízká, sama pociťuji jistou krizi a touhu vrátit se k přírodě, ale lehce absurdní uchopení mi ve svém důsledku přišlo nereálné. Nevím, jak v Norsku, ale říkám si, že u nás by asi jen tak neprošlo, aby se někdo spakoval a bivakoval v lese. Už jen proto, jak by manželka sama řešila složenky? Kdyby můj manžel do Kauflandu přinesl vyuzené losí maso a vyžadoval směnný obchod, myslím, že by ho - v tom lepším případě - poslali pryč, v tom horším na něj zavolali městskou a hospitalizovali ho na psychiatrii. Doppler měl velké štěstí v tom, s kým se potkal - ať to byl právě manažer prodejny nebo Düsseldorf. Lehce mne mrzelo, že ženské postavy jsou v knize spíše do počtu - manželka, která je sice tolerantní, ale jen do určité míry (dokud není stižena analgetiky podanými při porodu), a dcera, která by vlastně v knize ani být nemusela. Humorem mi kniha dost připomínala Stoletého staříka, zejména scéna v porodnici se spoutaným švagrem mi přišla úžasně absurdní. Asi bych si nakonec na autorův styl přivykla více a byla ochotna mu toho i více dovolit, ale kniha byla příliš tenká a obsažené myšlenky mi výraznější poselství nepředaly. Kdo by bažil po větším propracování tématu návratu k přírodě, doporučuji film "Tohle je náš svět" (2016).
CITÁT:
Můj švagr si oddechl, jak vidím. Nejspíš očekával větší odpor. Možná měl trochu obavy, ale místo toho to bylo příjemné a skoro milé setkání. Důvodem je to, že lžu. Jenomže to on neví. Lež je skvělý prostředek, kterého mnozí využívají příliš zřídka. Je neuvěřitelně efektivní. Člověk něco říká a míní něco jiného. Fantastické.
Moje elfské jméno je: Ránëwén / Orodreth Tinúviel.
Dokonalá kniha na špatnou náladu, skvěle vystihuje psychiku muže prožívajícího krizi středního věku... tedy aspoň myslím:-) Brala jsem to jako návod, jak se k tomuto období v životě většiny mužů postavit.
Příjemná, absurdní knížka, která se jednak dobře četla, jednak mi připomněla mně samého v některých chvilkách. A aby nedošlo k nedorozumění, nemluvím o Dopplerově fyzické výbavě :) I když, když už jsem to zmínil...
Mě to bavilo, trochu mi to připomínalo Paasilinnu a losí kámoš Bongo byl samozřejmě super.
Skvelá kniha. Dá sa žiť aj inak ako to robia ostatní. Páčil sa mi aj humor a ironia, ktorú treba brat s nadhľadom. Vlastne celu knihu treba brat s nadhľadom. A postava losa - Bonga - bolo tiež výborná.
Knihu jsem četla před nějakým časem,
možná jsem utrpěla nějaký šok, zřejmě z opětovného poznání křehkosti mužské identity, (tady bych dala smajlík) , nicméně knihu doceňuji až s odstupem. Na první dobrou byla kniha osobitým způsobem humorná a byla v ní krásná nadsázka, hezky položená a nazaměnitelně mužsky pojatá. Asi i proto mi ta kniha byla trochu protivná a v něčem příliš neutěšená. Ale! postupně mi přijde moudřejší a hlubší než jsem jí původně přisoudila. Vzácný jev, zraje ve mně jako víno...
Pár zajímavých myšlenek a pro někoho vtipných situací tam je, ale znovu už raději ne. A na pokračování si nechám zajít chuť.
Vtipné a absurdní, s velkou nadsázkou. To si čtenář musí uvědomit, jinak si to neužije…
Mně se zdálo hodně dobré, i když ke konci už to nebylo ono, vtipná absurdita s kritikou konzumního života a honby za úspěšným životem přecházela do pro mě trochu fantasmagorického neurčitého konce.
Trochu mi - v něčem - připomnělo „Opozdilce“ Dimitri Verhulsta, tím vtipem i absurditou a taky hodně rozporuplným hlavním hrdinou…
„Až za soumraku se mi v paměti vynoří zlomky refrénu a já si je nekriticky dlouho zpívám, dokud mi s úděsem nedojde, že si drmolím znělku k ,Banánům v pyžamu´. Dokonce ani tady v lese nejsem ušetřen jedovatých šípů dětské kultury. Je to jako nemoc. Šíří se sluchem. I nepatné vystavení zdroji stačí na to, aby virus nemilosrdně zasáhl mozek. Měsíce tam může číhat, zatímco člověk netuší nebezpečí, a pak najednou zaútočí a ukáže svou pravou tvář. Zbytek večera se mění v jakýsi pěstní souboj mezi mnou a ,Banány v pyžamu´. Snažím se písničku zahnat, ale stále se mi vrací. Ve chvíli, kdy se už nesoustředím na to, že si ji broukat nesmím, si ji zase broukám. Připadám si jako posedlý. Je to jako ve filmu, který jsem viděl před mnoha lety. Tam se ruka hlavního hrdiny proměnila ve zlo a snažila se ho zabít. Nakonec ji odřízl motorovou pilou. Pilu zdržel ve zdravé ruce a za startovací lanko zatáhl pusou. Pryč se zlou rukou.“
Nebylo to špatné, plánuju číst pokračování. Oceňuji přímočarý styl. Ale. Velká část příběhu se odehrává v zasněženém lese. Ve stanu žije muž s losím mládětem a občas se svým čtyřletým synem. Jednou na ně ve vánici v noci spadne stan a je potřeba jít ven ho opravit. Ok, může být, ale chybí mi tam jakákoli zmínka o nepohodlí a zimě. Zároveň se hrdina vnitřně hrabe ve všem ostatním od úplných prkotin (často třeba řeší, kam chodí na malou) až po hluboká filosofická témata (jeho myšlenky o tom, co je spokojený život, mě bavily nejvíc), tak jak to, že nepadne ani zmínka o přírodních živlech a šoku z tak radikální změny prostředí? Tohle mi tam nesedělo.
velice promyšlený a zajímavý příběh, za mě je v něm veliká pravda, akorát bylo těžší se začíst
Ač se to tak nemusí jevit, má tato kniha neskutečnou hloubku. Ta hloubka je za hranicí běžně konvenční hloubky. Inspirativní.
Soba jsem v knize našla, ale zmiňovaný humor z mého výtisku zřejmě vyprchal. Myslím, že je to první kniha, u které mě napadlo, že bych ji nejradši šla vrátit.
Štítky knihy
humor norská literatura hledání smyslu života osamělost krize člověk a příroda humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Doppler |
| 2005 | Naivní. Super. |
| 2017 | Náklaďáky Volvo |
| 2009 |  Ryba |
| 2009 | Fakta o Finsku |
Ke knize jsem přišla díky letošní Knižní detektivce na Martinus.cz, ale asi jsem čekala více. Pokračovat dalšími díly nebudu.