Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44022/dvacet-tisic-mil-pod-morem-44022.jpg
4
1723
1723
Děj románu začíná roku 1866, kdy se v anglických listech objevila zmínka o jakémsi mořském netvoru ohromných rozměrů, který napadá lodě. Tímto úkazem se zabývali i vědci. Jedni říkali, že je to ponorka a druzí tvrdili, že se jedná o dosud neznámého tvora. Nakonec Američané vyslali na moře fregatu Abraham Lincoln, která měla za úkol záhadu vyjasnit. Výpravy se zúčastnil také francouzský přírodovědec profesor Aronnax se svým sluhou Conseilem, kteří se na lodi seznámili s harpunářem Nedem Landem. Výprava byla dlouho neúspěšná, až jednou večer spatřila posádka světelnou záři vycházející kousek od lodi. Fregata se pokusila tvora pronásledovat a harpunovat. Najednou se však obluda otočila a plula ohromnou rychlostí směrem k lodi, se kterou se vzápětí srazila. Profesor Arronax, jeho sluha Conseil a harpunář Ned Land spadli při nárazu do vody. Zachránili se na hřbětě obludy, o které však brzy zjistili, že to opravdu není ryba...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1926 , Josef R. VilímekOriginální název:
Vingt mille lieues sous les mers, 1870
více info...
Přidat komentář
Než jsem jako školák narazil na tuhle knížku, tak jsem čtení nenáviděl. Po pár stránkách téhle knížky se to zlomilo :)
Kdyby to bylo o polovinu kratší, tak by to bylo pořád dlouhé. Polovinu knihy zabírá neustálý nudný popis fauny a flory podmořského světa. V knize se vlastně skoro nic neděje.
I když má kniha zajímavý námět, tak mě její čtení nebavilo. Příběh mi přišel moc popisný a nudný.
Nevím, co četly malé holky, když jim bylo tak deset, ale já četla verneovky a paperbackové kriminálky. Prostě co knihovnička prarodičů vydala za poklad, to jsem přečetla. 20 000 mil pod mořem tedy patří mezi knihy mého dětství. Na kapitána Nema se nezapomíná, proto pět hvězd. :)
Přemoudřelý Aronnax skoro na té ponorce zmagořil, čemuž se není možno ani divit, když ji vedl druhý magor, v němž se ušlechtilost snoubí se šílenstvím a nekonečnou touhou po odplatě celému lidstvu. Krátké akční scény prokládané nekonečnými popisy, poučkami a vysvětlováními (chápu, neměli wikipedii) nudily a dneska bych je určitě přeskakoval.
No, možná je dobře, že se toto pokusil pan Neff převyprávět, zestručnit a přiblížit dnešnímu čtenáři. Jako dítě jsem ji, vedle Robura (mimochodem, to byl taky pěknej trotl), doslova hltal... ale to mi bylo dvanáct, třináct... Doporučuji sic s výhradou.
Verna jsem si chtěla přečíst už delší dobu, abych si odškrtla jednoho velkého autora a poznala i něco "nového". K této knížce jsem se dostala díky výzvě a musím říct, že jsem se s tím obrovsky trápila.. Sekce, kde se odvíjel děj a bylo "o čem" číst, tak se mi četla dobře, ale těch x desítek stran, kde se vyjmenovávají různé druhy podmořských živočichů a řeší ty vědecké záležitosti, mě opravdu nudily a ke konci jsem tyto encyklopedické sekce prostě přeskakovala..
Samotné postavy mě extrémně nepopouzely, i když jak píše HerrPilot, tak musím souhlasit.. Aronnax všudybyl, Conseil byl jak nějaký sektář a Ned Land byl asi jediný normální (aspoň dle mých měřítek :D). U samotného kapitána Nema jsem čekala trochu víc poodkrytí té tajuplnosti okolo něj a zklamalo mě, že "Žil" to nechal pouze v rovině nic moc vypovídajících indicií.. Z tohoto pohledu mi to přijde být nedotažené do konce aneb jako když si ho navnadíte a v tom nejlepším vás "začne bolet hlava"...
Mám teď trochu jiné čtenářské plány, ale možná mu dám druhou šanci, pokud se naskytne nějaké výzvové téma, do kterého by zapadal s nějakým svým dalším dílkem.
Verneovky jsem četla jako dítě a nyní se k nim vracím. Musím říct, že se čtou stále dobře, ačkoliv doba už je daleko předběhla.
