Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40384/bmid_egyptan-sinuhet-lUf-40384.jpg
5
5248
5248
Waltariho nejslavnější román nám dává nahlédnout do složité a bouřlivé doby panování osmnácté dynastie egyptských faraónů, kdy došlo k neobvyklému pokusu o sociální a politickou reformu společnosti, jenž se v náboženské oblasti projevil jako zápas dvou bohů: boha starého pořádku Amona a boha lásky a míru Atona. Obraz těchto událostí je nanejvýš spolehlivý, historicky přesný, přitom však Egypťan Sinuhet rámec historického románu značně překračuje, takže v něm najdeme řadu paralel s naší současností (sám autor v jednom z rozhovorů prohlásil "psal jsem v historickém převleku"). V příběhu o životních osudech lékaře Sinuheta, plných zvratů, vítězství i proher, reagoval ve skutečnosti Waltari na vlastní prožitek válečného běsnění (kniha poprvé vyšla těsně po skončení druhé světové války) a vyjádřil v něm svůj humanismus a víru v nesmrtelnost základních lidských hodnot, jako je svoboda a tolerance. Vydání šesté, v Odeonu první.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
více info...
Přidat komentář
dostala jsem ji k 50 narozeninám, zrovna probíhala chřipová epidemie,měla jsem na čtení čas a byla to nejkrásněji strávená nemoc. Díky za tuto knihu
Kniha mě nutila hodně přemýšlet o životě. Kladla jsem si nepříjemné otázky a ještě více mě děsily odpovědi. Někdo má bibli, někdo korán, někdo Sinuheta. Budu se k ní vracet.
Briliantne napsana kniha, ktera mne pohltila hned od zacatku.Pri cteni jsem si uzivala dobrodruzstvi.Je to kniha plna moudrosti.Dekuji sama sobe za to, ze mne neodradil pocet stran.
Knížka byla velmi rozsáhlá. Určitě se nečetla jedním dechem. Je vidět, že ji napsal severský autor, protože mi přijde, že všichni seveřani jsou takový naturalističtí, až perverzní :-) Když si mám vzpomenout, co se mi z knihy vybaví jako první, pak je to jen nezřízené souložení a neustálé pití vína. To je tam zmíněno asi 500 x... No nevím... Mně se jiné knihy z doby egyptské, např. Řeka bohů od Wilbura Smitha nebo Pomsta bohů od J. Christian, líbily rozhodně víc :-)
Patří mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. V některých pasážích mě příběh tak vtáhnul do děje, že jsem s ním prožívala radost, smutek a přála mu, aby našel štěstí.
Milý Sinuhet, ten, jenž jest osamělý.
Kniha Egypťan Sinuhet mě dlouho nebavila, než jsem jí přišla trochu na chuť. Koupila jsem si ji, protože jsem na ní slyšela jen samé superlativy a tak jsem si myslela, že její koupí neprohloupím a že to bude stát opravdu za to. Jaké bylo mé zklamání, když jsem jí začala číst. Ale nejsem člověk, co by hned tak něco vzdával. Nepustila jsem jí, i když čtení mě netěšilo a radovala jsem se jen z toho jak rychle postupuji a budu to mít už konečně za sebou (a to je v tomto případě hodně těžké, protože kniha má 803 stran). Nicméně tento přístup ke Egypťanovi Sinuhetovi se změnil někde ve 2/3 této bichle - kdy Sinuhet odchází z Egypta. Příběh měl mnohem větší spád a byl zajímavější a čtení mě bavilo - Sinuhet zažívá mnohá "dobrodružství", poznává jiné kultury, lidi, znalosti, náboženství, hodnoty. Ale bohužel v posledních čtyřech kapitolách (knihách) se kniha vrátila opět do stejných nudných kolejí, jako byla na jejím začátku. Ano, najdete ve vyprávění Sinuheta mnoho mouder - je jimi doslova napěchované - ale ta se také stále opakují a tak ztrácejí na síle. Pro mě je tato kniha trochu zklamání. Ale možná, když si jí znovu přečtu za deset-dvacet let, najdu v ní mnohem víc než teď.
Kdo nečetl , jako by snad ani nebyl :-)) . Waltariho jednoznačně nejlepší historický román. Dá se číst jedním dechem , jen díky počtu stran je nutno mít dech pořádný . Doporučuji .
Neuvěřitelně skvělá kniha a vynikající autor, nepřekonatelný klasik světové historické literatury.
