Na dvore z krídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404423/bmid_na-dvore-z-kridel-a-zmaru-BbP-404423.jpg
5
3139
3139
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
V napínavom treťom diele série Na dvore z tŕňov a ruží, svetového bestselleru hviezdy YA fantasy Sarah J. Maas, blížiaca sa vojna ohrozí všetko, čo je Feyre drahé. Feyre sa vracia na Jarný dvor, odhodlaná získať informácie od Tamlina a útočiaceho kráľa, ktorí chcú zraziť Prythian na kolená. Aby sa jej to podarilo, musí hrať smrteľne nebezpečnú hru plnú úskokov – a jedno pošmyknutie môže znamenať porážku nielen pre ňu, ale aj pre celý jej svet. Feyre sa preto bude musieť rozhodnúť, komu spomedzi oslňujúcich a nebezpečných Najvyšších lordov veriť – a hľadať spojencov na najneočakávanejších miestach. A tak zatiaľ čo na bojovom poli zúri vojna, najväčší boj sa odohrá vo Feyrinom srdci. V epickom finále napínavej trilógie sa zem sfarbí krvou a mocné armády sa stretnú v boji o nadvládu toho jediného, čo ich môže všetkých zabiť.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
Další skvělý díl této série. Připadal mi malinko slabší než ten předchozí, některé situace už byly trošku klišé, nicméně pořád to byla skvělá četba, od které jsem se jen nerada odtrhávala. Jak mi díly Skleněného trůnu pily krev a četla jsem je téměř z donucení, tak jsem Dvoru trnů a růží naopak propadla a opravdu potřebuju, aby byly další a další díly.
Třetí díl neuvěřitelné série. Tento díl se nesl v duchu přicházející války a nebezpečí. Ne všichni,kteří se tvářili jako padouši opravdu takoví byli....
Třetí a ,,závěrečný” díl série byl dlouhý. Předlouhý. Ale to bylo jediné dobře. Mohla jsem si v Prythianu ještě nějakou dobu užít a užila. Oceňuji , že celá kniha od začátku do konce není jen bojem a válečením, ale stále i životem postav a jejich rozvojem.
Moc jsem si těch 714 stran užila.
Tento díl mi přišel o dost slabší než předešlý. Začátek na Jarním dvoře byl dobře napsaný, ale potom přišla polovina knihy, která se neuvěřitelně táhla. Kdyby se kniha zkrátila o 200 možná i 300 stránek, tak by byla úžasná. Ale musím vyzdvihnout hodně akce, která se odehrává na konci. Ovšem vyhrocené drama, které jsme věděli, jak dopadne, bylo přidáno dost na sílu. Charaktery postav jsou moc krásně vykreslené a stále se vyvíjejí a to je důvod, proč mě to baví
(SPOILER)
Knížka jako taková se mi líbila, dokonce jí považuju za nejlepší díl série. Konec mi přišel taky celkem v pohodě, uzavřely se všechny důležité dějové linky a i postavy se dočkaly úctyhodného zakončení (hlavně příběh Amren byl podle mě skvělý). Problém mám ale s tím, jak si autorka to ukončení série usnadnila. Celou válku s Hybernem v podstatě vyřešila díky sérii různých náhod a šťastných okolností a největšího záporáka, který byl silnější a mocnější než všechny ostatní postavy dohromady, přemohla slabá čerstvě proměněná víla bez jakéhokoli výcviku. Jako vážně? Co mě ale na konci naštvalo úplně maximálně byla dějová linka s Rhysandem. Absolutně jsem nepochopila, proč se Sarah J. Maas rozhodla to s ním takhle „zdramatizovat“ (haló, stejně jsme všichni věděli, že to přežije). Vždyť už to tady jednou bylo, proč to do té série cpát znovu? Já zapomněla, autorka se totiž velmi ráda opakuje, zřejmě aby splnila nějaký rekord v počtu zbytečných stran.
