Dvadsaťtisíc míľ pod morom
Jules Verne
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1953 , Slovenské nakladateľstvo detskej knihy - SNDKOriginální název:
Vingt mille lieues sous les mers, 1870
více info...
Přidat komentář
Je to úžasná kniha pri ktorej som si prišla na svoje, dlho som ju nevedela zohnať, ale stojí za tú námahu :D
Verne je pro mě jeden z největších spisovatelů všech dob. Tato kniha je snad jeho nejznámější. Pravda, v mém věku se dívám na jeho knihy už trochu z nadsázkou, ale v dětském věku to byla pecka! Jeho vize budoucnosti byla geniální...!
Po dlouhé době jsem se odhodlal si tuhle knížku přečíst, ale musím říct, že jsem čekal víc. Místy nudné popisy toho, co posádka Nautilu vidí v moři za okny ponorky, nedokázaly udržet mojí pozornost u knížky a časem začaly nudit. Jsem fanoušek těchto knih, ale tento titul je pro mě zklamáním a odradil mě od dalších Verneovek... Na druhou stranu klobouk dolů před autorovou vizí budoucnosti ohledně techniky a technickým vymoženostem...
Nádherná kniha.Co jsem se na ní načekal než se mi dostala do rukou v knihovně.Je to už skoro padesátpět let.
Výborná kniha, která zaujme, pobaví, poučí a uchvátí. Jules Verne zase v této knize "předvídal", co bude v budoucnu, což je o to lepší.
Pln pocitu, že tomuto dílu se dá jen tleskat a na to, abych o něm psal, mám pramálo rozumu, omezím se *na pozadí mne slyšíte tleskat* na čtyři slova, jednu anekdotu a pár výpisků.
1. Nautron respoc lorni virch.
2. Conseilova („Myslím, že by byl nerozeznal vorvaně od velryby. Přesto však to byl statečný a hodný chlapec." – – „Nevím, zda by byl rozeznal tuňáka obecného od tuňáka pruhovaného") překrásná věta „A co babirusa pana profesora?", je mým oblíbeným péefkem, případně citátem, když chci někoho potěšit.
3. Nedovedu si Vernův „šrafovaný svět" představit bez dialogů jako:
„Ostenec,“ řekl jsem.
„A to ostenec čínský,“ dodal Ned Land.
„Který patří do řádu čtverzubců,“ bručel si Conseil.
* A ještě jeden můj oblíbený, i proto, že vlastně kryptozoologický:
„Bylo také navrženo, aby ta chobotnice dostala jméno chobotnice Bouguerova.“
„A jak byla dlouhá?“ ptal se Kanaďan.
„Neměla tak asi šest metrů?“ vmísil se do hovoru Conseil, který stál u okna a prohlížel si výčnělky podmořského srázu.
„Přesně tolik,“ odpověděl jsem.
„A neměla na hlavě osm chapadel, která se zmítala ve vodě jako klubko hadů?“
„Přesně tak.“
„A neměla obrovské oči na vrcholu hlavy?“
„Ano, Conseili.“
„A neměla místo tlamy papoušcí zobák, ovšem zobák hrozný?“
„Skutečně, Conseili.“
„Pak s dovolením,“ dodal klidně Conseil, „je tady právě chobotnice Bouguerova, nebo aspoň jedna z jejích sester.“
Knižka se mi velice líbila, i když ji považuji v místech za velice rozvláčnou, určitě to někomu vadit nebude.
Co se dá dodat.... dvacet tisíc mil pod mořem je prostě dvacet tisíc mil pod mořem... Jules Verne má mou nejhlubší poklonu.
Dvacet tisíc mil pod mořem patří mezi to vůbec nejlepší, co bylo kdy napsáno pro mládež. Napínavé, tajuplné, výpravné, plné dobrodružství, najde se zkrátka vše, co si dětské srdce žádá.
Je pravdou, že v době mého dětství moc kvalitních dobrodružných knížek dostupných nebylo, proto verneovky pro nás byly zážitkem a tato kniha mezi ně rozhodně patřila. Dnes se skutečně může jevit jako příliš rozvláčná a místy i nudná. Rozhodně bych ji čtenářům, kteří chtějí zkusit Verna nenabízel jako první, druhou...., ale až později.
Knihu jsem četl asi v páté třídě. Nabažen Tajuplného ostrova jsem opět očekával fantastické dobrodružství a skvělý čtenářský zážitek. Ani jedno se nedostavilo. Příliš, přespříliš dlouhé přírodopisné pasáže. Hrdina je pořád uvězněn v Nautilu. A nejhlubší dno moře, kde by mohly číchat ty nejzajímavější bytosti a nejroztodivnější tajemství, je pusté a holé jako poušť... Trochu mě mrzí že jsem knihu odložil asi 30 stránek před koncem a dodneška nevím jak to dopadlo s kapítánem Nemem...
I přes obdivuhodný futurismus Verneova díla mě jak tato, tak i jiné jeho knihy, moc neoslovily. Přiznávám, že nejsem fanoušek sci-fi. Nechť Vás knihy provází...
No....Někdy jsem si připala, že čtu v encyklopedii podmořského světa.Kolikrát se tam zminoval o řádech, čeledích, podřádech, atd.Pro mě moc informací najednou.Ale jinak bych nemohla nic vytknout :)
Hodnocení je zde poměrně těžké. Po přečtení knihy ´Maják na konci světa´ jsem se zase chtěla pustit do Verna a tak jsem sáhla po téhle knize, protože název mě zaujal asi nejvíc. Ze začátku jsem byla nadšená a prvních sto stránek jsem přečetla jedním dechem! Bylo to napínavé a já u toho opravdu vzrušeně seděla, ale to se jednalo opravdu jen o prvních sto stránek. Pak pro mě knížka začala být trochu nudnou. Někdy se objevila nějaká napínavá scéna, ale spíš se děj trochu vlekl. Proto jsem četla zbytek knížky skoro dva měsíce. Až znovu posledních padesát stránek jsem četla už v očekávání. Chtěla jsem znát jak to dopadne a proč tomu tak bude! Hlavně jsem se chtěla co nejvíc dozvědět o kapitánovi Nemovi. A konec už noebyl tak napínavě rozvitý, ale docela mě potěšil i když jsem si přeci jen představovala více informací o kapitánovi.
Velice mě ale zaujali postavy a musím se přiznat, že je těžké se s nimi teď jen tak rozloučit! Přesto za mnoho nezajímavých momentů pro mě knížka trochu ztratila na kvalitě a dávám jí trochu nad průměr, ale jen lehce. Ale myslím si, že kdyby se vynechali nějaké přehnané části a kniha byla zkrácena tak o polovinu, tak se jedná o naprostý skvost literatury!
Štítky knihy
moře a oceány lodě zfilmováno francouzská literatura ponorky pomsta dobrodružství badatelé a objevitelé mořští živočichové podmořský svět
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Jak skvostné a dobrodružné vyprávění. A ano, bývaly momenty, kdy mi lezla houserská kůže, a sice okamžitě zanikla, za což dávám -1*.