Dům, ve kterém jsme vyrůstali
Lisa Jewell
Birdovi bydlí v malebné anglické vesničce v domě se zahradou. Čtyři děti – pragmatická Meg, zasněná Beth a dvojčata Rory a Rhys – chodí do místní školy a po večerech sedávají u společných večeří s milujícími rodiči – hodným tatínkem Colinem a veselou, trochu praštěnou maminkou Lorelei. Jejich dětství je jako z pohádky, dokud do něj jednoho osudného velikonočního víkendu nezasáhne tragédie. Rodina se začíná rozpadat, děti dospívají, odcházejí a z matčiny nevinné sběratelské vášně se stává patologická posedlost. Po letech se Meg do domu vrací. Jaká tajemství se tady skrývají? Má rodina ještě šanci? A co se vlastně tehdy o Velikonocích stalo?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The House We Grew Up In, 2013
více info...
Přidat komentář
Každá rodina má svá tajemství a v této rodině jich je opravdu mnoho. Podivínská milující matka, která se nedokáže rozloučit s žádnou věcí, ke které má nějaký vztah, nebo ji má spojenou s hezkou vzpomínkou, působí na všechny své čtyři děti destruktivně. Dům, ve kterém strávily idylické dětství, se mění během let postupně ve skladiště nepotřebných věcí a jediným východiskem je včas odejít. Autorce se podařilo napsat velmi zajímavý příběh, od kterého se vám nebude chtít odejít. Zaujala mě dobrá psychologie jednotlivých postav a také téma patologické závislosti na věcech. Kniha si rozhodně zaslouží ocenění "New York Times bestseller", takže mohu jen doporučit.
Birdovi bydlí v malebné anglické vesničce. Milující rodiče a čtyři děti. Vše plyne poklidně, užívají si života až do té doby, než se o jednom velikonočním víkendu stane tragédie. Rodina se začíná rozpadat, každý má své tajemství a bojí se setkání s ostatními.
Zajímavá kniha, která nám postupně odhaluje další a další tajemství jedné rodiny. Díváme se na ně z pohledu všech členů, takže si na ně můžeme udělat komplexní obrázek. Těch tajemství a různých osudů je v příběhu tolik, až se mi kniha nakonec nelíbila. Připadalo mi, že tam toho chtěla dát autorka za každou cenu co nejvíc, až z každého udělala jakéhosi podivína.
U takovýchto typů knížek většinou brečím, ale tady ne. Nevím, jestli to bylo způsobem, jakým byla kniha napsána (i když se četla dobře), nebo právě tím, kolik tam bylo zvláštností. Kniha se mě bohužel nedotkla a neoslovila mě.
Věřím však, že si své čtenáře najde.
Milé, klidné počtení o poměrně hodně patologických rodinných vazbách - každá vystupující postava má své klady a zápory, a i když se vyvádí děsné nepřístojnosti, vlastně ji nelze nemít v oblibě. Po celou dobu jsem se bavila, každý večer se těšila na pokračování rodinných katastrof a nemohla se dočkat závěrečného rozzuzlení. No a ten konec to nakonec srazil na tři hvězdy, je mi líto, ale více nemůžu dát.
Jednak to závěrečné rozplétání působilo příliš zrychleným dojmem, a dvak bylo - alespoň pro mě - plně neuvěřitelné a nepromyšlené a nevěrohodné a ... něco (hodně) tomu chybělo.
Nic to však nemění na tom, že se jednalo o příjemnou oddychovou literaturu. Jen nemám potřebu přečíst si ji podruhé.
Rodina. Každý člen jde svou cestou a většinou je to cesta dost na hraně. A spousta malých i větších tajemství. A přesto pořád rodina, kde je spousta lásky. Moc se mi to líbilo.
Kniha se mi četla velmi dobře, víceméně jsem se od ní nedokázala odtrhnout.. Na první pohled idylická rodinka Birdových však skrývá nesčetně tajemství a ne všechna tato tajemství se dají pochopit.. Nejsilnějším momentem pro mě asi zůstane okamžik, kdy Megan přišla do domku své matky a objevila její křeslo - ten popis nahromaděných věcí a smradu ve mě vyvolal jak zhnusení, tak i lítost...
Moje druhá kniha od této autorky a moc se mi líbila. Zajímavý příběh rodiny, kterým kromě různých jiných věci zahýbe matčina vášeň pro hromadění věcí. I přes chmury je to příběh milý a laskavý, v žádném případě ale naivní.
Určitě si letos na Velikonoční pondělí vzpomenu na Birdovi a na jejich vajíčka.
Knihu jsem si vybrala díky vysokému hodnocení zde a nelituji. Taková zvláštní rodinka, ti Birdovi. Ale ať už jsou v dospělosti kdekoliv roztroušeni, vždy vědí, že k sobě patří. Nejvíc na mě zapůsobila svérázná a třeba i trošku praštěná máma Lorelei.
Kniha se moc pěkně četla a také já si Birdovi oblíbila. Takže na shledanou !