To neustálé omílání věcí stále dokola mě nepřestalo štvát ani ve třetím díle. Ale s tím už tak nějak musíte počítat, když čtete knížky Sarah J. Maas. Ve Dvoru křídel a zmaru tahle nezáživná část alespoň netrvala tak dlouho. Začátek byl super, potom přišlo asi 200 stran Feyřiných problémků (doteď mám noční můry ze všech těch scén, kdy Feyre zatínala prsty na nohou při pohledu na Rhysanda, což bylo asi tak na každé páté stránce), ale v podstatě celá druhá polovina knihy byla jedna akce za druhou. Bavilo mě to moc, i když asi jde vidět, že z téhle série nejsem tak nadšená jako jiní čtenáři.
Bavil mě autorčin styl psaní, který vychvaluji, ale vždy, když slyším o jakémkoli dílu od Sarah J. Mass. Co se týče příběhu.... celé mi to přišlo trochu o ničem. Vše co se tam dělo mi připadá na tak velkou knihu málo. Za to asi strhávám jednu hvězdičku. Jinak ale nemám co vytknout. Ten svět jsem si zamilovala a jen těžko se mi z něho bude odcházet. Přesto mě neláká si příběh číst znovu.
Láska na celý život! Celá tato série je pro mě neuvěřitelná srdcovka a ani třetí díl mě nezklamal. Kniha ve mě dokázala vyvolat širokou škálu pocitů a autorka si držela moji pozornost celých 720 stran. Pokud bych měla něco vytknout, tak jen to, že mi šíleně lezou na nervy Feyriny sestry.
Tenhle díl je snad ještě obsáhlejší než ten minulý a i přesto dokáže být pohlcující až do konce. Jako druhý díl byl sice o něco lepší, alespoň pro mě, ale i tak tohle je prostě dechberoucí pokračování, čtivé a napínavé. Bylo hezké sledovat jak se jednotlivé vztahy mezi postavami vyvíjejí. Tahle série je skvělá a rozhodně stojí za to.
Jak jenom zhodnotit tuto knihu… Druhý díl se mi docela líbil, i když nějaké ty vady na kráse samozřejmě najdu, ale tenhle? Fanouškům Dvorů se moje slova líbit nebudou…
Začneme u postav. Ta hlavní – Feyre - je šíleně protivná, sebestředná, ukňouraná a v tomhle díle i pěkně namyšlená a o její sestře Nestě ani nemluvím! Jak tyhle dvě mi lezly na nervy! Každopádně ostatní jsou velmi zajímaví – Mor, Cassian, Azriel, Amren. Rhysand je vykreslený spíš jako dokonalý vílák bez záporné vlastnosti a to mi dost vadilo. Na druhou stranu na to, že jsou všichni tak staří, se chovají jako puberťáci. Od někoho, kdo toho tolik zažil, bych čekala nějakou moudrost… Takže absolutně nedokážu pochopit, jak Feyre, která je vyloženě mladá, mohla někoho vést a překonat tím někoho, kdo je 500 let naživu :D To je prostě nemožný… Navíc když se řekne Feyre vybavím si jenom dvě části jejího těla a to: pohlavní orgány a prsty na nohou, protože zmínku o nich najdete snad na každé stránce! Dále mě šíleně štvaly neustálé potřeby všech postav zvracet či ukazovat vulgární gesta. Další věcí, která mi přišla strašně divná, je ta, že je Feyre tak mocná, když má jen střípky moci jiných vladařů. Vždyť to je až do nebe volající hloupost!
Ohledně záporáků: Ani Amarantha, ani král Hybernu mi nepřišli tak hrůzostrašní a mocní, jak se o nich vyprávělo. A o tom, kdo zabil krále Hybernu bez absolutního výcviku radši úplně pomlčím!
