Drsný spasitel
Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406710/bmid_drsny-spasitel-PMY-406710.jpg
4
713
713
Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale řekl bych, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé. Století válek mezi lidmi a bytostmi z Druhé strany reality změnilo svět. Možná je to jen zvláštní muž bez paměti, možná démon, netvor s okem nadaným vlastní zlověstnou inteligencí, který hledá odpověď na otázku, kdo vlastně je. Ve světě, kde jsou lidé jen trpěnými hosty, chovným dobytkem k ukojení chutí věčně hladových stvůr, jsou někdy zapotřebí i silnější zbraně, než je brokovnice nebo granátomet ... Poutník hledající pravdu, vlastní minulost a svou ukradenou duši se nezastaví před ničím. Konec lidstva se blíží a on je ten, kdo apokalypse otevírá cestu. Zabránit jí může jen tvor zrozený z utrpení - Drsný spasitel.... celý text
Přidat komentář
Jako by šlo o dvě různé knihy: první půlka za dvě hvězdy, druhá půlka za čtyři.
Žambochův Drsný spasitel přichází s celou řadou nápadů, nad kterými pravověrný fanda fantastiky zajásá (a já fakt jásala): syrový postapo svět, navíc v ostravských kulisách (!), temný hrdina, který dokazuje, že hranice mezi dobrem a zlem může být velmi tenká, mluvící bionický kůň (!!) a taky fenomenální závěr.
Proč tedy jen tři hvězdy? Obzvlášť kvůli neproškrtané první polovině působí celek epizodicky a nesourodě - jako by postavy přicházely a odcházely, jen aby řeč nestála, a jako by se věci děly jen proto, aby se natáhla "stopáž". Škoda, stačilo ubrat sto stran a výsledek mohl být mnohem, mnohem lepší.
Dočteno, libilo. Postava zajímavá a i když je to nezabitelná obluda, tak je alespon zajímavá. Konec má náad a šmrnc. Za mě ano.
„Začal se třást. Jestliže takhle fungoval humor, pak se mi líbil a bylo škoda, že jsem nebyl vtipný už dříve.“ :-)
Výborné čtení. Vcuclo mě to a vyplivlo až za dva dny. Nedokázala jsem se odtrhnout a četla každou volnou chvilku. Někdo tu zmiňoval Kingova Pistolníka a je pravda, že něco z té atmosféry světa, který se ocitl v jakémsi bezčasí, kde se prolíná středověk s moderními technologiemi, to skutečně má. I když jinak je to samozřejmě úplně jiná sorta, a proto to vlastně moc srovnávat nelze. Ale ve své kategorii tahle knížka rozhodně patří ke špičce.
Když necháme stranou všechny ty brutální šílenosti, sarkasmus a černé hlášky (kvůli kterým to všichni čteme :-) ), tak tohle je navíc romantika jako blázen! Drsný sešívanec s rozpolcenou duší, který celou knihu bojuje sám se sebou, je ve skutečnosti hrdina tak kladný, až se chvílemi podobá Mirkovi Dušínovi (občas sice trochu ujede, ale nikdo není dokonalý :-) ). Zkrátka hrdina s velkým H. A pro obyvatele Severní Moravy má tahle knížka přidanou hodnotu. Já jako pražská náplava ze Severních Čech jsem litovala, že jsem nikdy nebyla v Ostravě, to bych si to užila ještě víc. Ale i tak jsem si přišla na své a vřele doporučuji.
Takhle píší mistři. Kniha vtáhne už od prvních vět a celou dobu si drží velmi příjemné tempo. Atmosféra na vysoké úrovni stejně jako sloh.
Osobně pořádně nevím, co si mám o knize myslet. Začátek mě nadchnul, přišlo pár zajímavých dobrodružství, pár méně zajímavých a pak Ostrava... Chvílemi skvělá, chvílemi jsem se musel nutit do každého dalšího slova v knize. Konec radši nekomentuju. Žambocha mám rád, tohle ale trochu překombinoval.
Poprvé jsem četla Drsného spasitele před mnoha eóny (muselo to být poměrně krátce po tom, co byl vydán) coby nevycválaná puberťačka. Neměla jsem v té době ještě tolik načteno a tak mi připadal bezmála geniální. Skvěle napsaný, živé prostředí, dokonalost sama...
No. O několik (nejsem schopná říct kolik) set knih později musím svůj dosavadní postoj poněkud zrevidovat. Pořád mi to připadne dost dobré, ale potkala jsem se mezitím s mnoha jinými autory a mnoho z nich (jako například Štěpán Kopřiva) bylo úplně mimo Žambochovu váhovou kategorii. Zkrátka jsem se za ty roky rozmlsala a teď už vím, že to sice vůbec není špatné, ale šlo by to i lépe.
Drsný spasitel má určité rezervy, místy je to nechutné možná až moc, místy možná zbytečně roztahané. A místy je to úplná spatlanina všeho možného. Domnívám se, že věci by možná prospělo trochu přidat na hláškách, kterých je v knize jako šafránu. Pak by to mohlo získat ten správný říz.
