Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1939/bmid_duna-5Tw-1939.jpg
4
3805
3805
Sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světové science-fiction. Vypráví o pouštní planetě Arrakis, na níž se nachází jediný zdroj koření prodlužujícího lidský život a propůjčujícího člověku mimořádné psychické schopnosti. Svému autorovi získala nejen literární ceny, ale především miliony čtenářů na celém světě.... celý text
Přidat komentář
Musel jsem se přemáhat, abych knihu vůbec dočetl. Děj se sice odehrává na cizí planetě, ale popisuje střet padišáha, hrabat a lordů, jak z dob feudalismu. Autor zřejmě miloval araby, protože nejčastěji používaným slovem v knize je džihád (užívané domorodým obyvatelstvem planety).
V podstatě souhlasím s komentářem uživatele lazarus. V hodnocení bych ale nebyl tak příkrý, myslím, že zas tak špatná kniha to není, je jen strašně utahaná a zbytečně ukecaná a jednání postav je někdy lehce dementní. Nicméně svět Duny se všemi jejími zvláštnostmi a rituály fremanů má výbornou atmosféru a je popsán velmi sofistikovaně a detailně, a proto chápu to vysoké hodnocení většiny čtenářů. Srovnání s Pánem prstenů není od věci, jen mi Herbertova moudra připadají až příliš nucená a některé kapitoly působí jako scénář k béčkovému akčňáku a některé rozhovory a situace působí jako by je napsal Ed Wood. Osobně se mi víc líbil Lynchův film Duna než samotná knížka. Lynch si sice pár věci přidal a některé opominul, ale tu těžkou a barokní atmosféru vládnoucích sídel, jednacích sálů a samotné planety Arrakis vystihl výborně.
Opakované čtení potom, co jsem viděl film Duna z roku 2021: Při opakovaném čtení o něco lepší než při tom prvním. Hodně dělá atmosféra filmu a to, že jsem to četl až potom co jsem viděl film, který není tak surrealistický a barokní jako ten Lynchův. Villeneuve vystihl atmosféru Duny zase trochu jinak, s takovou určitou potemnělou lehkostí a grácií, bez těch Lynchových surreálných rekvizit.
Nemohu hodnotit, ale kdybych mohl, tak tomu dám jasný odpad. Zkrátka jsem to ani na třetí pokus nedokázal přečíst až do konce, což se mi ještě nestalo. Zkoušel jsem i Lynchův film, dopadlo to úplně stejně. Takže ne, jsem sice do sci-fi blázen, ale Duna se strávit prostě nedá a nechápu, co na ní všichni vidí.
Jen škoda, že tam nebyli popsaní víc ti červi. Zajímalo by mě,, jak se pohybují v písku, čím se živí atd
První 2/3 knihy byly opravdu výbroné. Hezky popsané postavy, intriky i příroda. konec knihy byl na můj vkus příliš o naboženství a vidinách. Každopádně velice poutavá a čtivá kniha
Duna na 59. místě zde v žebřížku nejlepších knih. Sci- fi žánr mi není blízký a doufal jsem, že to nejlepší z tohoto žánru mi změní názor či dokonce vkus. Nestalo se tak a dlouho tento žánr ani nedostane, v tak velké kvalitní konkurenci, šanci. Z mého úhlu pohledu zde vyhrává forma nad obsahem. Zápletka je jednoduchá, pouze je zabalena do kompletně, a podle mě zbytečně, složitého světa. Práce obdivuhodná, ale nezábavná. A hlavně zbytečná.
O knize jsem mnoho slyšela, má úžasné hodnocení... Prostě musela jem si jí přečíst. A toho rozhodnutí určitě nelituji, úžasně promyšlený svět, napínavý děj... Ale prostě tento druh literatury není můj šálek kávy, navíc některé rozhovory byly... těžko pochopitelné.. někdy nudné... Knihu nebudu doporučovat, ale také ji nelze zatracovat. Jsem z ní poněkud rozpolcena - i to ve mě zanechává pocit, že na ní jen tak nezapomenu. A třeba jednou, kdo ví, po ní opět v knihovničce sáhnu...
Dočetl jsem po stranu 350. Dál už se trápit nehodlám.
