Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443902/bmid_duch-domu-ashburnu-DDv-443902.jpg
4
2531
2531
Strašidelné domy série
1. díl >
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout. Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb. Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Fobos
Originální název:
The Haunting of Ashburn House, 2016
více info...
Přidat komentář
Bola som zvedavá, či kniha splní očakávanie, že to bude mať prvky hororu:-) Celkom sa to podarilo, kniha ma držala v napätí. Hlavne som bola zvedavá, čo sa z toho "vyklube" a ako to celé dopadne. Určite si niekedy prečítam aj ďalšie časti z tejto série.
První věc, kterou byste měli o mně vědět, že nenávidím horory, páč se pak bojím.
Jenže jednou za čas přijde chuť si něco přečíst, takže nastal čas se bát..
Kdybyste mi řekli, že jsem zdědila dům na kopci a vevnitř to vypadalo, tak jak je v knize popisováno, hned bych brala nohy na ramena a utíkala pryč.
Ze začátku jsem si říkala, že hlavní postava je asi hloupá, když si ve tmě jde prohlídnout celý dům. No jo Amerika, tam jsou jiní.
Narovinu kniha je typický horor, co vidíte v televizi. Ano až takový to je. hrdinka byla pro mě prostě hloupá (natvrdlá).
Takže jestli postava měla takhle působit. Tak smekám před autorkou, páč se jí to povedlo.
I když tu nadávám, tak jsem se do určité míry celou knihu bála a byla napjatá, i když šlo hodně věcí odhadnout hned. Díky tomu některý věci prominu.
Doporučuji číst večer ať se bojíte chodit kolem zrcadel jako já.
Mimochodem existuje i film, který moje maminka doporučuje. Bála se u toho a koukala na to v noci. (Je i audiokniha!)
Co se týče obálky, tak mám tu novou s ořízkou, která je dokonalá + uvnitř najdete krásné ilustrace, které dopomáhali vaší fantazii si dopředstavit určité věci.
Knížce dávám plný počet bodů, protože mě opravdu bavila. Vyvolala ve mě hrůzu i husí mráz. Konec mě potěšil a dojal. Tohle chcete číst, když pomineme hrdinku,kterou chcete uškrtit.
No nevím, že bych z toho byl úplně nakřivo...asi ne. Zase tak strašidelné to skutečně nebylo. Hlavní hrdinka v životě ničeho nedosáhla v podstatě neměla ani na jídlo a teď zdědila starý zchátralý dům na vršku po tetě, kterou viděla jednou v životě. Asi nejzajímavější bylo objasnění celého případu. Duchařina, čarodějnictví a dost nuda.
Darcy Coates - Duch domu Ashburnů
Počet strán: 251
Vydavateľstvo: #edicefobos
Žáner: #horor
No na to ako sa mi kniha zo začiatku nepáčila tak od druhej polky to bola teda riadna ducharina a keby len ducharina.
Adrienne zdedí dom v tu správnu chvilku. Po nasťahovaní počuje zvláštne zvuky - pripisuje ich zvedavcom.
Neskôr však začne zisťovať históriu svojej rodiny z ktorej mrazí. Neskôr keď nestihbe prist domov za svetla a narazi na mŕtvu, ktorá ju začne prenasledovať, zistí čo znamenaju popisy na stenách a nabytku, ktorým nerozumela.
Behom tej polky knihy som dostala infarkt asi 4x , čítať to po tme tak nezaspím už nikdy viac a s tej úžasnej mrtvej postavy ma bude striasť ešte dlho.
Ďakujem za štafetu Mirka Kolářová
Štafeta č. 186
Kniha č. 157/2024
#recenzieTerka #kniznarecenzia #kniznastafeta #skbookstagram #milujemeknihy2 #darcycoates #duchdomuashburnu
Obsah:
#duch #strašidelnýdom #tajomstvo #bojoprežitie #dom #duchovia #strašidelnépríbehy #hroby
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout.
Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.
Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.
Audiokniha. Pohádka s prvky hororu. Je to naivní, jemně úsměvné dílko, kterému ale určitě nechybí dávka lehkého napětí, takže fandíte dobrému člověku a příšeře přejete, aby prohrála. Já se bavila, navíc je kniha dobře načtená a příjemně se poslouchá.
