Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537296/bmid_egyptan-sinuhet-662d8eb6dbf5a.jpg
5
5231
5231
Mika Waltari dopsal román Egypťan Sinuhet v roce 1945 a ačkoli popisoval život egyptského lékaře doby největších faraonů, vypovídal především o válečných traumatech jeho současníků. Sinuhet se bez většího přičinění dostává k nejvyšším vládců své doby a ovlivňuje osudy celého státu, aniž může ovlivnit život svůj a svých nejbližších. Jeho život není šťastný, protože okamžiky štěstí si neuvědomuje dříve, než zasáhne temný osud.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2014
,
Radioservis
Originální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
Interpreti: Josef Červinka
více info...
Přidat komentář
Nerozumiem celkom oblubenosti tejto knihy. Iba jedna vec ma na nej bavila - to, ze sa odohrava v starovekom Egypte, co je prostredie, s ktorym sa v knihach casto nestretavam.
Inac to bolo neuveritelne nudne, nic sa tam poriadne nedialo, vlieklo sa to, nemalo to hadam ani jednu zaujimavu postavu. Mozno by som si oblubila, Sinuhetovho otroka (ktoreho meno som uz zabudla), keby tolko netaral. Sinuhet samotny mi prisiel neuveritelne hlupy, uplne sa "strapnil" hned na zaciatku, s celou tou aferkou s Nenefer, a v mojich ociach sa uz rozhodne nevykupil.
Uvedomujem si, ze je to kniha starsieho data a ma tomu zodpovedajuci jazyk a formu (pompeznost a nekonecne monology), ale citala som aj ine veci aj starsieho data a teda rozhodne som ich dokazala doklepnut dokonca a aj sa mi pacili.
Jedine, co si z tejto knihy s radostou odnasam je: tvoje slova su len bzucanie much v mojich usiach.
Velmi hutná kniha. Marnivost, láska, osamělost a víra ve svého boha, to jsou hlavní problémy, kterými se Sinuhet ve svém životě potýká a musím se přiznat že jsem byl až mile překvapen tím jak "šedá" postava ten lékař je. Není to nějaký stereotypní klaďas, ale člověk co dělá chyby jako každý. Upřímně jsem na něj měl chvílema vztek, jelikož si za mnohé ze svých ztrát může zcela vlastní vinou, ale třeba na něj změním názor až mé vlasy prořídnou a hřbet se ohne a já si to přečtu znovu, starší a moudřejší. Kapitola s Mineou šílený doják a Kaptah je nejlepší sluha od Sancha Panzy. A pokud se ti ta kniha nelíbí tak na tebe pouštím svoji vodu.
Jedna z mých neojoblíbenějších knih. Nedávno jsem viděla film. Ne - kniha je kniha! :)
Kniha popisující události tisíce let staré, které jsou však aktuálnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Nahlédnutí do života ve starověku pro mě bylo velice osvěžující a všechny hvězdy si tato kniha bez debat zaslouží. Minimálně už jen kvůli jejímu rozsahu.
Vím, že v generaci našich rodičů ji má snad každý doma a mnoho lidí ji také vnímá jako já. Čekala jsem výborný historický román, ale tam je toho tolik navíc! Otázky o víře, pravdě, o lidském utrpení i radosti. Je v ní běh člověka jakož i lidstva, je v ní všechno o lidském pokolení. Waltari úchvatně přiblížil tak vzdálený egyptský svět, ale nejen to! V knize se jako paleta rozvine celý svět starověký. V textu se opakují krásné jazykové ornamenty, příběhy v příbězích, pohádky v pohádkách… (mimochodem úžasný překlad). Egypt je v podání Waltariho fascinující říší. Vždyť jak říká Gombrich: egyptská říše trvala ze všech říší nejdéle (dokonce déle než naše civilizace).
.
Sinuhet mi bude scházet, bylo v něm tolik dobroty, čistého srdce a upřímnosti. Společně s Quo vadis rozhodně nejlepší historický román, jaký jsem četla. Po jeho přečtení budou ostatní knihy „jako bzučení mouchy u mého ucha. Proč to mu tak je, to nemohu říci.“
Jeden z mých adeptů na knihu do ankety: "Kdybyste si měli vybrat jednu jedinou knihu, kterou si v životě přečtete...":)
Vtipné, chytré, plné informací a hlavně Kaptah! 100%
No, takže já bych k tomu tedy taky ztratil pár slov.
