Duma Key
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75319/bmid_ostrov-duma-key-sco-75319.jpg
4
1285
1285
Edgarovi Freemantlovi v jeho pokojnom strednom veku nechýbalo nič: mal milujúcu manželku a deti, k tomu prosperujúcu firmu. A potom ho ťažká nehoda na stavenisku pripravila o časť tela, spomienok aj rodiny. Čerstvo rozvedený, bez ruky, s pamäťou a mysľou, ktoré sa s ním stále zákerne zahrávajú, sa Freemantle odhodlal skoncovať so životom. Ale nie hneď –na radu psychológa najskôr zmení prostredie. Očakáva ho prekrásny floridský ostrov Duma Key. Tu sa stretne s jedinými stálymi obyvateľmi: starou dámou, dedičkou miestneho magnáta, ktorého život poznačili tragédie a záhady, a jej opatrovníkom, bývalým právnikom, ktorý na Dumu utiekol pred desivými spomienkami. Edgar Freemantle začne maľovať a jeho diela majú nečakaný úspech. Spolu s jeho dovtedy ukrytým talentom sa začínajú prebúdzať aj duchovia „rokov minulých“. Minulosť je totiž na Dume stále živá – alebo stále mŕtva? Jedno je však isté: je prítomná. Začína si pýtať krutú daň od tých, ktorí sa snažia v nej uvidieť viac, ako je im súdené...... celý text
Přidat komentář
DUMA KEY je duchařina ne nepodobná PYTLI KOSTÍ, jen je podle mého názoru o chlup lepší. Možná to bylo Floridskou atmosférou a lodí duchů pohupující se na vlnách ve Freemantelových obrazech, či prostě jen stylem vyprávění. Nevím, ty obrazy mě prostě pohltily. Kingovi se také do děje podařilo zakomponovat příběh o přátelství, u kterého si vzpomenete na jiné dva parťáky co si museli odkroutit svůj trest ve věznici jménem Shawshank.
Popravdě mě to docela zklamalo. Je to určitě výborně napsáno, ale bohužel mi z nějakého důvodu Edgar nebyl sympatický a docela jsem se chvílemi nudil!
Perfektní příběh, skvěle popsané napínavé scény, až si skoro člověk myslí, že je zažívá sám.. Knihu jsem přečetla najednou a několikrát.. Zatím nejlepší dílko od Kinga =o)
Jedinná knížka od Kinga,kde jsem už v půlce tušila (věděla) konec...
Přesto mě bavila od první do poslední strany.
…“Fungovalo to, protože lidé věděli – že to, nač se dívají, pochází z nějakého místa, které se nachází daleko mimo talent. Ten pocit, který tyhle obrázky z Dumy vzbuzovaly, byla hrůza stěží držená na uzdě. Hrůza, která čeká, až nastane. Přilétající na zteřelých plachtách“.
Lastury pod Velkým růžákem bubnují na poplach. Osudy Elizabeth Eastlakeové a Edgara Freemantlea se protínají. Ostrov Duma Key ukrývá tajemství, které je lépe nepoznat – ale tvé smysly už jsou probuzeny… a ty víš, že není cesty zpět. Slova „Jak namalovat obraz“ byla vyřčena.
Po dlhej dobe som siahla po majstrovi hororu, ale akosi som sa pri tejto knihe nestihla báť... ani len zimomriavka... A to napriek 556 stranám :-(
Právě jsem dočetla, je to sice úplně jiné než ty tzv. tradiční kingovky, ale přesto přitežlivé už jenom změnou prostředí,... Vůbec to není nudné a zdlouhavé (jako se píše v komentářích,...).
Fascinující román, který čtenáře provede tajemnými kouty lidské paměti, temnými vodami představivosti a zubatými nástrahami uměleckého talentu. :)
I když je pravda, že na To, Řbitov zvířátek či Osvícení to nemá, ale stejně si dle mého názoru knížka zaslouží vysoké hodnocení. :)
Ostrov Duma Key.Jen ten název mě přivedl k četbě Kinga. ZATIM má první Kingovka mě neskonale překvapila,ohromila,šokovala (závěrem) a potěšila. Byl to velmi poutavý příběh,který mě nedovolil se od něj odtrhnout,zvlášť pasáže Jak namalovat obraz. Ze začátku jsem si myslela,že to k příběhu nepatří,ale mýlila jsem se.Po každé kapitole byl čtenář o kousíček blíž pochopení Elizabeth a jejího daru či zmaru? Jsem naprosto oddána četbě Kinga doufám,že další knihy bodou tak dobré.
