Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century
Robert Fulghum
Po románovém projektu Třetí přání, pentalogii, jež vychází letos také konečně v USA, a poslední knize esejí Co jsem to proboha udělal? Robert Fulghum absolvoval několikaměsíční taneční školu tanga přímo v Argentině, vrátil se do Seattlu, kde organizoval různé taneční akce točící se opět kolem tanga, např. Tango kabaret, kde dělal moderátora, a přelom roku strávil na Bali v doprovodu tanečnice tanga. A celou tu dobu mu v hlavě zrála kniha. V Seattlu se nachází tančírna Století (Century Ballroom), která slouží jako pevný bod, nebo pevný parket, kolem něhož se točí jednotlivé příběhy jako na kolotoči. Fulghum ve všech povídkách zkoumá potřebu člověka reagovat fyzicky na hudbu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Hold Me Fast, Love Me Slow: Tales from the Century Ballroom, 2011
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy měla tu čest číst... Tančila jsem po jednotlivých stránkách a užívala si každou větu, každou ilustraci. Bylo to nádherné. Fulghum by se mohl tesat v mnoha větách do kamene... Miluju :)
Kdyby byla taková tančírna poblíž mého domova určitě tam chodím tančit. Tango jsem tancovala celou knihu a měla krásné šaty a kvalitní boty.
Budu se opakovat, ale nemůžu jinak - nádhera! Krásné příběhy, krásné ilustrace... Doporučuji číst s hudebním doprovodem tanga a sklenkou červeného vína před sebou... Pro mě jednoznačně literární zážitek.
Nádherná kniha, při které chcete tančit, i když zrovna nehraje hudba...
Fulghum mě zatím každým svým dílem chytil za srdce, umí šikovně a nenuceně vystihnout obyčejnou neobyčejnost běžného života, jeho lehkost, ale i těžkost.
Kniha obsahuje pěkné ilustrace. Příběh jedné tančírny, ve které se odehrávají osudy lidí. Moje první setkání s autorem.
Moc, moc krásné pohlazení po duši, krásný jazyk, krásné ilustrace. Přirovnání zamčených, zavřených dveří.... krásné.
Ztratila jsem se na stránkách této knihy. Je tak tichá a laskavá. Jako společník, který je v myšlenkách vzdálený tisíce mil. Čtete a propadáte se stále hlouběji. A pak zjistíte, že ticho se vytratilo. Je to oslava života, ohňostroj barev i cirkus smíchu.
Nádherná kniha.
Moc krásný příběh !!! Nádherné.... autor si všímá jednotlivých lidí a popisuje jejich konkrétní životní příběhy.... moc hezké !
Nádhera. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo když jde po ulici, tak nevidí jen "lidí", ale uvědomuje se si jejich příběhy, starosti. Přemýšlím občas, že tenhle muž se těší na domů na svojí ženu, protože se vrací ze služební cesty - ten kufřík v jeho ruce to tvrdí - tahle slečna si rychle pročítá poznámky do školy, protože jistě celou noc probděla nad skleničkou - ty kruhy pod očima mluví za vše. A támhle, támhle ta paní zapomněla dětem koupit svačinu do školy a vracejíc se znovu už s jednou nákupní taškou v ruce si v hlavě probírá, co jim koupí ještě dobrého. Díky, Fulghume!
Moje srdeční záležitost, protančila jsem půl života a ta kniha mi to vše připomněla. Je neskutečně pravdivá, tanec není jen zábava, je to životní styl, ovlivní tě na celý život, udělá z tebe jiného člověka... tak pokud váháš, nestůj v koutě, přeruš čtení a tancuj ...
Měla jsem to štěstí, že jsem v rámci Listování viděla scénické čtení tohoto lyrickoepického vyprávění, protože popostrčilo knihu ještě o stupínek výš. Fulghuma miluju, je to jediný muž, mimo mého manžela, o němž jsem ochotná toto říci. Miluju ho od první chvíle, kdy jsem se s ním setkala (myslím při čtení!!). A když jsem četla o tančírně Století, pochopila jsem, že ho budu mít ráda navždy. Všem postavám jsem držela palce a hltala každé něžné slovíčko.
Příjemné čtení doplněné o skvělé ilustrace, sympatické postavy, v hlavní roli tango. Moc jsem si přála, aby Aristo sebral kuráž a pochlapil se.
Můj první (a zdaleka ne poslední) Robert Fulghum. Dojem, který ve mně zůstává po dočtení, je opravdu velmi silný. Nevyzpytatelné cesty osudy popisované vzletnými metaforami, s nadhledem a lehkostí nadpozemských tanečníků. Tanečníků tanga, ale taky tanečníků, kteří tančí ve své mysli. Protože každý z nás někdy jistě tančil. A každý z nás někdy potřebuji pevně držet a milovat velmi velmi zlehka. Opravdu povedená mozaika lidských osudů.
Autorovy další knížky
2007 | Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
2004 | Třetí přání |
2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
1996 | Možná, možná ne |
Po hodně dlouhé době opravdu skvělá knížka! Konečně žádný brak s reklamou až do nebe. Doporučuju! K autorovi se určitě vrátím.