Duna
Frank Herbert
Několikrát zfilmované a oceňované kultovní dílo sci-fi vypráví o mocenských bojích uvnitř vesmírného Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis, zdroje vzácného koření, které prodlužuje lidský život, zlepšuje zdraví a poskytuje uživateli zvláštní psychické schopnosti. V roce 10 191 vládne galaktickému impériu padišáh imperátor Shaddam Corrino IV. a spolu s ním i vznešené velkorody. Právě vlivu jednoho z nich - rodu Atreidů - se panovník obává a svěří mu tedy správu nad planetou Arrakis a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky - zázračné melanže, již neustále komplikují smrtonosní obří pouštní červi. Planetu musí vévodovi předat její původní správci Harkonennové, kteří s novými pořádky nijak nesympatizují. Postupně se ale ukazuje, že celá anabáze je součástí spiknutí proti Atreidům, z něhož se podaří vyváznout pouze vévodovu synovi Paulovi a jeho matce Jessice, kteří uprchnou do pouště. Avšak jediný, kdo dokáže ve vyprahlé pustině trvale přežít jsou vůči cizincům nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, kteří čekají na příchod svého spasitele, jenž by je vytrhl z exilu mezi pískem a sluncem a navrátil by planetě zeleň.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:Originální název:
Dune, 1965
Interpreti: Jana Stryková , Marek Holý
více info...
Přidat komentář


Celý život jsem to přecházel, asi i proto, že sci-fi tolik neholduju. Pak mě nalákaly trailery na film, který jsem ale nakonec v kině nestihl a sáhl jsem po audio-knížce. Dlouho mě nic takto nechytilo a to i díky skvělému audio zpracování. Ten svět je tak živý a uvěřitelný... Navíc je vážně plné opravdu chytrých a moudrých vhledů do lidské duše, které jen tak nezestárnou.


Zvýšený zájem o Dunu vyvolal nový film Denise Villeneuvea. I mě přivedl k tomu si Dunu znovu přečíst. A opět to zafungovalo. Unikátní svět vykreslený do epické šíře mě plně pohltil.
V daleké budoucnosti lidstvo již nežije jenom na jedné planetě, ale ovládá celý známý vesmír. Jednotlivé planety spravují velkorody a ty zas řídí imperátor. Vedle toho jsou tu i další mocné skupiny s vlastními politickými a obchodními cíli, například Kosmická gilda, která jako jediná má monopol na mezihvězdné cestování. K tomu ale potřebuje speciální koření, které roste pouze na jediné planetě ve vesmíru, Arrakis, jinak známé jako planeta Duna.
Kniha mě uchvátila v mnoha ohledech. Co jsou alespoň ty hlavní?
A: Svět. Naprosto úžasný propracovaný svět, ač je velmi složitý, je do posledního puntíku promyšlený a v knize je vám předkládám velmi pochopitelně. Je protkám filosofií, náboženstvím, ekologií a politikou. Svět se mi líbí i proto, že nejde o přetechnizovaný svět, který byste v budoucnosti očekávali a který najdete ho také v mnoha sci-fi románech. Zde jsou nejmocnější zbraní spíše mentální schopnosti.
B: Postavy. V knize vystupuje mnoho postav, ale vy se v nich vůbec neztrácíte. Každá z nich je výraznou osobností, je dobře prokreslená a snadno zapamatovatelná. Jsou to velmi silné osobnosti a díky tomu mohou rozehrát silný příběh. K většině z nich si vytvoříte vztah. Některé budete nenávidět, některými budete pohrdat, s jinými soucítit, jiné podezřívat. Rozhodně to nebudou postavy, které by vás vůbec nezajímaly a neoslovily vás.
C: Vypravování: Vypravování je v této knize ozvláštněno tím, že nesledujete příběh jenom prostřednictvím hlavního hrdiny. Vypravěč vám nezprostředkovává pouze jeho myšlenky, ale také to, co si myslí další postavy. Vzniká tak zajímavý kontrast mezi tím, co postavy říkají a co si ve skutečnosti myslí. To úžasně zvyšuje napětí, na němž tento příběh plný intrik stojí. A celkově jde o knihu, která skvěle kombinuje napínavé dobrodružství a morální problémy, je to tedy akční nářez na jedné straně a filosofická úvaha na druhé straně.
D: Kontext: Miluju, když se v textu ukrývají také nějaká poselství, témata k zamyšlení, něco, co člověk musí hledat „mezi řádky“. Tady těch témat k zamyšlení je dostatek. Už třeba ta zjevná inspirace arabskou kulturou. Fremeni jsou dosti podobní Arabům. Jazykové shoda je zjevná, žijí v poušti, mají zde cenou surovinu koření (myšleno ropu). No a události, které se staly fremenům, vlastně popisují geopolitickou situaci z doby Franka Herberta. Jde o útisk, který zažívaly arabské státy.
Jednoznačně tedy knihu doporučuji každému. Pro fanoušky sci-fi je toto povinnost.


