Dvojčata
Saskia Sarginson
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193605/bmid_dvojcata-XOW-193605.jpg
3
165
165
Isolte a Viola jsou dvojčata. Jako děti byly neoddělitelné, ale dospěly ve dvě naprosto odlišné osobnosti: Isolte je úspěšná novinářka pracující pro módní časopis, zatímco Viola je zoufale nešťastná a už léta bojuje s anorexií. Co se stalo, že se jejich cesty nyní ubírají tak odlišnými směry? Když začnou obě vyprávět o tragédii, která se odehrála během jednoho polozapomenutého léta, z minulosti se postupně začne vynořovat děsivé tajemství, které hrozí, že jim nenávratně zničí i jejich dospělé životy… Velmi očekávaný románový debut britské autorky, balancující na pomezí milostného příběhu a psychologického thrilleru.... celý text
Přidat komentář
Kniha je hodně zvláštní, chvílemi jsem se u ní i nudila, což se stane při spoustě knih, ale něco v ní mě nutilo číst dál a zajímat se o to, co bude následovat. Rozhodně nemohu říct, že kniha jako celek by byla nudná, často mne mátlo skákání v ději, ale celkový dojem z knihy mi to nenarušilo. Na konci do sebe vše zapadlo až člověka zarazí jak vše může skončit špatně. Nebo naopak dobře?
Tak to mě nebavilo :( Přečetla jsem půlku (dál jsem se nedonutila) a posledních pár kapitol, aby mi později nevrtalo hlavou, jak to dopadlo.....no, moc jsem si tedy nepomohla ;)
Mám z knihy podobné pocity, jako čtenáři přede mnou. Vcelku jednoduše se četla, příběh byl docela chytlavý, ale často jsem se těšila, až budu mít za sebou rozuzlení na konci a ten konec nakonec nepřišel. A ani mne nemrzí, že nevím, co se stalo s Polly, občas opravdu někdo zmizí a víc se nikdy nedozvíme.
Rádoby thriller o nevyzpytatelnosti dětsví. Kniha jsem zhltla, byla místy dobrá a místy jsem se nudila, zároveň jsem si při čtení dětských příběhů sama uvědomila své dětské průšvihy. Rozhodně čtení pro někoho, kdo psychologickými romány teprve začíná.
Mrzí mě ten nedořešený konec. Je to až moc happy endu a zároveň se nedozvíte prakticky nic.
Skvělá kniha od které jsem moc nečekala, ale o to více jsem byla překvapená. Mrzí mě ale, že se nikdy nedozvím, co se sakra stalo s Polly.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na přeskakování v knize. Ze začátku mě moc nebavila, následně se příběh začal vyvíjet a ke konci jsem hltala každou stránku.
Jediná škoda je, že konec byl až moc rychlý.
Příběh je bez náboje a nenutí čtenáře číst nedočkavě dál a dál. Je to takové chaotické čtení. Přišlo mi,že stále čtu jen o dětech pobíhajících v lese a nic. Prolínání minulosti a přítomnosti je samozřejmě fajn,ale proč autorka neoznačila dané vyprávění/ kapitolu jménem vyprávějícího a dobou,ve které se zrovna daná kapitola odehrává? Vadí mi to,není to "na oko" a tak nějak to kazí radost ze čtení. Já tedy nedoporučuji,je to takové jalové,bez hloubky a nedotažené.
Příběh se mi líbil. Střídání současnosti s minulostí dávalo knize smysl a pomalu vedlo k pochopení toho, co se kdysi stalo.
Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na to neustálé střídání postav, časů, ich/er-formy (opravdu dlouho, skoro polovinu knížky), ale nakonec jsem byla ráda, že jsem to vydržela a knížku neodložila. Příběh mě naprosto chytl, Johna jsem si zamilovala a byla jsem zvědavá, jak všechno dopadne. Otevřený konec mě ovšem zaskočil, vyvrcholení bylo to, na co jsem tak čekala, a to se nedostavilo. Jednu hvězdičku dolů za to neustálé střídání všeho, druhou hvězdičku dolů za ten konec.
I já patřím ke čtenářům, kterým se tento příběh líbil a mohu ho doporučit dál. Asi i proto, že jsem neměla žádná velká očekávání a samotnou mne překvapilo, jak lehce se mi četl... Mám ráda příběhy opředené tajemstvím z minulosti, která jsou postupně odhalována a přitom i čtenář dostává šanci na utváření vlastní linky příběhu... Tady těch podnětů bylo dostatek a ještě by pomalu i zbylo na další příběh... Myslím, že další náhled z více stran a nějaké pokračování by nebylo na škodu, ale já jsem rozhodně spokojená i teď, že mám šanci domyslet si to po svém...
Přísahám, že už si nikdy v životě nekoupím knihu jen podle obalu. Číst se to dalo, ale byla to ukrutná nuda. Zase na druhou stranu, kniha působila jako prášek na spaní. Jen co jsem ji v posteli otevřela, už se mi chtělo spát. Jedna hvězda za obal, jedna hvězda za chudáka Polly. Konec.
Kniha od začátku byla pro mě psána dost chaoticky. Střídala se současnost s minulostí a někdy čtenář pomalu nevěděl, v které části zrovna je. Tak 2/3 knihy jsem si na to zvykla a byla jsem schopná knihu dočíst. Rozuzlení jsem čekala, prakticky od poloviny knihy. Jen jsem čekala trochu romantický konec, že autorka ještě napíše, jejich setkání.
Perfektn zpracovaný příběh dvojčat....nicméně od závěru jsem čekala více rozuzlení ....
Kniha byla pro mne zajímavá. Taková příjemná oddechovka. Roman spojeny s thrillerem.
Ani zdaleka nenaplnilo moje očekávání. Zdlouhavé... napětí možná chvíli na pár stranách... ale kde nic, tu nic.... zrovna tuhle knihu bych si už znovu nepřečetla.
Bylo to fascinující. V půlce knihy velmi strhující a já nemohla jít spát aniž bych nezjistila, co se stalo. Vyprávění Violy a do toho i Isolte mě bavilo. POhledy dvou různých stran ačkoli jsou dvojčaty. Super! Další knižní kocovina.
Dobrý den,
myslím si, že kniha má zajímavý příběh. Je velice těžké psát ve 4 rovinách (2 osoby, 2 časy), proto opravdu někdy vznikne nepřehlednost. V knize jsou občas zdlouhavé, zbytečné pasáže nebo neúplné spojení. Na druhou stranu detaily příběhu, vůně a přírody mě více ponoří do děje. Na této knize mě mrzí konec, protože mi přijde, že tam chybí poslední stránka (kapitola) na kterou jsem se opravdu těšila. Stačil by jeden jediný odstavec. Přebal knihy je krásný, jen jsem si podle něho myslela, že se jedná o příběh vhodný dětem a dospívajícím,což není. Kvůli konci 4* Doporučuji pro reálné strasti života, anorexii a jiný pohled na svět.
Štítky knihy
anglická literatura dvojčata psychologické příběhy sestry psychologické thrillery prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2014 |  Dvojčata |
| 2021 |  Lavička |
| 2022 | Jednoho dne v Londýně |
Kniha mě moc nebavila - bylo to celé takové nemastné, neslané.