Duma Key
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75319/bmid_ostrov-duma-key-sco-75319.jpg
4
1285
1285
Edgarovi Freemantlovi v jeho pokojnom strednom veku nechýbalo nič: mal milujúcu manželku a deti, k tomu prosperujúcu firmu. A potom ho ťažká nehoda na stavenisku pripravila o časť tela, spomienok aj rodiny. Čerstvo rozvedený, bez ruky, s pamäťou a mysľou, ktoré sa s ním stále zákerne zahrávajú, sa Freemantle odhodlal skoncovať so životom. Ale nie hneď –na radu psychológa najskôr zmení prostredie. Očakáva ho prekrásny floridský ostrov Duma Key. Tu sa stretne s jedinými stálymi obyvateľmi: starou dámou, dedičkou miestneho magnáta, ktorého život poznačili tragédie a záhady, a jej opatrovníkom, bývalým právnikom, ktorý na Dumu utiekol pred desivými spomienkami. Edgar Freemantle začne maľovať a jeho diela majú nečakaný úspech. Spolu s jeho dovtedy ukrytým talentom sa začínajú prebúdzať aj duchovia „rokov minulých“. Minulosť je totiž na Dume stále živá – alebo stále mŕtva? Jedno je však isté: je prítomná. Začína si pýtať krutú daň od tých, ktorí sa snažia v nej uvidieť viac, ako je im súdené...... celý text
Přidat komentář
Zvláštní. Tu knihu mam doma přes 10 let a nějak se mi do ní nechtělo. Coz se mi u Kinga nestává. Asi me odradila ta obálka u vydání z roku 2008. Moc se mi nelibi. Ted jsem to na dovolené konečně přečetl a o nic jsem za ty roky nepřišel. Jedna z jeho horších knih. Byt ne úplně špatná. Ke konci už mě ale vyloženě s….štvala. 3/5
SPOILER !!! První půlka je ve znamení úžasné atmosféry a tajemna. Osamělý ostrov, muž začínající nový život, příliv umělecké inspirace a záhadní sousedé. Od momentu výstavy se autor jaksi příliš "rozkingoval" a trochu přetáhnul strunu. Po cestě do jižního domu se objevují monstra jako kdyby je tahal z klobouku: žáby, ptáci, černoušek, aligátor, zombíci a skoro bych čekala i čertíka z krabičky. Na druhou stranu hromadu motivů nechal King nedotaženou (co třeba znamenaly tenisové míčky? Co způsobila armáda na ostrově, že se tam tak dařilo vegetaci? Kdo vlastně byla Persé - kdo figurku vytvořil?) Ale OK, King píše tak dobře, že i recept na guláš by natáhnul na 500 stránek a člověk by se nenudil.
Tento román je jedním z těch Kingových, které se naoko tváří jako "obyčejný společenský román" - tedy až do zlomového závěru. Příběh hlavních hrdinů je dokonalou sondou do duše těch, jež stihla zcela zásadní osobní tragédie, přičemž odhaluje, jak snadno a přitom nenápadně může ZLO proniknout do jejich nitra.
Kniha má přes 700 stran, ale čte se velmi plynule a snadno, přestože se po většinu doby "vlastně nic neděje". Samotný úderný závěr pak představuje doslova smršť, kdy čtenář málem nestačí otáčet stránky, jen aby už konečně poskládal celý příběh do kupy a mohl se podívat na finální obrázek. A to doslova.
Román je jemně protkán úžasným Kingovým humorem, který mně osobně velmi "sedí". Objevuje se dokonce i v onom drtivém závěru, kdy se hlavní hrdinové snaží nahlížet na podivné tvory a jevy kolem sebe jako na běžnou realitu: "Když člověk něco takového vidí, má chuť se nechat zapsat do nejbližšího blázince. Nejlíp na dlouhodobý pobyt." (str. 680)
Za mě nejlepší výrok: "Sereš mě, telefone," (str. 369) - tu můj "chytrý" telefon slýchává pravidelně od té doby, co jsem si ho pořídila. Jen jsem netušila, že na něj má patent King. :-)
Kniha od Mistra, která je plná tajemna, ale je také o hledání smyslu života.
Další čtení, které mě opět dostalo a jen těžko se mi odkládalo. V této knize je příběh, který je opět dokonale vymyšlený, promyšlený a nemá chybu.
Mé komentáře na knihy od pana spisovatele jsou už téměř jako reklamy na Kinga, ale King si to podle mě určitě zaslouží.
Stephen King mě prostě baví a jeho knihy jsou pro mě už nějaký čas návykové.
Hodnotím ve srovnání dalších "kingovek". Je to skvělý jako obvykle, ale já od mistra četl lepší.
Jinačí Kingovka, než jsem zvyklý
Po většinu knihy to vlastně není moc ani horor, mystična je pomálu, je to vlastně milé čtení o člověku, který přišel díky hloupé nehodě téměř o všechno a snaží se z toho vzpamatovat
King jak ho všichni známe přichází až v posledních cca 100-150 stranách knihy
Velmi dobré "letní" čtení, už se těším na dovolenou:)
Abych trochu parafrázovala velkého mistra, tahle kniha mě "nedostala na první ahoj", dokonce ani na druhé. Je to klasické mysteriózní drama s prvky nadpřirozena, s originálním motivem a sympatickými postavami.
