Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
The Door into Summer, 1957
více info...
Přidat komentář
Trošku atypický Heinlein, tohle je romanťárna jak stehno. Přesto jako časovka to funguje parádně a je to vtipné. Přečteno po dlouhé době podruhé, po zhlédnutí japonské filmové adaptace.
Taky by se mi zrovna nějaké dveře do léta hodily. Milá sci fi, nápaditá, lehká a s jemným vtipem. A s kocourem. Za toho jsou body navíc.
Na začátku jsem si říkala, že snad tohle sci-fi nedoposlouchám, přišlo mi to hloupě praštěné, bez nápadu a nebýt kocoura nepokračuji, ale od další kapitoly jsem se zaposlouchala a nechala se do vyprávění vtáhnout a přehodnotila jsem autorovo rozehrané a vtipné cestování v čase za účelem pomsty.
Příjemné odpočinkové scífko, které je vlastně mimo cestování časem víceméně civilním příběhem. Onen proklamovaný kocour je spíše vějičkou na čtenáře, nicméně navzdory uplynulému času si příběh zachoval vysoký faktor čtivosti. Zásluhu na tom má i fakt, že lidské vlastnosti navzdory době zůstávají stejné - a třeba takový doktor Twitchell je vyobrazen perfektně... :)
Samozřejmě jako u řady dalších „prognostických“ děl má čtenář tendenci porovnávat tehdejší a současný pohled. I když to považuji za zajímavé a některé shody mi na tváři vykouzlily úsměv, není to chyba ani klad. Jen to mohlo být ještě zajímavější, kdyby nastal nějaký nečekaný paradox; takto jsem si jen odškrtával jestli se děj vyvíjí tak, jak čekám.
Pokud máte rádi civilnější sci-fi, tohle je fajn oddechovka.
Pokolikáté přečteno?
Opravdu nevím, ale po letech si mě opět našla, v čase předvánočním a karanténním, a já jsem jí zase beznadějně propadla (=přečetla jsem ji na jeden zátah). Takže díky za všechny skvělé komentáře, speciálně Oksalakka, a všem čtenářům-prvničkám přeju příjemný zážitek s klasikou!
Dílo jsem poslouchal jako audioknihu a byl to opravdu zážitek. Původně jsem audioknihu chtěl poslouchat jako desítky ostatních: při uklízení, žehlení, mytí nádobí, vaření,... no, dopadlo to pokaždé stejně. Začal jsem něco dělat, pustil si audioknihu a činnost jsem nevědomě přestal dělat. Kniha mě naprosto vtáhla, bavila a já ji nemohl přestat poslouchat.
Geniální dílo od ještě geniálnějšího autora!
Doporučuji!
Dveře do léta aneb s kocourem v zádech.
Tentokrát a překvapivě Heinleinova lyrika a poetika nezapůsobila tak jako v předešlých knížkách.
Ten tolik proklamovaný kocour se vyskytuje na pár stranách a vyloženě do děje nezasahuje.Jo mazlíček už chápu tu oblíbenost.
Půlka díla se točí okolo firmy akcií a podobných lapálijí.Ukecané až hanba.Uff.Pak konečně nasedne do mrazničky a je tu budíček v roce dalšího milénia.Pak se tam chvíli motá a něco se řeší.
Druhá půle podstatně dramatičtější a Henlein takový jakého máme rádi.Přímočaré vypravování bez nějakých až tak zamotanějších zvratů.
Ano je to už staršího data a je nutno být kapánek shovívavý.Nelze však jinak tentokrát.
Po předešlých přečtených od Roberta to tentokrát bylo působivé zatím nejmín.
Nebyl to prostě ten zásah srdcový.Sympatie si zaslouží a za přečtení určitě stojí.
At vás uhrane lépe.Mnau :-)
Robert použil sci-fi háv len ako akési maskovanie príbehu o jednom poriadnom podraze a k tomu si pridal kocúra, ktorý hľadal svoje dvere do leta a koniec-koncov ich spolu so svojím majiteľom aj našiel. Ako majiteľ štvornohého osrsteného tvora s riadne ostrými pazúrmi som sa usmieval pri opisoch správania sa kocúra Petroniusa - presne takto isto sa správa aj naša mačka a dokáže sa občas tak pozrieť (a zhnusene si k tomu otriasa labky), že čo to je vonku za počasie, až mám pocit, akoby som zaň mohol. Kniha je také príjemné pohladenie pre všetkých ľudí, ktorí veria na šťastné konce, lásku a majú radi aj iné zvieratá, nielen mačky a nenechajú sa odradiť technickými detailami, ktoré sú z dnešného pohľadu úsmevné - vlastne tento retro pohľad je pridaná hodnota, pretože vieme, aké to je v roku 2021 a aké to v rokoch 2000-2001 bolo.
