Drsný spasitel
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2979/bmid_drsny-spasitel-lII-2979.jpg
4
708
708
Století válek mezi lidmi a bytostmi z Druhé strany reality změnilo svět. Možná je to jen zvláštní muž bez paměti, možná démon, netvor s okem nadaným vlastní zlověstnou inteligencí, který hledá odpověď na otázku, kdo vlastně je. Ve světě, kde jsou lidé jen trpěnými hosty, chovným dobytkem k ukojení chutí věčně hladových stvůr, jsou někdy zapotřebí i silnější zbraně, než je brokovnice nebo granátomet…Poutník hledající pravdu, vlastní minulost a svou ukradenou duši se nezastaví před ničím. Konec lidstva se blíží a on je ten, kdo apokalypse otevírá cestu. Zabránit jí může jen tvor zrozený z utrpení - Drsný spasitel.... celý text
Přidat komentář
Plně srovnatelné s Kulhánkem, stejně čtivé, stejně pseudohrdinské, stejně sarkastická hlavní postava, stejně kvalitní čtivo a pro duši palivo :-)
Zajímavý mix postkatastrofické sci-fi a fantasy hororu. Hlavní hrdina se mi celkem trefil do noty, ačkoliv na to jak měl být silný ho téměř v každé kapitole porazili a byl na pokraji smrti. Povídkové pojetí knihy mi celkem vyhovovalo, protože autor díky tomu mohl snadno přeskočit hluchá místa a zároveň prodloužit celkovou délku o části, které nemuseli mít návaznost na celý děj. Drsný spasitel je rozhodně lepší než Líheň, především protože je akčejší a C. R. jde obvykle rychle na věc. Kdybych chtěl určitě bych našel řadu chyb, ale o tom tenhle román není, beru ho jako syptatickou a nenáročnou oddychovku. Mimochodem parta bratrů v obrněnci mi silně připoměla podobnou rodinku z filmu Vampire Hunter D.
Moje první kniha od Žambocha, dlouho sem se mu vyhýbal. Důvod neznámý. Knihu sem slupl jak malinu. Trošku sem se ztrácel v autorově chápání (nebo popisu) magie. Hrdina knihy perfektní, prostředí temné, nepřátelé různorodí, zbraně smrtelné, akce přímočará, bojování převážně na malinko větší vzdálenost (v jiných autorových knihách si nedokážu vlastně představit co hrdina v boji dělá, různé přemety, podmety, přístrky). Sem spokojen určitě to nebyly vyhozené peníze za knihu. Doporučuju.
Žamboch si v těch hnusnejch hrdinech nějak libuje :-D Tenhle se povedl: sešívaný ksicht, elektronický oko, paže zakončená klepetem, ale hlavně totálně vymazaná paměť. Ale do postapo světa, kde přežívají nejen lidé, ale i démoni, bohové a další havěť, se naprosto hodí. Tady mě až tak moc nezajímaly souboje (i když jednotlivé kapitoly - skoro povídky byly super), ale hlavně dozvědět se, co je C. R. sakra zač. Když jsem se to dozvěděla koukala jsem s pusou otevřenou. Chvilkama mi ho bylo fakt líto.
Výborná kniha se dobrým nápadem, černým sarkastickým humorem a téměř schizofrenním hrdinou. Připomínal mi Longina ze Stroncia. Záměr?
Trošku jsem se ztrácela v nadpřirozených teoriích a strašně mě vadí ty Žambochovy mnohoznačné konce, ale i tak parádní kniha.
Knížku jsem četl dvakrát, což mluví za vše. Ale co nechápu je, proč to někdo čte, když v tom hledá jen chyby. A právě pro ten drsný humor to za to stojí číst.
Pro mě druhá nejoblíbenější kniha od Žambocha. Výborné nápady a atmosféra, četl jsem ji už několikrát a stále se jí nemůžu nabažit.
