Dvacet tisíc mil pod mořem
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76264/bmid_dvacet-tisic-mil-pod-morem.jpg
4
1723
1723
Příběh kapitána Nema, ponorky Nautilus, posádky a nezvaných hostů.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1983 , Albatros (ČR)Originální název:
Vingt mille lieues sous les mers, 1870
více info...
Přidat komentář
Nemohu si pomoct, ale Julius Verne byl v mém dětství můj nejoblíbenější autor. Jeho knihy, dobrodružné romány jsem přímo hltala... Mám je doma snad všechny. Tahle je má srdcovka. Ani zde se Verne nemusel dlouze rozepisovat, aby mě námět s názvem knihy upoutal a vtáhl do příběhu, kde se má fantazie při čtení, rozjela na plné obrátky...
Bez zaváhání jsem vstoupila do tajuplného Nautilu a vydala se s ním na cestu oceány. V imaginárním skafandru jsem se procházela po mořském dně, navštívila jsem i korálový hřbitov. Stala jsem se svědkem Nemova podplutí Suezu, i poznala velká nebezpečí ledových polí...
To vše a ještě mnohem, mnohem více je v knize k přečtení a prozkoumaní. Takže i po letech je to pádný důvod knihu znovu otevřít a chvíli v ní listovat, číst - začíst a třeba se i ztratit... ; )
Nudnější slátaninu jsem snad nečetl... odloženo po 50 stranách,fakt nechápu ty nadšený komentáře tady,50 stran jsem četl týden a stejně netuším o co tam šlo......těžká nuda a otrava, spíš asi jako encyklopedie,ale pro poutavé čtení fakt nedoporučuji
Ja tuhle knihu zboznuji! Poprve jsem ji otevrel pred 20? lety a i se znalosti moderniho sveta to bylo pusobive.... Jak to pak muselo pusobit na prvni ctenare? Kolik detskych mozku Verne nadopoval snilkovstvim, aby se z nich stali inzenyri, doktori, vedci a nebo treba jen slusny lidi mravnich hodnot a cilu?
Věřím, že kdo se jednou dostal do kontaktu s Nautilem (v jakékoliv verzi), už ho z hlavy v touze stanout na jeho palubě nedostane. V mém případě to jednoznačně platí a od dětství si na něj čas od času vzpomenu. Očima dospělého jsem si znovu přečetl Dvacet tisíc mil pod mořem a téměř celou knihu jsem opět nevycházel z úžasu a podmanivosti epického příběhu. Byť částečně z odlišných příčin, než tomu bylo kdysi v ranném mládí.
Jules Verne napsal (ve více významech) fantastickou ódu na vodní království planety Země. Ač je to evidentní a známé, přesto si to zasluhuje znovu podtrhnout. Výčet tvorů a popisných obrazů, které autor mořskému světu věnuje, je ohromující a dráždící představivost. I za cenu, že někdy jsou tyto části až ubíjející a zhruba od 300. strany díky tomu čtení začalo lehce ztrácet na přitažlivosti na úkor příběhové linky. Verne tu krom encyklopedických znalostí a poučení podává i nejedno poučení morální, včetně takových, které předpovídaly nejeden světový problém současnosti.
Jelikož Verne je velikánem žánru sci-fi, samozřejmě nechybí technika, čehož je Nautilus obrazně i fyzicky největším příkladem. Ačkoliv 19. století platí za století páry, nemohu se zbavit myšlenky, že mnohem podmanivější byla a je síla elektřiny. Ve fantastické literatuře té doby elektřina sedí na trůnu moci. A platí to dodnes, ať už v rámci každodenního života nebo třeba steampunku.
Shrnuto podtrženo, Dvacet tisíc mil pod mořem je vynikající dobrodružnou knihou, která sice má svoje slabá místa, nicméně ústřední (a vlastně jediná) čtveřice postav kapitána Nema, Neda Landa, Conseila a profesora Arronaxe svými dobrodružstvími na palubě nejslavnější ponorky baví zcela oprávněně nejrůznější věkové kategorie bez ohledu na letopočet, který se aktuálně píše.