A teď několik slov k příběhu. Kniha má obrovské množství stránek, ve kterých ale nenajdete pomalu žádný smysluplný příběh. Většinou je to jenom omáčka okolo a spousta sexu Feyre a Rhysanda. Navíc se objevuje i hodně nelogických momentů, které většinou sobě odporují po dalších dvou stránkách (viz. Feyre nevidí ve tmě v nicotě knihovny, ale o pár stránek dále už má tmě přizpůsobené oči, jako WTF?). A ohledně konce? Konec je jeden velký trapas a kýč jako prase! A nevyvolal ve mně naprosto žádnou emoci… Sorry. Bylo mi naprosto jedno, jak to dopadne – většinu času prostě předvídáte, že se opět stane zázrak, ostatně jako vždy, když to vypadá, že autorka nemá kam sáhnout. Navíc jsem v knihách našla neskutečně moc podobností s jinými příběhy (př. Labyrint, Duna, Hunger Games, Lovci stínů, atd.) – nevím, jestli je to vyloženě vykrádačka jiných sérií nebo záměr autorky, ale ty podobnosti jsou více než zřejmé.
Já nevím… Dobře se to četlo, ale nějak mi to pořád nesedí. Nic se tam pořádně neděje, většina stránek obsahuje jenom nezajímavou omáčku. Osudy hlavních postav jsou šíleně předvídatelné, až trapné dá se říct. Děsím se toho, jestli opravdu mají být další díly, protože do těch už se asi nepustím…
Hodnotím dvěma hvězdičkami, protože neustálé zvracení hlavních postav, přes vulgární gesta a naprosto nemístné poznámky o sexu mi neskutečně lezly na nervy! (Jestli tohle někdy budu číst znovu, začnu si to kroužkovat! – jen pro představu)
Knížka se mi opět moc líbila. Příjemně překvapilo bližší seznámení s ostatními vladaři i zapojení Nesty a Elain do akce. Osobně se mi více líbil druhý díl této série, ale knížku jsem si přečetla s radostí.
Třetí díl se mi líbil nejvíce. Hodně akce, hodně bytostí, hodně emocí. Chtěla bych více knih, které mě i v pracovním týdnu budou do 3 do rána držet na jehlách a nedovolí mi jít spát, dokud těch posledních 150 stran nespolknu.
Některým knížkám prostě nestačí dát jenom pět hvězdiček. Podruhé to snad bylo ještě lepší, než poprvé Doslova jsem ho zhltla. Setkání Feyr a Rhyse jsem si četla několikrát. Tahle část pro mě vždy bude srdcovka. Moc se mi líbilo, vývoj postav. Například Nesta mi přišla hodně zajímavá. Moc se těším na A court of silver and flames až si přečtu její příběh. Kdo mě ještě hodně zaujal byl Lucien. Bitvy byly skvěle popsané. Vůbec jsem se v nich neztrácela. Při poslední bitvě mi přeběhl mráz po zádech. A u jedné, částí jsme prostě prostě měla chuť se rozbrečet. Moc se mi líbilo jak Maasová všechno propojila, takže konec byl famózní. Tohle autorka umí - napsat nádherný konec plný očekávání kdy jenom sedíte s pusou dokořán. Rozhodně to není naposledy, co jsem po této sérii chytla, v budoucí si ji určitě přečtu znovu. Stoprocentně si celou sérii přečtu ještě jednou. A rozhodně ji doporučuji.
Stejně skvělé jako předchozí díly. Některé zvraty v ději jsem předpokládala, ale spoustu jsem jich nečekala. Člověk nakonec fandil i těm záporákům :)
Tkadlena? Řezbář? Že by měli duši?
Nejspíš i zlo má svou odvrácenou tvář, na kterou zkrátka nevidíme. Možná i ta nejtemnější duše má v sobě něco, pro co bychom ji neměli zatracovat...
Čtivé, napínavé, překvapivé. Rhysandovi by prospělo, kdyby zůstal alespoň maličko nečitelný jako v předchozích dílech, protože tou svou dokonalostí ztratil něco ze svého kouzla ;)
A Tamlin? Tak ten překvapil a to hned několikrát...
Nikdy nevíš, v kom najdeš přítele - a v kom nepřítele. Kdo klade léčky a komu můžeš věřit. Kdo tě miluje - a kdo nenávidí.
