Dva roky prázdnin
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162759/bmid_dva-roky-prazdnin-162759.jpg
4
1502
1502
Verne v knize zpracoval napínavý příběh patnácti chlapců, kteří měli vyjet na prázdninový výlet jachtou na moře. Během příprav k vyplutí v Aucklandu na Novém Zélandu odešla posádka na břeh a loď s chlapci na palubě se díky nedopatření dostala na moře. Zde byla hroznou bouří zahnána přes celý Pacifik k břehům neobydleného ostrova, kde ztroskotala. Podoba románového ostrova Hanover je smyšlená, nicméně ostrov toho jména nedaleko pobřeží Chile skutečně existuje. Tak se z městských školáků, z nichž nejmladšímu bylo osm a nejstaršímu čtrnáct let, stali robinzoni, odkázaní jen sami na sebe. Většina z nich byli Britové, nejstarší byl Američan a dva chlapci byli Francouzi. Jejich prázdninový výlet se protáhl na dlouhé dva roky.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1936 , Josef R. VilímekOriginální název:
Deux ans de vacances, 1888
více info...
Přidat komentář
Další velice pěkná knížka z pera J.Vernea. I v dospělosti mě bavilo číst každodenní příhody patnácti chlapců ztroskotaných na neznámém ostrově. Asi jsem se na děj koukal během čtení trochu jinak než děti, ale i já si v dětství (vlastně i v dospělosti :-) ) představoval, jaké by to bylo ztroskotat na pustém ostrově. Příběhy Brianta, Doniphana, Gordona a dalších chlapců jsem si proto živě představoval, i-když některé pasáže se dospělému čtenáři mohou zdát lehce naivní, ale to nic nemění na tom, že knížka má i po tolika letech stále co říci.
Příjemná a oddechová literatura, psaná pěkným čtivým jazykem. Nejsem asi zrovna cílová skupina této knihy, ale i tak na mě udělala dobrý dojem. Jediné co bych osobně vynechala a trošku mi to narušovalo kompaktnost textu, byly návodné otázky vypravěče. Vyvolávají pocit, že je kniha vyprávěna ústně a snaží se mladé čtenáře vtáhnout do budoucího děje. Mně však přišly spíše nadbytečné.
Uzasna kniha meho mladi. Velmi ctive, zajimave a plne dobrodruzstvi, o kterem sni kazdy kluk ci holka. Je uplne jedno, jestli si ji prectete v deseti, dvaceti nebo triceti. Tato kniha bude mit pro jakehokoli ctenare vzdy sve kouzlo. Kdo nikdy nepremyslel, jake to asi je ztroskotat na pustem ostrove. Zkratka nestarnouci klasika.
Jinak jsem knihu vnímala jako dítě, jinak teď. Co jsem tehdy netrpělivě přeskakovala jako nezajímavé a nedůležité, jsem si dnes přečetla s opravdovým zájmem. Knihy dospívají občas s námi a naše priority se mění. Nic to ale nezměnilo na tom, že jsem si knihu užila a za pár let se k ní určitě zase vrátím tak, jak to dělám se všemi verneovkami. A nejen s nimi...
jediná Verneovka, pardon, jedna ze dvou (druhá byla Na vlnách Orinoka),, kterou jsem četl vícekrát.
Nenapada me kniha s prihodnejsim nazvem k dnesni dobe, nez "Dva roky prazdnin". Nastesti postavy nepronasleduje zadny Cinsky virus, ani Pumpar dotaci a ani nemusi resit, ze internet treba ma spatne pripojeni.
Skupinka deti ztroskota na opustenem ostrove a je na nich, jak se s tim poperou a vyporadaji.
Kniha na me pusobi, jako krizenec Robinsona a Tajuplneho ostrova. Ale nemam to autoru vubec za zle, ba naopak.
15 chlapců, z nichž nejstaršímu je teprve 14 let a nejmladšímu 8, ztroskotá na ostrově, na který je zanesla velká bouře. Chlapci postupně zkoumají ostrov. Jednou objeví jeskyni, ve které se zabydlí. Skupina bydlí v jeskyni, dokud neobjeví jednoho jarního dne ženu. Chlapci zjišťují, že tato žena tady ztroskotala společně s kormidelníkem jejich lodi Evansem a piráty, kteří ho zajali hned po tom, co zabili kapitána. Na ostrově tedy nejsou sami, a musí s těmito nebezpečnými piráty bojovat....
Kniha je čtivá a poutavá. Všechno se v ní dopodrobna popisuje, díky čemuž jsem si dokázala děj dobře vybavit. Příjemné čtení. Proto dávám 5 hvězd.
Kolik jen odpolední strávila jsem jakožto dítko školou povinné s nosem zabořeným v téhle krásné knize, zatímco jiné děti hulákaly venku pod okny. Tehdy to znělo parádně lákavě – dva roky bez školy? Dejte to sem a nerušit! Netrvalo dlouho, než mi došlo, že až taková legrace to nebude, ale to už mě od téhle (mojí nejoblíbenější) verneovky nikdo nedokázal odtrhnout. Malé ztroskotance jsem si zamilovala a celou dobu jim držela palce. Nečekejte žádného Pána much (naštěstí), ale tohle „prázdninové“ čtení rozhodně i tak stojí za to.