Kinga jsem už řadu let nečetl – dostavil se u mne efekt přesycení. Když jsem ale tady narazil na rozporuplné komentáře a vlastně i diskuzi k Ostrovu Duma Key, zlákalo mne to a dostal jsem chuť si udělat vlastní názor (a taky si zase Kinga počíst).
A musím konstatovat, že jsem si docela početl. King už tradičně volí námět poněkud netradiční – tentokrát je to prastará soška Persefoné, manželky Hádovy, která jako „šéfová podsvětí“ vnáší svým vlivem a působením do děje prvek hororu a napětí. Nemyslím, že je v knize této ingredience málo, je jí tam tak akorát. Nepatřím k těm, které je snadné vyděsit v reálném životě, knihou už vůbec ne (s výjimkou dávných časů, kdy jsem byl malý chlapec), takže mne spíš zaujaly popisy postav.
Nemá jich v knize nijak moc a je to znát na péči, kterou jim věnuje, zpracovává je vlastně spíš malířskou technikou – napřed hrubá skica, kterou postupně doplňuje a prokresluje – a to koresponduje i s námětem a Edgarovým koníčkem.
A nedá mi, abych se v souvislosti s malováním nezmínil o tom tuctu kapitol Jak namalovat obraz, které jednak tvoří jakousi druhou, doplňkovou linii knihy spojenou s Elizabeth a svou jakousi meditativností děj zvolňují. Mám ale pocit, že řada čtenářů zrovna tyhle zrovna moc neprožívala nebo dokonce ke své škodě přeskočila .
Za zmínku stojí kultivovaný jazyk, oživený občasnými španělskými výrazy, slovními gagy z rodu reklamních sloganů typu Psi jsou jenom lepší lidé a nebo drobných hlášek (Když v Bostonu strčíš vola do letadla, v Seattlu vystoupí zase vůl) a v neposlední řadě i hovorovými vulgarizmy. A tím se vlastně dostávám k dialogům. Ať už jde o Edgarovy s Wiremanem nebo s exmanželkou Pam – každý je jinak laděný, ale obojí jsou skvělé ne-li skvostné a kdo čte knihu jen pro pocit husí kůže, šidí se a sám se husou stává.
King se ani nevyhýbá – vlastně mimo děj – zmínkám o současné životní realitě v podobě jakýchsi sociologických poznámek či připomínek a komentování negativních jevů .
Takže když vezmu v úvahu celkový dojem, přiřadil bych Ostrov Duma Key k příjemným knihám, které čtenáři mimo pobavení i něco přinesou.
Kam se toto dílo hrabe na staré známé "Kingovky", jako třeba To, nebo Osvícení, či Řbitov zviřátek...
Šlo to, ale ta pravá atmosféra se vytratila někam daleko, což mě ohromně zklamalo.
Jednoznačně veliké zklamání. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že mi tam pořád něco chybí. A chybělo mi tam více hrůzu nahánějících věcí spojených s Edgarovými obrazy. Pořád jsem čekala, že na mě konečně padne starch Kingovi tak věrný. A teprve ve scéně s kuchyní se dostavil. Ale jak pozdě přišel, tak rychle zmizel a já čekala na závěr. Ano, knihu jsem dočetla až do konce, to bych si nedovolila, ALE!!! vůbec nic by se nestalo, kdybych na tuto knihu vůbec nenarazila, natož si ji koupila...Veliká škoda, Stephene... Nicméně jedna hvězda patří Vztekožroutce a ta druhá scéně v kuchyni, byť byla tak krátkým závanem strachu...
Kde bere takový hodnocení? Jsem už za půlkou a nejsem schopná to dočíst,nudim se,dyt se tam nic neděje. Na tuhle knížku jsem se těšila,Kinga mám ráda,ale jsem zklamaná a znuděná. Snad aspon konec to zachrání.
Změna: Po nějakých 400 stránkách se začlo konečně něco dít a nebyla jsem schopná se od toho odtrhnout. :D I když stále nevim jestli dvě,nebo tři hvězdičky,takže asi takové dvě a půl. :D
Pravda, King píše všechny své knihy podle stejného konceptu, ale pokud jim dodá originální příběh jako v tomto případě a napíše je svým nanahraditelným vypravěčským stylem, pak se tento koncept nikdy neomrzí. Kinga čtu po delší pauze od doby, kdy jsem hltal jednoho za druhým a po téhle knize mám zase na pár jeho kousků chuť. Vynikající čtivo :-)
King se snad dovede vcítit do každého. Ať je to malá holka nebo chlapík co právě přišel o ruku. Líbí se mi, že neváhá nechat umírat hrdinovy blízké. Jako by ani nebyl Američan . :) Někde v koutku duše je mi líto, že ostrov Duma musel zmizet.