Sinuhet je dílo tak velké, a to nejen rozsahem, že chápu, že ho pojmout, nezvládne každý. A to není nic špatného, někdo prostě do této knihy intelektem nedozraje nikdy. Zdravím tímto všechny ty, kteří Egypťanovi dali méně než 2 ** Jste úžasní a mám vás rád, vždycky tady takoví totiž musí být. Jinak by to byla asi nuda. Nejlepší je, když nějaká taková napíše, že se jí kniha třeba nelíbí, a je to nejspíš tím, že je "jiná" Do toho lze krásně schovat to, že prostě někteří čtenáři mohou vyhledávat spíš jednodušší knihy, třeba plné přímé řeči, a o jejich jednoduchosti nebo dejme tomu literární nevyzrálosti bych si osobně samozřejmě polemiku vést nedovolil. Prostě to, ku*va, schovejme do toho příjemného kabátku, že jsme "jiní", a pak můžeme pohodlně shodit jakékoliv veledílo. A ještě nás navíc hřeje to, že vlastně na tom nejsme tak špatně, protože... :)
Super názorje taky od kolegyně: "...i když je vzdělanej ve svým oboru, jinak je tak blbej, že byste mu dali tečku. A s takovýmhle "hrdinou" vydržet tolik stran byl fakt očistec. Prvních 200 stránek jsem si ještě říkala, že to bude v pohodě, že to má jen pomalejší rozjezd, že Sinuhetovi třeba v tý hlavě něco přecvakne a nebude tak na pěst. Ale ne. Celou knížku debil a blbý kecy."
No... tak tady to asi nestojí za víc než postesknutí nad tím, že je, jak já dycky říkám, hrozně super, že se dnes ke všemu můžou vyjadřovat všichni (včetně mě :D) Pak to taky v některých případech tak vypadá :) A to vůbec nemusíme mluvit o literatuře.
A teď k samotnému Sinuhetovi. Já jej vnímám jako malou knihu o velkém životě anebo Velkou knihu o malém životě :) Ani slovy neumím popsat, jak se mnou, především závěrečné, pasáže vnitřně rezonovaly. Jak někde řekl sám Waltari, "..psal jsem o vlastní době v historickém převlečení". Víme. Teda doufám.
Na to, že to bylo místy hodně naturální a depresivní, tak se přiznám, že občas jsem se u toho i pozasmál.
"Musíš nalézt jinou ženu, jež vypudí první z tvého srdce.....Nechápu však, co tě odděluje od té, po níž toužíš. I když je vdaná, žádná zeď není dosti vysoká, aby zastavila lásku, a lest ženy, jež touží po některém muži, překonává všecky překážky. Věrnost ženy je jako vítr. Zůstává stejnou, jen mění směr. A ctnost ženy je jako vosk, taje, když se zahřívá. A neutrpí hanby ten, jenž klame, ale ten jenž je klamán. A tak tomu vždy bylo a tak tomu vždy bude." =)
Doporučuju podcast Českého rozhlasu o překladatelce Martě Hellmutové. Ten příběh o tom, jak překlad vznikal, je neméně napínavý a fakt zajímavý. Je tam dost samozřejmě i o díle samotném. A možná by tady pak někteří nepsali takový bohapustý sra*ky.
Moudré, chytré, vtipné, brutální - vše dohromady. Četl jsme dlouho a po kouscích, ale rozhodně stojí za to.
je to opravdu bichle, příběh postupně graduje. Do zhruba 3/4 se to četlo parádně, pak už to bylo trochu nucený, přesto skvělý.
Tvá slova jsou jako bzučení much v mých uších.
Jedna z nejkomplexnějších knih, které jsem kdy četl. Samotný děj je samozřejmě velice zajímavý, historická fakta je samozřejmě nutné brát z rezervou, protože je Waltari zbeletrizoval, ovšem vzdálenost od reality není až taková. Kniha je každopádně plná životních mouder a Sinuhet samotný je člověkem se všemi chybami a klady, které si dovedete představit. Je vykreslený realisticky, na nic si nehraje a je čistě na vás, jestli ho za jeho činy odsoudíte, nebo ne. Je naprosto pochopitelné, že kniha získala takový věhlas a její přečtení rozhodně doporučuji!
Kniha plna zivotnich mouder. Naprosto me uchvatila, skvele se cetla. V knize jsou obsazeny naprosto nadcasove myslenky. Nechapu, jak nekdo dokazal ve sve dobe napsat tak skvele a moderni dilo.
Tak tahle kniha se posouvá do mých TOP5. Tady je opravdu všechno - moudrost, láska, marnost, smutek...proto je asi i tak dlouhá, ale čte se to dobře a jestli je tam "hluché" místo, tak možná 3-4 strany.
Audiokniha
Sinuhete, Sinuhete, tvé řeči byly květnaté, tvé vzpomínky obšírné, tvé monology se táhly jako vody Nilu při záplavách a tvou slávu ti už nikdy nikdo neodepře.
Můj velký rest z mého "egyptského" období, nechápu, jak mě tato kniha mohla tehdy minout, přehlédnout se opravdu nedá :).
