Dva roky prázdnin
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337232/bmid_dva-roky-prazdnin-M97-337232.jpg
4
1502
1502
Patnáct chlapců ve věku osmi až čtrnácti let, ztroskotá na opuštěném ostrově v Pacifiku. Ačkoliv nemohou tušit, že stráví na ostrově dva roky, postupně přizpůsobí svůj život nutnosti Robinsonů. Navzdory nelehké situaci panuje mezi staršími hochy, zvláště mezi Briantem a Doniphanem, neustálá rivalita. Když se Doniphan za vzrůstajících rozporů rozhodne odejít na druhou stranu ostrova, netuší, že může ohrozit nejen sebe, ale i své kamarády… Jules Verne v předmluvě uvádí: „Pokládal jsem za přínosné napsat příběh skupiny osmiletých až čtrnáctiletých chlapců opuštěných na pustém ostrově, bojujících o svůj život a vystavených rozporům i přes svou různou národnost.“ Kniha vychází za kompletního ilustračního doprovodu, původních černobílých a barevných rytin, v kartonovém pouzdru, s černobílým přebalem, raženou plátěnou šitou vazbou a se zlatou ořízkou knižního bloku.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2015 , Josef VybíralOriginální název:
Deux ans de vacances, 1888
více info...
Přidat komentář
Odpocinkova cetba, napinave, hezky psane. Kniha se mi libila, doporucuji si precist. Pokud vim, tak snad i patri do povine cetby, stoji za to.
Pridávam sa k hodnoteniam - pred cca 40 rokmi jedna z najčítanejších kníh v mojej knižnici ..
Stejně jako kniha cesta do středu země mě tato kniha velmi nadchla. Při jejím čtení prožíváte životy chlapců na jejich ostrově, všechny jejich dobrodružství a nebezpečí kterému několikrát museli čelit. Kniha se čte velice dobře a jakmile se do ní ponoříte nejde přestat, protože s každou stránkou se dozvídáte něco nového.
Jak jsem předpokládal kniha mě nezklamala proto 5/5
Knihu jsem četla dost dlouho (velké až několika měsíční přestávky z důvodu času), ale příběh nebyl špatný. Z tohoto důvodu jsem jej nakonec i dočetla až do konce. Nejvíce mi zaujala stavba draka. Zatím ale pro mne je to od p. Verna nejméně zajímavý příběh.
První Verneovka, kterou jsem přečetla. Překvapilo mě množství zajímavých informací, které autor do příběhu zasadil. Jen si ale říkám, jak se to asi čte takovému dvanáctiletému klukovi. Nicméně příběh byl poutavý, chlapci více než stateční a vše skončilo tak jak má. Já jsem spokojená.
Knížka velmi dobře napsaná, vzhledem k tomu kdy byla napsána. Každopádně jsem přesvědčen, že zůstat chlapci na ostrově déle, všechny zvířata by tam podráždili. Osobně by jsem uvítal situování příběhu více do subtropických pásem, kde by se chlapci mohli více živit nějakými rostlinami. Jules Verne byl pravděpodobně vášnivý lovec a tuto loveckou náturu převedl i na dětičky. Např vyvraždění tuleňů je masakr dle mého i pro dospělého. Souhrnem nebýt toho střílení, knížka by byla více než použítelná pro mládež. Vykreslení charakterů je snad tou nejzajímavější casti knihy.
První Verneova kniha kterou jsem četl, když mi bylo snad 10let. Tehdy mne nadchla a upřímně řečno hlavně tím, že jsem si také přál mít dva roky prázdnin. Už tehdy mi přišlo zajímavé, že loď s dětmi na palubě měla zásoby tekutin hlavně v podobě alkoholických nápojů, což jsem jim záviděl o pár let později :-). Jinak je to ovšem zajímavý námět a pamatuji se, jak byla kniha napínavá a jak jsem se na některých místech bál. Zpětně se mi kniha už tolik nelíbí, ale na 3 hvezdy to stále je.
když jsem poporost ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Dobrodrůžo, za které jsem se ani ve třinácti nemusel stydět :-)
Tato kniha me nadchla tim, ze je vse do detailu presne popsano a ma fantazie pracovala na plne obratky. Timto se ale stava kniha narocnou, nebot v ni dostavate tolik informaci, az se to nekdy neda dlouho unest. Nicmene kniha zazivna a pekna.
Tot je luxusní knížka, která má velmi dramatický konec, postavy a příběh. Určitě to je jedna z nejlepších verneovek :-))
Asi ůplně nejoblíbenější verneovka co mám doma. Tolikrát jsem si jako kluk přál být tam snimi...
Knihu jsem jako malá zbožňovala.Děti na pustém ostrově a dokonce dva roky.Toužila jsem po tom.
Dětičky ztroskotají na pustém ostrově, na kterém vůbec nejsou žádná technická udělátka. Je to vůbec Verneovka? No jasně, však Verneovka neznamená jenom techniku, ale taky vědění. A zdejší dětičky (a časem i dospělí) vědí leccos: jak chodit v bažinách na chůdách, jak se vznést s drakem k oblakům, jako lovit s bolasem, jak si zajistit cukr ze stromu, jak jezdit na nanduovi... Není to jen jejich vytrvalost, odvaha a fyzička, co je drží nad vodou - znalosti a zkušenosti se na přežití podílejí měrou možná ještě větší. Mimochodem, právě proto bych nedoporučil seriálovou adaptaci s písní o "volajících dálkách", protože ta si ducha Vernea neuvědomuje.
Někomu by knize mohla vadit až zarážející podobnost děje určitých pasáží s kanonickou robinsonádou, samotným Robinsonem Crusoe. Ale tu podobnost lze snadno převrátit ve prospěch Vernea slovy: "Když člověk ví, jak v divočině přežít, může být i dítětem a přežít dokáže." Víra v lidský intelekt, který umožňuje podmanit si přírodu a technický pokrok... to je pro mě Verne. Vlastně se až divím, že jsem nenarazil na nějaký štvavý článek od nějakého samozvaného ochránce přírody o jeho zhoubném působení na dětskou mysl při vší té technice a podmaňování. Ale kdo ví, třebas takových je spousta.
Verneovka, která mě vždycky nejvíc inspirovala a často jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdybych se ocitla taky na ostrově s bandou mých spolužáků :). Jednoznačně je to moje nejoblíbenější Verneovka. Velmi povedená byla i rozhlasová dramatizace, kterou jsem jako dítě naprosto "žrala", a to i přes to, že z této dramatizace vlastně půlku knihy vypustili :).
Štítky knihy
mořeplavba boj o přežití ostrovy trosečníci dobrodružství prázdniny zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Další z mých oblíbených "Podivuhodných cest". Strašně jsem záviděl klukům, kteří mohli vyrazit na "školní výlet" na škuneru (i když to dopadlo trochu jinak). Představoval jsem si, jaká by to byla paráda, kdyby do holešovického přístavu připlul takový škuner a odvezl nás na pustý ostrov...
A taky jsem se díky téhle knížce od mámy dověděl, jak se vyslovuje "Auckland".