Četlo se rychle a děj pěkně ubíhal, napsané je to moc pěkně, životní trable a vztahové propletence jedné zvláštní rodiny, matčina sběratelská vášeň, která se zvrhne v patologické hromadění věcí, sebevražda v rodině a další eskapády, detailně vylíčená a zachycená psychologie jednotlivých členů rodiny, každý má nějakého kostlivce ve skříni, každý má z určitých důvodů špatné svědomí, dohromady zatraceně zašmodrchaná mozaika rodinných vztahů, závěrem doplněno o matčinu korespondenci s virtuálním milencem, která vše jakoby vysvětlí... super čtivá kniha, ovšem autorka si dle mého názoru měla uvědomit, že všeho moc škodí a ten poslední zvrat mi už přišel dost přes čáru... to je můj názor... :-)
Tak tahle kniha mně dostala. Když jsem dočetla bylo mi líto, že se s touto zvláštní rodinou musím rozloučit. Nenápadná obálka a co všechno se v knize odehrávalo. Doporučuji k přečtení
Docela síla, ono to tak ani podle anotace nevypadá, zdá se, že je to příběh o jedné trošku zvláštní, ale šťastné rodině, kterou zasáhne tragédie.
Příběh u mne vyvolal celou škálu pocitů, a to mám ráda. Od smutku a zmaru nad životy hrdinů, až po momenty, které pobavily, jiné zase dohnaly k slzám. A stejně tak mě štvalo jednání téměř všech postav, až někde časem se stalo, že se s nimi budu velmi nerada loučit, protože ta zvláštní rodinka mě chytla za srdce.
Krásně napsaná kniha a doporučuji !!!
Moc pěkná kniha, v polovině mě už to hromadění trochu nudilo, ale všechny postavy jsem měla ráda. Bylo to skvěle napsané a určitě se podívám na další knihy.
U knihy mě zaujala obálka a to sem ještě netušila, co se skrývá uvnitř knihy. Krásný a zároveň smutný příběh o matce Lorelai a jejich dětí. Víc netřeba dodat, kniha přečtena za velmi krátkou dobu :)
Nádhera. Včera jsem knížku vzala do ruky a už nepustila a dočetla dnes. Prostě to nešlo. Osudy jednotlivých příslušníků se střídají v různých časech, stále vás něco v jejich životě překvapuje. Taktéž cítíte "napnelismus" od začátku až do úplného závěru knížky.
Skvělé. Četla jsem téměř nepřetržitě, nemohla jsem se od těch zvláštních lidí odtrhnout. Matku jsem nesnášela, to její nepřetržité veselí a zároveň litování se a sobectví mi zvedalo tlak. Téměř fyzicky jsem cítila ten dům. Krásně popsané vztahy v rodině a jejich vývoj. Všem jsem fandila a zároveň se na ně někdy zlobila. Jediné, co jsem nechápala, bylo to, jak všichni odsoudili tátu za výběr partnerky - a přitom život matky s lesbickou přítelkyní přijali bez námitek.
Tak to mě hodně bavilo, doslova jsem v té knize ležela. Bála jsem se, že to bude jen o úchylce matky, ale dopad toho všeho na všechny členy rodiny a jejich vypořádávání se s vlastními životy byl velmi zajímavý.
... mně to přišlo vleklé, četla jsem ji dlouho. Takoví lidé na světě jsou, mají svůj svět, ve kterém se cítí bezpečně. Ty problémy, které tím způsobují, už nevidí. A tak se to stane neúsnosné. Lorelei mi zrovna sympatická nebyla, ale i celkově celá rodina byla svým způsobem zvláštní.
Nádherné....hrdě zařazuji mezi svoje nejlepší!!! Četlo se to krásně, perfektně popsané, jako film...Každý z nich mně přirostl k srdci...a ke konci jsem brečela :-)
Doporučuji!
"Máma je nostalgická, chápeš, jakoby se bála, že když se něčeho zbaví, tak na to navěky zapomene. A kdyby už na něco někdy nepomyslela, tak je to vlastně bezcenné.".
Knížka, co má pro mě zvláštní hodnotu. Lorrie byla krásný blázen podobný Forrestu Gumpovi- to vyjádření a jednoduchost jejich vysvětlení vás dostane. Přiznám se, že poslední spletitost vztahů už možná byla trochu moc, ale ono se může opravdu stát cokoliv a příběh rodiny Birdových jsem prožívala na maximum. Kniha leží nadále na dně mého srdce, už proto, že mám sama tři děti, že máme svůj krásný domov, že jedni jsou dvojčata a ze jeden je také tak trochu kouzelný a všem naslouchám jak jen je to možné.
Autorovy další knížky
2019 | Beze svědků |
2021 | Rodina z podkroví |
2016 | Dům, ve kterém jsme vyrůstali |
2020 | Pod dohledem |
2012 | Pravda o Melody Brownovej |
Silná a působivá kniha, do které jsem se nejprve nedokázala začíst, a potom ji naopak odložit. S Birdovic rodinou se mi nakonec loučilo těžko a trochu mě zamrzelo konečné vysvětlení zápletky, které by si podle mě zasloužilo trochu víc prostoru. Zaujala mě psychologie a vývoj jednotlivých postav i způsob, jakým se příběh postupně rozplétal. Dotýkal se mě zvláštním způsobem. S hromaděním, patologickými a kuriózními vztahy máme totiž v rodině co do činění, a tak jsem v knize místy odkrývala i kus sebe a svých nejbližších...