Egypťana Sinuheta jsem četla před mnoha lety, ale utkvěl mi v paměti. Obzvláště Haremhebovy výroky: "Narodil se s oslím lejnem mezi prsty u nohou." nebo "Tvá slova jsou jak bzučení mouchy v mých uších." Jsou nezapomenutelné.
Většina Waltariho hrdinů si je nicméně hodně podobná. Obvykle mají tajemný původ mířící do nejvyšší společnosti a poněkud rozporuplný vztah k ženám.
První povinná literatura u které jsem zjistil, že povinná neznamená nudná a odstartoval si tak čtecí koníček, který stále trvá. Ještě teď si pamatuji, jak se mi kniha zdála odpudivě tlustá a jak jsem byl rozmrzelý, když jsem ji dočetl. Sledovat dospívání a život Sinuheta se všemi životními kotrmelci je všechno, jenom ne nudné a nezáživné. Egypt díky knize vnímám nejen jako dovolenkouvou destinaci s pyramidami, ale hlavně, jako zemi plnou nevšední historie s neustálým bojem o moc, s vrcholně intrikánskou diplomacií a se vším, co k úspěšné velmoci patří …a navíc také s pyramidami.
Po dočtení knihy se mi těžko hledají slova. V průběhu čtení jsem procházel různými pocity. Od nudy, přes ztrácení se v ději, až po pohlcení a fascinaci na konci. Na začátku jsem se těšil na konec, na konci jsem další stránky. Mé hodnocení? Naprosto výjimečná kniha. Asi tou délkou a rozvleklostí nebude pro každého. Ale pro trpělivé, citlivé a inteligentní čtenáře to musí být VELKÝ zážitek. Stále tu knihu v sobě cítím a musím jí ještě vstřebat a napevno usadit jako část mé duše. Hluboce se skláním před tímto dílem pana Waltariho. Mistře děkuji! Jen pro zajímavost - před Sinuhetem jsem četl Padesát odstínů šedi a ve srovnáním s ním mi Odstíny připadají jako lechtivá knížka pro retardované holčičky :-)
Jena z nejlepších knih co jsem kdy četl- stále se chystám přečíst si ji znovu, ale je těžké se k tomu dostat, když je tolik skvělých knížek, které jsem ještě nečetl..:-)
Neskutečně výjimečné dílo. Rozhodně si zaslouží obdiv a ještě dlouho budu na Sinuheta vzpomínat.
Svět je krutý, ale tak tomu vždy bylo, je a bude. A srdce lidská jsou slabá a na tom se nikdy nic nezmění. A člověk je stejný od věků do věků. A všichni bohové všech krajin jsou stejní, všechny národy jsou stejné a všichni vládcové jsou stejní. A silní budou vždy vládnout slabým a chudým; a chytří budou vždy ovládat silné. A kdo jednou pil vodu z Nilu, vždy se bude chtít vrátit ji pít, a není nad pach pečených ryb ve vesetské čtvrti chudých a hlavně nad husu pečenou po vesetsku. A víno a pivo je nejlepším přítelem v radosti i ve smutku. A tak tomu vždy bylo, je a bude.
Toliko jsem si vzal z patnácti knih Sinuheta, lékaře, toho, jenž byl vždy osamělý, člověka, jehož část žije v každém z nás.
Sinuhet nás provází životem faraonů,utrpením otroků, ukáže nám touhu po vědění, ale také po moci, z ní vzešlé války,ale i sílu lásky a víry, to vše jeho očima, tak jak se žilo a jak svět okolo sebe vnímal on sám:
"Já, Sinuhet, syn Senmuta, jsem nicméně znechucen lží ve dnech své staroby a svého zklamání. Proto píši jedině pro sebe a píší jen to, co jsem viděl na vlastní oči nebo o čem jsem se přesvědčil, že mi bylo pravdivě vypravováno. V tom se liším ode všech, kteří žili přede mnou, i ode všech, kteří budou žít po mně…“
Sinuhet, na počátku plný síly a víry v pomoc lidem, na konci zodpovědný za smrt faraóna. Špatné činy, přestože většinou pochopitelné, si vyčítá do konce života, nevěří v bohy ani v to, že by se lidé někdy mohli polepšit:
„Toto napsal Sinuhet, Egypťan – ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života.“
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
I po letech dokážu ze Sinuheta citovat dlouhé pasáže a to jsem tu knihu četla asi ve dvanácti. Brečela sem u ní, smála se, naprosto mě pohltila! Asi nejlepší kniha v mém životě!