Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543386/bmid_dumyslne-umeni-jak-mit-vsechno-u-pr-le.png
3
1219
1219
Audiokniha Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le je o tom, jak rozpoznat své limity a smířit se s nimi. Napsal Mark Manson, čte David Prachař. Přestaňte se snažit být za každou cenu pozitivní a staňte se zralejšími, spokojenějšími a naplněnějšími lidmi. Po desetiletí do vás všechny motivační knížky hučí, že pozitivní myšlení a přístup jsou klíčem ke šťastnému životu. Ale „k čertu s pozitivismem, říká Mark Manson. „Pokud něco stojí za hovno, tak si to přiznejme a naučme se s tím žít. Lidé jsou omylní a mají své limity. Ne každý je výjimečný. Ne každý může být vítěz a nemusí to být jeho chyba.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
, Audioteka
Originální název:
The Subtle Art of Not Giving a F*ck: A Counterintuitive Approach to Living a Good Life, 2016
Interpreti: David Prachař
více info...
Přidat komentář
Kniha na mě působí tak nějak jako neohoblované prkno nahrazující poličku v jinak pěkné a řemeslně dobře vyvedené skříni. Svůj účel snad splní....
Dílko obsahuje řadu zajímavých myšlenek, čtenář je však bohužel nucen k nim klopýtat přes hory vulgarismů, a bohužel i cestami zcela nepolíbenými jazykovou korekturou. Je smutné, když namísto nad obsahem knihy přemýšlíte o smyslu vět...
Tuto knihu jsem vůbec neměla v úmyslu číst. Ačkoliv jsem na ni docela často narážela, odrazoval mě její název (mimochodem ten je celkem zavádějící, protože o tom kniha opravdu není... byť na začátku tento obrat autor párkrát použije). Čekala jsem, že to bude nějaká vulgární a povrchní slátanina. Nakonec si ke mně přeci jen cestu našla. A musím říct, že mě celkem příjemně překvapila. Podle mě udělal autor chybu, že použil naprosto zbytečně mnoho vulgarismů. Fakt nechápu, proč měl tu potřebu. Ale když pominu tuto vadu na kráse, tak musím uznat, že není vůbec špatná a stojí za přečtení. Pro ty, kterým vadí vulgarismy, doporučuji přečíst knihu ve slovenštině. Tam byl překladatel mnohem umírněnějši.
Co tohle mělo být? Souhrn autorových názorů, návod na pozitivní myšlení nebo touha za každou cenu napsat knihu a výsledek mít u prdele? Za mě nečtivá, zbytečná kniha. Neříkám, že některé myšlenky nebyly dobré. Opět jsem se nechala nalákat na tipy knižních Instagramů.
Pre mna prvá dočítaná knižka tohto typu. Tiež som si z nej vzala len niektoré veci, ale definitívne obsahovala dobré nápady na zamyslenie. Páčilo sa mi najmä: “Don’t hope for a life without problems. There is no such thing. Instead, hope for a life full of good problems.” a tiež to, že byť priemerným vlastne vôbec nie je zlé. Je fakt, že dnes si veľa ľudí myslí, že predsa musia byť v niečom výnimoční, a snaha dosiahnuť to ich potom zbytočne ničí.
Hrozný, to se vážně nedalo číst.
Hodně převládající vulgarizmy a důraz na konkrétní negativní vlivy mě vlastně dohnaly k tomu, že jsem knihu nedočetla.
A víte co? Mám to u pr**le.
Díky Marku.
První dvě kapitoly byli dobré, ale co se týče dalších, tak to byla nuda. K přečtení jsem se musela hodně přemlouvat. Vůbec mě to nezaujalo.
Za me zklamani. Asi jsem od knihy cekala vice. Precetla jsem jiz nekolik knih o dnes tak popularnim pozitivnim mysleni, tady jsem se tesila, ze se na to autor podiva z jine stranky, ale nicim mne neprekvapil. Zacatek byl zajimavy, od pulky to zacala byt nuda. Nic noveho, co by clovek nevedel a nejaky opravdovy navod, jak mit veci u p...dele jsem se nedozvedela.
Má první kniha tohoto typu.
Ze začátku knihy jsem byla z knihy rozpačitá. V něčem jsem s autorem souhlasila a v něčem jsem si ťukala na čelo.
Zhruba v polovině mě kniha začala bavit, ale poslední asi 2 kapitoly mne pohltily. Hlavně ta poslední.
Mám takové rozpolcené názory k této knize. Na jednu stranu jsem kapitoly kdy si řeknete "vždyť on má vlastně celkem pravdu.. " a potom " co?! ten chlap je asi padlej na hlavu".
