Druhá tvár
Ashley Audrain
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480045/bmid_druha-tvar-TfE-480045.jpg
4
218
218
Každá matka chce byť dobrou matkou. Ako však poukazuje Ashley Audrainová vo svojom debute, nie vždy sa to dá. Autorka ponúka zaujímavý, až priam provokatívny pohľad na odvrátenú stranu materstva plnú strachu a pochybností a zároveň sa venuje veľmi citlivej otázke ženskej intuície. Písané s odvahou, ktorá hraničí s drzosťou, a s neskutočnou emocionálnou a psychologickou presnosťou. Zimomriavky zaručené.... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2021 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Push, 2021
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
(Audiokniha)
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a Jana Stryková dala tomu ten správný šmrnc "lhostejnosti", atmosféru vyprávění, která k tomu sedla jak "prdel na hrnec" :-)
Vůbec jsem nevěděla, co mám od děje očekávat a po velmi krátké době jsem usoudila, že to opět pro mě bude velmi depresivní vyprávění. Osobně si vůbec nedokážu představit, či připustit, že se něco takového vůbec může dít. Pro mě je úplný základ vztah mezi matkou a jejím dítětem, že to je něco nepřekonatelného. Tady je úplný opak a je to opravdu psycho vyprávění. Za mě ani moc nedoporučuji ženám, které velmi touží po dítěti :-))) Představa, čeho všeho je malé dítě (v tomto případě Violet) schopné, jaké katastrofální následky to všechno má a dělá to vědomě, brrrr... prostě ďábel, který nezná meze. Manžel Fox mi vůbec nebyl sympatický, vlastně ani hlavní hrdinka Blythe, nedokázala jsem s ní soucítit, i když mi Violet naháněla hrůzu. Měla jsem i trošku problém s kapitolami, které se vracely do minulosti. A závěr? Vůbec mě nepřekvapil, tušila jsem to. A jedno velké plus, závěrečná hudba mi opravdu přivodila úplnou husí kůži na těle, i v těchto vedrech :-)
POV této knihy je "Tvídě jako matka" :D
.
Druhá Tvář je kniha, ke které nemám moc co říct. Bavila mě, ale nijak speciálně mě neoslovila. Kdyby neexistoval "Are These Books Drunk" bookclub, tak ji na mém seznamu pravděpodobně ani neuvidíte, ale fanouškům poklidných thrillerů ji s klidným svědomím doporučuji! Konec je velmi uspokojující a zrovna u tohoto žánru považuji konce za poměrně zásadní, takže ve výsledku zkrátka OK
Kniha byla taková, že jsem ji chtěla určitě doposlouchat do konce, ale byla také trochu zdlouhavá... a něco tomu chybělo...možná trochu vic rozepsany závěr.
Temné rodinné psychologické drama, které mělo trošku pomalejší spád. Ale ve výsledku čtivé a zajímavý závěr.
Pro mne velké zklamání - celý příběh jsem měla pocit, že čtu okopírovanou knihu Lionel Shriver Musíme si promluvit o Kevinovi, kdy jediný rozdíl mezi oběma příběhy je, že místo problémového syna se v příběhu objevuje problémová dcera.
Depresivní a znepokojivé čtení, které mohlo být ale o trochu lépe zpracované. I když se totiž příběh četl skvěle, byl docela předvídatelný.
Druhá tvář je jednou z těch knih, které v člověku vyvolají takový ten zneklidňující pocit a on se neubrání tomu, aby se sám sebe ptal: "Může se mi to stát taky?" a hned nato si rezolutně odpovídal: "Ne, jasně že nemůže..", jenže někde v hloubi mysli se po celou dobu čtení ozývá ten skeptický hlásek: "Ale co když může... co bys dělala? Jak by ses zachovala?" A to je přesně ta otázka, kterou jsem si nedokázala zodpovědět. A pokud to, co se dělo v knize, nezažiju, tak si ji ani nezodpovím, jenže vzhledem k tomu, jak opravdově ta kniha působí, mě dost zneklidnilo, že bych si tu otázku třeba vážně jednou zodpovědět mohla :D Přesně tohle mě utvrdilo v tom, že je to dobrý thriller.
K jedinému Samovi jsem si dokázala vytvořit jednolitý vztah - zamilovala jsem si ho. Všechny ostatní postavy jsem chvíli měla ráda, a pak jsem je zase chvíli nenáviděla. A když jsem je konečně znovu začala mít ráda, opět se to zlomilo, což se celkově zopakovalo tak 5x, a to byla příčina skutečnosti, že mě kniha nenechala ani chvíli v klidu. Oceňuju taky neobvyklou formu, jakou byla kniha psaná, že se jedná defacto o jeden dlouhý, smutný a zneklidňující dopis.
Je tu však pár věcí, které se mi na knize nelíbily - vzhledem k tomu, jak se příběh často vracel do minulosti, jsem chvílemi měla problém se zorientovat v událostech, resp. v tom, komu se ty události staly, protože se tam vyskytovala jak minulost samotné pisatelky dopisu, tak ještě její maminky a nakonec i babičky. Některé pasáže mi tam přišly i úplně zbytečné a myslím, že by se kniha směle obešla bez nich. Co mi však vadilo nejvíc byla velká předvídatelnost.Ta kniha mi přišla jako takové spojení knih Andílek od Lucindy Berry a Dětských zoubků od Zoje Stage, u nichž obou jsem však až do posledních stránek tajila dech očekáváním, jak to dopadne, kdežto u Druhé tváře jsem si byla zhruba od druhé poloviny jistá, kam děj směřuje. Myslela jsem, že na konci mě autorka vyvede z omylu a vyrazí mi dech něčím, co jsem vůbec nečekala, ale bohužel se tak nestalo.
Nicméně pokud máte rádi thrillery, kde figurují děti, neměli byste minout ani tento :)
Štítky knihy
vraždy partnerské vztahy rodinné vztahy strach psychologické romány mateřství psychologické thrillery matky a dcery
Zpočátku jsem byla trochu rozmrzelá ze stylu vyprávění, ale jakmile jsem mu přišla na kloub a zvykla si na něj, díky čemuž jsem se pak dokázala orientovat, tak se mi to četlo dobře a vlastně se mi ani od příběhu nechtělo nijak odcházet. Vím, že v sobě nese například zmiňovaného Andílka, ale toho jsem ještě nečetla, takže vlastně nemám s čím srovnávat a to je dle mého dobře. Protože ona to není vůbec špatná kniha. Sonda do mysli Blythe pro mě byla zajímavá a vlastně...já jsem ji docela dokázala pochopit. Celá psychologie její postavy je uvěřitelná, hluboká a já jsem s radostí prozkoumávala její zákoutí. Za mě v knize ani tolik nejde o to, co se stalo, ale co to udělá právě s Blythe a jak se s tím popere, aby mohla žít dál. Vztahy mezi jednotlivými postavami, popisy těch vztahů, to, jak vznikaly, měnily se, vyvíjely, až se nakonec zhroutily, patří k velkým plusům této knihy. Já si nemám na co stěžovat. Líbilo se mi to. A určitě mám díky této knize nad čím přemýšlet a to já vážně ráda. :)