Z jisté úcty k autorovi nebudu hodnotit *, jelikož nechci být jedním z těch, kdo snižují procentové skóre, nicméně vidím to na pomyslné 2*.
Postavy mi přišly odpudivé:
-profesor Aronnax-namyšlený intelektuál s povýšeným vystupováním a zároveň nepokrytě rektálně-alpinistickým přístupem k Nemovi
-sluha Conseil-kómaticky klidný, fanaticky oddaný Aronnaxovi
-Ned Land-naopak opravdu velice výbušný a „přeaktivnělý skororebel“
-kapitán Nemo-génius s proměnlivým (snad schizofrenickým) charakterem, který se řečeno s nadsázkou rozhodl vyvraždit, co se dá (jo jasně, tragický osud). Ne, tohle Verneovi opravdu nevěřím.
-ty pomyslné 2* tedy uděluji jediné postavě, která se mi líbila a která mi byla sympatická, a tou je ponorka Nautilus-není schizofrenická, nepovyšuje se, zbytečně si nehraje na rebela a je zajímavá. Verne ji i popisuje celkem láskyplně, jako živou bytost, a to mám u klíčových předmětů příběhů rád (trochu mi to připomíná Tolkiena a Glamdring, Orkrist and co.).
Rovněž popisy byly velice rozvleklé (i podle Verneova standartu), jedinou skoro až fascinující záležitostí byly kulinářské popisy. No, Francouz...
Příběh také nebyl nijak oslnivý, Pět neděl v balonu mi přišlo tak nějak....dobrodružnějších. Tahle podmořská odysea mne nechytla, ale asi ji ještě někdy otevřu, abych pochopil, co na ní všichni vidí :).
Dvacet tisíc mil pod mořem je skvělá kniha. Nezapomenutelná postava kapitána Nema.
Nad touto knihou jsem přemýšlela už dlouho a díky čtenářské výzvě si ji mohu odškrtnout. Je to zajímavý příběh, jen vím určitě, že bych nechtěla být zavřená v ponorce.
Jako dítě jsem tuhle knihu brzy odložila. Teď jsem se rozhodla k ní vrátit, ale moc nadšená jsem stejně nebyla. Příběh byl zajímavý, ale hrozně mě nudily popisy a zařazování druhů podmořské fauny a flory.
Dvacet tisíc mil pod mořem jsem jako malý kluk velmi často poslouchal v jeho převyprávěné podobě. Později, když jsem trochu povyrostl a mohutnost knihy mne již tolik neodrazovala, jsem si knihu s velkou chutí přečetl. A moc jsem si jí užil.
Uplynulo spoustu let a já se ke knize vrátil, tentokrát se svým synem a oba jsme si její čtení moc užili. Obrovskou výhodou této knihy je totiž její přímočarost, která ji činí velmi přístupnou i relativně malým dětem. Děkujeme pane Verne, za tohle skvělé čtení. Dáváme plný počet hvězd.
Tuto knihu se mi nějak nedařilo dočíst. Děj byl dosti často přerušován členěním jednotlivých živočišných druhů a tak jsem si místy připadal jako na nudných přednáškách z oboru biologie. zeměpisné polohy by bylo dobré sledovat na mapě světa nebo přímo na glóbusu. Takto další trochu zbytečné protahování vlastního děje.
V dětsví mě Verne moc neuchvátil. Teď jsem díky výzvě vzala do ruky tuto knihu a jsem příjemně překvapena, bavila mě od začátku až do konce.
Ikdyž se strašně snažím hodnotit tuto knihu z pohledu 19. století bohužel i přesto ji shledávám nudnou. Kdyby byla opravdu dobrá (minimálně by měla být, když je tak známá) čas by nehrál roli. Nicméně až od 3/4 jsem dostal chuť knihu dočíst (jinak se mi příběh vlekl) - o to pak pro mě bylo větší zklamání z konce, který mi nezodpověděl prakticky jedinou otázku, která mě jako čtenáře zajímala.
Štítky knihy
moře a oceány lodě zfilmováno francouzská literatura ponorky pomsta dobrodružství badatelé a objevitelé mořští živočichové podmořský svět
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Celkem zajímavá kniha, aspoň jsem si doplnila něco do klasického vzdělání. Poslechla jsem si ji převyprávěnou k pletení.