Duna
Frank Herbert

Nové vydání obsahuje dvanáct originálních ilustrací. Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář


Necelá polovina pro mě byla děsným utrpením, pak se to ale zlepšilo a ke konci mě kniha dokonce začala bavit. Celkově mě ale styl psaní F.Herberta vůbec nezaujal(např. popisování soubojů a bojů mu moc nejde a proto je i většinou přeskakoval) a převládající nuda vede k průměrnému hodnocení. Kniha je pro většinu lidí doslova kultem. Mě zatím neoslovila.


Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst - popisy byly docela zdlouhavé a postrádala jsem napětí. Vše podstatné bylo prozrazeno v úvodu: Paul je předurčen k velkým činům, vévodovi Letovi je souzeno zemřít a nikdo s tím nemůže nic udělat a víme dokonce i jméno zrádce! (Tyto informace nepovažujte za spoiler - opravdu se to dozvíte hned na začátku také.) Přes veškeré počáteční výhrady se mi ale nakonec kniha líbila. Zvlášť oceňuji výbornou psychologii postav. Jako romanticky založená duše jsem si užívala vztah vévody Leta a lady Jessicy - ten nebyl pitván a nevyzníval přehnaně, ale přitom mu nic nechybělo. A velice dobře propracované byly i další vedlejší postavy. Paradoxně jsem měla nejméně ráda hlavního hrdinu Paula.


Pro mně NEJ kniha žánru sci-fi. Dostala mně hned při prvním přečtení. Propadl jsem Duně a celá série má speciální místo v knihovně.


Dunu jsem bral s obavami. Jako smrad (před dvaceti lety) jsem pařil jako vzteklej Dunu 2. ještě teď si pamatuju, jak vojáčci kvičeli, když jsem je přejížděl harvesterem. Samozřejmě jsem hrál za Harkonenny, protože tank Destroyer byl TOP. Pak jsem viděl filmy (včetně Dětí duny) a byl jsem nadšený - ale Harkoneny už jsem rád neměl. a proto ty obavy -měl jsem od knihy velké očekávání a bál se zklamání - nestalo se. Herbertu dík! Vůbec nevadilo, že jsem věděl, co se bude dít. Vypravěčský styl je super, promyšlenost děje a postav taky. Tolik detailů, které mě od knížky nenechali odtrhnout. Tak promyšlený ekosystém, nejen planety, ale celého Vesmíru, no klobouk dolů. Bál jsem se i těch 500 stránek, bál jsem se vaty a výplní - zbytečně. Nejsem milovník SciFi (myslím že jsem to už psal u DS), ale tohle se povedlo. Zkuste to - knihu nebudete moci odložit a nebude to kvůli závislosti na KOŘENÍ (ale přece jen si potom zkontrolujte v zrcadle, že vám nezmodrali oči).


Bohužel i přesto, že mi knihu doporučovali přátelé již dlouho, potvrdilo se mi, že já sama prostě na sci-fi žánr nejsem. Knihu jsem četla dlouho a hlavně z donucení, abych jí vůbec dočetla. Jistě, určitě je vyjimečná a každý v ní určitě dokáže objevit mnoho podnětného. Já ale s určitostí mohu říci, že další pokračování již číst nebudu.
Ale jako seznámení se s tímto žánrem to bylo určitě přínosné.


Chápu, proč se z toho stal kult, ale bohužel, autorův unylý vypravěčský styl mi nic neříká. Je vidět, že upřednostňoval vytváření svého fikčního světa jako takového, než aby na první místo kladl potenciální zábavnost samotné četby. Například akční scény, boj a bitvy – není jich moc, a když už jsou, tak jsou napsané, jako kdyby vypravěče nebavilo to, že se jim musí věnovat. Místo toho je věnována spousta místa Fremenům a jejich filosofii a ekologii na Arakis. Nebavily mě myšlenky postav psané kurzívou, které natvrdo čtenáři řekli, co si postava myslí. I dialogy někdy působí tak polopaticky, že jsem v těch chvílích postavám nevěřil. Neříkám, že je to špatně napsaná kniha, autor evidentně napsal přesně to, co měl v plánu. Jen nejsem naladěn na jeho notu.