Poslední věta patří k vydání pod záštitou Dobrovský. Jejich knihy často a zcela po právu zasluhují kritiku po redakční, ediční a tiskové stránce. Ovšem v tomto případě se veškerá chybovost naprosto vytratila v neproniknutelných temnotách. A to je moc dobře, neboť to prohlubuje čtenářský zážitek.
Tak nejdrive jsem s Vernem procestoval svet za 80 dn, ted jsem si to zopakoval v ponorce na ceste dlouhe 20000 mil a budu pokracovat kdesi na tajuplnem ostrove :) musim rict, ze i v roce 2022 je kniha stale ctiva, Verne byl mistrovsky vizionar, jen tech popisu ryb mohlo byt trosku min. Zaroven jsem se pousmal nad tehdejsim jidelnickem, ktery by asi uz momentalne neobstal :) a postava kapitana Nema? Vysperkovana, tajemna, jen kdo to vlastne byl a je? No uvidme, snad se to jeste dozvim :)
Kniha znuvo povedená, krásně popsána, chytlavý a místy napínavý dej, ani chladný a nepřístupný kapitan Nemo nebyl překážkou v četbě této dobrodružne klasiky. Jediné co mi vadilo a to zatím u každé, že je místy spisovatel příliš vědecký. Místy jsem přeskakovala stránky, které byli popsané jen druhý, poddruhy, čeleď mi a jinymi popisy mořského života. Neřeknu sem tam, ale zde je toho opravdu moooc, nemáte vlastně ani šanci si z toho přes to nepřeberné množství zapamatovat.
Jedna z nejklasičtějších Verneovek, volně předbíhající Tajuplnému ostrovu, (kapitán Nemo), lze jen doporučit k přečtení všem správným dobrodruhům. Mnohá dobrodružství v podivuhodné ponorce ve vodách oceánů s tajemným kapitánem Nemem. Howgh.
„Tisíc cest vede k jednomu cíli.“ (J. Verne)
Hlubiny oceánů prý známe ještě méně než třeba naši oběžnici Měsíc. A tak není divu, že se člověk s tak mimořádnou fantazií, jako právě Jules Verne, vydal po jedné z těch tisíce možných cest, přímo do mořských hlubin. Pro mě byla tahle výprava tou první (hluboko v dětství uskutečněnou) v jeho stopách. Všech těch tisíc cest, kterými se pan Verne ve své fantazii při honbě za dobrodružstvím vydal, jsem dosud prozkoumat nestihla, ovšem od té první jsem se pak po mnoha z nich poměrně pravidelně a s neutuchajícím nadšením (navzdory stoupajícímu věku) procházela.
Vydat se ve stopách záhadného kapitána Nemá tak pro mě má vzpomínkovou hodnotu první cesty, i proto si ji ráda občas připomenu a se stále stejným nadšením vypluji na jednu z nejlákavějších tajuplných cest, a to přímo v záhadném výkřiku „tehdejší“ techniky, fascinujícím Nautilu.
Precizně a do nejmenších podrobností vyprávěný příběh profesora Aronnaxe, jeho sluhy Conseila a harpunáře Neda Landa se začíná … marným pátráním, po údajném mořském netvoru, který napadá a potápí lodě…
[...] „Nede, ty jsi jen zabíječ ryb, velmi obratný rybář. Ulovil jsi už velké množství těchto zajímavých zvířat. A přece bych se vsadil, že nevíš, jak se ryby zoologicky třídí.“ „Ale ano,“ odpověděl vážně harpunář. „Dělí se na jedlé a nejedlé.“
Ve Verneových příbězích si můžete být stoprocentně jistí, že dostatečně vědecky detailního výkladu (jak technických vymožeností, tak přírodních pozoruhodností) se vám, navzdory lákavě pragmatickému zhodnocení Landově, stejně dostane, vždyť je jeho autorskou značkou, a tak vám jich, jak profesor Aronnax, tak sám inovátor, konstruktér, dobrodruh a génius, kapitán Nemo, poskytnou vážně dostatečné množství. Navíc, kapitán Nemo, od té doby, co opustil svět lidí a putuje ukrytý pod vodní hladinou, řekla bych, má na takové studijní projekty i čas :-). Nautilus totiž brázdí vody moří napříč zeměpisnými pásmy, od pólu k pólu a konfrontuje vás, spolu s hlavními hrdiny, s tajemstvím mořských hlubin, které jsou pro Nema nevyčerpatelnou zásobárnou, která ho živí, šatí a poskytuje mu energii pro jeho ďábelsky dokonalý stroj.