Konečně pořádný literární zpracování toho filmu co teď jede v kinech! Peči je velmi příjemně překvapen tím, co František Heřbert hodil na papír. Velmi se mi líbilo jak dokázal zachytit celou atmosféru planety a písečný červy a tak dále pana krále.
Nejsem vůbec Fanda sci-fi, jmenuji se peči a ne Fanda, že jo, ale tohle bylo tak dobrý, že jsem začal číst druhej díl. Jsem zvědav jak si s tím poradí, když ještě neměl filmovou předlohu, kterou mohl opisovat!
Takže duna dunárum - za mne 9/10


K Duně jsem se vrátil po mnoha letech díky novému filmu. A shledal jsem, že velmi pozitivní dojem z prvního čtení byl zcela opodstatněný. Příběh je nadčasový, obsahuje silné myšlenky a má pořád co říct. Obdivuhodná je hlavně samozřejmost s jakou se popisované události jakoby skládají na správná místa, do složitého světa, který tady byl prostě odjakživa.


Knihu jsem již jednou četla, někdy okolo 15 let. Můžu říct, že za tu dobu je jen a jen lepší. A určitě mohu doporučit i shlédnutí filmu.


Podruhé mě ta kniha natolik neuchvatila, jako na prvni čtení. Možná člověk potřebuje to překvapení, které nemá, když si děj částečně pamatujete. Nebo jsem ji četla ve správnějším věku. Pořád ale chápu, proč se stala legendou.


Další ze setkání po letech, po necelých dvou desetiletích, jestli správně počítám. Metlička téměř neopotřebovaná byla bezmála nadšená, akorát se chvílemi úplně nechytala ve filozofičtějších pasážích. Notně jetá Metla se tentokrát rozhodla pro audio, což musela u vypůjčené verze z roku 1993 přehodnotit, pokud nechtěla přijít o zbytky zubní skloviny. Intonace předčítajícího byla ucházející, ovšem před většinou neznámých pojmů nastala pauza a potom často následovala zkomolenina. Nejhorší byla jména. Muad´Dib se pravidelně střídal s Maud´Dibem, ale pravé peklo řádilo teprve se jmény anglického původu: každý Dunkan, každý Gurnej, každá Jesika (vážně s „J“!) byli jako mentální třísknutí čelem o futra. Nedalo se na to zvyknout, raději jsem se přesunula k louskání písmenek na papíře.
Dojmy poněkud zeslábly, tehdejší exotika v muslimském hávu dnes působí znepokojivě, všechno to Kwisatz Haderachovské metafyzično mě příliš nebralo. Jakmile zmizel ze scény vévoda Leto, nedokázala jsem se s nikým ztotožnit. Ten pouštní svět pro mě byl náhle emočně chladný, striktně praktický, k tomu samé velké myšlenky a cíle. Preferuji malá lidská dramata.
Přemýšlela jsem, zda opět udělit pět aster, „Duna“ stále má své silné kouzlo i naléhavé poselství, status sci-fi klasiky si zaslouží (s upozorněním, že jde o sci-fi téměř pohádkového střihu - něco jako dospělejší "Star Wars"). Když jsem si však položila otázku, jestli se mi chce pokračovat dalším dílem, odpověď zní: „Nijak zvlášť.“ U knihy, která mě pohltila, bych už pokračování četla, nebo se musela zuby-nehty držet, ať se na ně nevrhnu. O chlup z Harkonnenovy zadnice pod 85%.

Knížku jsem si chtěla přečíst ještě předtím, než se vůbec začalo uvažovat o filmu, jenže jsem se k ní dostala až potom, co film vyšel. Ohlasy na něj jsou dobré, no moje spokojenost s četbou také. Je to potom velká challenge to překonat. Zajímavě, osud Paula mě moc nebral. Na to že byl hlavní postavou, je to zvláštní, ale já si oblíbila snad všechny ostatní. Těším se na další díl a moc si přeju abych nebyla zklamaná, protože úroveň prý klesá.