Hlavní hrdina Edgar Freemantle je úspěšný stavař po devastující nehodě, který ztratil pravou paži i paměť, rozvedl se a uvažuje o sebevraždě. Na doporučení lékaře se odjíždí doléčit na odlehlý ostrov Duma Key, kde kromě rehabilitací začíná malovat. Je talentovaný, při malování se zdá, že se uzdravuje a jeho obrazy vypadají dokonale. Mají ale zvláštní, děsivé schopnosti.
Mám ráda pomalé začátky, které navodí atmosféru i vygradují napětí, osobně mám vztah k tématu malování a některé pasáže mě opravdu hodně bavily. Autor umí neuvěřitelně barvitě popsat pocity, touhy, děsy a myšlenkové pochody svých hrdinů, takže i obraz je jeho slovy jak namalovaný, ale celé se to nějak tentokrát nepropojilo. Zkrátka - umí to i líp. A nebo mi kniha prostě nesedla.
„Ať se den vydaří, ty se pak vydaříš taky.“
Toto je strhující, temný a těžký příběh, ve kterém je nadpřirozená atmosféra. Strašlivé, ale geniální, něco takového umí jen pan King.
Ostrov Duma Key jsem otevřel asi kvůli vysokému hodnocení, ale osobně mi přišla trochu jako zklamání a nenechala mě tolik v napětí, jak jsem doufal. Pomalý start, který v případě Kinga obvykle slibuje dramatický závěr, tentokrát vyústil v konec, který mi přišel takový očekávatelný a celkově mi připadala kniha jako jakási výplň. Přestože děj byl celkově OK a bez nějakých mezer, styl psaní mi přišel nesourodý, což mohlo být důsledkem překladu, ale celkově to ovlivnilo můj zážitek. Věty jakoby byly vykrojené a přilepené - kniha vykazovala podobnosti s "Mrtvou zónou" (hlavní protagonista a zdravotní stav, jedna z vedlejších postav), což mi přišlo trochu redundantní, ačkoliv "Mrtvou zónu" hodnotím velmi vysoko. Celkově, i když jsem knihu dočetl, něco jí chybělo a prospěla by kratší délka. Za mě zklamání.
Kniha byla skvělá, zezacatku se mi do ní hůř začítalo, protože jsem si to moc nedokázala představit, jak se vcítit do hlavní postavy, ale když se to rozjelo, tak mě to vzalo. Výborná kniha a prvky nadpřirozena byly i na můj vkus dobře zvolené i dávkované.
Tak tohle není špatný většinou když je kniha velká od Kinga tak je dobře vyprávěná.
Stephen King opět roztáčí svůj vypravěčský um na plné obrátky - Edgar se po těžké nehodě a následném rozvodu snaží dát dohromady na zapomenutém ostrově u Floridy a začíná malovat obrazy, které jsou možná nádherné, ale zároveň i děsivé. Je mu souzeno odhalit zlo a utkat se s ním dříve, než bude pozdě.
Kniha natolik tlustá, že má čtenář čas si některé postavy oblíbit a pak si trochu stýská, že čte poslední stránku. Na druhé straně je zde méně napětí - celý děj se pomalu posunuje svým směrem a čtenář už tuší, jak to asi dopadne, na mnoho překvapení tak nenarazí. Palec nahoru za popis toho, jak se Edgar cítil, když měl vystoupit před obecenstvem ohledně vernisáže svých obrazů.
I na tuto knihu by se dal natočit solidní film - prostě kvalitní záležitost, u které jsem přemýšlel i nad čtvrtou hvězdou.
Mě kniha moc bavila. Stephen King do ní totiž vložil vše, co mě baví - tedy: umění, surrealismus, ostrovní lokalitu, tajemno a "nadpřirozené schopnosti lidí". S těmito ingrediencemi by autor musel psát opravdu špatně, aby nezískal moji pozornost, což jsem věděl, že v případě S. Kinga nehrozí. Zároveň chápu všechny komentáře, které vytýkaly pomalý rozjezd a příliš velký počet stran - autor mohl ubrat, a to především na začátku. Za mě každopádně řadím "Ostrov Duma Key" mezi jednu z nejlepších autorových knih.
Velice pomalý rozjezd knihy, první polovina je plná víceméně repetitivních situací a celé to působí jako sen v horečce stejně jako Černý dům. Chvilku mi trvalo, než mi to začalo dávat smysl. Původ strašidla se vlastně ani čtenář nedozví, což mě teda trochu mrzí. Ale druhá polovina knihy stála za to a poslední čtvrtka už byla docela jízda. Celkově mám dojem dobrý, ale kniha mohla být klidně o pořádný kus kratší. Chápu, že první polovina knihy měla přispět k budování atmosféry, ale bohužel to na mě kvůli své repetitivnosti nefungovalo. Taková průměrná kingovka.
