Dvanáctá karta
Jeffery Deaver
Případy Lincolna Rhyma série
< 6. díl >
Nic není takové, jaké se na první pohled zdá byt… Středoškolačku Genevu se v knihovně pokusil někdo zavraždit. Profesionální zabiják sice napoprvé neuspěl, ale nikdo nepochybuje o tom, že to zkusí znovu. Vyšetřování případu se ujímá na vozík upoutaný kriminalista Lincoln Rhyme spolu se svou partnerkou Amélií Sachsovou, která je jeho očima i rukama. Shromážděné indicie v čele s dvanáctou tarotovou kartou zobrazující Viselce dovedou Rhyma k přesvědčení, že klíč k rozluštění celé záhady skrývá více než sto let starý příběh bývalého otroka Charlese Singletona. Dotyčný muž, který v 19. století sehrál významnou roli v hnutí za občanská práva, ale poté byl zatčen za krádež a zostuzen, je totiž předkem napadené studentky, která o něm zrovna píše školní práci. Rhyme se Sachsovou mají pouhé dva dny na to, aby nalezli odpověď na celou řadu otázek, chtějí-li dívce zachránit život. Čeho se Charles kdysi opravdu dopustil? Jaké tajemství svým potomkům zanechal? Podařilo se Genevě odhalit něco, kvůli čemu musí zemřít?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2022 , OneHotBookOriginální název:
The Twelfth Card, 2005
Interpreti: Jan Vondráček
více info...
Přidat komentář
Já se od knihy nemohla odtrhnout. Byla napínavá, poukazovala na náročnost práce detektiva a policie, jejich postupy. Trošku mne zmátla historie ... takže teď se uchýlím ke studiu práv otroků a historie Ameriky, ať rozpoznám, co je fikce a co skutečnost.
Velmi kvalitní, chytlavé. Autor mě tentokrát zblbnul hned několikrát, opravdu jsem si myslela, že teorie z historie je ta pravá. Jen možná trochu škoda toho několikanásobného natahování konce. A taky mi tam chybělo víc Rhymea a Amelie, přišlo mi, že v knize skoro nebyli.
Knížka byla trochu zklamáním, od tohoto autora jsem po přečtení Iluze a Dívčího hrobu čekala další pecku, ale Dvanáctá karta mě příliš nenadchla. Snad příště sáhnu zase po lepší od něj.
Kniha parádní, jako vždy. Deaver prostě umí.
A proč teda čtyři hvězdy místo pěti? Vrah opět geniální a to bez diskuze (miluju tyhle lišky podšité), ale samotné know how příběhu mě tentokrát tolik nenadchlo. Iluzionista byl prostě lepší :-).
Závěrem musím podotknout, že souhlasím se spoustou z vás, kteří protáčí bulvy nad neustálým opakováním získaných důkazů a poznatků. ANO - opakovaní je matka modrousti. A ANO - člověk je neustále ve střehu a připomene si každý detail případu.. ALE! Vážně tohle všechno musí být až na pěti stránkách?? To jako opravdu Rhyme vlastní tak obrovskou nástěnnou tabuli, kam by se všechny tyto poznámky vešly ??? Silně pochybuji! :-D
Začnu citací, která mě pobavila:
"Práce u policie je často rodinnou tradicí. Některý z lidských genů by se klidně mohl jmenovat "polda". :-)
Zajímavý příběh a neméně zajímavý profil zločince nás zavede do Harlemu, kde žije a studuje dívka Geneva. Z nejasných důvodů se jí někdo pokusí zavraždit v knihovně, kde zkoumá historické materiály. Souvisí nějak s důvodem opakovaných útoků na ni? Zodpovědět tuto otázku a odhalit stále nebezpečnějšího pachatele se snaží kriminalista Lincoln Rhyme s detektivkou Amélií Sachsovou a skvělým vyšetřovacím týmem.
Kniha není špatná.Ale zase:-vleklý děj,opakující se popisy osob,důkazů...kterými se autor,pravděpodobně,snaží pomoct,pochopit čtenářům případ.Kriminalisté si,taky prochází důkazy,stále dokola a,přemýšlí,upravují,opravují,doplňují...Jednoho pachatele,už mají a dalších 100 stran,honí druhého.Pak, vyjde najevo,že je všechno jinak.Zbytečně moc stran.To je nejspíš problém,celé této série-Lincoln Rhyme.Jinak Ok.Rafinovaní a chytří zločinci a skvělé závěry,jsou autorovi,velké plus.
