Dva roky prázdnin
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337232/bmid_dva-roky-prazdnin-M97-337232.jpg
4
1502
1502
Patnáct chlapců ve věku osmi až čtrnácti let, ztroskotá na opuštěném ostrově v Pacifiku. Ačkoliv nemohou tušit, že stráví na ostrově dva roky, postupně přizpůsobí svůj život nutnosti Robinsonů. Navzdory nelehké situaci panuje mezi staršími hochy, zvláště mezi Briantem a Doniphanem, neustálá rivalita. Když se Doniphan za vzrůstajících rozporů rozhodne odejít na druhou stranu ostrova, netuší, že může ohrozit nejen sebe, ale i své kamarády… Jules Verne v předmluvě uvádí: „Pokládal jsem za přínosné napsat příběh skupiny osmiletých až čtrnáctiletých chlapců opuštěných na pustém ostrově, bojujících o svůj život a vystavených rozporům i přes svou různou národnost.“ Kniha vychází za kompletního ilustračního doprovodu, původních černobílých a barevných rytin, v kartonovém pouzdru, s černobílým přebalem, raženou plátěnou šitou vazbou a se zlatou ořízkou knižního bloku.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2015 , Josef VybíralOriginální název:
Deux ans de vacances, 1888
více info...
Přidat komentář
V mém věku jsou knihy J.V. spíše milou oddechovkou mezi náročnějšími díly, to ale nemění nic na tom, že jsou skvělé. Jako dospělý čtenář si je užijete, ale trošku vás zamrzí, že už nejste tím dítětem s bujnou fantazií, které si dokázalo vybájit celé světy a skutečně se tak do takovýchto knih ponořit…
Čím sa dá lepšie zakončiť letné oddychové čítanie, než Verneom a knihou, ktorá mi v detstve unikla, teda "Dva roky prázdnin"? Pre mňa to bola super voľba a ponorenie sa do Verneovho čierno-bielo videného sveta s malými odtieňmi sivej mi prinieslo skutočný pôžitok a relax. Príbeh plný odvahy, dobrodružstiev a pevne vybrúsených charakterov sa môže zdať pomerne naivným a nereálnym, no s ohľadom na dobu vzniku knihu, kedy sa k deťom pristupovalo inak a fungovali aj telesné tresty, ako vzpruha a nájdenie správneho smeru vývoja a výchovy, mi príbeh príde pomerne reálny. Stroskotanci totiž mali k dispozícii všetko, aby prežili a s pomocou spisovateľovej ruky sa vždy vynašli alebo im udalosti nahrali do karát. No ale čo už, taký bol Verne ako autor v každej jeho knihe. To sa prejavilo aj tu - 14.2.1860 loď nepozorovane vykĺzla z prístavu, a takmer na deň presne, len o dva roky neskôr, teda13.2.1862 stroskotancov zachránili a 25.2. boli v Aucklande. Ach, Jules, Jules - aj tak sa mi Tvoje knihy páčia. Napriek tomu, že slová dojatý, slzy, statočnosť, odvaha sú poriadne otravné, lebo sa neustále v texte opakujú, a všetky Tvoje diela sú ich plné.
V minulosti jsem četla už Vernův Tajuplný ostrov a letos jsem si dala Dva roky prázdnin… No, vlastně jsem měla taky pocit, že to čtu už dva roky. =D Ale abych byla upřímná, to bylo spíš rozpoložením a menším blokem, nikoli samotnou knihou.