830 stran se čte i poslouchá opravdu dlouho. Zhruba od 90 kapitoly jsem už i já netrpělivě vyhlížela konec (a tehdy byl ještě opravdu v nedohlednu). Asi jsem se Sinuhetem potkala v nesprávný čas, asi jsem čekala mnohem víc. Místy bylo vyprávění příliš ploché a nezáživné. Místy jsem naopak popoháněla vypravěče.
Vracet se nebudu, doporučovat budu. Čtyři hvězdičky jsou ode mne tak trochu protekční. Pocitově je to momentálně mezi trojkou a čtyřkou.
Knihu jsem četla před léty a vím, že na mě zapůsobila dosti rozporuplně.
Některé pasáže jsem hltala a jiné se mi neskutečně vlekly. Ke knize jsem se zatím nevracela.
Klasika, ktera nestarne a je stale velmi ctiva, ikdyz misty se dej trochu vlece, ale to je spis tim, jak jsem zvykla na dnesni rychlejsi tempo knih a vlastne i zivota, nicmene trocha zpomaleni je potreba.
Kiitos paljon Mika!
Úchvatná kniha. Egypťan Sinuhet vypráví svůj fascinující příběh naprosto klidně s odstupem, smířen se svým životem a zklamán z vládců… Ohromně jsem si užívala popis starého Egypta, politiky v tehdejší době i všechna Sinuhetova četná a napínavá dobrodružství. Jazyk jímž je dílo napsáno je nádherný.
Objektivně je Egypťan Sinuhet vynikající kniha, která dokáže čtenáře přenést na břehy starověkého Nilu. Poklona autorovi za historicky autentický příběh a překladatelce za skvělou práci! :) Za sebe musím ale říct, že jsem měla problémy knihu dočíst, jak mě to místy nebavilo a otravovalo. Přišlo mi, že se některé pasáže opakovaly pořád dokola ("tvá slova jsou jak bzučení mouchy u mého ucha") a kdybych snad přeskočila polovinu stránky, nic by se nestalo. Ani Sinuhet mi jako postava nebyl/není příliš sympatický a jeho strasti a radosti mi nepřišly jako něco, s čím bych se dokázala ztotožnit. Nevím, jestli to bylo náladou, s kterou jsem četla, nebo jestli jsem čekala něco jiného, ale rozhodně můžu říct, že jsem ráda, že je to za mnou. Sinuhetův příběh znovu číst nebudu, v mé knihovně si určitě nenajde své místo, ale vám/tobě, váhající čtenáři, vřele doporučuju si tuto knihu alespoň jednou přečíst a udělat si vlastní názor.
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Ten počet stran je tak odstrašující, že jsem se ke knize dostal až ve svých 47 letech. A vlastně ne ke knize, nýbrž audioknize, poslechl jsem si ukázky ze dvou dostupných verzí a rozhodl se koupit v akci dražší verzi z audiotéky namluvenou Lukášem Hlavicou, a věru, Lukáš Hlavica byla dobrá volba. Tempo četby je optimální, dokáže výborně intonovat, měnit hlas i dikci, pouze v jediném případě jsem si všiml "střihu" způsobeného postprocesingem. Vyprávěný příběh je epický, seznamuje nás přes postavu Sinuheta, egyptského lékaře, člověka ani dobrého, ani zlého, člověka uvěřitelného, s životem v Egyptě, ale i Sýrii a dalších částech světa, kam zavítal, líčí mocenské hry i vnitřní pochody jedince vrhnutého do víru dějin, postoje ostatních zúčastněných. Častokrát jsem se přistihl, jak nad některými myšlenkami přemýšlím, často jsem otevíral mapu a hledal města a říše, o kterých se v knize psalo, tu knihu jsem nečetl, tu jsem žil, a věru, že v ní moc veselého nebylo, spíše spousta marnosti nad člověkem a jeho činy. Kniha je psaná vzletným jazykem, ale bez zbytečných pasáží, když se rozpovídá, má to důvod, jediné, co mne občas trochu vadilo, bylo nekonečné kňourání a blábolení sluhy Kaptaha, nicméně ani to nebylo bezúčelné, neboť v něm bylo zachyceno myšlení člověka vychytralého, výřečného a tudíž za jakékoliv doby či panovníka úspěšného. Děj se nijak zvlášť nevlekl, a když už se tak stalo, záhy přišla změna a další zápletka. Rozhodně nelituji investovaných peněz a času. Pokud si však někdo myslí, že ušetří čtení knihy a shlédne velkofilm z roku 1954, ať na to zapomene, v něm je jen malý zlomek celkového děje, a to navíc ten nejméně důležitý. Tahle kniha by si zasloužila zfilmování ve stylu Říma.