Duna není těžké čtení. Není ani hodna nějakého hlubšího zamyšlení. Veškeré rádobyfilozofické dialogy a záběry z kronik jsou vesměs stejné jako Heinleinova moudra z knih Kočka, která prochází zdí a Dost času na lásku. Jenže Heinlein ta moudra nevycucává z prstu. Většinou mají odraz v reálném životě, i když jsou občas krapet přitažená za vlasy, stále jsou mnohem blíž k realitě, než u Herberta.
Snažil jsem se dočíst a pochopit kultovní knihu, ale zřejmě nemám sdostatek vůle a síly překonat polena hozená autorem do cesty.
Naprosto zbytečné okecávání děje a plácání kolem hlavních postav mě natolik unavilo, že mě děj a vývoj příběhu přestal zajímat.
Nestává se mě to často. Naposled jsem takhle odložil Drooda. Ovšem vím, že k němu se jednou vrátím. K Duně Ani náhodou.
Mimochodem - k předloze mě zlákali mizerné adaptace. Ať už Davidova, tak i ta česká verze. Doufal jsem, že Duna je prostě nezfilmovatelná, ale ejhle - pes bude asi zakopán jinde.
Ono totiž není co natočit a předvést člověku tohoto univerza neznalému.
Shrnuto - zpočátku zajímavá a sofistikovaná zápletka a mytologie kolem, ale ve skutečnosti nudná a roztahaná rádoby epická rozplyzlost, bez nějaké hlubší myšlenky. Veškerý děj románu by dle mého názoru vystačil na delší povídku.
- musím poopravit pohled na filmové zpracování. Nová Duna 2021 je nádherné, epické sci-fi dílo a zážitek v kině byl pro mé srdéčko pohlazením. Teď už jen čekat na druhou část.
Nakonec Duna přece jen zfilmovat jde a je to jeden z příkladů kde je film lepší než předloha
Trvalo mi dlouho, než jsem se konečně dostala k přečtení této knihy. Teď však mohu říci, že se mi příběh obrazně řečeno "dostal pod kůži" - počínaje úžasnými scenériemi fantastického světa, přes skvěle propracovanou psychologii postav a konče příběhem plným politiky a rozbrojů, ale i lásky a osobních hodnot. Myslím si, že zdaleka nejsem jediná, kdo (nejen) nad skleničkou vody přemýšlí o planetě Arrakis.
Neodložitelná záležitost. Jedna z nejúžasnějších knih, jakou jsem kdy měl ve svých rukou.
Přiznám, že knihu jsem četla ještě na střední a je to jedno z mála sci-fi co jsem kdy přečetla, ale přesně si pamatuji, že mě to absolutně strhlo. Musím si ji přečíst po těch letech znovu, až bude víc času a vyloženě se na ni znovu těším, na celou serii. Tj. doporučuji i pro ty, kteří sci-fi jako zaměření nevyhledávají.
Hvězdičky za perfektně vykreslenou atmosféru a postavy. Ovšem ty hlubokomyslné dialogy bez hloubky a myšlenky mě poněkud iritují.
Strhující atmosféra této knihy mě pohltila již od prvních stránek. Jen těžko jsem se od této velkometrážní sci-fi odtrhl. Dokonale promyšlené universum, planeta Arakis, skvěle vykreslené postavy - to člověka prostě chytne. Samozřejmě obří pouštní červi vedou. Nejvíc se mi asi vryla do paměti scéna, kdy vůdce obyvatel Arakis plive na zem přímo před Leta, aby mu tím vyjádřil svoji úctu.
Dunu a vlastne celú sériu Duny považujem za jedno zo základných diel SF. Jediným rovnocenným (a zároveň protikladným) dielom mu môže byť len cyklus Nadácie od Asimova. Obaja autori píšu o budúcnosti a galaktickej ríši v zhruba rovnakom časovom úseku jej rozvratu. Ale tam, kde Asimov verí technike a varuje pred ludskými mutáciami, Herbert vidí človeka a nebezpečenstvo strojov. Kde Asimov dospeje k veľkému zjednoteniu (Gaia), tam Harbert ponúka diverzifikáciu (Veľký rozptyl). Dve veľké vízie, dva veľké zážitky!
A tak isto dva rozdielne spisovateľské štýly...
