Dům, ve kterém jsme vyrůstali
Lisa Jewell
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474093/mid_dum-ve-kterem-jsme-vyrustali-cQH-474093.jpeg
4
174
174
Birdovi bydlí v malebné anglické vesničce v domě se zahradou. Čtyři děti – pragmatická Meg, zasněná Beth a dvojčata Rory a Rhys – chodí do místní školy a po večerech sedávají u společných večeří s milujícími rodiči – hodným tatínkem Colinem a veselou, trochu praštěnou maminkou Lorelei. Jejich dětství je jako z pohádky, dokud do něj jednoho osudného velikonočního víkendu nezasáhne tragédie. Rodina se začíná rozpadat, děti dospívají, odcházejí a z matčiny nevinné sběratelské vášně se stává patologická posedlost. Po letech se Meg do domu vrací. Jaká tajemství se tady skrývají? Má rodina ještě šanci? A co se vlastně tehdy o Velikonocích stalo? Lisa Jewellová studovala módní ilustraci a komunikaci na Epsom School of Art & Design a pracovala jako PR asistentka pro obchodní dům s módním zbožím. V roce 1998 vydala v nakladatelství Penguin svůj první román, který se stal nejprodávanějším debutem roku, a dnes má na kontě již celou řadu dalších titulů. Žije s manželem a dvěma dcerami v Londýně.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2016
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The House We Grew Up In, 2013
více info...
Přidat komentář
Tato kniha s hezkou obálkou, je o rodině, rodinných vztazích a událostech, a to ne zrovna obvyklých. A četla se dobře, nejen pro tu neobvyklost. Děj se odvíjí ve třech rovinách - v minulosti, v současnosti a v dopisech Lorelai, jejímu nikdy nepoznanému příteli. Hlavní hrdinkou je Meg, která si mě postupně víc a více získávala. Zato maminka Lorelai mě naopak deptala také čím dál více a spíše jsem ji nechápala. Asi proto, že mi vadí jakékoli manipulování blízkými a ignorování názorů a potřeb vlastních dětí, na úkor jiných lidí. Citlivé Beth mi bylo líto nejvíc, naštěstí i ona najde pochopení, odpuštění i samu sebe. Není to idylické líčení vzpomínek na dětství, jak by se mohlo zdát z anotace. Každý se musí vypořádat s tím, co se stalo a někdo to zvládne lépe a dříve, jiný později. Závěr knihy mi ještě více potvrdil to, co jsem cítila k jednotlivým postavám v průběhu čtení. Velkou roli zde má odpuštění a rodinná pospolitost. A ten binec v domě si nedovedu vůbec představit (no, zamyslela jsem se nad vlastním ponecháváním různých věcí tzv. na památku).
Zajímavá knížka. Bohužel tohle téma znám blíž a vím, jak se s tím těžko bojuje. A proto jsem moc fandila Meg, aby ten svůj boj vyhrála. Aby rodina pochopila to, co ona už dávno věděla, že je maminka nemocná, a aby to dobře dopadlo.
Jinak pojetí příběhu mě dostalo, čekala jsem pouze nějaké milé vyprávění a vzpomínání, které líně plyne, což tak ze začátku i vypadalo, ale pak autorka překvapila. A musím říct, že pro mě mile. A ten konec - děkuji. I přes to všechno, čím si kdo musel projít, to bylo milé, pohlazení na duši.
Román mě přivedl na myšlenku ,že i já ráda vzpomínám na některé události v rodině jak je s námi naši rodiče prožívali třeba Vánoce.
Napínavé čtení až do samého konce.Osudy rodiny a každého člena zvlášť jsou popisovány poutavě.
Lorei měla opravdu problém zdravotní,ale prostě jsou i lidé kteří neradi cokoli vyhazují.Tady vše překročilo únosnou hranici.Colin její manžel ten jí také neuměl pomoci a ta scéna jak přišl s tetováním ta mě pobavila.
Beth jsem měla docela ráda a Meg byla duše celé rodiny a je celkem pochopitelné,že ona měla doma sterilní pořádek.Rory spíše smutný muž.
Co říci. Kniha se dobře četla, ale přišlo mi, že v rodině se vyskytlo až moc velkých zvratů, takže to bylo těžko uvěřitelné. SPOILER: Popravdě jsem čekala na konci nějaké větší odhalení, co se týkalo Rhysovi smrti - například, že ho matka zabila sama nebo že schovala velice důležitý dopis na rozloučenou.
Ve své podstatě šíleně smutná knížka, která mi ale bohužel přišla strašně chladná, odtažitá a nepřesvědčivá. Nepříliš šťastná forma postupného odhalování souvislostí tomu nejspíš taky nepomohla...
Dost drsná knížka. Chvílemi jsem četla s hrůzou, ale pořád s nadšením. Líbilo se mi, že autorka ukázala, jak nemoc matky postihla celou rodinu. Rozhodně bych nechtěla takovou nemoc poblíž.
Krásné, nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Rodina mi svými vztahy připomněla rodinu z knihy Hotel New Hamsphire.
Hromadění věcí znám bohužel od člena rodiny, takže si plně dokážu představit, co museli hrdinové prožívat... Příběh jedné rodiny, která se vlivem tragické události zcela rozpadne a pak se horko těžko vzpamatovává... Ke každé postavě jsem cítila soucit i odpor zároveň, což se mi již dlouho nestalo.
Kniha o šestičlenné rodině, o nekonvenčních osudech jednotlivých členů, o životních trápeních, nenávisti a odpouštění. Kniha se četla skoro sama, v každé volné chvilce jsem netrpělivě otevírala knihu s očekáváním, jak bude příběh pokračovat. Na konci mi ukápla i nějaká ta slzička.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Beze svědků |
| 2021 | Rodina z podkroví |
| 2016 | Dům, ve kterém jsme vyrůstali |
| 2020 | Pod dohledem |
| 2012 | Pravda o Melody Brownovej |
Zdálo se mi neuvěřitelné, až trochu přehnané, že někdo může nahromadit ve svém domě tolik věcí, že ani neprojde do jednotlivých pokojů. Děj a vůbec všechno to, co prožívali jednotliví členové rodiny, byl velmi zajímavý a nejvíc mě dostalo to, jak se rodina nakonec i po všech těch zážitcích stmelila zase dohromady. To se obvykle nestává, většinou spolu nemluví všichni až do smrti. A zde je právě ukázáno, jaká je to škoda a že se máme naučit rozumět a hlavně odpouštět svojí rodině, neboť máme jen jednu. Líbily se mi také emaily mezi Lorelei a Jimem, škoda jen, že nám nebyl Jim blíže představen, když se nakonec s celou rodinou sešel.