Moje druhé setkání se sci-fi žánrem a ani podruhé mě tento žánr nezklamal. Duna je skvěle propracovaný román s výborně vybudovaným světem, kde až není tolik vyspělé techniky a vymožeností, ale nechybí zde v podstatě nic. I přes to, že je v knize hodně politky, tak se mi příběh moc líbil a časem si určtiě přečtu další díly této ságy.


Nejhorsi na tehle knize je ten fakt ze ctete pohadky. Ale uzasne... Cele pokracovani v podani F.H a jeho syna je na par detailu naprosto dokonalou pohadkou.


Dost možná nejlepší kniha co jsem kdy četl. Její kouzlo leží v precizně vykreslené civilizaci fungující na tak odlišných základech, až to bere dech. Představte si společnost, kde jsou genetika, sociologie, filosofie, psychologie a rétorika exaktní vědy. Společnost, v níž lidé zavrhli techniku a zaměřili se na rozvoj potenciálu člověka. Hrdinové z Arrakis jsou od nás dále, než jsme my od Člověka vzpřímeného, a jejich schopnosti se vymykají našemu poznání. A to je jen kulisa neuvěřitelně bohatého a komplexního příběhu otřásajícího mocnou říší Padišáha Imperátora.


Nutné přečíst. Výborná kniha. Zpočátku mi trvalo, než jsem se začetl, ale pak mě to vtáhlo. Těším se na pokračování :)


Představte si vzdálenou budoucnost kdy lidstvo po dávné válce se vzbouřenými stroji nepoužívá ani nestaví žádné počítače. Efektivní cestování vesmírem umožnuje Gilda a jejich piloti používající nadměrné množství melanže, koření z jedinného místa známého vesmíru: z pouští planety Arrakis. Pomocí koření se taky trénují Mentati - lidské počítače. Sesterstvo pomocí něj trénuje Ctihodné matky, které jsou v myslích ve spojení s jejich mrtvými předchůdkyněmi. A samozřejmě melanž při bězném užívání zvyšuje délku lidských životů na několik set let. Způsobuje závislost (modro modré oči bez bělma) a vysadit se nedá, jinak následuje smrt.
Představte si dobu ve které se díky vynálezu osobních silových štítů prakticky nepoužívají střelné zbraně, kdy vojáci bojují tváří tvář noži.
Dobu kdy vesmíru vládne rada znesvářených velkorodů a rovnováhu určuje padišáh Imperátor ze svého trůnu s obávanými vojsky Sardaukarů.
Imperátor přidělí pouštní planetu Arrakis, neboli Dunu, vévodovi Letu Atreidu za odvedené služby, což se nelíbí rodu Harkonnenů, kteří tam vládli krutou rukou doposud. Intriky začínají, píseční červi jsou tam venku v písku a také tajemné kmeny Fremenů, původních obyvatel Duny...a náš příběh zde začíná.


Zajímavé, celkem uvěřitelné, trochu mi bylo líto hlavního hrdiny, protože ač výjimečný, přesto pod jařmem "osudu". Autor Bibli znal, to je poznat. Ale také minimálně korán a další náboženské texty. Zajímavé to rozhodně bylo, leč nebudu ani doporučovat, ani pokračovat dalším dílem, i když kniha je rozhodně stavěná tak, že jeden díl přečíst nestačí.


Duna je to nejlepší a nejzajímavější dílo, které jsem kdy četl. Jeho síla spočívá v tom, že se neustále něco odehrává a kniha není naplněna vatou, děj je spádovitý a nepředvídatelný. Autorův styl epický. Více nemá smysl rozebírat, vše ostatní napsali už čtenáři v komentářích níže. 100%


Nádherně rozpracovaný děj do všech podrobností od odkazů na minulost, náboženství, politiku, kastovnictví a smysl života jednotlivých postav až po vysvětlivky na konci knihy. Tak toto je vzor snad pro všechny začínající autory.