[066/11] (ebook) Po dočtení první kapitoly, která mi mimochodem později připadala spíše jako samostatně stojící povídka, jsem se zklamáním usoudila, že to na pět hvězd nebude. Snad čtyři. Příliš hluchých míst, příliš prázdných a nic neříkajících slov o ničem, co se jen jako souvislost s textem tváří a ten stereotypní děj… Po divokém, krvavém, sadistickém a naprosto brutálním sexu to šlo s originalitou do háje. Vlastně ten nevázaný popis soulože s nymfomansko-sukubistickou královnou byl to jediné originální z celého svazku. Samé klišé a i v rámci pod-žánru se nejedná o kdovíjaký skvost.
(EB str.: 293) „Odkdy se vyznáš v upírské psychologii? Jsi kůň.“
„Jsem bionický konstrukt kobyly a stále studuji.“
Silně mi vadila ta přemrštěná snaha autora vnutit čtenáři vtipy. Sám na ně upozorňoval, sám je zveličoval a sám je tím zabil. Nesmála jsem se, nebavila a jen dál posouvala jednu elektronickou stránku za druhou. Souboje byly stále stejné. Střílet, střílet, střílet, sem tam upadnout na zem a střílet a střílet a střílet a když C. R. konečně udělal salto (nebo kotoul?) vzad, byl to vrchol(!) jeho hybnostní geniality.
Také ta jeho nesmrtelnost… V každé kapitole/povídce nastane v první třetině pasáž, kdy si hrdina udělá jedním nesobeckým (i když třeba neupřímným) gestem spojence a ten mu v krizi zachrání doslova prdel tím, že mu poslepuje chybějící kousky. Takže když ho někdo rozseká, nebojte se o něho. Vždy se najde dobrá duše, šlapka a nebo usmrkanec, co mu tu ruku přinesou málem v hubě třeba z Hádova budoáru jen pro to jeho krásné mechanické očičko. A co se oblečení po rozsekání týče, klídek, on má dost štupovacích nití a i ty nejprťavější kousky si dokáže sešít tak, aby vypadaly zase jako ten jeho starý dobrý ohoz. Zbraně se mu vrací, jako by to byly bumerangy a amulety nepoztrácí ani potom, co mu useknou hlavu od krku a následně krk od těla.
(EB str.: 288) Velmi usilovně jsem se bránil tomu, aby o mně kolovaly jakékoliv pověsti. Zdálo se však, že množství nábojů nutné k dosažení absolutního inkognita je nekonečné.
Navíc je to vcelku prolhaný bastard a i když se postupem času začne tvářit jak ho některé věci rmoutí a trápí, nakonec to vždy vyargumentuje tím, že už dělal horší věci a div si nezačne spokojeně pískat, když přešlapuje hranici dalšího z jeho stejnorodých příběhů, ve kterých vás vůbec nic nemůže překvapit a spíše to člověk bere tak jak to přichází, aniž by se nad tím pozastavoval. Raději nad tím moc nedumat… Kdo by takové parchanty nemiloval, že?
......je to drsné! drsný příběh, drsný hrdina,drsný sex, drsné násilí...... jinak po Líhni nic nového, rozsekatelný /přeživší/ tradiční hrdina , akorát ten biobot Micuma, ten je skvělej
.....přesto dávám 100 bodů
Drasťák, místy mi to připomínalo práce pana Kulhánka. I když konec byl takový... klepetem ustřižený :o)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno Ostrava démoni akční bohové Ostravsko Jablunkov Těšínsko, Těšínské Slezsko postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2010 | Čas žít, čas zabíjet |
První část jakžtakž ušla, klidně to mohla být samostatně stojící prúměrná povídka, ale autor si asi řekl, že by byla škoda to nevyvařit až na kost a roztáhl ten stereotyp na 400 stran. Je to asi taky trochu tím, že podobné knihy často nečtu a tudíž jsem se všech těch démonú, bohú, mluvících koní, Ježíše, upírú, sešívancú, kouzelníkú, mluvícího nádobí a dalšího fantasmagorickýho sajrajtu docela rychle přejedl (chyběla tam snad jen víla zubnička a bionukleární hobiti). Vtipu bylo méně, než jsem očekával, ale nemusíte se bát, že byste ho přehlédli, autor na něj vždy a rád upozorní. Hlavní hrdina si toho vytrpí dost, ale s utrpením, které sem prožíval já během nuceného čtení posledních 100 stránek, se to nedá srovnávat.