Když jsem to četl asi před 25 lety, tak mi to připadalo jako super knížka. V dnešní době slabý průměr. Příběh je přehlušen popisy "vynálezů", které v dnešním kontextu nedávají smysl a vyloženě mě rozčilovalo jak jednoduše se dalo prorazit s nějakými novými produkty, nemluvě o tom, jak jednoduché je bylo vyvinout.
Jinak ale příběh špatný není, hlavně posladní cca 1/4 kde se vše propojí se vším, je vyloženě dobrá.
Vydání, které jsem četl, bylo z odeonské edice Čtení na dovolenou. To je velice trefné označení. Kniha se čte jedním dechem, je zábavná a osvěžující. Kromě velké fantazie, která se jaksi samozřejmě u spisovatele sci-fi předpokládá, je třeba ocenit také obratnost a lehkost, s nimiž svůj příběh vypráví.
Jakožto milovníka koček musím konstatovat, že mě dost těší, že za vznik této knihy se přičinil kocour samotného autora. Moc pěkné, řekl bych snad i spíš dobrodružství, než sci-fi nebo fantasy. Začátek působí poněkud vlažně, ale jakmile se příběh rozjede, tak to nemá chybu. Cestování v čase je vděčné téma a zde ho Robert A. Henlein načal takovou zábavně dobrodružnou formou. Jak kdyby Dan Davis byl Marty z Návratu do budoucnosti. Je to prostě takové oddechové dobrodrůžo, střihnuté nějakými technickými vychytávkami a představami autora z padesátých let, kterak bude vypadat svět v roce 2000. Má to švih, nápad, baví to a standardně to podkresluje kvalitu autorových příběhů. Dobrý kousek.
Sci-fi jen příjemně rámuje tuhle chytře promyšlenou a svižně ubíhající historku o velkém podrazu a následném dlouhém hledání. Dokonalá oslava činorodosti a podnikavosti, tentokrát s mírným humorem a drzým kocourem místo jindy autorem preferované vojenské akademie. Milá, občas až dojemná četba.
90 % (zatím 506 hodnotících generuje průměr 86 %).
Jedna z mých dvou oblíbených a poněkud atypických (protože ve srovnání s ostatními relativně stručných) heinleinovek. A v daném případě skutečně platí, že žánr sci-fi je tu spíš kabátkem pro milostný příběh. Což nevadí, protože příběh je střídmý a věrohodný a kabátek hezky a slušivě střihlý. Rovněž vyšívaný trochou decentního humoru právě tak akorát a to i dnes, po takové době.
Během čtení mi knížka nepřipadala zvláště záživná. Konec to asi vylepšil, protože mi pak bylo líto, že už nepokračuje. Je to fikce na téma cestování časem, ale má i náměty k přemýšlení. Je neuvřitelné, že ji autor napsal během 13ti dnů. Mám podezření, že musel používat nějaké časové smyčky :)
Kniha nenadchla, první polovina mě přímo nudila, od druhé poloviny, kdy to začalo připomínat Zítra vstanu a opařím se čajem, jsem spíš kroutil hlavou a přemýšlel, jestli to je myšleno vážně, nebo je to parodie na SCI-FI.
Tady už zub času trošku nahlodal tu sci-fi stránku, ale v době vzniku to musela být pecka, protože některé věci, které nyní považujeme za normální či snad i přežité, musely být tehdy myšlenkami a nápady hodně pokrokovými. Stále je to však vtipná, příjemná časová hříčka se sympatickým hlavním hrdinou, kocourem jako jeho největším přítelem, neobyčejnou cestou za pomstou a láskou na celý život. Jen je průběh děje hodně předvídatelný. No alespoň jsem se nemusel v textu vracet a hledat, kde mi co v průběhu čtení uteklo:).
Milá starosvetská sci-fi z roku 1956 - na nejaký čas poslednej stabilnej a optimistickej éry v USA, keď JFK ešte ani nepomýšľal na svoju poslednú kandidatúru . Vo svojej dobe určite zaujímavá kniha, ktorá však teraz pôsobí príliš rozvláčne a naivne - takto by možno sci-fi romantickú novelu napísala D. Steelová.
To však neuberá knihe na svojskom pôvabe no a prednes p. Brouska je perfektný.
PS. Strojárom alebo vývojovým pracovníkom so slabými nervami odporúčam čítať len pod vplyvom sedatív,
finančné, časové a personálne náklady na vývoj podobných produktov totiž autor podcenil cca 1 000 krát !
Příjemné, pomalu plynoucí vyprávění o kočkách, ženské zradě a přátelství, které zavání jedním velkým časovým paradoxem. V mnoha ohledech naivní příběh sice končí happy endem, souboj s časem však nevyhrál.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi americké rományAutorovy další knížky
2002 | Hvězdná pěchota |
1984 | Dveře do léta |
1994 | Měsíc je drsná milenka |
2011 | Vládci loutek |
2020 | Cizinec v cizí zemi |
Trochu zvláštní, ale přesto čtivá knížka. To ukládání ke studenému spánku a cestování v čase, trochu zvláštní. Hlavně jestli kocour našel ty dveře do léta...