Představte si patnáct kluků, kteří ztroskotají na ostrově, kde přežívají bez pomoci jediného dospěláka, přitom nejmladším je 8 a nejstarším 14 let. A víte co? Oni to zvládají skoro levou zadní, vlastně v tom neudělají jednu jedinou chybičku – když se něco nepovede, je to spíš problém okolností. Jasně, odehrává se to na konci 19. století a tehdy byly děti vedeny k trochu jiným znalostem a dovednostem, ale i tak – myslíte, že by dnes za takových okolností přežily? Možná bych si vsadila na skauty, ale jinak asi ne. Chápu ale, že to má být i trochu výchovné, ostatně i to, jak byli ti chlapci ctnostní jako Mirek Dušín, na to sedí. =)
Dobrodružný příběh vás postupně provádí rozvojem jejich kolonie a seznamováním se s ostrovem, na němž loď Chrt ztroskotala, je v tom značná dávka dobrodružství i technických detailů jejich přežívání, ale stejně mi jedna informace chyběla – kam ti kluci chodili na záchod a jak nakládali s odpadem? =D
Nemám nejmenších pochybností o tom, že octnout se v takové situaci jako těch patnáct dětských hrdinů, nepřežila bych – nejen že bych si nebyla schopná sehnat potravu (obzvlášť jako vegetariánka, protože jak bych si mohla být jista jedlostí místních rostlin?), ale asi bych si nezajistila ani další své potřeby. A možná bych umřela při pokusu o pomazlení některé z místních šelem. =)))
Úprimne priznávam, že som veľa verneoviek neprečítal. V detstve ma viac fascinoval Divoký západ ako cestovanie kaje taje po svete či mimo neho. Napriek tomu ma Verne istým spôsobom fascinoval a žiadna jeho kniha sa z mojej police nedostala do antikvariátu. Skôr naopak.
Túto knižku som čítal asi v 10tich rokoch, čili zhruba vo veku hlavných hrdinov. Príbeh je síce dosť naivný, ale v tom veku mi to tak neprišlo. V podstate ide o robinsoniádu pre predpubošov, ktorá ale v dnešnej dobe stráca trochu na lesku. Jasné, čaro dobrodružstva zo starých čias tam je, ale...
Ku knihe sa ťažko ešte niekedy vrátim. Keď, tak radšej formou seriálu, ktorý je mimochodom rovnako starý ako ja. A ten, rovnako ako ja, na lesku stále nestratil ;-DDD
"Najťažšia skúška ľudskej statotčnosti je, keď človek zostane sám."
Autorov citát stotožňuje situáciu chovancov Chairmanovho penzionátu, čo je pravdepodobne, niečo ako škola a škôlka v jednom. Deti sa dostávajú do nepriaznivej situácie, keď sa nešťastne ocitnú sami na Hanoverovom ostrove neďaleko Južnej Ameriky. Autor sa do tohto prostredia rád vracia, keďže je to už tretí príbeh z tejto oblasti.
No chlapci to nemajú ľahké a bojujú nie len proti prírodnym živlom, ale aj bande vrahov. Komplikujú to aj vzťahy medzi chlapcami. Autor samozrejme dobré vlastnosti pripisuje hlavne francúzskemu chlapcovi a ten horši člen partie je angličan. Samozrejme všetko dobre dopadne. Verne je známy tým, že jeho príbehy končia happy endom.
Za mňa trošku naivný príbeh. Aby deti ovládali všetký veci k prežitiu? Sám Terminátor by mal problém prežiť a ja to už vôbec nie a k tomu všetky potrebné veci hneď našli. Trošku to príbeh kazilo, ale chápem, že sa v tej dobe tak písalo. Avšak, Verne má lepšie príbehy.
Tuto knihu jsem nedočetla, ale tím nechci říct, že je špatná. Nedočetla jsem ji, protože mám raději jiné žánry. Na rozdíl od jiných knih z povinné literatury mi tahle tom seznamu zase tolik nevadí.
Přišlo mi, že zde často byly nesmyslné dialogy, a málo uvěřitelný příběh.
Parta chlapců ztroskotá na ostrově. Společně prožívají spoustu dobrodružství, musí se umět o sebe postarat, ale i zažívají hodně zábavy a za dva roky je konečně najdou a kluci se vrací zpět domů.
"Vzhůru na palubu, dálky volají, vítr už příhodný vane nám. Tajemné příběhy nás teď čekají, Tvým domovem bude oceán...." Touto nádhernou písní, v podání "pana" zpěváka Karla Černocha, začínal jeden krásný seriál pro děti a mládež natočený v roce 1974 (jak mi prozradil Google). A v době mého dětství ho dávali i v naší televizi. Přiznám se, že od té doby jsem ho neviděla, ale vzpomínky a celá písnička, kterou jsme si jako děti zpívali mi utkvěla v hlavě. Knihu jsem četla, přiznám se až dnes, v dospělosti, ale i tak jsem si ji moc užila. Je to kniha o pravém přátelství a to pro mě v životě hodně znamená. Protože jsem se do Databáze přihlásila později než začala Čtenářská výzva, snažím se splnit si postupně i výzvy předcházející. Tako knížka se mi hodila k tématu kniha, podle níž byl natočen seriál. Měla jsem původně vybrané dvě jiné, ale jsem ráda, že moje volba převážila :-)
Jak já jsem jako malý kluk toužil mít dva roky prázdnin! A nikdy to nevyšlo :))). Ale kniha je to skvělá!