Vzhledem k tomu že už jsem asi vycvičená od Stephena Kinga, tak mě kniha přišla poměrně slabší na bubáky. Nicméně jako taková fresh duchařina velmi dobré.
Taková fajn oddechovka na pár hodin.
(SPOILER)
Tahle knížka je ztělesněním hesla "náhoda je blbec". V tomto případě spíš "náhoda je někdy fakt blbec". Vezměte si, že jsme mohli být svědky pravděpodobně nejděsivějších dní v životě Adrienne jen díky tomu, že nějaký dopis spadne do sklepa. Ano, to je ta pointa a bez toho by příběh této knihy nebyl. Jen se pozastavuji nad tím, jak málo stačilo, aby se Adrienne v klidu zabydlela, pouze dodržovala pokyny své pratety a nemusela bojovat se šáhlou zombie příbuznou. Ale jak se říká, chybami se člověk učí. A věřte, že Adrienne už nikdy nezapomene svíci zapálit ...
Moje prvotina od Darcy Coates. Už kolem této autorky kroužím strašně dlouho, protože jsem byla hodně skeptická. Bála jsem se, že se nebudu ani jednou bát a že mě bude knížka nudit. No ... to jsem se trochu spletla :D Jako pořád na tom nejsem jak Joey se "Září" (Osvícením btw) z Přátel, že bych ji musela strkat do mrazáku, ale neříkám, že jsem si na tuto scénu během čtení párkrát nevzpomněla :DD
Z knihy se vyklubala příjemná mrazivá oddechovka. Snažila jsem se ji číst spíše po večerech kvůli atmosféře, ale ne vždy to šlo a ve dne málo kdy knížka působila strašidelně.
Ale na druhou stranu když si takhle čtete jen při decentním světle sami v místnosti a máte takovou představivost jako já, tak to pak stojí za to. Já se lekala každého zvuku a dokonce i seřvala přítele, když náhle vešel do pokoje a já se hrozně vyděsila :D
Každopádně jsem hrozně zvědavá na další knížky autorky a doufám, že jejich atmosféra nepoklesne :)
P.S.: kočky jsou nejvíc!
Doposloucháno jako audiokniha.
Slýchávala jsem od svých kamarádek a známých, že Darcy Coates píše velmi dobře. Když jsem dostala "Duch domů Asburnu" jako dárek, sáhla jsem po ní a dala se do poslouchání.
Přestože se toto dílo řadí k hororům a strašidelným příběhům, nazvala bych ho spíše pohádkou s nádechem tajemna, kdy hlavní hrdinka zdědí nemovitost a odhaluje její minulost.
Jelikož nečtu moc často horory, ocenila jsem tuhle oddychovku.
K tomu bych doporučila autorce, aby dala víc prostoru rozvoji přátelství.
Za mě tedy průměr. Námět fajn, ale dala bych více prostoru přátelství (navazování vztahu), pátrání po minulosti - tyto části byly takove nijaké a nerozvinuté..."duchařina" a závěrečná část mě bavila.
Případně by příběhu prospělo proškrtat a udělat z toho povídku.
Poslouchána jako audiokniha.
Děj ubíhal, žádné mezery nebo hluchá místa, kdy bych si řekla, že mě to nudí. Napínavý příběh plný otázek, které byly všechny do jedné zodpovězeny a nechybělo ani mráz po zádech a husí kůže. Těším se na další díl!
Vyprávění s dobrou atmosférou o starém domě se špatnou pověstí. Tajemství kolem něho a nová mladá majitelka, co přijela do zděděného domu i se svým milovným kocourem a jen pár drobnými v kapse, byla sympatická. Jsem spokojená, až na příliš dlouhé pasáže s naháněním a útoky od zombíka, to mi moc nebralo, na můj vkus moc dlouhé akční naháněčky, krvelační zombie mi přijdou nudní až legrační. Jinak Ok, seznamka s obyvateli městečka i netradičním starým domem a záhadnou tetičkou, to bylo dobrý. Nelituju, že jsem poslouchala dobře namluvené audio, jako podkres pro jinou činnost to ušlo. Úspěch Coates chápu, i když tomu něco přecejen scházelo, místo akčních bitek bych pasáže nahradila jiným dějem nebo to pojala trochu jinak, třeba tam dát přesah a nějaké to poseltví jako má Black Mirror.