Chyť si svého Suriela - a možná se to dozvíš...
Jo, tohle se mi moc líbilo.
Postavy za příběh krásně vyzrály a nebály se větších obětí a vydání všech svých sil. Nicméně, na to, aby to překonalo druhý díl, by bylo potřeba méně deus ex machina efektů, méně zrad a připojení se "nepřátel" ke "straně dobra" a méně zázračně zachráněných životů.
Za sebe oceňuji zapojení sester do příběhu a odhalení dalších vládců dvorů Prythianu. Mrzelo mě, že některé postavy (Lucien) byly trochu upozaděné. Konec na mě asi nezapůsobil tak, jak byl zamýšlen, přišlo mi to (jako celá tato série) lehce nekonzistentní. Konec se mi zdál trochu násilný, nicméně chápu, že si autorka potřebovala postavit základ pro další díly.
Čtení jsem si (jako vždycky u Maasové) velice užila, nicméně nevím, jestli budu ochotná věnovat čas dalším dílům (i když na Nestu a Cassiana jsem opravdu zvědavá, totéž u Elain a Luciena). Celkově mám ze série pocit dobře napsané, ale trochu rozházené a neupravené pohádky.
Znovu a znovu u třetího dílu Dvorů musím všem říct...přečtěte si to! Všechny díly!
Nemohla jsem se dočkat, až mi z Albatrosu přivezou tento díl, abych to mohla dočíst. Celý den jsem čekala až mi to přivezou :D a konečně se dočkala. Krásně se mi kniha četla už od začátku! Jsem vděčná, že jsem se ke Dvorům (a k Rhysovi:D) dostala. Maasová je pro mě paní spisovatelka, opravdu.
Vřele doporučuji! Tento díl i ostatní. Teď už jen čekat na přeložení dalších dvorů! Nemůžu se dočkat.
Vůbec nechápu, jak tomuto dílu může někdo dát 1 hvězdičku, tato kniha si to nezaslouží.
Tohle sérii bych pravděpodobně mohla číst pořád dokola a nikdy by mě neomrzela. Třetí díl byl sice o něco málo slabší než ten předchozí, ale i tak se řadí na příčku mých vůbec nejoblíbenějších knih. Přiznám se že i přesto, že se jednalo o rereading, jsem dost věcí pozapomněla a tak jsem se nestačila divit, co všechno tam autorka nevymyslela. Příběh odsýpal, ani jednou jsem se nepřistihla, že bych se nudila a prostě to celé byla jedna velká neskutečná jízda. Autorka píše vážně skvěle a často se mi stávalo, že jsem si jeden odstavec četla vícekrát, abych si pořádně vychutnala ten její krásný jazyk. Zbožňuju celý ten svět a to, jak se o něm s každým dílem dozvídáme něco nového. Stejně tak postavy mi s každým dílem přirůstají čím dál víc k srdci. Rhysand je prostě zlatíčko a ten vztah mezi nimi s Feyre je vážně úžasný (a ano, vůbec tomu neuškodilo, že autorka konečně troch ubrala na těch sexuálních scénách). Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že autorka zde všemožně zpárovala skoro všechny postavy, až mi to chvílemi přišlo divný. Ale co už, i tak se těším na další díl, který je sice z celé série nejslabší, ale ještě se mi nechce opouštět celý ten svět, takže jsem vděčná za každou stránku navíc.
5⭐/5⭐ Pokud máte rádi fantasy a zatím vás tahle série minula, tak to určitě honem napravte, protože je naprosto skvělá a podle mě nebudete litovat.
Nádhera! Celá série byla skvělá a já si čtení výborně užila. Určitě doporučuji :)
(SPOILER)
Druhý díl této série byl skvělý a já musím s lítostí konstatovat, že ten třetí ho prostě nepřekonal. Sice se v knize neustále něco dělo, řekla bych ale, že některé věci by se klidně mohly vyškrtat a ději by to na ničem neuškodilo. Čtení jsem si ale i tak užila.
