Egypťan Sinuhe

16.09.2020

Síce to trvalo dlhšie, ale dopracovala som sa ku koncu. Egypťan Sinuhe je jednoducho super kniha. Odporúčam :)

27.08.2020

Kniha se mi líbila. Úplně ale nevím, jak ji spravne popsat, tak asi takhle: Děj byl místy rozvlekly a místy jsem hltala každé slovo. Je v ní mnoho převratných myšlenek, které vzhledem k tomu, kdy kniha vznikla jsou úžasné nadčasové a může se z nich poučit i dnešní člověk. Myslím si, že podle rozsahlosti a náročnosti celého díla tato kniha není určena úplně každému, ale 100% stojí za přečtení těm, kteří mají o literaturu opravdový zájem.

14.08.2020

Knížku jsem četl asi před 20ti lety a pořád na ni vzpomínám, jak jsem ji hltal. Bohužel není čas na čtení znovu :(

10.08.2020

Čteno již několikrát a pořád patří mezi mé oblíbené. V knihovně má své právoplatné místo a určitě doporučuji všem.

31.07.2020

Sestra: „Už přečetls Sinuheta?“ „Ne !“ zněla moje odpověď.
„A proč, vždyť je to tak nádherné, bude se ti to určitě líbit“.
Vzal jsem knihu z knihovny, rozevřel, přečetl první stránku, zase zavřel a vrátil zpět na místo. Několik roků stále stejný rituál.
„Co si povezeš na dovolenou za čtení ?“ ptá se jednoho dne moje milovaná sestřička. „Sinuheta“ odpovídám.
„Ha ha ha“, směje se nevěřícně.
Vzal jsem si ho a přečetl jedním dechem, úžasná, krásná, překrásná kniha. Byl jsem nadšený. Při čtení jsem v duchu děkoval sestře, že mně ji vytrvale připomínala.

30.07.2020

Čtení této knihy pro mne bylo jako jízda skrze údolí a hory, skrze nudné jednotvárné vesničky i přes výhledy, které člověku berou dech. Jízda byla místy pomalá a zdlouhavá a jinde tak rychlá, že jsem nevnímala okolí a řítila se kupředu. Byla to vskutku cesta podivuhodná, poučná, krásná, vtipná i smutná a hlavně nezapomenutelná.

30.07.2020

Dočteno až na druhý pokus. První jsem vzdala po asi 70 stranách. I na druhý pokus mě kniha zpočátku nebavila, pak ale strhla, poté trochu nudila, nakonec jsme kniha i já nabraly druhý dech, abychom dospěly k příjemnému závěru.
Asi je mou chybou, že jsem po všech nadšených doporučeních čekala víc. Přesto je to velice dobrá kniha a jsem ráda, že jsme si k sobě našly cestu.

26.07.2020

Velice náročná kniha alespoň pro mě. Prokousávala sem se jí asi 3 měsíce. Ale pokud někoho zajímá starověký Egypt a život v něm, tak velice doporučuji. Knih patří k náročnější literatuře ale určitě čtenářům rozšíří obzory.

20.07.2020

Moje srdeční záležitost, vracím se k ní s naprostou pravidelností. Vždycky mě dojme, vždycky mě rozpláče, ale taky pokaždé zahřeje u srdce svou moudrostí a koloběhem života. Některá sousloví a citáty už používám v běžné komunikaci. "Tvé zlato je jen prach u mých nohou." a "Tvá slova jsou jen ozvučení mouchy v mých uších." jsou asi má nejoblíbenější.
Četla jsem i další knihy tohoto finského autora, ale Sinuhetovi se nic nevyrovná.

09.07.2020

Dílo má určitě historickou hodnotu, je zajímavé i po stránce jazykové, ale hlavní hrdina zatrpkly a subdepresivni lekar mne nevtahl do děje a já osobně nejsem z knihy nijak zvlášť nadšena.

07.07.2020

Jeden z nejlepších románů, které jsem přečetla, a že jich nebylo málo.

01.07.2020

Sinuhet mě přitáhl k egyptské civilizaci, která mě dosud nijak neoslovovala. Brilantně napsaný příběh a dle mého názoru skvělý český překlad. Autorovi se klaním, ruce do výše kolen...

28.06.2020

Kdysi hltáno snad včetně obalu. Strhující. Dnes s odstupem času ho čtu s nadhledem - ale za to nadšení, kdysi, za detaily žití a vykreslení jednotlivých postav tak přesně, že v nich poznávám kus svého já i některé mé současníky - tak za to vše pět hvězdiček (a to je ještě málo).