Viktoriánský Dům tajemných stínů se mi líbil o trochu víc, minimálně to byla větší romantika.
Pohádka. Jako fakt, ale taková hodně promakaná, až by tomu člověk věřil. Já bych ale v takovém domě nebyla ani za všechny prachy světa, ale co už. Po hlavní hrdince se to přímo žádalo. Jen bych si šla prohlídnout dům, jako ty stredfordské paničky, co byly zvědavé, prohrabala bych se ve skříních a hurá domů. Ale hlavní hrdinka měla nelehkou životní úlohu, čekalo ji mnoho povinností, které se člověk při čtení dozvěděl až skoro na konci knihy.
Darcy je moje srdcovka. Tuto knihu jsem četla podruhé a ráda jsem se k ní vrátila. Tyhle hororové pohádky jsou prostě TOP!
Adrienne zdědí po pratetě Edith dům. Těší se z něj a doufá, že začne nový život. Dům je stranou od městečka a ještě ke všemu opředený nehezkou historií. Přesto všechno Adrienne dává domu šanci.
Vzkazy všude po době, odstranění zrcadel, hrob nedaleko domu. Jak to spolu souvisí? Když je Adrienne poprvé napadena, uvědomí si, že asi není všechno tak úplně v pořádku.... Proč ji Edith straší, když ji dům odkázala? A nebo to není tak, jak to vypadá?
Suprová hororová pohádka, kterou zhltnete jedním dechem!
K této knize jsem se vrátila v rámci společného čtení, nečetla jsem ji poprvé. Děj jsem si už úplně nepamatovala, jen sem tam se mi mihla nějaká vzpomínka.
A líbilo se mi to i teď podruhé. Darcy umí navodit tu skvělou temnou atmosféru, kdy se člověku pomalu ježí chloupky po celém těle a čeká na to bafnutí. Příběh se hezky pomalu rozmotává a nutí vás přemýšlet společně s Adrienne, co tedy byla Edith zač – byla to hodná žena, která se ale po tragédii její rodiny stranila okolí, nebo je to zapšklá mrcha, která nyní po nocích straší kolem domu?
Popis mrtvé ženy byl opravdu strašidelný a pokaždé, když skoro Adrienne dostala, se mi zrychlil dech a opravdu jsem všechnu hrůzu prožívala s ní. Jako správný horor měl i tento skvělou závěrečnou scénu.
Jsem zvědavá, kdy někoho napadne natočit film podle těchto knih.
Vím, že se jedná o velmi jednoduchou duchařinu, u které se leckdo nebude vůbec bát, ale mně se kniha líbila. Bylo to přesně takové mírně strašidelné a napínavé odpočinkové čtení, které jsem potřebovala při dlouhých jízdách v autobuse.
Ačkoli jsem se samozřejmě musela pozastavit nad Adrienninou touhou v domě nejprve zůstávat, já bych se tam podělala hned na začátku, bojím se tmy a zažít tam jakékoli divné pocity, tak budu raději bezdomovec. Ale to by pak kniha byla o ničem, že?
Představa kostnatého klapání mi nedělala dobře. A jestli jsem se u této knihy opravdu bála, tak to byl strachem o kocoura.
Příjemná pohodovka, která se dobře četla, více jsem neočekávala, takže dám klidně kladné hodnocení, i když vím, že nějaký majstrštyk to vůbec není.
(SPOILER)
Po přečtení komentářů na DK jsem myslela, že po knížce ani nesáhnu, ale když už jsem ji měla, tak jsem to riskla, rozhodně nebyla nejhorší. Za mě pomalejší rozjezd, ale pak to mělo spád. Příběh se mi líbil, něco bylo teda až přitažené za vlasy a těžko uvěřitelné, ale nabuzovalo to hororovou atmosféru a duchařinu.
Líbilo se mi, že všechno bylo vysvětleno v dopise, člověk přemýšlel, co se mohlo stát, ale dopis vše objasnil. Jen konec bych snesla klidně trochu delší, s mrtvolou mohla bojovat klidně trochu déle.
Příběh bez esence testosteronu, jen ten kocouří má zde roli hrdiny.
