Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343395/bmid_doupe-LOw-343395.jpg
4
605
605
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla vlastně jedním dechem. Četla se dobře. Čekala jsem sice jiný závěr.....Dostala jsem se k ní náhodou na doporučení....rychle zvolená četba do vlaku.
(SPOILER) Kniha se zaměřuje na zajímavé mezilidské vztahy. Ze začátku jsem se však nemohla začíst a postava paní Květy mě rozčilovala, její dcera snad ještě víc. Časem jsem začala víc chápat její samotu a proč nakonec, když se vymluvila ze všeho, zajatce vypustila. Chápala jsem i Hidekiho proč musel utéct.
Od autorky jsem už četl knihu ZUZANIN DECH, která se mi líbila (závěr mohl být propracovanější). DOUPĚ se mi také líbilo. 3 příběhy, které se protnou.
Hlavní postavami jsou: KVĚTA, která po manželovi smrti trpí pocitem samoty, AKIKO IKEDAOVÁ, která dochází na chemoterapii a HOANG THI, která opouští Vietnam a vydává se do Prahy.
Autorka má svůj styl psaní, asi nemusí sednout všem čtenářům, ale mě se příběhy líbily, kniha se mi četla dobře. Autorka nepoužívá uvozovky v přímé řeči.
Na knihu mě nalákal některý z natáčejících knižních videí, ale už si přesně nevzpomínám, o koho se jednalo. Časem vyzkouším další autorčiny knihy.
Přestože mi dějová linka s Květou nepřišla moc reálná, bavila mě stejně jako další dvě. Po skvělém Zuzanině dechu a zajímavém Doupěti řadím Jakubu Katalpu k mým top českým spisovatelkám a už se těším na Němce i další její knížky.
(SPOILER)
"Doupě je stříbrná lžička, kterou mu osud vložil do úst."
A Ptáček opouští klec.
Vrzne branka.
Já cítím tři tečky... Vlastně nekonečno teček. Následuju je. Ztrácím se v příběhu, který už si nepřečtete...
Umírání. V tolika podobách.
Až se z toho člověku chce žít.
Hříchy páchané z lidské slabosti.
Odcházení, míjení, chybování, zpytování... Čekání na smilování. Čekání na konec.
Nesmírně bohatý román, jež má přesně tolik vrstev, kolikrát ho čteme... Věřím, že je pokaždé úplně jiný - někdy plný hněvu, jindy úžasu, pak zas soucitu...
Jakuba Katalpa je možná to nejlepší, co současná česká literatura může nabídnout.
Bohužel jsem se nezačetla, knize dle mého musíte dát více času, aby Vás oslovila. Postupně jsem si začala říkat, že mě ten neustálý popis nezajímá a vzdala jsem to dřív, než se něco většího rozjelo. Zkusím jiné knihy od autorky, rozhodně mi přijde v psaní šikovná - snad mne nadchne jiné téma.
Ona a Jiří.
On je na ní závislý jako nemluvně.
Ona cítí sladké trnutí plynoucí z vědomí, že její život má smysl.
Někdo ji potřebuje.
To se mi dost libilo. Zajimavy pribeh, zpusob psani. Katalpa se mi osvedcila, je treba si ji davkovat, ale potesi ;)
Jsem příjemně překvapen autorčiným čtivým stylem psaní. Nový český literární talent.
Četla jsem s tím, že prolnutí osob bude nějaké zásadní, nesplnilo se. Každý příběh by byl svým způsobem možný a možná i lepší sám o sobě. Takhle to byl vlastně jen takový nucený slepenec bez jakéhokoliv vztahu jednotlivých osob k sobě navzájem. Naštěstí jednotlivé kapitoly nebyly příliš upovídané, a proto se kniha četla dobře.
Je to taková ta kniha, ve které se odehrává několik příběhů, které se ke konci protnou, zde ovšem jen velmi letmo. Hlavní příběh vypráví o osamělé seniorce z Prahy, která ve sklepě své vily vybuduje celu, do níž uvězní životem unaveného pošťáka. A důvodem je, že si po smrti nemocného manžela nemá s kým povídat, protože její jedinou dceru zajímá jen majetkové dědictví. Druhý, vedlejší příběh je o Vietnamce z večerky od naproti přes ulici od vily zmíněné seniorky, která je jedinou svědkyní únosu pošťáka, ale protože nemluví česky a bojí se úřadů, tak nikomu nic neřekne. Pouze celé dny sedí před obchodem a cucá kandovaný zázvor. A třetí příběh je o Japonci, jemuž umírá žena na rakovinu. On její rozklad neunáší a raději prchá na tři měsíce cestovat po světě. Když doputuje do Prahy navštíví i výše zmíněnou večerku, kde si koupí chleba a kolu a sžírán bolestí i svědomím u jejich konzumace pláče...
