Dům na úskalí – detektivní román
Agatha Christie
Hercule Poirot série
< 7. díl >
V chátrajícím panském domě na útesu se dějí podivné věci: ze stěn padají těžké obrazy, ze skal se valí obrovské balvany, brzdy auta náhle nefungují… a jeho mladá majitelka několikrát jen taktak vyvázne životem. Nakonec do hry vstoupí střelná zbraň – a krátce poté i Hercule Poirot. Původně měl sice v úmyslu užívat si zaslouženého odpočinku ve vyhlášeném letovisku, ale když má neznámý záškodník tolik drzosti, že se pokusí dívku zastřelit téměř před jeho očima, nemůže to slavný detektiv nechat jen tak. Jenže tentokrát se zdá, že narazil na soupeře přinejmenším sobě rovného… 1. vydání v češtině, publikováno jako románová příloha obrazového večerníku Národ (1932–1938).... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1932 , NárodOriginální název:
Peril at End House, 1932
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době jsem sáhla po staré dobré Agathě. Musím však poznamenat, že mé prvotní nadšení z četby vystřídalo zklamání, děj se vlekl a i když je kniha krátká, tak mi trvalo její přečtení dlouho a často jsem se přistihla, že nedávám pozor. Nevadí, určitě s autorkou nekončím, naopak, věřím, že mi má ještě mnoho co nabídnout.
Tak tady to byl pořádný guláš, samozřejmě v dobrém slova smyslu. Takřka celou dobu jsem stíhal Poirotovy myšlenky, ale závěr mě stejně dostal. Ty vedlejší linie jsem totiž nezaznamenal všechny. Agatha prostě umí udělat krásné drama.
Staré tajemné sídlo a mnoho podezřelých. Tušila jsem, že jako obvykle bude každý mít své vlastní tajemství, které znesnadňuje vyřešení hlavní zápletky. Výjimečně jsem pachatele tentokrát uhodla a během vysvětlování všech podrobností tentokrát stačilo jen "ajó to mě taky mělo napadnout"; takže tímto se tato knížka liší od všech ostatních Poirotů, které jsem zatím četla - ti bývají zamotanější.
Od začátku mi na postavě, která nakonec byla vrahem, něco nesedělo. Byla mi tak nějak proti srsti svým chováním a celkovým vystupováním. Takže jsem trošku tušila, že je vrah/pachatel. Pak jsem po nějakou dobu spolu s detektivem uvažovala i nad jinými postavami jako možnými pachateli, ale ke konci jsem se zas vrátila ke svému původnímu názoru ohledně vraha a ukázalo se, že jsem se nemýlila. Tak či tak šlo o skvělý příběh.
Někdy je předchozí znalost televizního zpracování výhodou. Obdivovala jsem nejen nápaditost královny detektivek, ale (opět) i preciznost Davida Sucheta a tvůrců seriálu. Poirot musí tentokrát překonat mnoho úskalí.
Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, důvěřivý Hastings, šmrncovní a zoufalství skrývající slečna s originálními jmény... a pak ten totální zvrat na konci. Jo, tohle je fajn. I když nadprůměrné hodnocení dát nemůžu, protože v půli čtení jsem si uvědomila, že jsem to už kdysi četla... a kompletně zapomněla. Ale stejně to bylo velice příjemné setkání s detektivní klasikou.
Typický Poirot. Jeho naparování, jak je nejchytřejší, překvapivé rozluštění, občasný humor a krásné vykreslení postav.
Doporučuji.
Jsem velkou milovnicí knih Agathy Christie. Tento příběh jsem již viděla zfilmovaný, ale na první podívání jsem se trochu ztrácela v postavách a motivech.
V knize mi přišel příběh přehlednější a navíc vyprávěný Hastingsem, to skvělé špičkování mezi ním a Poirotem!
Je to taková skvělá odpočinková jednohubka.
Geniální detektivka od geniální autorky. Hastings a Hercule Poirot spolu tvoří sehrané kombo a možná že víc než samotné rozuzlení se mi líbila úplně poslední stránka knihy, kde své konání vysvětlí i jeden dobrý obchodník, a tak Poirot už zjistí opravdu všechno, co se z tohohle případu dalo vytěžit.
Hodnotím v rámci knih od A. Christie. Dům na úskalí je nepochybně propracovanou detektivkou, dobře se četla a zápletka knihy byla zajímavá. Jsem rád, že jsem si znovu rozšířil obzory v tvorbě této autorky, přesto však román nespadá do jejích vrcholných děl.
Milovníci detektivek si ale přijdou na své, jak už je známo od této autorky, nenechá čtenáře chvíli odpočinou, neustále podněcuje jeho mysl v pátrání po zločinci. Jemné nuance vyprávění jsou jí vlastní, tím je příběh neskutečně čtivý. Přesto se mi překlad tohoto románu četl o něco hůře než jiné její detektivky. Doporučuji.
Kniha je psána z pohledu kapitána Hastingse, příjemná změna. Opět kultivovaný, humor a naprosto šílené rozuzlení. Přečteno jedním dechem.
Milovníci Hercule Poirota, mezi které se již dlouhou dobu řadím, si zde přijdou opravdu na své. Knihu považuji za skvělou ukázku autorčina nadání pro fabulaci příběhů včetně překvapivých point.
V mé teď už téměr kompletní sbírce knih od A.Christie tomuto detektivnímu románu patří čestné místo.
Další výborný případ s Herculem Poirotem, ve kterém není o překvapení nouze. A setkání s kapitánem Hastingsem mne potěšilo. Knihu jsem přečetla na jeden zátah a moc se mi líbila.
Tak tohle mě bavilo, mnohem lepší než předcházející dva díly (po pár knihách série nyní jedu popořadě). Jen tedy musím přiznat, že je to poprvé, kdy jsem se už trochu ztrácel v postavách. Nevím, jestli jich tam bylo o něco více než v jiných dílech, nebo jsem nedával úplně tak dobrý pozor, ale v jednu chvilku jsem se už jaksi zlobil :D Naopak mě potěšila opětovná přítomnost někoho, kdo v těchto knihách dělá hrozně moc - což je samozřejmě kapitán Hastings. A závěrečné finále s odhaleními, a vlastně hotové divadelní představení v režii Poirota, to bylo jedno z nejlepších, ke kterým jsem zatím s Agathou Christie přičuchl.
Opět skvělá detektivka, její řešení jsem netušil teda až na tu závěť. U té závěti tam jsem to docela vytušil.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Hercule Poirot dovolená - vražda Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Přečteno jedním dechem. Tentokrát tam nebylo moc osob a rozjezd byl poměrně rychlý. Přestože jsem viděla film a pamatovala si některé detaily, tak vrah pro mě byl opět velkým překvapením. Jak to ta Agatha dělala, že vrahem je vždy někdo, do koho bychom to vůbec neřekli?!?