Přes všechny sci-fi prvky (různé planety, vesmírné lodě, silová pole...) je to vlastně fantasy. Nebo snad dokonce jakási futuristická verze středověkého příběhu, plného cti, válek, moci, intrik a lstí. Do toho kulisy pouštní planety, červové (obří olgoj chorchojové) a Fremeni (jacísi arabsko/berberští obyvatelé planety). Je to celé velmi umně seskládáno do zajímavého příběhu, i když ten plyne skrze stránky knihy bez nějakých zásadních překvapení. I s tím, že začátky prakticky každé z kapitol jsou vlastně svým způsobem neuvěřitelným napovídáním. Autor tak celou knihu bere spíš jako svého druhu kroniku všeobecně známých událostí, kde není potřeba něco skrývat nebo něčím překvapovat. I tak ale jde o velmi hutnou a zajímavou knihu. Pro mě už minimálně čtvrté "zpracování" (audiokniha po papírové knize, starším filmu a seriálech).


O Duně vím už pár let, ale nikdy jsem se ke knihám nějak nedonutila. Vždycky mě to lákalo a chtěla jsem to zkusit, protože je to vcelku oblíbené dílo. Zlom přišel až s chystaným filmem, který jsem viděla dřív než četla knihu. Byl pro mě zmatený a docela nepochopitelný. Ani při své délce nedokázal vše vysvětlit a spíš jen nakusoval kousky.
Teď už vím proč. Kniha je hodně obsáhlá a strohá. Sama o sobě toho taky příliš nenabídne. Veškeré dění je takové povrchové a rychle se mění scény. Díky filmu jsem to při čtení dokázala nějak splétat a dávat dohromady, abych alespoň něco pochopila.
Je zajímavé sledovat pohled na život ve vesmíru, obývání planet a války od člověka, který knihu napsal v šedesátých letech. Představivost by rozhodně nebyla překážkou. To spíš to neosobní zpracování. Postavy jsou dost ploché a nevýrazné. A děj sám o sobě je jako leklá ryba. Prostě je vyprávěný tak nějak bez emocí, nějaké gradace, napětí a podobně.
U některých děl to dokážu překousnout, vždyť ani samotný Tolkien nepsal knihy jako nějakou fantasy řežbu. Nicméně mě oslovila bohatost jeho světa. Tady jsem se však bohužel většinu času nudila. Kniha se mi bohužel příliš netrefila do vkusu, ale věřím, že si najde spoustu fanoušků, kteří mají v lásce rozsáhlé ságy.


Nebylo to špatné. Když pominu vesmírné lodě, červy atd., tak mi to spíš přišlo jako čtení o ekologii, politice společenství a samozřejmě vendetě. Trošku těžkopádné na čtení, ale jisté spravedlnosti bylo učiněno za dost. Další díly už asi číst nebudu, ale tématicky zajímavé čtení se spoustou zamyšlení.


Skvěle napsaná kniha, která je téměř do maličkostí promyšlená. Jedinou vadou na kráse je její příliš rychlý konec, který si zasloužil alespoň 100 stran textu. I tak ale nemohu dát méně než plný počet hvězd, protože si to tento příběh Paula Atreida zaslouží. A pokračování v podobě Spasitela Duny si zaručeně zobnu. I přes modré hodnocení. 90%


Upřímně řečeno, jsem z knihy taková celá rozvrkočená a úplně nevím, co si o tom myslet či jak ji hodnotit. Tento žánr prakticky nečtu, ale filmy s touto tématikou mám moc ráda a po skvělých ohlasech filmového zpracování jsem si řekla, že sáhnu po knize. Zaskočilo mě ale, že o samotné planetě, jejím fungování a "slibovaných" červech tam je hrozně málo. Měla jsem ohromný problém si tak celý svět vůbec vykreslit a působil na mě dost chaoticky a často jsem se v knize ztrácela. Celé to na mě působilo spíš jako nějaká rodinná sága než sci-fi trhák. Mám ráda, když s hlavními hrdiny souzním, ale tady mi byli tak nějak jedno. Bylo to prostě celé takové hrozně divné a mdlé a opravdu mě to mrzí, tohle ale prostě nebylo ono. Jsem ráda, že se mi ji povedlo vůbec dočíst. Dvě hvězdičky alespoň za nějaký občasný popis celého světa a červů.


