Dva roky prázdnin
Jules Verne
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1890 , Josef R. VilímekOriginální název:
Deux Ans de vacances, 1888
více info...
Přidat komentář
Nesmírně mě baví Verne kdysi sem četl jako kluk a po x letech opět bezva jízda
Knihu jsem četla nejen já sama, ale i obě moje děti. A kdysi dávno dokonce i manžel. Líbila se nám všem. A doufám, že za několik let se bude líbit i vnučkám.
Když se prokoušete prvními zhruba 300 stránkami, kde je děj dost rozvleklý, začne to v poslední čtvrtině být opravdu strhující dobrodružství, které má všechno, co udělalo z Verna tak slavného autora. Nevím, jestli nepodceňuju dnešní mládež, ale 300 stran jako takový slabší úvod se mi zdá na knihu pro mládež příliš. Asi bych proto navzdory názvu i věku hlavních hrdinů doporučil méně zkušeným čtenářům radši nějakou kratší Verneovku (např. Cestu kolem světa). Kdo ale bude mít sílu dočíst se až do konce, určitě nebude litovat. Celkově je to skvělý příběh.
Jedna z najlepsich verneoviek. Verne mozno ako objavitel "survival adventure". Navyse pre mladez. Ta kniha ma vsetko co ma mat. Dostatocny priestor pre vyvoj postav, kazda je jedinecny charakter, plno dobrodruzstiev, objavovanie samotneho ostrova, boj o prezitie. Chlapci samozrejme bojuju medzi sebou, o vodcovstvo, ale nie je vam vsak z toho tak zle ako v Panovi much. Zablesk geniality. Nijaki sablonoviti profesori, zneuznani vynalezcovia a genericke postavy, ake vedel chrlit neskor, az ste si ich plietli. Moralizovanie je len na urovni akejsi samovychovy medzi chlapcami. Celkovo ikonicke a nadherne.
Bože, jak jsme těm klukům záviděli DVA ROKY prázdnin. Teď po letech už jsem ta dobrodružství tak nehltal, spíš si je v klidu vychutnával. Krásná knížka, která (především kluky) bude snad vždycky oslovovat. Přimlouvám se za nějaké vydání s původními ilustracemi, které knihu ještě obohacují. Ze srdce doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Čekala jsem trochu něco jiného. Čtivé to docela je. Co mi ale vadilo nejvíc, tak vstupy autora do děje. Asi je to spíš pro menší čtenáře.
Kdo by nechtěl dva roky prázdnin? Když už jsem si je coby dospívající mladík nemohl dovolit, alespoň jsem je sdílel s chlapeckými hrdiny Verneova románu.
Dnes musím říci, že tento příběh je opravdu hodně naivní.
Přesto mi dovolil na chvíli odplout do krajiny mého dětství , kdy jsem při jeho čtení zapomínala na písemku z fyziky, zkoušení z příroďáku. Kdo by tenkrát nechtěl dva roky prázdnin, když ty hlavní byly tak krátké... Toužila jsem se plavit na plachetnici uprostřed party kluků, kteří v mé fantazii nabývali podob mých spolužáků – tímto zdravím Tomáše, Radana, Kamila a Zdeňka ….
P.S: A dnes se mi, pro změnu, zastesklo po školní lavici a elektromagnetické indukci… :-))
Tak jsem se vrátila do pubertálních let a k dobrodružným knížkám. Tahle je první z krabice pokladů, kterou vybalil manžel do nové knihovny. Bavilo mě to moc.
Těžko říct, kolikrát mi v dětství prošla tato modrožlutá knížečka rukama, ohmataná stejně jako ostatní milované robinzonády - Svýcarský Robinson a pan Crusoe z Yorku. Je nicméně zvláštní nakolik jiná a kvalitou nižší se zdá být tato Verneovská , když jsem si ji dal teď, v dospělém věku na rozdíl od nadšení v dětských dobrodružných letech - Verne prostě uměl nejlépe, pokud šlo o představování fantaskních vynálezů a výprav do neznámých končin. Ale nostalgie mi nedovolí jít pod 4 hvězdy, noci s baterkou se všemí hrdiny na Chairmanově ostrově jsou prostě k nezapomenutí i v tom černobílém podání - 75 %
som rád že som ako teenager objavil Verneho , bolo strašne fajn vžiť sa do role mladých trosečníkov
Když jsem byla malá, moc se mi tato kniha líbila. Tak moc, že jsem si ji tenkrát (skoro před 30 lety) nakonec koupila ze svého kapesného.
Sen každého školáčka a puberťáčka popsal Jules Verne tradičním koloniálním způsobem, jak dětští trosečníci přežijí hrdinsky všechny překážky a chovají se nedětsky dospělácky a gentlemansky. Divíte se, že se nám to v černobílém věku líbilo?
Až po mnoha, mnoha letech jsem přečetl Pána much. Ale to už byl ten krásný věk dávno pryč...
Asi jsem udělala chybu, že jsem se snažila knížku přečíst za dva dny (resp. noci), takže jsem z ní ve výsledku nic neměla. Navíc mi bylo čtrnáct nebo čerstvých patnáct, takže jsem už odrostla cílové skupině. Zkrátka mě tehdy jen zajímalo, jak Verne píše; brali jsme ho ve škole a babička ho měla v knihovně, tak jsem po něm sáhla.
Je tedy možná jen můj problém, že se mi Dva roky prázdnin nelíbily. Nicméně je to fakt. Dráždila mě dokonalost dětských gentlemanů, ačkoli si teď uvědomuji, že zcela odpovídala představám 19. století – a že by se tak snad chlapci i zachovali.
Bohužel mi v paměti utkvěla jen úvodní bouře, pak výuka mladších chlapců staršími a nakonec jakýsi zmatený úprk pralesem. Verne si mě zkrátka nezískal. Ale dám mu ještě šanci a zkusím něco jiného.
Krásný příběh. Plný typických verneovských nesmyslů, nevěrohodných scén, příhod, událostí, kostrbatých dialogů. Člověk by si asi mněl zachovat romantizující a idealizující vzpomínku z dětství a nečíst to v dospělému věku. Jedna z nejhezčích verneovek po stránce příběhu. Téměř hrůza po stránce literární.
Štítky knihy
mořeplavba boj o přežití ostrovy trosečníci dobrodružství prázdniny zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha se mi velmi líbila, hlavně ke konci mě čím dál víc zajímalo jak to dopadne.