Začiatok je trochu dlhší ako by mal byť, príbeh sa rozvíja pomaly, ale nakoniec to je skrátka King a stojí to za to
Edgar Freemantle je uznávaným stavařem, který se však vyrovnává s následky nehody, jež ho připravila o pravou paži i paměť, a také s rozvodem se svou manželkou, která již odmítla snášet jeho agresivní nálady.
Odjíždí proto na odlehlý ostrov Duma Key, kde si pronajímá sídlo známé coby Lososový mys.
V dlouhých chvílích, aby něčím proložil hodiny četných rehabilitací, se věnuje kresbě a posléze malbě.
Vše se ubírá správným směrem, Edgarův zdravotní stav se zázračně lepší a obrazy vypadají vskutku dokonale. Jenže... mají zvláštní schopnosti. A také majitelka ostrova - Elizabeth Eastlakeová, bydlící v sousedství, má očividně mnohá tajemství. O jejím opatrovateli, telepatii ovládajícím Jeromu Wiremanovi, ani nemluvě.
Stephen King se opět rozepsal. Tentokrát na úctyhodných 717 stránek, a já si říkám, zda to opravdu bylo zapotřebí. Příběh postrádal konzistenci a kolotočář by jen zíral, kolik je v textu vaty. Přestože obsáhlé vyprávění o přízračné Persefoně a jejích zlovolných snahách má hlavu a patu, tak si mnohdy říkáte, že z tíživého a dojemného románu vytváří dětinskou fantasy balancující mezi vážným psychologickým hororem a strašidelnými báchorkámi lodníků z 18. století. Koneckonců, šťastný konec tomu hodně nahrává, a ani zdaleka není tak dojemný, jak si váš čas, obětovaný sedmi stům stránek, zasluhuje.
Na druhou stranu, objektivně musím říci, že nápad byl velice dobrý a mnohé pasáže mě skutečně bavily. A jelikož stráveného času nelituji, ani výsledný dojem není nijak podprůměrný.
Celkové hodnocení 75% -hluback-
Konečně jsem ji po několika měsících dočetla. První polovina pro mě byla hodně náročná, nemohla jsem se vůbec začíst, občas jsem se ztrácela v tom, o čem autor píše, a mockrát jsem u knihy usnula. Pak jsem ji odložila, přečetla několik jiných knih, přemýšlela, jestli to nevzdat, ale nakonec jsem vytrvala a přečetla knihu do konce. A teď jsem za to opravdu ráda, protože poslední zhruba čtvrtina byla super, konečně jsem se začetla, konečně mi stránky rychle ubíhaly a King nám opět předvedl svůj spisovatelský koncert. Díky tomu utahanému začátku ale víc než tři hvězdy dát nemůžu.
Stejně jako Edgar cítil potřebu vracet se k malířskému plátnu, i mě kniha stále volala abych si ji přečetl po šesti letech znovu. Rád jsem podlehl a byl jsem nadšený z každé stránky. Nádherně psaný příběh u kterého jsem ztrácel pojem světě, velice pomalu gradující děj, kde ale vše co se stane, ovlivní budoucnost a odkryje kousek minulosti.
Už teď se těším, až mě za pár let začne volat Duma Key, abych si ji opět přečetl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha, která se mi zhmotnila v životě.
Takhle nějak bych pojmenoval moji zkušenost s knihou. Ale vezmu to od začátku.
Někdy v průběhu roku, jsem se jako vždy zatoulal do knihkupectví. Neměl jsem žádnou představu, kterou bych si mohl pořídit. Až jsem došel k místu, kde byl převážně S King. V ten moment mě to trklo. Vlastně jsem ještě nikdy od něho nic nečetl a rád bych to napravil. Tak jo, nějakou si vyberu… Nechtěl jsem ale nic známého. Pohled mi spočinul na Ostrov Duma Key. Dobrý, neznám to. Letmo jsem projel zadní stránku o čem by to mohlo být a koupil si ji.
Pár měsíců trvalo, než jsem se k ní dopracoval. Během těch měsíců jsem pozapomněl o čem kniha má být. V tom čase mě ale taky napadlo, že bych si mohl něco zkusit namalovat. Tak jsem do toho šel.
Po přečtení cca třetiny knihy, jsem měl obraz hotový. Souběžně se čtením mě malování neskutečně bavilo. V průběhu knihy jsem vytvořil ještě jeden obraz, další rozpracoval. Jenže, pak se malování zadrhlo. Dostal jsem se v knize do té části, kde jsou napsány jednotlivé techniky, které Elizabeth použila. K dokončení prvního obrazu mě napadlo, že bych mohl použít křídy. Křídy, se kterými se maluje po chodnících atd. To Elizabeth udělala také….Druhý obraz jsem kompletně namaloval prsty. V knize bylo napsané totéž…
Když o tom teď píšu a přemýšlím, zdá se mi to jako blbost. Ale v té chvíli a co Elizabeth a Edgara vede k malování..no, byl to zajímavý pocit.
Ten třetí obraz nezůstane nedokončený. Opravdu mě to baví.