Tak včera jsem dočetl i druhý díl série a upřímně nechápu to hodnocení téměř 90% to fakt ne. Ne že by to byla špatná kniha ale četl jsem to na doporučení že je to skvělé sci-fi a byl jsem zklamán sci-fi to není jisté malinké náznaky opravdu malinkaté tam jsou ale ne dost abych to to označil jako sci-fi možná to před skoro 60-ti lety to byla sci-fi jízda ale dnes ne.
Hlavní problém jsem měl s tím že jsem si k hlavní postavě Paulovi nevytvořil žádný vztah bylo šumák co se s ním stane a stejně to bylo i s ostatními postavami. Děj kde bych si mohl nějaký vztah k postavám vytvořit byl přeskočen.
No závěrem kniha je spíše lehce nadprůměrná ale spíš jako psychologický román. Jako sci-fi byl doporučil spíše Pekelnou díru od Brian Herbert, Kevin J. Anderson ALE tam bohužel není a nejspíš nebude přeložen třetí díl takže jedině anglicky.


Duna je výborná. Bohužel jsem ale nebyl schopen se do toho úplně na 100% začíst, proto dávám hodnocení o jedno nižší. Věřím ale, že až budu Dunu jednou číst znovu (a jakože určitě budu), tak budu moct dát hodnocení vyšší. Protože tohle dílo si to určitě zaslouží. Ne nadarmo je nazýváno průkopníkem sci-fi žánru. Duna má totiž fantastický příběh, který je navíc napsán výtečným stylem a nic tu není uspěcháno. Do toho se přidává obrovská rozmanitost světa a rázem tu máme neuvěřitelně komplexní a do sebemenšího detailu promyšlený svět, za který bychom měli Herberta uctívat. Film jsem také viděl a myslím, že knize více než důstojně sekunduje.


Perfektní. Jen se několikrát dost přeskočilo v ději. Přitom by se dalo krásně rozepsat. Jinak mě překvapil rychlý konec, kdy je spousta děje nahuštěna na posledních 100 stran. Těším se na film.


Není to snadný, ale nakonec to stojí za to, už jen pro to, aby člověk ocenil autora. Něco podobného se totiž neurodí často. :-)


(SPOILER)
Povedal som si jeden deň: „Mal by som prečítať nejakú sci-fi.“ A urobil som chybu – lebo som si následne z knižnice vypožičal Herberovu Dunu.
Prológ, ktorý predchádza každú epizódu Star Wars (,,Kedysi veľmi dávno vo veľmi, veľmi vzdialenej galaxii...“) by sa hodil aj ako prológ na Dunu (aj keď sa dej odohráva v 102. storočí). Frank Herbert na vytvorenie svojho rozsiahleho, prepracovaného literárneho sveta, kde je voda vzácnejšia viac, ako korenie predlžujúce život, využil ako šablónu viac mytológiu blízkeho a stredného Východu, ako jalové predstavy postmodernej budúcnosti. Postavy v Dune sú vykreslené do najmenších detailov (rovnako, ako rozpálená planéta Arrakis; pri čítaní knihy takmer cítite v ústach sucho a na jazyku pachuť vzácneho korenia melanž), včítane ich najvnútornejších myšlienkových pochodov.
Napriek tomu môj subjektívny názor na Dunu nie je pozitívny. Kniha je písaná veľmi rozvláčnym spôsobom, ktorý brzdí plynulosť deja a napriek všetkému úsiliu autora priblížiť čitateľovi ľudí, ktorý budú žiť o 8000 rokov neskôr, na mňa jednotlivé osoby pôsobili cudzo a ich osud ma necháva chladným – možno s výnimkou Paula, ktorý sa okrem bežných trampôt tínedžera musí vyrovnať aj s nutnosťou predčasne dospieť, stať sa vodcom hnutia odporu voči tyranii, ktoré snáď nemá nádej na úspech, milencom, otcom, a tiež akýmsi novodobým mesiášom a jeho matky, ktorú Paulova premena desí a obaja z času na čas prežívajú hlboké mystické zážitky prepojenia s ľuďmi minulosti, budúcnosti i prítomnosti.
Aj tak však neľutujem, že som Dunu prečítal, avšak čítať druhý diel sa nechystám.
Autorovy další knížky
1988 | ![]() |
1993 | ![]() |
2007 | ![]() |
2001 | ![]() |
1999 | ![]() |
Ok, přiznávám, že až můj oblíbený režisér Villeneuve mě přemluvil, abych se po X letech dokopal přečíst si Dunu. Byl to děs. První kapitoly jsem netušil, která bije. Mnoho jmen, slov a výrazů, žádné pořádné souvislosti. Ale vydržel jsem. A byl jsem odměněn úžasným příběhem, který vyniká bohatým světem, kulturami národů a vztahy postav. Třešničkou na dortu je pak samotný děj, který graduje a graduje.
Skvělá kniha, kterou jsem měl i možnost z části si pustit v audio podobě a i ta je skvěle namluvená. Takže pokud se "bojíte" onoho čtení, už nemůžete hledat výmluvy :)