Těšila jsem se, co nového se o postavách dozvím a oceňuji, že zde každá dostala poměrně dost prostoru. Nejvíce mi v tomto díle padla do oka linka Cassiana s Nestou, ačkoliv se vlastně až na samotný závěr vlastně tolik nestalo. Ale ono méně je někdy více.
Škoda, že mého oblíbeného Luciena nechala autorka na tak dlouhý čas zmizet. Trochu jako kdyby nevěděla, co s ním, což je velká škoda.
U linky Rhysanda a Feyre jsem trochu kroutila hlavou, jak pořád všechno bylo zalité sluncem. Rhysand pro mě trochu ztratil na zajímavosti tím, jak dokonalý vlastně je. Ale i tak se stále řadí mezi mé oblíbené postavy. Alespoň Feyre tentokrát jednala trochu více logicky a vyspěleji.
Abych ale jen nevytýkala, velmi se mi líbila část knihy, kde se odehrávala debata vladařů. Bylo rozhodně zajímavé jednotlivé vládce dvorů poznat trochu lépe. Samotná bitva taky fajn a užila jsem si zejména přítomnost Řezbáře, Tkadleny a Bryaxise. Na samotném závěru jsem se však nemohla ubránit dojmu, jako kdyby se sama autorka neuměla s postavami rozloučit. Oživení Rhyse mi bylo tak nějak jasné, když má série pokračování, nicméně Amren bych, přestože jsem si ji v minulém díle hodně oblíbila, nechala klidně zemřít. Někdy ve vás kniha zanechá větší dojem, když v ní o někoho přijedete, než když vše skončí happyendem.
I tak se ale v nejbližší době chystám na další díl a jsem zvědavá, jak to všechno vlastně bude pokračovat (i když by to tady dle mého názoru klidně mohlo skončit).
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Sarah J. Maas je opravdu Paní Spisovatelka, jejíž knihy budu mít na svém seznamu oblíbených knih hodně vysoko snad vždycky. Autorka se nebojí vytvořit svět velmi komplexní a obsáhlý, jehož děj na konci hezky zaklapne. Žádné náhodné situace, se kterými by přicházela za pochodu. Tato žena to promýšlí a zkrátka jí to sakra jde.
*SPOILERY*
když bych měla mluvit více konkrétně, musím říct, že naprosto miluju Dvůr snů - Feyřinu rodinu. Zkrátka se mi líbí myšlenka toho, že ten, kdo je vaše rodina, nerozhoduje to, kam se narodíte, ale jakou rodinu si zvolíte. Každá postava na dvoře má své jisté postavení ve společnosti, jejichž dynamika mě potěšila i v tomto díle. Amren - sarkastická a chladná postava v pozadí, bez které by se to neobešlo, Cassian - typické srdce rodiny, Azriel - introvertni a pečující, Mor - taková ta slečna, kterou každý chce :D a to všechno zakončuje Feyre s Rhysem, Nesta - taková ta bad bitch, která vlastně bad bitch není a Elain - plaché a senzitivní stvoření.
Co se týče romantických linek, tak jsem zde začala celkově dávat větší pozornost dvojici Cassian a Nesta, u kterých už je docela zřejmé, že jsou druh a družka, sama jsem zvědavá, jak se vyvine Elain, u které vážně nevím, zda bych ji nechtěla víc s Azrielem než s Lucienem D:
Jediná věc, u které jsem se opravdu pozastavila s tím, že mi nedávala smysl a přišla absurdní, byl fakt, že otec sester Archeronových byl na konci ten zachránce. Prostě se vydal hledat své dcery a z nálepky "nejhorší otec" plynule přišel k úplnému extrému a to, že obětoval vše. Ne snad, že bych mu to nevěřila, měl je rád, ale nedávalo mi smysl, že by opravdu nějaké kroky podnikl a ke všemu takto extrémní.
Toto je ale naprostý detail, který jsem si dovolila zmínit, knihu jsem si velmi užila a jako vždy ve mě vyvolala snad všechny pocity světa.