A tak Nemo, jsouc tak dokonale svobodný, nemajíc existenciální problémy, a sbírajíc na dně mořském poklady celého světa, může spřádat své plány, a plnit si své osobní touhy.
A nečekaní spolucestující tak měli možnost zažít nepředstavitelná dobrodružství a my, čtenáři … okouzlení, imaginárním, veskrze dokonalým, Verneovým světem :-).
Předně je asi rozdíl, číst tuto knihu ve dvanácti a ve středním věku. Podle mě je už ta kniha pro dnešní pohled na svět úplně mimo a žije jen z vlastní předešlé slávy. Vůbec mi nevadí že se v ní vlastně nic neděje. Je to přeci text z 19. století. Navíc ještě čitelný díky moderním překladům. ALE… ono se tam opravdu nic neděje. Desítky stránek popisů ryb? Proč? Fakticky se objevují čtyři postavy, z nichž jedna (Conseil) je zcela zbytečná. Hrdinové plují mořem, potkávají ryby a savce a jiná mořská zvířata a všechny, i vzácné, bez skrupulí na potkání loví a s prominutím žerou. Navíc se v textu nikde neobjevuje, kam chodí v Nautilu na záchod! Občas se objeví kapitán Nemo s trpící mesiášským komplexem, podle sporadického výskytu a nahodilých akcí i bipolární poruchou a traumatem ze ztráty rodiny. Odbornou pomoc hledá u ryb, které, jak víme, nejsou nejvýřečnějšími psychology. Kontextualitu doby podtrhuje jako červená nit oslava inženýrství ztělesněná v Nemovi, který je zde vyjádřen vedle zadumanosti pramenící z výše popsaných poruch jako nadlidská bytost monstrózního bohatství a spící moci. Chvílemi text při setkání profesora a kapitána připomíná předehru ke gay pornu. Opravdu, už už to (hlavně ke konci) vypadá, že se profesor na kapitána vrhne a zmermomocní ho, ale místo toho si jdou každý do své kajuty. V celé knize není jediné ženské postavy. Čtivý text to je, ich forma je zábavně čtivá a jaksi nás vtahuje, ale ztotožnit s kýmkoli, jsem se nemohl. Asi je to věkem. Ale tuším, že by mě to kvůli těm popisům druhů ryb nebavilo ani v dětství.
SVETOVÉ MORIA. Úchvatná kniha. Na Slovensku vyšla ako prvá verneovka v roku 1971 a začať sériu odporúčam práve ňou. Neskutočná fantázia. Topky - boj s obrovskými chobotnicami, uviaznutie ponorky pod ľadom na Južnom póle, rovnako v prielive pri Novej Guinei, podmorské cintoríny potopených korábov, lov na dugonga, bájna Atlantída ... a ešte mnoho iných. So záhadným kapitánom Nemom a obdivuhodným profesorom Aronnaxom. Bombastické opisy podmorského sveta. Toto je kniha, pri ktorej si želáte, aby nikdy neskončila! A som rád, že som ju čítal až teraz a nie ako tínedžer. Pri nej si človek uvedomí aké stovky zbytočností prečítal za dlhé roky a takáto knižka ležala ľadom v domácej knižnici. Navyše si už dnes hneď v googli vyhľadám všetky zvieratá či spomínané lokality, čo sa v 70 rokov nedalo. 100 percent , ale dal by som viac keby sa dalo. A teraz si idem pozrieť film z roku 1954, hoci pre mňa asi zostane jediným pravým kapitánom Nemom charizmatický Omar Shariff z Tajuplného ostrova...
