Edith Piaf
Simone Berteaut
Poutavé svědectví o životě Edith Piaf z pera její o dva roky mladší nevlastní sestry, také zpěvačky Simone Berteautové. Simone Berteautová popisuje závratný umělecký vzestup Edith, s níž se znala od svých třinácti let a už se pak nikdy neopustily. Měly společného otce – Louise Gassiona, takže vlastním jménem byla Edith Piaf Edith Giovanna Gassionová. Piaf je přezdívka, znamená česky „vrabčák“. S. Berteautová sleduje uměleckou kariéru Edith až do jejího předčasného tragického konce. Pro svou bezprostřednost a důvěrnou znalost prostředí jde o svědectví zcela unikátní.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Vydáno: 1990 , Československý spisovatelOriginální název:
Piaf, 1969
více info...
Přidat komentář
Příběh malé dámy s obrovským srdcem a úžasnou duší.Škoda že jí byl na tomto světě vyměřen tak krátký čas.
Přečteno před lety ještě na střední škole, příběh Edith Piaf mě úplně uhranul, kniha je napsána neuvěřitelně poutavým jazykem a celá jsem se do něj ponořila, přestože jsem předtím tuto legendární zpěvačku vůbec neznala.
Velmi dojemný příběh o velké šansoniérce. Edith mě byla velice sympatická, až na ty její střídavé lásky a drogy. Měla obrovský elán do života, zpěv byl vlastně její život a jemu odevzdala všechno. Líbilo se mi, že nelpěla na penězích, žila vlastně minimalisticky a pro druhé by se rozdala. Myslím si, že tento životní příběh chytne za srdce každého čtenáře a proto ji všem doporučuji přečíst. Kdybych mohla, přidala bych hvězdičky.
... Pieseň, to bol jej život. Dávala jej všetko, ale pieseň jej väčšmi než ktokoľvek iný dávala pocit opustenosti, takú osamotenosť poznajú len ľudia jej druhu - také mimoriadne osobnosti ako ona - to vám stisne hrdlo ako ruka, zablokuje plexus a človek ju precíti, len keď doznie potlesk.
- Momone, obecenstvo v tej svojej čiernej diere hreje. Všetci tí ľudia ťa berú do náručia, otvárajú ti svoje srdce a celú ťa doň vpúšťajú. Prekypuješ ich láskou a oni prekypujú tvojou. Chcú ťa a ty sa im rozdávaš. A spievaš, kričíš, reveš o svojom šťastí a srdce máš v siedmom nebi. Keď odídu posledný návštevníci, v sále zhasnú svetlá. Ty si ešte vždy celá teplučká vo svojej šatni. Ešte sú v tebe. Už sa netrasieš, si uspokojená.
A potom ulica. Je tma...Srdce ti zamiera chladom... si sama. Tí, čo ťa čakajú pri služobnom vchode, už nie sú tí istí. Ich ruky sú požadovačné. Tie ťa nepohladkajú, ale zdrapnú. Ich oči ťa šacujú: "Aha, veď vôbec nevyzerá tak dobre ako na scéne!" A ich úsmevy hryzú... Umelci by sa nikdy nemali stretnúť s obecenstvom. Keď opona spadne, umelec by mal odletieť ako kúzelníkova holubica. ...
Dobrá kniha pro milovníky Edith Piaf, šansonu, Francie, hudby, ale třeba jen životních osudů. Hluboký pohled do života velké umělkyně, divokého živlu a silné osobnosti. Exkluzivní líčení dobové společnosti a kultury, avšak snad bez ambice rozlišovat čtenářem mezi všemi těmi lidmi, kteří příběhem projdou. A právě tato úroveň, ač pro hlavní hrdinku jistě osobnostně zásadní, mi vyznění příběhu často narušovala. Milenec sem, milenec tam, detaily kdo se jak obléká, jaké má oči, jak probíhají hádky a milování.. až jsem se jako muž styděl, jestli mi někdo nečte přes rameno. Vedle písní však důležitá pozůstalost Edith Piaf a respekt před jejím příběhem.