Čteno už podruhé s odstupem asi čtyř let. Vůbec nevím, co nového k tomu ještě napsat, vše už bylo níže uvedeno. Spletitá kniha plná spletitých plánů v plánech plánů. Určitě patří do každé knihovny nadšence sci-fi, ale klidně by mohla být i v obyčejné, protože většina těch problémů, které tam jsou řešeny se krásně dá převést do normálního světa. Vím moc dobře, že se k ní, nejem k této jediné knize, ale k celému cyklu, určitě někdy ještě vrátím.
Co k této legendě dodat? Snad jen to, že pokud by F. Herbert už nikdy nic jiného nepsal, byl by stejně nesmrtelným. A stačila by k tomu tato jediná kniha, protože žádné další pokračování Duny už se jak po literární, tak po dějové stránce kvalitám první nevyrovnalo. Vlastně ani nevím, jestli je má smysl číst - snad ještě Spasitele Duny a Děti Duny - a bohatě jednou. Ovšem k Duně se zase rád vrátím stejně jako tisíce dalších a vím, že budu zase uchvácený tím písečným světem, kde se prohánějí obří červi.
Pokud by někoho zajímala i jiná Herbertova tvorba můžu doporučit sci-fi Santarožská bariéra.
Poprvé jsem ji četla tak v deváté třídě. Pamatuji si, že jsem ji přečetla jedním dechem a přišla hrozně moc složitá na čtení. Nedávno jsem se k ní po deseti letech vrátila a dojem byl znovu skvělý. Možná i pro to, že jsem tomu všemu daleko víc rozumněla. Je to pro děti asi opravdu náročná četba .
Poprvé jsem ji přečetl někdy ve dvanácti letech a naprosto mi učarovala! Vesmír Duny a postavy, které jej obývají nemohu k ničemu přirovnat. Toto je má geekovská bible. Od prvního okamžiku máte pocit, že jste vstoupili někam mimo tenhle svět. Kniha vás pohltí ať už je to krásným jazykem, skvěle vykreslenými hrdiny (ke kterým si okamžitě vytvoříte vztah) nebo pocitem neznáma a tajemna.
Ten pocit z objevování fungujícího propojeného vesmíru s propracovanou historií, podivnými prvky na hranici scifi a fantasy a těžkým důrazem na osudovost je pro mě naprosto jedinečný. Každé kapitole předchází úryvek nebo citát z jednoho z fiktivních děl, které v Herbertově vesmíru napsali historikové, šlechtici (ano, ve sci-fi), sestry Bene-Gesserit, fremenští stařešinové a další a další. Na konci knihy je mnohastránková encyklopedie výrazů (prezentovaná taktéž jako součást univerza) abyste se v knize plné vlastních pojmů orientovali. PECKA!
Dodatek: Zdatným angličtinářům doporučuji v originále. Český překlad je celkem pěkný (není to takový průšvih jako TO od Kinga nebo Mievillovo Perdido. které překladem hooodně utrpělo, ale stejně.. :) )
Dodatek 2: O filmech nemá cenu mluvit. Že Pán Prstenů je nesfilmovatelný? Na Duně si zatím vylámali zuby všichni do jednoho..filmy prosím nebrat :)
Moje setkání s legendou dopadlo víc než dobře. Očekávání bylo nadočekávání splněno. Můžu každému kdo ještě neokusil chuť písku Arakénského vřele doporučit!
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Duna patří bezesporu mezi základní pilíře science-fiction literatury. Perfektně promyšlené postavy, intriky, mocenské boje a především úžasný svět budoucnosti a planety Arrakis nazývané Duna.
Vesmír má feudální uspořádání. Vládne Imperátor s pomocí těch nejtvrdších vojáků - sardaukarů, své mocenské zájmy ale mají také jednotlivé velkorody ovládající celé planety. Spojení mezi světy zajišťuje Gilda, která pro bezchybnou navigaci využívá drogové účinky drahocenného koření z planety Arrakis.
A právě vládu na Arrakis má z pověření Imperátora Shaddama IV. převzít rod Atreidů původně sídlící na planetě Caladan.
Arrakis však ovládá nepřátelský rod Harkonnenů a ten se tohoto výnosného obchodu nevzdá bez boje. Intriky i boje ohrozí samotné členy velkorodu Atreidů a když už se zdá, že tento rod zmizí z mapy vesmíru, tak na scénu přichází Kwisatz Haderach, mystický nadčlověk, který může pohnout vesmírem.
Skvěle napsaná kniha a úvodní díl celé ságy o Duně. Další díly mají už bohužel poněkud sestupnou úroveň.