Připadalo mně to trochu dlouhé... A asi je to spíš můj osobní problém, ale v audiu mně nesedala předčítající a její způsob. Určitě se ale do dalších dílů o Lincolnovi a Amélii ještě pustím.
Nám čtenářům detektivek jde především o to, aby příběh byl sepsán čtivě a přitažlivě a to Jeffery Deaver perfektně umí. Právem si vydobyl pověst mistra psychologického thrilleru. Věhlasný kriminalista vás hladce vtáhne do děje, vymýšlí nové postupy a rozvíjejí se i další vedlejší příběhy. Skvělé jako vždy s překvapením na konci.
"Bitvy jsou stejné, jako vždy byly. Pouze je dnes obtížnější rozpoznat nepřítele"
Postupně čtu všechny knihy v sérii a tahle je z nich nejslabší. Mám dojem, že se autor svou fantazii už vyčerpal, originalita kvadruplegického detektiva už taky nefunguje a jeho vztah k Amélii Sachsové už rovněž neprochází žádným vývojem. Celkově velké zklamání, z námětu i zpracování.
Jak už bylo napsáno mnohokrát přede mnou. Deaver pořád o několik hlav převyšuje ostatní autory krimi, ale tentokrát to nebylo tak dobré, jak to Deaver umí. I tak je to pořád dobré, jen jsem už od něj četla lepší knihy. Možná to bude i tím prostředím, kde se vyskytují postavy typických afektovaných a pro mě nepochopitelně chovajících se afroameričanů.
Souhlasím s převažujícími komentáři, že šlo spíše o slabší rhymovku, ale pořád jde o čtivou knihu. Na začátku se mi pletla jména pachatelů a domnělých pachatelů, kdy byli někdy nazýváni pravými jmény a někdy přezdívkami. Na konci jsem se pak divila, co vše se dá v USA žalovat.
Ano, tento díl byl slabší, ale opravdu nemohu říct, že by se mi nelíbil. :) Charlesovy dopisy mne popravdě moc nezajímaly, co se mi hlavně líbilo, tak setkání Genevy s jejím otcem, já celou dobu myslela, že je to nějaký vrahův komplic. :D Stále fajn, zatím mne žádná kniha od Deavera nezklamala, takže se určitě vrhnu na další díly. :)
Seriu pripadov Lincolna Rhyma citam zaradom. Je mi jasne, ze medzi 12 dielmi sa vyskytne aj slabsi. A toto je podla mna jeden z nich. Zbytocne roztahane, miestami az nudne. Jeffery Deaver dokaze napisat aj lepsie knihy. Kto siahne po tejto knihe ako po prvej od Deavera, tak bude sklamany. Ale my fanusikovia Lincolna Rhyma vieme svoje....
Autorovy další knížky
2014 | Sběratel kůží |
1999 | Tanečník |
2016 | Sběratel kostí |
2019 | Hra na nikdy |
2000 | Prázdné křeslo |
75% - už to pomalu začíná být na jedno brdo - když už to vypadá, že padouch začíná mít konečně navrch a co nevidět udeří, objeví se policajti, protože Amélie s Lincolnem na poslední chvíli něco rozlouskli... Ale pořád je tohle další pokračování velmi čtivé, zejména se mi líbí, jak nás autor vždy zavede do nového prostředí - tentokrát to je černošská komunita z Harlemu, z níž pochází i málem oběť - snaživá studentka Geneva pátrající po tajemství svého předka Charlese Singletona, jenž se podílel na prosazování práv černochů po válce Severu proti Jihu. Kniha je občas ve vysvětlování překotného kolotoče zápletek poněkud zkratkovitá a některé věci (Genevin život v utajení bez rodičů, falešná školní poradkyně, skutečný pachatel a jeho motiv...) pak působí dost neuvěřitelně, ani hlavní vrahoun tentokrát nebyl moc zajímavý, ale ocenila jsem, že se příběh nakonec stočil zpět k nejzajímavějšímu motivu. Četlo se to jako vždy velmi dobře.