Není to asi čtení pro každého, samotná jsem se k téhle knížce dostala tak že mě prostě zaujal ten název, no koho by nezaujal že ano..
To že jsem si z téhle knihy nic neodnesla bych lhala ale není to ani nějaký klenot který by si měl každý přečíst.
Velmi nekvalitní kniha. Prezentace vlastních, nikterak silných názorů. Silně nedoporučuji. Nachytala jsem se na super nadpis.
píšu to nerada, ale kniha mě vůbec nebavila, nic nového jsem se nedozvěděla. Nevšední název spojený s propagací samozřejmě láká, takže zvědavost zafungovala, ale zklamání bylo veliké. Věřím, že své čtenáře si kniha možná našla, proč ne, já mezi ně nepatřím a vím, že ani patřit nebudu.
Tak mam docteno. Pocit trochu rozpacity. Prijde mi to, jako kdyz proste laik, kterej v detstvi zazil dost nepozornosti, napise knizku svych zkusenosti. Toho, jak se s tim vyrovnal. Mozna je to tim, ze ted dost casto ctu knihy podobneho druhu od lekaru a vedcu...a porovnavam. Par peknych nosnych myslenek asi ma, obcas se clovek zasmeje, ale ze bych si ji musela nechavat v knihovne, to asi ne. Ale nazev setsakramentsky marketingove vydarenej. Proto je to bestseller na knihydobrovsky asi :-)
Ztráta času a škoda papíru. V podstatě poměrně nesouvislé předstírání marné snahy dobrat se nějakých zásadních myšlenek. Když mi bylo asi tak dvacet a protáhlo se mi posezení nad vínem s kamarádkami, tak kolem druhé hodiny ranní jsme taky plodily podobná moudra... Nebudu zlá, dá se tam najít pár použitelných myšlenek, nad kterými možná i stojí za to se zamyslet, ale fakt asi jen dvě. A to je na sepsání knihy zoufale málo. Jako další mínus chyby a stylistické nepřesnosti, takže u spousty souvětí dá fakt dost práce dobrat se jádra pudla. Prostě blbost - nedoporučuji!
Důmyslné umění, jak houpat čtenáře: Velmi prospěšné otázky, občas proložené vtipnou hláškou – A vzápětí jsme všichni jenom hromádky hnoje uprostřed nicoty (tadá - pointa!). Ani to není přesvědčivé, jako by se autor teprve rozhodoval, jestli chce něco říct, nebo ne. Zato ke konci, když začal být osobnější (tj. asi si řekl – tak teda jo), jsem byla skoro naměkko.
Shrnutí: Když vydržíte první polovinu, doberete se toho, co tím chtěl „básník“ říct, a něco si odnesete. Ale pokud se na to necítíte, radši vůbec nezačínejte.
A jestli vám vadí, že jste si koupili knížku se slovem prdel v názvu, a ono se tam nadává, je to knížka právě pro Vás.
Světlé okamžiky: Suzuki a Onoda (aneb neříkejte, že něco nejde, když se může najít někdo, kdo to neví a udělá to; kéž by o nich Haruki Murakami napsal příběh). Myšlenka rozmyslet si, za co stojí bojovat, případně trpět. Emo Phillips o mozku. Nezaměstnatelný Ernest Becker.
Za mě nejlepší asi první dvě kapitoly, pak to bylo trošku slabší. Obvykle tenhle druh knih nedočtu do konce, takže za mě velký úspěch, že udržel autor moji pozornost po celou dobu. Začátek je super, pak mi přišlo, že to více spadá do klasického typu motivačních knih.
Já jsem z knihy nadšená. Ano, nedozvíte se nic nového a světoborného, ale nikdy neškodí si určité věci připomenout a dát si je do správného kontextu. Navíc je to napsáno pro normálního člověka, ne pro vědce, který se prokousává složitými termíny. Myslím, že se ke knize v budoucnu opět vrátím, až si budu potřebovat něco zase připomenout... :)
Pro mě jen ztráta času a dopal na knihovnici v místní knihovně. Vzhledem k tomu, jak se známe dlouho, mělo být její varování před touto knihou mnohem důraznější.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le |
| 2020 | Všechno je v pr**li |
| 2020 |  Ideál |
| 2022 | Will |
| 2020 | Modely úspešného randenia |
Název zavání něčím jiným, než kniha ve skutečnosti je. Pokud jste nikdy nečetli knihu nebo článek o pozitivním myšlení, pak Vás možná zaujme. Jinak si myslím, že jsou na trhu daleko lepší tituly s podobnou tématikou. Ale zajímá to někoho?