Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Cestujte časem, aniž by vás museli zmrazit!
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2017
,
Walker & Volf
Originální název:
The Door into Summer, 1957
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Slabší Heinleinovka. Opravdu dobrá byla až ta závěrečná část s cestou časem, kdy se to celé hezky vysvětlilo.
Čekal jsem spíš nějaké hardcore ortodoxní kosmočasoprostorový psychadelický dementotraumaterapeutický pistolovystřelující sci-fi nářez, ale co jsem dostal je neuvěřitelná spleť chytrolínských řečí. A samotné sci-fi tu figurovalo jen teoreticky. Paráda!
Heinleinov rozprávačský štýl v tomto príbehu opäť nemá chybu. Niektoré scény s mačkou sú ukážkové. Kocúr je tu hlavný akčný hrdina a musím dodať, že niektoré scény s ním predčili aj scény s hromtĺkmi od iných autorov v iných príbehoch. Knižka sa veľmi dobre číta.
Tri štvtiny knihy sú za všetky hviezdy, tá posledná je už poslabšia a záver Heinlein myslím dosť odflákol. Ten šťastný koniec mi pripadal ako vystrihnutý z románu o budovaní svetlých zajtrajškov, len teda s opačnou polaritou systémových hodnôt.
Dan Davis, hlavná postava príbehu nie je žiadny neohrozený sympaťák, skôr naopak, napriek tomu sa nedá, nedržať mu palce. Ale ako som už písal akčnú zložku príbehu skvelo dotvára jeho mačací parťák.
Cestovanie časom, ako ho tu Heinlein popisuje má nekoľko logických chýb, hlavne v závere. Niektoré „vynálezy“ tu popisované môžu vylúdiť na tvári úsmev. Napriek tomu ako odpočinkové čítanie je knižka vhodná pre čitateľov všetkých vekových kategórií, ktorým nevadí, že niečo je už dnes úplne inak. Jedná sa totiž o klasiku v žánre a zároveň aj o zábavu.
Knihu jsem četl vícekrát a pokaždé jsem si v ní něco našel. Je to výborně napsané. Cestování časem je výborně zvládnuté. Jen trochu mimo je předpoklád výroby výrobku bez razatních změn po dobu několika desetiletí. Základní moto kocoura "alespoň jedny dveře musí vést do léta" je mi velmi blízké.
Zajímavá zápletka, dobře se to čte, ale pak vám možná dojde, stejně jako mě, že je to kýč jak bič a z toho tématu šlo vytěžit mnohem víc. Ale příjemná knížka na pár letních odpolední, kdy nemáte nic lepšího na práci.
Neobvykle přímočaré a výstižné, jako kdyby Heinlein neznal žádné odbočky a obkecávání. Tohle lze spisovatelům jedině závidět, protože příběh odsýpal velice rychle a dal by se zařadit mezi další "sci-fi-nesci-fi", jelikož spousta mistrovských děl má tento žánr v podstatě jen jako kulisy, zatímco vypráví příběh seriózní a v blízké budoucnosti ne nutně nereálný, i když ty představy člověka z let sedmdesátých o začátku nového milénia byly tentokrát spíše úsměvné – nápad s da Vincim byl naopak velice zajímavá myšlenka, která by stála za to být samostatně zpracována. Jinak jde o další kus z edice, který svým vědeckofantastickým bratříčkům rozhodně nedělá ostudu. Název knihy 'Dveře do léta' navíc dodává v kontextu s celým příběhem jakýsi silně nostalgický nádech a to se mi moc líbí. Jedna z těch knížek, co se dá číst pořád dokola, když vás na ní něco víc zaujme.
Výborná kniha, i když přiznávám, že hlavním plus je pro mě coby milovníka koček Petronius. :) Nicméně doporučuji všem, včetně těch, kterým žánr sci-fi mnoho neříká (ostatně ani já nejsem jeho fanoušek). Jen ten konec by mohl být trochu... Snad méně patetický?
Dveře do léta... jak často jsem po nich sám marně pokukoval. V životě snad každého z nás se vyskytne období, ve kterém by takovou vymoženost potřeboval. Americký spisovatel Robert Anson Heinlein (jeden z trojice tzv. velmistrů SF (kromě něho ještě Asimov + Clarke)) to zřejmě nejen dobře věděl, ale pociťoval touhu k tomu také něco říct, výsledkem čehož byla tato nemálo poutavá a koncepčně celkem dobře vymyšlená kniha. Přesto jsem měl pocit, že šla tak nějak mimo mě. Je to asi tím, že v rámci sci-fi žánru preferuji něco poněkud odlišného. Pro Heinleina zde ono "sci-fi prostředí" slouží zjevně pouze jako kulisa pro vykreslení příběhu, který by mohl do jisté míry fungovat i bez ní (odmyslíme-li si ono cestování časem :)).
Heinleinovo dílo přesto není špatné. Některé momenty působí vcelku úsměvně a autorsky přehnaně (např. jeho vize roku 2001, ale také pokusy o psychologický rozbor ústředních postav či amatérsky působící filosofické řeči), ale jakožto celek dílo drží pohromadě a dokáže zapůsobit. Co mě možná trochu mrzelo, byl konec díla, který byl na můj vkus až příliš "pozitivní".
S touto knihou jsem si s Henleinem, který mě obecně velmi nadchl, dost dobře odpočinula
Tak to jsem byl opravdu velmi příjemně překvapen. Heinleina jsem v mládí nějak vynechal a tento román je prostě výborný. Skvěle se čte, děj je zajímavý... Kniha byla napsána v roce 1957, děj se odehrává v letech 1970 a 2000-2001 a je opravdu velmi zajímavé, jak od té doby vývoj pokročil. V některých případech autor celkem odhadl možný vývoj, v mnoha si ale vůbec neuměl představit, co bude v té budoucnosti běžné, takže neustále se používá logaritmické pravítko, telefonuje se sice i s obrazem, ale hovory přepojují spojovatelky... To ovšem románu vůbec neubírá na zajímavosti, spíše naopak. 28.9.2012 dávám 90% a 5*.