Taková milá, místy lehce naivní kniha, v níž najdeme napínavé a dobrodružné situace, které prožívá skupina chlapců na jednom opuštěném ostrově. Autor dobře vystihl soutěživost a konkurenci Briana a Doniphana, ale také hrdinství v podstatě všech, kteří ztroskotali a museli bojovat o holé přežití. Zajímavé jsou opakované narážky na knihu Švýcarský Robinson, u těch jsem se musela i občas pousmát ;-). Kniha je tak trochu zdlouhavá, ale zase na druhé straně autor opravdu dopodrobna popsal, jak si chlapci po ztroskotání poradili se vším, co jim mohlo pomoci překonat zimu, hlad nebo žízeň. A neopomenul zdůraznit, jak je (nejen) v takovéto situaci důležité přátelství. Až později je vyprávění mnohem zajímavější - a to, když se na scéně objeví zlí piráti ;-). Víc už však prozrazovat nebudu, myslím, že kniha stojí za přečtení i dnes a plný počet si zaslouží plným právem.
Jedna z mých prvních přečtených knih. Rád jsem si ji znovu přečetl, přestože už to nebylo ono, jednak jsem si děj zhruba pamatoval, jednak jsem už trochu (takových 30 let) mimo cílový záběr knihy. Nicméně je to nepochybně skvělá knihy pro mládež. A velmi oceňuji, že (při srovnání např. s Wyssovým Švýcarským Robinsonem) nevalí čtenářům do hlav očividné pitomosti.
Děsná nuda. Autor jako by se skoro omlouval, když psal, kolik je variací na téma Robinsona, že zbývá snad už jen obsazení dětí do hlavních úloh.. Ale je mi jasné, že nejsem cílovka, takže bez hodnocení.
Netuším, proč jsem se Verneovkám celý život vyhýbala, přestože mě k jejich čtení nabádal můj táta, který přečetl mnoho z nich. Popravdě jsem knihu četla "jako povinnou" v rámci svého vysokoškolského studia. Prvních pár kapitol jsem byla skeptická, ale pak jsem se v knize doslova utopila, jak mě bavila. Skvělé a nadčasové čtení!
Místo prázdninového výletu se skupina chlapců z Chairman school z Aucklandu ocitne sama na lodi, která je za bouře odnese do Tichého oceánu, kde loď ztroskotá a chlapci se ocitají na pustém ostrově. Aby přežili musí začít spolu všichni fungovat a hlavně popřít vlastní ega, což u některých je skutečně velký problém. Objevují ostrov, zakládají osadu a dělají vše proto, aby se jednou mohli třeba vrátit nazpět domů. Jules Verne dokázal vždy psát napínavé romány a i tento se opravdu četl jedním dechem.
Úplně první moje verneovka , kdy jsem se učil číst. Vzpomínám, jak jsem první stránku louskal snad hodinu a pak to vzdal na později, než jsem se naučil číst rychleji a plynuleji. Pak to byl dokonalý zážitek. Zatímco spolužáci četli ze slabikáře, leporela nebo pohádky, někteří nic a dodnes se to asi nenaučili neboť za život nepřečetli jedinou knihu, já už četl verneovky a mayovky, díky nimž se ze mě stal vášnivý čtenář. Dva roky prázdnin v krásné vazbě s spoustou obrázků, 20 tisíc mil pod mořem, Na kometě..., Supové Mexika, Vinnetou - to byly mé první dětské knihy.
Moje první verneovka, kterou jsem četl v šesté třídě. Četl jsem ji několikrát po sobě, stále dokola. Obdivoval a doslova jsem prožíval a dobrodružství a každodenní boj o přežití na pustém ostrově i proto, že někteří z chlapců byli v mém věku. Silný a neopakovatelný čtenářský zážitek.
Moje srdcovka. No řekněte, kdo byste nechtěl jako školák zažít 2 roky prázdnin. A nemuselo by to být zrovna na ostrově, stačilo by to moře. I starší syn měl knihu moc rád.
Knihu jsem jako malá měla ráda, teď jsem se k ní po letech vrátila. Stále se příjemně čte, příběh snadno vtáhne do děje.
Snad nejlepší kniha verna, jen je škoda, že to nikdo nenatočil.
Seriál co byl natočen se bohužel předlohy drží jen velmi málo :(
Štítky knihy
mořeplavba boj o přežití ostrovy trosečníci dobrodružství prázdniny zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Jako dítě bych hodnotil samozřejmě pětkou. Dnes už nemůžu nepřihlédnout k tomu, že děj je víceméně chudý, postavy schématické a neživotné. Navíc prezentované názory na výchovu, ctnosti a ženy - "Jsem už taková, děťátka" opakovala "Je to v mé povaze, že musím pořád plést, spravovat a vařit!" V tom se opravdu projevovala jako žena. - svědčí o tom, že se tyto knihy pomalu odebírají do polic klasiky, kterou už čte jen málokdo.