Kniha Dva roky prázdnin patří mezi mé nejoblíbenější.
Má velice zajímavý, tajuplný a napínavý děj, pojednávající o dětech, které ztroskotaly na neobydleném ostrově a společně se snažily přežít, řešit vážné situace a dostat se zpět ke svým rodinám.
Tato kniha se lehce liší od většiny knih Julese Vernea, a to tím, že úplně nejde o science fiction, nýbrž o dobrodružství dětských hrdinů, ale i tak autor zužitkoval své vědecké a technické znalosti například v situaci, kdy mladí hrdinové z materiálů dostupných na ostrově vyrobí výbušninu.
Kniha byla velmi čtivá a určitě doporučuji všem, kteří ji ještě nečetli.
Nádherná knižka môjho detstva ku ktorej ma priviedol moj tatinek. Aké dobrodružstvo. Odporúčam
NOVÝ ZÉLAND/TICHÝ OCEÁN. Tak ja som čítal knihu s iným obalom, tú zo slovenskej série, ale snáď som tu dobre. Jedna rada pre toho, kto ju nečítal - dajte si ju po Tajomnom ostrove. Asi by bolo zaujímavé porovnať ako zvládnu bežný život dospelí a detskí stroskotanci. Hoci pri deťoch od 8 do 15 rokov som sa celú knihu čudoval, čo všetko vedeli. Možno len sci - fi alebo vtedy boli deti už také vyspelé. Hlavne, aby nestroskotali tie dnešné, ktoré nevedia ani zaliať čaj... Kniha sa dobre čítala. Ja som po nej siahol po dočítaní Pätnásťročného kapitána, ktorý bol určite lepší. Ale obe sú také "adult children story". Pri Verneovi ma vždy zaujalo, ako vynechal úplne bežné životné potreby na ostrove ako sex alebo záchody (snáď niekam to museli chodiť robiť). Vlastne to sú knihy pre mládež... Dobrých 80 percent.
Nádherné, nezapomenutelné knihy dětství. Příběhy, které oslovovaly spoustu generací dětí, jak knižní zpracování, tak filmová. Za mně parádní dobrodružství, na která se s láskou vzpomíná celý život. Srdeční záležitost. Nejmilovanější kniha a ještě krásnější seriál vysílaný v 80 letech., který působil jako zjevení.
Pro mě osobně nejlepší ze všech románů od Julese Vernea, dobrodružství skupiny mladých hochů, kteří ztroskotají s lodí na neznámém ostrově a je jenom na nich a jejich společných schopnostech, zda přežijí a vrátí se jednou domů ke svým blízkým....
Toto vydání je navíc doplněno nádhernými kvaši znamenitého malíře Zdeňka Buriana. Co k tomu dodat? Prostě pecka. Howgh.
Zo začiatku ma kniha vôbec nebavila, takže som ju ani nedočítala. Ale na druhý raz - napínavá a dobrodružná kniha!
Príhody týchto 15 chlapcov boli zväčša veľmi zaujímavé.
Páčili sa mi ich pomenovania častí ostrova - Medvedia skala, Rodinné jazero....
Takže na to, aký bol u mňa z knihy prvý dojem, ma príjemne prekvapila a zaujala.
Štítky knihy
mořeplavba boj o přežití ostrovy trosečníci dobrodružství prázdniny zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Moje generace je odkojena stejnojmenným seriálem, který si však z této knihy vzal jen malý zlomek námětu. Říká se, že kniha je vždy lepší, tady to platí ještě víc než u čehokoli jiného. Je tady čas seznámit se se všemi účastníky, jejich charakterem, jejich přístupu k situaci, která je potkala. Trochu mě štval ten mirkodušínovský klaďas (tuším Briant nebo tak nějak), takže jsem tak trochu sympatizoval s domýšlivým Doniphanem, či jak se jmenoval.