Přes autorovu snahu proměnit kulisy, koncept fungující u románů Na ostřích čepelí nebo Bez slitování není u Drsného spasitele nijak pozměněn. Zpět jsme u rozervaného hrdiny, který si navzdory světu i sobě samému snaží zachovat lidskou tvář. A opět je to on, kdo díky vnitřní síle dokáže jako jediný čelit zlu, které si už dávno připsalo absolutní vítězství. Což je fajn, protože tohle umí Miroslav Žamboch nejlépe, ale na druhou stranu už to trochu zavání stereotypem.
Nemilým překvapením pro mě ovšem bylo obsahové rozdělení knihy, která se tváří jako samostatný román. Přitom je složená z šesti kapitol, jež (kromě poslední) fungují jako samostatné povídky. Dějově bohužel nijak výrazné. Nejvíc komické na tom je, že se opakovaně rekapitulují předchozí události, takže bohatě stačí přečíst si závěrečnou část Ostrava - Zmrzlé peklo a hned je z natahované čtyřstovkové road movie slušná stoosmdesátistránková řezačka. Tedy nebýt naivního finále okopírovaného z nějakého revolucionářského manifestu.
Bavil jsem se. Po začtení jsem měl problémy se od knihy odtrhnout. Z knihy jsem cítil hodně podobnou atmosféru jako z Kingova Pistolníka, nebo mé oblíbené manhwy Priest.
Famózní nápad ohledně těch pohanských bohů a bůžků a všemožných potvor astrálních potulujících se volně po našem světě. Ovšem některé pasáže strašně rozvláčné, jiné zas nepoutavě napsané - např. Spasitelův souboj s démonem jsem protrpěl - a konec poněkud chaotický a zmatečný. Celkově mi to moc nesedlo. Možná, kdyby se s podobným tématem vypořádal jiný autor, "vytřískal" by z toho pro mě mnohem víc, kdo ví.
Paráda! Bavil jsem se skorou celou dobu. Žamboch nikdy nezklame:) A navíc zamrzlá Ova nemá chybu:) České postapo jak má být, vřele doporučuji.
Taková oddechová knížka u které se nemusí přemýšlet,ale, že bych se při jejím čtení bůh ví jak bavila to se říct nedá...
Knihu jsem vzal skoro jedním dechem, místy jsem se i zasmál a děj mě pokaždé kompletně pohltil. Jen ten závěr mi nějak uniká, co tím přesně mělo být myšleno. Jinak bomba kniha!
Četlo se to rychle, ale neměla jsem pocit že musím číst dál. Nějak jsem nemohla uvěřit postavám a jejich chování.
Kniha, v ktorej hľadá drsný spasiteľ svoju minulosť a spomienky, kto vlastne je. Začiatok knihy zaujímavý, postapokaliptický svet autorom je veľmi málo vykreslený, čitateľ si musí tvoriť svoje vlastné poznatky, čo sa stalo, prečo a v akom čase sa nachádzame. Takmer celú knihu si šiel spasiteľ za svojim cieľom, niektoré nápady sú dobré, vadila mi jeho nesmrteľnosť.
Autor v niektorých momentoch pridal aj čierny humor, po ktorých som sa musel usmiať. Posledné stránky knihy, kedy sa dozvedáte o tom, kto v skutočnosti drsný spasiteľ je, sú veľmi dobré a osobne ma prekvapilo, že po prečítanom epilógu mi bude C.R. s Micumou chýbať... 70%
"Tři sta padesát šest koní? To je víc než slušné. Když ho napojíte na lis, můžete z mrtvol vytlačit vodu a masokostní moučkou hnojit pole."
"Jdeme. Tohle je propracovávání se potravinovým řetězcem a nemá smysl skončit v polovině."
"To chce asi hodně make-upu, aby člověk vypadal k světu i s takovým ksichtem."
asi jsem nepochopila závěr... jinak se mi kniha v průběhu střídavě líbila a nelíbila..
Tahle kniha byla mé první setkání se Žambochem. První půlka knihy se mi neuvěřitelně vlekla a v půlce jsem ji už chtěl odložit. Druhá půlka už byla o poznání lepší. Zřejmě by stálo za to ji trochu zeštíhlit.
No a teď uvažuju, jestli další Žambochovy knihy číst.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno Ostrava démoni akční bohové Ostravsko Jablunkov Těšínsko, Těšínské Slezsko postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2007 |  Drsný spasitel |
| 2009 | Na ostřích čepelí |
| 2003 | Bez slitování |
| 2004 | Ostří oceli |
| 2004 | Seržant |
Knížka mě nadchla, měla jsem s ní jen jeden problém a to ten, se od ní utrhnout a jít spat. V některých částech to šlo lépe, ale jinak ne. Za mě tedy parádní kniha.
Ostravské prostředí a přilehlé okolí, mi vždycky vykouzlilo úsměv na tváři a dokázala bych si to tak představit i doopravdy. Ostrava je prostě jiný rozměr, ale nejvíc jsem se nasmála u Jablůňkova, tohle musí bít do očí každého, kdo ví o co jde.
Děj byl napínavý a když už si člověk myslel, že ví o koho jde objevily se jiné informace a opět se to zamíchalo. Ironie u hlavního hrdiny mě hodně vtahovala do děje, skoro jako kdybych to byla já sama, kdybych byla chlap.