Nějak nechápu, nápad jak dát logice na frak, že nechám z letité mrtvoly téci rudou krev, mi přijde jako "koukněte jak si dovolím vás vodit za nos", (ještě moc hezky řečeno).
Takže snaha nevyzněla, ALE, znalosti kočičího vlivu se skví.
Stačilo, víc mi netřeba.
(SPOILER)
S prací této autorky se setkávám prvně, ale jsem opravdu mile překvapena. Knížka je působivá, hlavně svými popisy temných a tajemných míst. Vykreslení samotného domu je dechberoucí a při jejich pročítání jsem ho živě viděla před očima. Po většinu doby čtení ve mě mistrně gradovalo napětí, obavy a vzrušení. Zlom ale nastal v momentě, kdy za vším měla být reinkarnovaná duše zlé čarodějnice. Tato pointa mi do příběhu nesedí a skutečnost, že nebýt odvátého dopisu k celé situaci by nedošlo (nebo došlo z jiných důvodů a následovalo by rychlé řešení), tomu nepřidá.
S čím souhlasím s ostatními, je skutečnost, že se hodně rychle z brzkého rána stává soumrak. Autorka sice potřebovala poposunout časovou osu, ale díky tomu z části hlavní hrdinka působí jako trubka, co ztrácí čas třeba v knihovně. Pokud zdědíte opuštěné sídlo s malým množstvím elektřiny, bohatou knihovnou a tajemnými a děsivými nápisy... kdy jste v zapadákově, kde lišky dávají dobrou noc, je dost velká pravděpodobnost, že v sídle bude nějaký deník či další vzkazy. A v našem případě hlavní hrdinka vše prozkoumá sotva povrchně a pak jde radši pátrat do knihovny, když se dá očekávat, že největší zdroje o samotném domě mohou zůstat v něm. Zvláště, když předchozí majitel je asociální.
S čím nesouhlasím, je kritika chudoby dané dívky. Ze svého dětství znám ten pocit, kdy se rozhodujete, zda si pořídíte mobil (kdy nemáte přátele, kterým byste volali) a nebo počítač (který bude v případě hrdinky důležitý pro práci). Také vím, jak rozpočet zatíží nečekaná těžká nemoc v rodině. Takže s tímto odsuzováním nesouhlasím a přijde mi to jako věrohodně vykreslená situace.
Co bych dále zdůraznila jako bláhovost hlavní hrdinky je skutečnost, že je bez stabilního příjmu, pouze si přivydělává články, když se zadaří. Její situace, která dovolovala jen tak chatrný příjem dávno pominula, ale hrdinka ani v novém prostředí nemá snahu si najít něco stabilního. To mi hlava nebere.
Proto mé hvězdičkové hodnocení je primárně nižší na základě vykreslení hlavní postavy, než nad samotným příběhem, protože čtení odsýpalo, byla tu velká míra gradace, skvěle vykreslené scény a i přes nelichotivě překvapivou pointu mi to nerozhodilo tak cvičky, jako zamyšlení se nad jednáním samotné hrdinky.
První setkání s autorkou, posloucháno jako audioknihu na dovolené.
Jako takhle, začátek byl dobrý, i když v dnešní době možná až neuvěřitelné, že hlavní hrdinka kromě peněz, auta nebo mobilu, nemá ani hodinky a odhaduje denní dobu podle slunce. A takových nelogičností se v knize najde požehnaně. Ke konci kvalita díla rapidně klesá. Ale přesto to bylo čtivé a svým způsobem mě to bavilo. Uměla bych si příběh dokonce představit zfilmovaný ve stylu béčkových hororů z 80.let.
Zkusím i další autorčiny knihy ze série strašidelných domů, ale rozhodně je nemám v plánu číst za sebou, jak mám u sérií ve zvyku. To bych asi nervově nezvládla :-D
Štítky knihy
thrillery tajemství zombie horory duchové a přízraky strašidelné domy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Sérii strašidelných domech jsem se vyhýbala myslela jsem si že to není nic pro mě pak jsem si řekla proč ne a zkusila to a musím říct že první kniha za mě fakt dobrý je tam od všeho něco sice se u toho nebojíte ale blbej pocit máte mě kniha bavila četla se fajn určitě dám šanci dalším dilum