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a občas mě nudilo zdlouhavé vyjmenovávání druhů zvířat, ale četba to byla pěkná. Byly mi sympatické rozdíly mezi osobnostmi "zajatců" na Nautilu, od tvrdohlavého Neda po Conseila bez názoru. Jsem ráda, že jsem si přečetla něco od Verna jako klasiku, ale po dalších knihách už nejspíš nesáhnu.
Jules Verne patřil za do studií mezi mé oblíbence. Trochu jsem se obávala, jaké pocity ve mně vyvolá ve věku podstatně odrostlejším, test však dopadl nadmíru dobře pro nás pro oba. Musím uznat, že jsem jej právem pokládala, a zjevně nejenom já, za fenomén. Byl znalcem lidské psychiky, a především velkým vizionářem a snílkem, jakých se moc nerodí. Jeho podmořská dobrodružství jsou pro mě nezapomenutelná a stále stejně poutavá.
Klasická verneovka. Podle mne jedna z nejlepších. Četla jsem ji kdysi a teď znovu. Líbí se mi pořád stejně. Akorát teď jsem nějak špatně nesla jídelníček na Nautilu, konkrétně třeba játra z delfína. Já vím, já vím, Verne žil v jiné době a nejen on klidně ve svých knihách "zabíjel" velryby i s mláďaty hrdinnými velrybáři nebo "lovil" rajky, jen si vzpomeňte třeba na Melvillovu Bílou velrybu nebo na Zelené pahorky africké, kde Hemingway střílí vzácná zvířata jen pro zábavu.
Doba se ale změnila, a tak ten jídelníček to byla pro mne jediná vada na kráse jinak skvělé knihy.
Tahle kniha mě nikdy neomrzí. Výpravná, dobrodružná. Úžasné popisy podmořského světa. Jako dítě mě přitáhla k přírodopisu. :-)
Děkuji pane Verne.... víkend jsem strávila plavbou s kapitánem Nemem ....
Jak jinak bych mohla proplout Suezským průlivem ....anebo navštívit bájnou Atlantidu ....
Pro rozvoj fantazie, pro návrat do dětství .... vzhledem k době, kdy autor tvořil, je to fascinující ....
Doporučím - a za čas se opět podívám do kouzelného světa tohoto autora.
Půjčila jsem si knihu od bratra z knihovničky, tenkrát byly tyto knihy TOP. Já měla dívčí romány a kluci verneovky. Nic mě ale neodradilo číst klučičí knihy a být v jiném snovém světě. Měla jsem tuto četbu hrozně ráda.
Zapomeňte na návštěvu obřího akvária či podmořského světa. Sáhněte po této knize a nechte se unést fantazií. Ponorka Nautilus, kapitán Nemo a cesta světovými moři a oceány. Za okny se mihotají barevné rybičky, roztodivní živočichové různých velikostí, ve vodních proudech vlají rostlinky, tu a tam se zaleskne perla. Místo naučných cedulí encyklopedické poučky vyřčené přírodovědcem profesorem Arronaxem a jeho sluhou Conseilem. Místo zážitků typu „mami, až projdeme expozici s rejnoky, zastavíme se v kiosku, viď?“ opravdové dobrodružství. Rybaření se zkušeným harpunářem Nedem Landem, boj s nenasytnými chapadly chobotnic, hraní na schovku se žraloky, pozorování potopených vraků. Velmi jednoduchý děj, přesto technické a zeměpisné nápady, kterými v této knize pan Verne nešetří, dělají z četby jedinečný zážitek.
Za mě jedna z nejlepších Verneovek ... četla se úplně sama ... líbila se mi ...
Štítky knihy
moře a oceány lodě zfilmováno francouzská literatura ponorky pomsta dobrodružství badatelé a objevitelé mořští živočichové podmořský svět
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kdyby nebylo těch sáhodlouhých popisů, dal bych plný počet. Takhle ale ne :).