'Nestvoříš stroj k obrazu mysli člověka.'
Oranžsko-katolická Bible
Duna nie je typické sci-fi (už samotný citát, pochádzajúci z fiktívneho svätého písma, hovorí za veľa - najmä pre dobu, v akej žijeme a kde sa do istej miery snažíme docieliť niečo úplne opačné). S podobnými sci-fi paradoxmi sa budeme v knihe stretávať často, či už v prípade imperiálneho zriadenia, ktoré skôr pripomína feudálny systém, alebo súbojovými pasážami, v ktorých absentujú futuristické zbrane, či samotným pohľadom na techniku a rozvoj. Nie, ľudstvo vo svete Duny neprežilo vďaka sofistikovaným technológiám, ľudstvo prežilo vďaka rozvíjaniu svojich psychických schopností, vďaka vytváraniu politických kompromisov a vďaka dlhodobým kalkuláciám.
Herbert svoju najúspešnejšiu knihu zasadil v podstate do uzavretého sveta planéty piesku Arrakis (čo nie je pre sci-fi typické). Dôvod? Prozaický - prameň života, alebo lepšie povedané, piesky života. Totiž, Arrakis je jediná planéta v imperiálnej kolekcii, na ktorej môžeme nájsť vzácne korenie, drogu, ktorá predlžuje život a užívateľovi prepožičiava mimoriadne psychické vlastnosti. Korenie je stredom všetkého a kto má v rukách Arrakis, má v rukách moc.
Kniha je chronologicky rozdelená do troch častí a každá má trocha iný spád a pozadie. Vo všeobecnosti je kniha plná politikárčenia, skvelo prepracovaných plánov v plánoch iných plánov a krutého intrigárčenia. Samotná planéta je úžasne komplexne prepracovaná a geoekologicky krásne doladená (Čitateľ vôbec nemá pochybnosti o tom, že takéto prostredie je na celoplanetárnej úrovni možné a život v ňom je maximálne uveriteľný. Zaujímavosťou je, že nápad na púštne prostredie vzišiel z článku o využiteľnosti trávnatých spoločenstiev na stabilizáciu piesočných dún v Oregone publikovaný USDA). Epizódou samou o sebe sú fremeni, národ púštnych ľudí, ktorí sa naučili žiť v tak nehostinnom mieste, akým sú voľné púšte Arrakisu. Herbert si požičal kultúru a zvyky beduínov a tuáregov, pričom vplyv kultúry blízkeho východu a saharskej oblasti je badateľný v celej knihe.
Čítať Dunu nie je jednoduché, nie je ľahkým sci-fi na útek z reality. Dunu treba čítať s otvorenou mysľou a bez bežných sci-fi očakávaní a každý kto to dokáže dostane odmenu v podobe úžasného zážitku. Duna je totiž viac, Duna je legendou.


Vrátila jsem se o prázdninách k Duně s tím, že už jí konečně dočtu. Nevěděla jsem, kde jsem minule skončila, tak jsem to vzala od začátku. A na konci jsem zjistila, že jsem to minule vlastně dočetla. Hmmm. Bylo to dobré, atmosféra hutná a nádherná, strnulá a opulentní zároveň. Děj ovšem, ač by byl sám o sobě strhující, je příliš zabalen a konec, ač je vlastně velkolepý, tak nějak vyšuměl. Raději Lynche.


Nádherný příběh zasazen v zcela novém světě. Nějaké to intrikaření, politika, ale později hlavně jedno velké dobrodružství, které si opravdu užijete.
Kultovní sci-fi, které by si rozhodně nikdo neměl nechat ujít.
Autorovy další knížky
1988 | ![]() |
1993 | ![]() |
2007 | ![]() |
2001 | ![]() |
1999 | ![]() |
Kniha má své kouzlo a určitě mi z ní něco zůstane v paměti. Líbila se mi hlavně psychologie postav, intriky, děj založený spíše na dialozích než samotném popisu událostí, zajímavá myšlenka sdíleného vědomí a otázka moci a zodpovědnosti.
Někdy mi to ale připadalo příliš komplikované, chápu, že má příběh přesah i do dalších dílů, ale někdy může být méně více. Na můj vkus zbytečně moc cizích pojmů (jsem zastánkyní spíše chytře vymyšlených, průhledných novotvarů jako "filtršat" než složitě znějících slov, které si nezapamatuji ani po několika výskytech a pořád musím listovat do slovníčku). I přesto byl však ten svět působivý a děj měl po celou dobu spád.