Přečetl jsem v době, kdy jsem o nějakém scifi neměl ještě ani poslední tušení. Krásný námět, výborná časovka....
Dveře do léta byla první kniha, kterou jsem od Heinleina přečetl a ačkoliv jsem pak třeba jeho Cizince v cizí zemi s láskou a s nadšením grokoval, tato kniha na mě přesto zapůsobila nejvíc.. Výborně napsané, s inteligentním a milým humorem okořeněné dílo, které nepustí, dokud není přečteno. ;)
PS: Co se týče "zabouchnutosti" hlavního hrdiny do své "neteře"(není to jeho vlastní neteř)...ehm.. tak to je jen naprosto mylná interpretace této romantické roviny příběhu... Když se na svou neteř dívá, tak nevidí malou dívenku, ale dospělou ženu, která z této dívky vyroste. Ženu, která bude vzhledem k vlastnostem té dívenky pravděpodobně chytrá, hodná a možná i hezká. Ano, je to trošku naivní, ale má to táááááák velké srdce...O jakémkoliv pobouření nemůže být vůbec řeč..
Osobně řadím Dveře do léta k tomu lepšímu, co Henlein napsal. Job je v mnoha (ne ve všech) ohledech určitě lepší, ale spousta dalších pozdějších knih z mého pohledu jednoznačně horší - zvlášť mě v nich odpuzují autorovy fašizující postoje, kterých jsou Dveře do léta prosté.
Je to prostě pohodové počtení, trochu scifi romantika, jak píše Petroff, trochu toho časoposouvání - mimochodem jeden z těch rozumnějších a střízlivějších popisů cestování časem, na který jsem v rámci žánru narazil. Žádný perverzní podtón jsem nezaznamenal - můj libertinský světonázor snese ladasco a tady jsme se zdaleka ani nepřiblížili hranici dobrého vkusu natož abychom šli za ní (mimochodem, tvrzení o "zabouchnutí", to je překroucená interpretace a smutná ukázka nemilosrdného společenského diktátu "normálnosti") .
Ještě bych rád podotkl, že je nefér označovat vykreslení budoucnosti (resp. dnešní současnosti) jako úsměvné. Tak to prostě u scifi chodí, málokdo je tak dokonalý vizionář, aby se trefil (a kdo ví, pár i banálních událostí s vyšším "impact faktorem" se mohlo udát jinak a současná doba mohla být také úplně příslušně jiná a z našeho pohledu "divná"). Naopak by se dalo vyzdvihnout, že koncept vynálezu "univerzální uklízečky" je dnes hotový běžně komerčně dostupný produkt, a za to patří Henleinovi spíš uznání, než velkorysý úsměv.
Klišé možná ano, ale z mého pohledu poctivě napsané, uvěřitelné, čtivé a milé scifíčko, které rozhodně nelze považovat za průměrné.
Kniha o jednom vynálezci, který za pomoci hibernace a stroje času přeskakuje z jedné doby do druhé a napravuje svoje životní omyly a přešlapy. Taková jednoduchoučká četba k vodě nebo na chalupu, když zrovna prší.
plusy:
+inteligentní zápletka
+první polovina knihy velmi čtivá,
+dějové zvraty
+napínavá atmosféra
+dobré nápady - Leonardo da Vinci byl cestovatel v čase, který se marně snažil zkonstruovat ve středověku vynálezy 20.století
mínusy:
-perverzní strýček, který jede po své neteři...nevím, mě to přišlo trochu úchylné
-příliš zjednodušený popis funkce a konstrukce vynálezů
-hlavní hrdina vynalézá jako slepice snáší vejce
-závěr trochu slabší, působí zrychleně a odflákle
-čekal jsem větší rozuzlení, tohle bylo až příliš laciné
-kniha je staršího data a proto dost úsměvné představy o civilizaci po roce 2000.
-chybělo mi podrobnější vykreslení atmosféry Velkého Los Angeles a jeho obyvatel
Nesouhlasím s Petroffem, že by to byl zvláště poutavý film. Je to až příliš klišé, hodný, ublafaný a chudý vynálezce, který má rád svou kočku a zabouchne se do svojí 11ti leté neteřinky - nakonec dojde svého štěstí a žije spokojeně až do smrti. Mě to připomíná spíše béčkový film, který dávají v dopoledních hodinách na nově. Já dávám 3 hvězdy - závěr byl odfláknutý.
Bomba. Sci-fi romantika jako blázen... Doopravdy Dannymu jeho Ricky děsně moc závidím. Pasáž, kdy se s ní na letním táboře domlouvá o tom, co bude a jak to udělat, tak při týhle pasáži mi prostě naskočila husí kůže a vylítly pomyslný slzy. Divím se, že to ještě nikoho nenapadlo zfilmovat- myslím, že by se to i celkem dalo, aniž by to nutně muselo ztratit atmosféru. Pro mě je to srdcovka a od Heinleina nejoblíbenější knížka.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi americké rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Šílená kniha, poetická, absurdní a kreativní a promyšlená a hodně mě bavila. :))
"Kontrola spočívá v určité negativní zpětné vazbě s vestavěnou "bezpečnostní pojistkou", protože samotná existence té tištěné řádky závisela na tom, že ji neuvidím; zjevná možnost, že bych ji mohl vidět, je jednou z vyloučených 'nemožností' základního obvodového schématu." - hehehe