28.06.2020

Amonova řeka, Amonův chrám, Amonovo město. Ocitáme se v obklopení egyptským bohem Amonem. Není ničeho, co by mu nebylo ve starověkém Egyptě zasvěceno. Ne na každého však dopadne zlatý paprsek Boha slunce, či snad Slunce samotného. Kdo neuplácel, nebo na to neměl, nečekala jej ani jeho potomky žádná prosluněná budoucnost... jenže nic netrvá věčně, a tak vládu přebírá bůh Aton, jeho žijící podoba - faraon současně přebírá jeho jméno. Jenže nejsou faraonovi potomci, nedaří se, nepřetrvá proto ani víra v Atona. A tak opět přichází na scénu Amon... jak vrtkavá zdá se býti víra Egypťanů. Jak pružně dá se ohýbat. A přitom veškeré jejich konání je právě bohy zaštiťováno. Pravda, časy to byly těžké, tak proč ne... Zdá se, že jak politika, tak víra jsou stejně nestálé. Jenom moc přetrvává, toť největší bůh.

"Nekonečný příběh o Egypťanu Sinuhetovi" nebo také "Nesmírně ukecaný román". To by mohly být zasloužené podtituly tohoto Waltarova díla. Schopný lékař, cestovatel, diplomat a životní filozof, možná také potomek krve faraónů, avšak blázen nepochybně, řekla bych. Nemohla jsem pochopit, jak by mohl chtíč zbavit muže rozumu tak, jak to popisuje Waltari. Je to Waltari představivost? Nebo reálie starého Egypta? Tyto pasáže, kdy dělá z mužů totální hlupáky, nejenom ze Sinuheta, jež přijde o vše i zaprodá své pěstouny, a z žen nebezpečné, lstivé mrchy, mě vážně dost iritovaly. Ve výsledku pak na čtenáře valí tsunami Sinuhetova sebezpytování, sebelítosti a sebemrskačství... místy vážně trudné čtení. Na příkladu faraona Achnatona Waltari ukazuje nebezpečí vládce země, jehož jedinou kvalifikací je jeho pokrevní příbuznost a kterého lze pouze zabít, protože sám nikdy odstoupit nemůže, bez ohledu na stavu duše i rozumu. Další rozměr tohoto pacifistického faraona ukazuje na dilema válečného a mírového řešení problémů. Waltari se zdánlivě vysmívá nejen bezzubému a bezuzdnému pacifismu (nebránit se žádnými prostředky), ale třeba i nikterak nezaslouženým darům, kterým dnes říkáme charita či rozvojová pomoc. Pak ale přichází opět lítost a pocity viny. V Egypťanu Sinuhetovi čert aby se vyznal.

Chce to velkou trpělivost projít se Sinuhetem v 15 knihách všechny jeho životní osudy a osudy jeho přátel a mnoha dalších a dalších. Jakoby Sinuhet/Waltari trpěl nekonečnou samomluvou... Avšak trpělivost růže přináší. Nesmírně zajímavá jsou ve Waltariho společenské fresce s atraktivním historickým pozadím nejen zakomponovaná pojednání o vině a spravedlnosti, pomstě a trestu, zmíněné válce a míru, ale i vykreslení života a hlavních postav starého Egypta. Jakkoli podléhají uměleckému ztvárnění. Jistě musel Waltari hodně studovat, než Sinuheta sepsal, inspirován původním staroegyptským dílem o Sinuhetovi. Sám pak dle všeho do Sinuheta vtělil své vlastní postoje, názory a mravní hodnoty.

Na Sinuheta jsem si léta brousila zuby. Ano, nepochybně mě obohatil. Ovšem teď jej zase mohu s klidem odložit do zadních koutů knihovny, které až doposud po desítky let obýval.

19.06.2020

Kdykoli byl Sinuhet hybnou pákou svých osobních dnů a snů, nesmírně mě čtení bavilo. Jeho začátky, kdy opakovaně dojel na prohnanou Nefernefernefer a skončil u balzamovačů, nebo když doprovázel svou nedostižnou lásku - tanečnici či se vracel a opouštěl šenkýrku a krokodýlí ocas, to vše líčeno nádherným jazykem přišpikovaným dokamenevytesáníhodnými moudry, nestačila jsem obracet stránky. Kdykoli se ale stal jen rekvizitou v životě někoho jiného, obvykle coby pasivní svědek válčení = vraždění, moje soustředěnost a schopnost ocenit zdlouhavé popisy bitev, křaplých lebek a znásilňování, šla dolů vodou.

16.06.2020

Nádherný příběh, který čtenáře zavede do starověkého Egypta... Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla.

13.06.2020

Z mého okolí byla hodnocena jako nejlepší knížka, chtěla jsem tedy poznat proč. Velmi těžká kniha, pro mě nezáživné popisy bitevních strategií, myslela jsem, že snad nedočtu, nemohla jsem se hnout z místa. Nerada se vzdávám, takže jo, ale jsem si jistá, nejlepší přečtená kniha. Přece jen hlavní hrdina lékař Sinuhet mi byl blízký svým pohledem na život, na smrt, na lidi, na svět. Psáno nádherným jazykem. Určitě doporučuji. A s větším odstupem času je mi po ní smutno, zejména po lékaři Sinuhetovi.

10.06.2020

Pecka,nemám co dodat.

03.06.2020

Nádherná kniha, kterou jsem kdysi přelouskala, i když jsem měla k dispozici vydání ve slovenštině. Chystám se na ni po letech , ale tentokrát v češtině :-)