Moje druhá kingovka (jako první jsem přečetla Holčičku, která měla ráda Toma Gordona) a vůbec jsem nevěděla, co mám čekat. Duma Key jsem si vybrala víceméně naslepo, popis knihy mě až tak nezaujal, ale z nějakého důvodu jsem ji nakonec koupila. A dobře jsem udělala:) Krásný jazyk, skvělé dialogy a řekla bych hodně neotřelý námět. Od začátku až do konce jsem měla pocit, že King psal ten příběh pro mě:) Miluju tu knížku.
Pláž, žár v chodidlech, svěží podvečerní vítr naráží do nechráněného těla stojícího na hranici omývané vlnami. Nemrkající pohled upřený na oranžové slunce sklánějící se k vodnímu horizontu. Svět se noří do nepřirozených barev. Ve vlnění poskakují oranžové plameny a olizují surrealistickou loď vznášející se vysoko nad hladinou, daleko, skoro až u horizontu. Stačí natáhnout ruku a může se jí dotknout. Nebe se topí v červené barvě, vodní hladina stoupá a naráží do plujících oblaků. V očích jiskry, záchvěv bělma, poskakující plamínek tají skutečnou barvu očí, modrá? Zelená? Obloha padá do vody, další záchvěv v očích. Záchvěv lodi, šířící se drobné vlnky roztančí hladinu. Přichází soumrak, zakřivený horizont, souboj živlů, oheň ustupuje. Žár se vytrácí, střídá ho chlad. Chlad šířící se z modrých očí do mozku, míchy, ramen, dlaní. Zachvění prstů, zhoupnutí lodi pod hladinou, kotníky v písku. Stříbrné střepy vypálené z hladiny, možná z lodi, míří neomylně do hnědých očí, nebo zelených? Zvuk vnímaný tělem. Černá hladina pohlcuje světlo, přichází temnota. Pod hladinou se cosi skrývá. Kolena v písku. Loď je blízko. Chaluhy, medůzy, temnící obloha, oči se zavírají, tělo se noří do písku, písek se prolíná s vodou, voda s oblohou. Vše je jedno. Postava na pláži, pohled upřený na loď. Loď mizí. Všechno není nic, jedno je vše a nic není jediné.
Surrealismus je pocit, surrealismus je fantazie, surrealismus je veselý i depresivní.
Oči...chvějící se...
Krásné dialogy, vytříbený jazyk, cit pro vyprávění i postupnou gradaci příběhu. Děj plyne pozvolna a pomalu, stejně jako mořské vlny okolo ostrůvku Duma Key. Avšak bouře nakonec stejně nastane - to by přece nebyl King!
Ach ty konce!
Tuto knihu jsem si velice přál na Vánoce chvilu po tom, co vyšla. Jenomže vyšla v Americe a tušil jsem, že dřív jak za rok nebude přeložená. Snad i za dva roky jsem čekal. Ale i tak jsem si ji přál, a psal jsem ježíškovi, aby mi ji donesl třeba anglicky, že si to přelouskám. A vida, ježíšek mi ji donesl a ještě ke všemu českou. Čuměl jsem jak puk a ještě toho večera jsem se do ní pustil. Musím přiznat, že tato kniha byla další velice zajímavý námět. Nechal jsem si ji na hodně dlouho a četl po kouskách, až jsem jednou musel trávit čas v nemocnici a to jsem byl rád, že jsem měl zrovna co číst. Dočetl jsem to rychle, ale opět se dostavilo zklamání z konce. Nebyl nijak špatný, ale mě osobně nešmakoval.
SPOILER
Chybějící ruka, která maluje? Podle mě parádní nápad
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
i / jsem nadšená lehkostí a samozřejmostí,se kterou je kniha napsána, pochopitelně je to znát, zvlášť při srovnání s některými méně vydařenými
ii / bavila by mě i kdyby pojednávala pouze o uzdravování a malování, protože ví o čem píše
iii / intermezza ...Jak namalovat obraz... pokládám za geniální, některé postřehy týkající se malování by bylo možné i zevšeobecnit, platí pro veškeré umění. Dokonce jsem měla pocit, jakoby přímo psal o psaní, o svém psaní.
Přesně tak ve svých knihách King postupuje. Vezme okoukané klišé a doplní je právě o ten jeden předmět, který stvoří něco nového.
Například v Tommyknockerech - létající talíř (plný duchů) v Pod kupolí - zásah mimozemské civilizace (dětská hra).
iv / pobavilo mě a nadchlo číslování jednotlivých částí kapitol, originální a hravé
v / máloco mě tak vyděsilo jako ptáci létající břichem vzhůru, já tu volavku přímo viděla!
vi / ďábel (pravda) tkví v detailu! Souhlasím!!
vii / Linda Bartošková je geniální překladatelka