Edith Piaf jeden život nestačil, bohužel její tělo nevydrželo ani délku jednoho průměrného... Smutné čtení o velikánce, která stále vzbuzuje emoce, ať svým životem či dílem. Pokud Vás zajímají šansony nebo jen chcete prožít jeden neobvyklý život, nad knihou neváhejte.
Fascinující, smutný příběh, přeplněný životem talentovaného vrabčáka. Četla jsem na střední a stejně jako Atanone, mě na ní upozornila asi mamka :o)
Je drsná, syrová, ale upřímná. V té době se mi četla "na jeden nádech"❤️
Životopis sa mi zdal zdĺhavý, nudný, čítal sa mi dosť ťažko. Inak Edith mala veľmi pestrý život a žila na 200%.
Vracím se znovu:
Ne proč si lhát
ne, není čeho litovat
všechno dobré všechno zlé
serve z nás stejně nelítostný čas...
Edith pro mne bude vždy srdcerváč a nejlepší šansonierka
Jedinečné vzpomínky sestry Edith Piaf, svědectví o obdivuhodné zpěvačce, velkém talentu a dříči, který vznikl na pařížské ulici. V soukromí naprosto hrozná povaha, není divu, rodinný život jako takový vlastně nepoznala, žila ze dne na den. Možná zázrak, že se dožila těch 48 let.
Skvěle napsaný životopis, četla jsem několikrát...chtěla bych věřit, že Edith byla opravdu taková, jakou ji vylíčila její sestra.
Upřímné, zasvěcené, hluboké, ač na první pohled jen popisující události...smutná kniha o úžasné Edith. Bezmoc všech okolo, kteří se stávali pouhými svědky sebezničujícího života. Člověk cítí tu hmatatelnou atmosféru tehdejší Paříže, tu ulici i ten svět šantánů i slavnou Olympii...mimořádné čtení.
Dojemné, neuvěřitelné, bláznivé, smutné a šíleně krásné to bylo... Hlas Edith Piaf mi přijde jak z jiného světa, její písně berou za srdce, ale po přečtení jejího životopisu mám k ní, zmítané osudem, láskou, chorobami, chvílemi neskutečného štěstí a slávy, chvílemi depresí a tužeb ukončit to všechno; ještě blíž... Neuvěřitelně citlivě a poutavě podaný životopisný román napsala její nevlastní sestra, která po jejím boku strávila třicet let, od zpívání v ulicích Paříže, přes největší a nejslavnější vystoupení na velkých scénách Francie, Ameriky, po celém světě.. Nádhera, smutek, dlouho jsem nebrečela u knihy. Ano, pustila jsem si k tomu její písně, na samém konci mi pěla "Mon dieu, mon dieu..." Můj bože.
Úžasné čtení, plné slz a smíchu samotné Edith Piaf. Kniha je dokonalé napsána, smekám před jejím životem.
Co na to říci? Dokonalost. Naprosto úžasná biografie. Pro mě jedna z nejlepších knih.
Nejkrásnější životopis jaký jsem kdy četla. Naprosto dokonale vylíčená Edith, aby ji člověk pochopil, jaká byla, čím žila, jak smýšlela, co bylo u ní prioritní a jak prožívala své lásky. Kniha Vás donutí pousmát, zamyslet se nad životem i uronit slzu. Naprosto skvělé, doporučuji.
Kniha,kterou jsme měly společnou s mojí maminkou. Obě jsme milovaly (já ještě) Edith a její písně nás dokázaly rozbrečet. Kniha pravidelně putovala mezi našimi byty a na střídačku jsme ji obě četly několikrát. Mám několik knih,které jdu číst,když je mi smutno.Tohle je jedna z nich.
Znám i u nás několik zpěvaček -mimo PANÍ Hegerovou-které zpívají hezky šansony. Ale nemají "nažito",je to technika,ale ne ulice. To je právě rozdíl mezi umělcem a umělcem,že někteří nejsou ochotní se pro své umění zničit. A jiní zase "nelitují ničeho".
Úžasná kniha ! Opravdu se moc dobře četla. Měla jsem na tuto tématiku i jinou knihu a tolik mě nenadchla jako tato ! Velice procítěné příběh.
Velice čtivá, přečetla jsem téměř jedním dechem.