Kniha je tedy příběhově vlastně dost o ničem (respektive nastíněná vážná témata nejsou až na výjimku hlavního příběhu dostatečně rozpracovaná) a na konci vyzní do prázdna. Velkou výhodou je ale úsporná forma psaní a čtivost.
Autorka píše docela originálně, ale asi bych se bez této knížky celkem obešla. A zase ten konec o ničem, dneska je každá druhá knížka domysli si sám.
(SPOILER)
Jakubu Katalpu buď milujete, nebo jejímu stylu neholdujete. Já patřím do té první skupiny, jelikož mi její styl psaní neskutečně sedí. Květě je na začátku příběhu 70, vzpomíná na svého milovaného manžela a svůj příběh by chtěla někomu vyprávět, ale její dcera ji nutí k prodeji domu. A tak se jí v hlavě zrodí plán.. Pošťák pan Ptáček si před 20 lety vzal svou milovanou, která pro něj už ale ztratila kouzlo, neb mu jen poroučí, co má dělat. Květa postaví ve sklepě doupě, kam hodlá zavřít svou oběť, starat se o ní a vyprávět jí své příběhy... a pan Ptáček, který jí každý den nosí dopisy se zdá být ideální obětí.. Hoang sice z vietnamského obchodu zahlédne, jak Květa táhne pošťákovu tašku dovnitř svého domu, ale neumí česky a s policií si začínat nechce.
Tenhle skvělý román se může zdát jakýmsi českým "thrillerem", ale není tomu tak. Já v knize viděla spíš náhlost sdělení pocitů, vnitřního smutku a problémem se zvládáním situací.
Ten autorčin styl! To střídání krásy slov a barvitého popisu a úsečnými větami blízkými bodnutí nožem! Nádhera. A pak ten nápad. Na několika dějových linkách ukázat nedostatek porozumění, smutek, nepochopení, odcizení, nekomunikaci, nemožnost či nechuť svěřit se nejbližším... Světy vzdálené a přeci lidské jednání a prožívání tak stejné. I když mi byl nesympatický slaboch Ptáček, Hideki, Eva i Květa, po přečtení si říkám, zda je možno někoho z nich odsoudit? Každý měl ke svému jednání svůj snad i pochopitelný podnět a příčinu. A každý se s ním popasoval tak, jak nejlépe dovedl a vůbec mohl. Za mě ještě lepší než Němci. Pište, Katalpo, pište!!!
Skvěle napsané, perfektně vystiženy charaktery "pokřivených" postav. Jen dvě výtky, že by se pošťák vůbec nepokusil o útěk?! A co ten závěr, jako by autorka nevěděla, kam celý příběh dovést... Mínus jedna hvězda, jinak super.
Na Zuzanin dech a Němce podle mých měřítek kniha nemá.
Četla jsem ji několik dní, byla taková hořko-smutná..
Je to asi první kniha, kde by mi nevadilo přidat ještě několik dalších kapitol.
Ano, Němci a Zuzanin dech jsou lepší, ale i tohle je dobře napsaný. Doupě se čte pěkně , dobře výstižené pocity hlavních hrdinů.
Moje první setkání s autorkou.Kniha není špatně napsaná,ale je to jaksi trhlý příběh.
Moje treti kniha této autorky a také pěkná. Nejvíce se mi líbil Zuzanin dech. Němci a Doupě byly zajímavé, ale pro mě ne tolik. Znovu číst nebudu, ale jsem ráda, že jsem ji četla. Je to příběh o osamění a líbil se mi nápad jak to autorka pojmula.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
(SPOILER) Asi jsem čekala víc. Místy mi připomínala Sběratele od Fowlese. Květa byla šílená a nebavila mě. Jediný co tak nějak ušlo, byla linka Akiko.